EN | CZ 

Kázání 2022-03-06 - Pavel Kuchynka

08. Března 2022

Žalm 37, 1-6; Jr 17, 5-8; Žd 12, 1-4; J 15, 1-11

Šťastní žijí s důvěrou

(6.3. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Nemálo lidí považuje víru v Boha za berličku, která je dobrá leda tak pro slabé, hloupé a neschopné. Po 32 letech zkušeností v následování Krista si však stále myslím, že právě víra v člověku rozvíjí jeho nejlepší možnosti. Víra, která je skutečnou důvěrou v Krista, není nějakou pochybnou berličkou; je životodárnou ctností. Vytváří v životě prostor pro štěstí, které by člověk jiným způsobem nepoznal.

-----

Slova o pravém vinném kmeni a jeho ratolestech odkrývají, jak se život člověka může naplno ocitnout ve sféře Božího vlivu. Jsou to slova o tom, jak může člověk poznávat Ježíše velmi osobním způsobem. Jsou to slova o životě s důvěrou, která vytváří nekonečný prostor pro Boží dobro – pro dobro, které člověk nikdy sám zplodit nedokáže.

Hudson Taylor zakladatel vnitročínské misie se dlouho dobu snažil o nemožné. Chtěl sám ze sebe nést dobré ovoce pro Boží království. Ale ať se snažil sebevíc, stále vnímal, že se mu to nedaří. Až jednoho dne přijal zjevení – rozsvítilo se mu. Napsal o tom své sestře. „Vidím, že to je ono tajemství: netázat se, jak mám sám přijímat mízu z vinného kmene, ale pamatovat si, že Ježíš je tím vinným kmenem, větvemi, větévkami, listy, květy i ovocem – prostě vším, čeho je třeba. Neudělal jsem ze sebe větev. Pán Ježíš mi sám říká, že jsem větev. Jsem jeho částí a jen tomu musím věřit a podle toho jednat.“

Je to ohromná věc poznat a poznávat, že jsme a smíme být součástí živého Krista. (Považte, jak hloupé by bylo, chtít se dostat do místnosti, ve které už dávno jste. Bylo by směšné, kdybych teď začal úpěnlivě prosit Pána, aby mě vpustil do kostela na Bolevecké návsi, abych tam mohl kázat.) Ježíš nás zve, abychom si vždy znovu vírou přivlastnili, že jsme jeho součástí. Říká nám, abychom se nechtěli sami snažit o nemožné – nést sami ze sebe ovoce jeho lásky. Pokud vidím, že jsem v Kristu, děkuji mu za to, s důvěrou se nechám vést jeho láskou a jednám.

Ježíš pro nás chce být vším. Ono jedinečné ovoce lásky se v nás rodí tak, že vidíme rozpoznáváme, co chce pro druhé udělat Pán a dáme se mu s důvěrou k dispozici. Tváří v tvář potřebám druhých je však osvobozující vědět, že jsme součástí Ježíše, jehož zdroje a možnosti jsou neomezené. Proto tváří v tvář potřebám druhého, udělejme to, co Pán svěřil právě nám.

Pán svým učedníkům řekl: „Dny, kdy byl vinným kmenem člověk, skončily. Od teď budu plodícím životodárným kmenem já. Od teď poroste Boží ovoce ze mě.“ Pán od nikoho z nás neočekává, že budeme kmenem révy. Jsme ratolesti, které mají nést to, co plodí on. Jde jen o to, abychom mu to svou důvěrou umožnili. Jde o to, aby vinný kmen mohl žít svou životodárnou mízou ve svých ratolestech. Naše důvěra v něj je podmínkou. To, že on bude v nás je zaslíbením. Zaslíbením, které velmi rád naplní.

Posilou v této důvěře nám smí být i vědomí, že náš život se podobá atletickému závodu, který se odehrává před zraky mnoha svědků víry, kteří už svou korunu slávy získali – svou víru osvědčili. (Představuji si situaci, kdy atlet přichází ke startovacímu bloku na stadionu za bouřlivého povzbuzování z přeplněných tribun. Jeho motivací, aby do závodu vložil opravdu všechno je však vědomí, že na tribuně sedí slavní olympijští vítězové – že poběží před jejich zraky. A možná tam sedí i nějací lovci talentů, kteří by jej mohli chtít do týmu snů. To jeho úsilí ještě víc znásobí.)

List Židům nám však říká, že tento atlet musí něco udělat stůj, co stůj. Musí se zbavit všeho, co by mu zcela jistě v běhu překáželo – musí odhodit všechnu přítěž a hřích. (Když chce člověk běžet vytrvalostní běh, také tomu musí leccos přizpůsobit: způsob a dobu stravování, své obutí a oblečení, své posilování a pravidelný trénink.) Na cestě následování Krista se musíme zbavit všeho, co nahrazuje naši důvěru v něj. Obzvláště, když se ocitneme v těžkých situacích života. Takovými náhražkami, které se pak snadno stávají překážkami můžou být: spoléhání na majetek, na společenskou prestiž a na různé životní pojistky. Rozhodně se však člověk potřebuje vypořádat se zátěží hříšného jednání. Rozhodně – tedy okamžitě, jakmile se hřích objeví.

Rozhodující motivací a posilou ve vytrvalostním běhu víry, je pohled na Ježíše, který za nás prolil svoji krev. Je to Ježíš, který byl ve všem jako my a stejnou cestou už došel do cíle. S Ježíšem, který nám prokázal svou lásku až do krajnosti; s Ježíšem, který nás neopouští; s ním svůj běh nevzdáme. S ním víme, že vytrvat je možné i navzdory velkým těžkostem. On je tím, kdo nás uchvátil svým lidstvím. S ním víme, že máme skutečný život.

(!) Nechtějme se v záležitostech víry klamat! To, že Ježíšova slova a jeho samotného přijímáme, se vždy projeví v našich prosbách. V prosbách, ve kterých se Boží vůle stává naší vůlí. Jsou to prosby, kdy chceme a žádáme to, co chce Bůh. A toto naše zůstávání v Ježíši se pak projeví i v konkrétních činech nesobecké lásky. V činech, které nám přináší radost, která je jiná než všechny ostatní radosti.

Pečujme o svůj vztah s Ježíšem. Mluvme s ním a poznávejme ho v tom, co nám svěřuje. Nesnažme se ho sobecky spoutávat a uzavírat ve vlastních představách o něm. Důvěřujme a poddejme se Ježíšovi evangelií. Odhoďme všechno, co nám překáží jít za ním – jít jeho cestou.

-----

S důvěrou v Ježíše evangelií přemáhejme všechny své pochybnosti, strachy, negativní pocity, svou lhostejnost a sobectví. Zůstaňme ve spojení s jeho mocí a láskou. Dovolme mu, aby naše životy sám ozdobil ovocem své lásky. Dovolme mu, aby nás vždy znovu udělal nevýslovně šťastnými. Amen

Slovo na cestu: J 15,5

Požehnání: 2K 13,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín