Kázání 2022-02-27 - Zdeněk Eberle

EN | CZ

Zvuková stopa není dostupná
poslední kázání >>

Kázání 2022-02-27 - Zdeněk Eberle

08. Března 2022

Kázání 27. února 2022 Lochotín

Ž 99; Ex 34,29-35; 2K 3,12-4,2; Lk 9,28-36 Když se modlíš, nezůstaneš stejný

Všechny dnešní liturgické texty nás uvádějí do Boží slávy, která padá na ty, kteří jsou v Boží přítomnosti. Chci mluvit o modlitbě jako o setrvávání v Boží přítomnosti.

Dnes jsem vybral z Lukášova evangelia jediný verš, a to verš 29: A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. To, co chci říct, si dovolím shrnout do jedné věty: „Když se modlíš, nemůžeš zůstat stejný.“ (Musím se přiznat, že tato myšlenka mne provází už dlouho.. Myšlenku opustit…J Cimrmann)

O modlitbě se toho už moc namluvilo a napsalo. Skoro mám pokušení říci, že kdyby se tolik času a
Dnes to tedy „podložím“ jednoduchou skutečností: Když se Pán Ježíš na hoře proměnění modlil,
Co modlitba je?
Inspiroval jsem se, jak povědět něco o modlitbě jednoduše a civilně, kdysi!! na stránkách www.víra.cz.

energie věnovalo modlitbě, bylo by to lepší. Jistě potřebujeme i o modlitbě číst; zůstane-li však jen u toho, není to mnoho platné. Víme toho víc, ale třeba zůstáváme stejní. Proč, je-li to pravda? Pak proto, že se nemodlíme. Křesťanství je však o vztahu, nikoliv o vzdělání. Vzdělání nám může prospět potud, pokud nám to pomůže ve vztahu. Je to podobné jako knihy o vztahu mezi mužem a ženou: pokud takové knihy čteme a na vztahu se nic nezmění, pak se můžeme, jsme-li odpovědní, pouze cítit provinile. Tak je to o řečech ohledně modlitby.

Zůstaneme-li pouze na půdě Nového zákona ohledně učení o modlitbě, zjistíme, že všechna naučení vycházejí z jednoho zdroje – z učení a praxe Pána Ježíše (NBS, str. 628). Učení Pána Ježíše o modlitbě jsme slyšeli v životě dost a ohledně modlitebního života Pána Ježíše jsme toho už slyšeli také dost, že? A tak mi promiňte, budu-li jen vršit slova. To bych ale nechtěl. Chtěl bych vás ale povzbudit, konfrontovat s Božím slovem a dokonce vás až vydírat. Ale protože to říkám předem, je to jistě polehčující okolnost.

vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. Kvůli tomu jsem si dovolil před chvílí tvrdit, že když se budeš modlit, nemůžeš zůstat stejný. Tvrdím to proto, i když mi můžete namítnout, že třeba znáte někoho, kdo je křesťan tolik a tolik let a nezdá se vám, že by se měnil. To je ovšem bída!! Já tedy své tvrzení upřesním: řeknu, co to znamená „se modlit“.

A aby to bylo zřetelnější, řeknu napřed, co není modlitba, co neznamená „se modlit“.

modlitba není jen tak nějaké odříkávání směrem k Bohu(to zdaleka nemusí být jen modlitba Páně, ale..)
modlitba není něco naučeného; docela mě rozčiluje, když jsem někdy slyšel nebo četl: „Umíš se modlit?“ ve smyslu něčeho naučeného, pokud se tedy nejedná o tříleté dítě. Modlitba tedy není říkání náboženských frází.
modlitba není vlastně ani periodicky se opakující prosba za naplnění nějaké naší potřeby; ale je to individuální!! Dovedu si představit, že člověk je už tak unavený, že nemá na víc, než aby to opakoval.
modlitba není vyprávění něčeho, co není pravda. Větší nebezpečí je ve společné modlitbě, ale i …
modlitba není přetvářka. To je jeden z největších problémů, protože si tím bereme vlastní identitu.
ale modlitba také není „kázání“, tedy sdělení někomu něco, co chceme udělat důležitým. Podepřít.

Pán Ježíš toho řekl hodně o modlitbě v podobenstvích. To dobře znáte; tak jen tak telegraficky: je třeba neodbytnost, důvěra (víra), vytrvalost a houževnatost, pokora, pokání a vzdání se pocitu nadřazenosti, vlastní milosrdenství, vlastní ochota odpouštět, bez přetvářky, s dobrými motivy. To není málo, že? Víte proč toto vše je třeba? Modlitba je především prostředek komunikace s Bohem. To bylo znát na Pánu Ježíši. On hovořil s Otcem. Byl a zůstával v jeho přítomnosti. Když přicházíme k Bohu na setkání, je nemyslitelné, abychom ignorovali, že vše ví a že nevěříme principům, které nám Pán Ježíš sdělil. Není zvědavý na nějaké naše „podfuky“, přetvářky, na sladko v ústech a hořko v srdci. Na Boha nepůsobí, i kdybychom se modlili jako Jan Zlatoústý!!

Modlitba - prostředek komunikace s Bohem aneb nelhat Bohu(Zpracováno dle J. Powella)

Když se modlíme, měli bychom se Bohu otevřít tak plně a čestně, jak jen to dokážeme. Musíme být také schopni jemného umění naslouchat, když se Bůh otvírá nám. Jestliže má komunikace prohlubovat vztah (víry), pak to nemůže být povrchní všední hovor. Musí jít o naprosté setkání osob. (Sjednocení?)
V rozhovoru s Bohem musíme odhalit své pravé a nahé já. Musíme říct Bohu pravdu. Pravdu o svých myšlenkách, žádostech a citech, ať už jsou jakékoliv. Snad nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít.
Nesmíme však padnou do pasti: nemůžeme říkat Bohu, co bychom byli rádi, aby byla pravda, ale to, co je pravda skutečně. Pravda o nás může být i strašná. Jestliže Bohu řekneme, kdo jsme a kde jsme, pak všechno v nás mu bude muset říci, že něco v nás věří a něco jiného v nás nevěří. Budeme mu muset říci, že jsme současně ve víře i v nevíře. Budeme se muset modlit: „Já věřím, Pane, pomoz mé nevíře“.
Může se také stát, že v sobě najdeme hněv a zlost vůči Bohu za to, jak si myslíme, že s námi jedná. Pak jediná čestná modlitba může být: „Bože, zuřím, děsně zuřím“.
I v našich citech může být pravda, která musí být sdělena v čestné a pravdivé komunikaci. Nejlepší příklady modlitby tohoto typu lze nalézt ve Starém zákoně. Job proklínal den, kdy ho Bůh stvořil, Jeremiáš obviňoval Boha, že z něj dělá hlupáka, a žalmista prosil, aby Bůh zničil jeho nepřátele. Říkali věci, jak je prožívali, věděli, jak se modlit. Byli pravdiví…
Jestliže se před Bohem přetvařuji, nebudu s ním nikdy skutečně komunikovat, nikdy se opravdu modlit, nikdy ho skutečně nepoznám a nepocítím, že on zná mne. Vztah víry bude vždy v nejlepším případě povrchní, naplněný zbožným klišé, náboženskými fantaziemi a klamy.
Musím se tedy Bohu otevřít - ale jak se otevírá Bůh mně? To je zřejmě nejobtížnější problém modlitby. Může s námi Bůh skutečně komunikovat? Může se dotknout našich citů, nebo k nám skutečně promluvit? Může přímo zasáhnout naši vůli? Může Bůh proniknout do naší paměti? Myslím, že jenom ten, kdo v tyto možnosti věří, je připraven pro skutečné setkání s Bohem v modlitbě.
V člověku je pět schopností, které Bůh může použít:
Za prvé je to MYSL, do které Bůh může přímo vložit nové myšlenky. Může naši mysl osvítit, abychom viděli jeho, sebe a smysl svého života jasněji. (Od prostých po ty nejdůležitější skutečnosti.)
Může se také dotknout našeho SRDCE (VŮLE) a inspirovat v něm nové touhy, dát odvahu pokračovat a sílu potřebnou k tomu, abychom se pozvedli nad zvyky a slabosti. Bůh nás může posilnit, abychom hluboce a trvale milovali.
Bůh nás může zasáhnout v našich CITECH A POCITECH. Když cítíme hořkost a skleslost nebo tupou bolest osamocení, může Bůh tyto city proměnit jemným dotekem své milující moci. Bůh nevyléčil jen tělesně nemocné, kteří se mu otevřeli, ale i lidi citově nemocné. Jestliže tedy Bůh může uzdravit malomocného, jistě dokáže také vyléčit i neurotika.
Impuls Boží milosti můžeme přijmout také ve své PŘEDSTAVIVOSTI. Za podpory milosti můžeme ve své vizuální představivosti spatřit Ježíšův pohled nebo ve sluchové představě uslyšet jeho hlas, jak praví „Miluji tě“.
Poslední cestou, kudy k nám Boží hlas přichází, je i naše PAMĚŤ. Říká se, že láska se skládá ze stejných dílů paměti a intuice. A také se říká, že jediná skutečná chyba je ta, ze které se nepoučíme. Když s námi Bůh komunikuje tím, že stimuluje naši paměť, může povzbudit lásku anebo nás ochránit před opakováním stejných chyb. Nejmocnější podporou v pokračujícím vztahu víry je pro většinu lidí vzpomínka na Boží dobrotu.

V roce 2000 jsem byl v Braunfelsu na semináři o strategické přímluvě Friedholda Vogela (autora knížečky „Odvaha k modlitbě“) a on říká: „V Mnichově jsem před léty slyšel výrok: ,Jakými jsme v modlitbě, takoví jsme ve skutečnosti.´Tato věta se v mém životě dotkla bolavého místa, a proto jsem ji chtěl co nejrychleji pominout. Nezdařilo se. Vynořovala se v mé paměti stále znovu a nedopřávala mi klidu. …, takoví jsme skutečně.´ Když připustím, že bratr Vogel říká pravdu, tak ti mohu také říct: Jsi takový, jaký jsi v modlitbě.
Vzájemným působením v dialogu s Bohem postupně poznáváme Boha i sebe. I když hledání Boha začneme s velice nepřesnými představami o tom, kdo je Bůh a co si o nás myslí, navržený způsob modlitby nás postupně přivede k jasnějšímu a věrnějšímu obrazu Boha právě tak jistě, jako nás komunikace s lidmi postupně přivede k poznání toho, koho milujeme. Podstatou modlitby je setkání s Bohem a poznávání Boha skrze toto setkání.
Dovolte mi ještě jednu praktickou radu; je to název jedné kapitoly z knihy D. Torkingtona: „Modli se tak, jak umíš, ne, jak neumíš.“

A já dodávám: „Prosím tě, ale modli se.“ Modli se tak, jak víš, že je to nejlepším, ale modli se.

Před více než třiceti lety jsem přemýšlel, s kým mám nejlepší vztahy; dal jsem si ty lidi dohromady a uviděl, že jsou to lidé, se kterými se na skupince modlím. Pokud se ani při společné modlitbě „nešvindluje“ a jste otevření a upřímní, má to dopad i na tyto vztahy.

A ještě dovolte starci jednu osobní zkušenost: mám-li k někomu výhrady a nemohu s ním třeba mluvit, zkouším se za něj modlit. Ať je to třeba prezident, nějaký ministr a další lidé. Jednu věc nevím: co se děje s těmito lidmi. Ale jednu věc vím určitě: děje se něco se mnou. Najednou mám možnost ty lidi unést, někdy je mi jich líto, někdy objevím nějakou neobjektivní skutečnost u sebe, … To je i rada pro manželství, když to skřípe. Opravdu věřím, že když se modlíme, nezůstaneme stejní. Amen.

Poslání: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. (Mt 26,41 nebo Mk 14,38)

Požehnání: „Kéž přistupujete k Bohu svobodně a s důvěrou. Pokoj vám i láska a víra od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Milost a nepomíjející život všem, kdo milují našeho Pána Ježíše Krista.“Podle Ef 3,12 + 6,23+24

Všemohoucí Bože, vyznáváme ti, čím jsme.

Jsme jiní, než jak se snažíme působit na druhé lidi.

Dokonce i sami sobě se bojíme přiznat,

co se nachází v hloubi našich duší.

Nemůžeme a nechceme však své pravé já skrýt před tebou.

Znáš nás takové, jací jsme, a přesto nás miluješ.

Pomoz nám, abychom se nevyhýbali sebe-poznání.

Uč nás vážit si sebe sama kvůli tobě.

Dej nám odvahu, abychom vložili důvěru v tvou moc, jež nás provází.

Pozvedni nás z ochromení, jež působí vina,

ke svobodě a nadšení lidu, jemuž bylo odpuštěno.

Prosíme tě za ty, kterým je zatěžko přijmout odpuštění.