- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-02-13 Vít Pavelek
13. Února 2022
„Nemít prachy nevadí, nemít srdce vadí“ – L 6, 17-26
Dříve jsem čítával obě blahoslavenství a běda (Matoušovo i Lukášovo) z bezpečné pozice, totiž že se mne ta „Běda“ až tolik netýkají. Bývali jsme mladí, peněz jsme moc neměli. Vzpomínám na dobu, kdy jsme jedli krupicovou kaši, protože na víc jsme neměli. Léta se překulila, mnoho se změnilo. Minulý týden jsem se začetl do textů na dnešní neděli. Kdyby bible mohla dát pěstí do nosu, asi by mi z něj tekla červená. O chudobě se u nás nedá mluvit. Hladový jsem jen když promeškám správný čas oběda nebo večeře. Dlouhodobý hlad neznám a je to na mně vidět. Plakat nad zoufalstvím životní situace nemusím. Otevřené nenávisti, vylučování dětí ze škol, propuštění z práce pro svou víru se také bát nemusím. Měl bych se bát oněch běda?
Chce Ježíš hned v úvodu vyučování učedníků rozdělovat lidi na blahoslavené a zavrženíhodné? Má to být soud těch, kteří žijí nasyceni v bohatství, bez vážných starostí o živobytí, ve všeobecné úctě? Vzdáleně by to mohlo připomínat „třídní boj“ minulého režimu. Chtěl snad Ježíš rozdělit lidi na „my a oni“? Má evangelium, tedy dobrou zprávu pouze pro chudé, hladové, ponížené a lidmi zavržené? Ale pro bohaté, syté, spokojené a vážené lidi má jen kakangelium, tedy zlou, špatnou zprávu? Lukášovo podání blahoslavenství a běda nás nešetří tak, jako Matoušovo, dá-li se to tak říci. Matouš dává důraz na blahoslavené duševní stavy nebo stav vnitřní bytosti, tedy srdce. Lukáš dává v celém spisu důraz na sociální složku evangelia. Někteří komentátoři v souvislostí Lukášových blahoslavenství a běda poukazují na naše bohatství v rámci světa. Opravdu, žijeme v nejbohatší oblasti světa.
Přiznejme si, to, jak se žije ve skutečně chudých částech světa se dozvídáme zprostředkovaně. Máme omezenou představu o tom, jaké to je. Četl jsem i v jednom kázání o tomto rozměru křesťanské odpovědnosti za chudý třetí svět. Je to však vše, co má text říci? Není to přílišné zúžení evangelijního vyprávění? Máme si z textu vzít jenom ten sociální rozměr?
„Blaze chudým, jejich je království nebeské.“ Jaký byl život tehdejších chudých a jaký je dnes? Kdo by se nad textem zasnil, mohl by propadnout falešné romantické idylce, že to vlastně bylo krásné. Člověk se nestrachoval o své bohatství, protože ho neměl. Natrápí ho, že mu jeho úspory požírá inflace jako mol a rez. Spokojí se s tím, co má a tím je bohatý (1Tm 6,6). K tomu chudým dává Ježíš „do vlastnictví“ Boží království. (v. 20) „Blaze hladovějícím, budete nasyceni“ (v. 20) Pozvánka na nebeskou hostinu jistě potěší, ale když má člověk opravdu hlad, tak by snědl i to co padne pod stůl, jako Lazar, jemuž psi olizovali jeho vředy (Lk 16,23). Marnotratný syn by si pochutnal i na žrádle pro prasata (Lk 15,16). Když už si tak člověk užívá luxus své chudoby, přichází další „adrenalinový“ zážitek chudinské kriminality, kdy jeden ubožák okrade druhého ubožáka, nebo přijde exekutor, takže ubožákovi nezbývají než oči pro pláč. A když už je na tom člověk tak bídně, je špinavý a smrdí, tak se mu ta lepší společnost vyhýbá, vykazuje ho na okraj, odmítá, aby bydlel někde poblíž, nejlépe někde za městem, aby nebyl vůbec vidět (v. 22). Do toho si přečte v novinách, předtím, než se do nich zabalí proti zimě, že český ombudsman tvrdí, že „Lidé z vyloučených lokalit si za problémy mohou sami.“ Nezní tady Ježíšovo „Blaze vám“ tak trochu jako cynická provokace? Zkuste přijít za skupinou lidí bez domova nebo narkomanů kdekoliv ve městě s nabídkou Božího království. Asi by raději cigaretu, alkohol, nějaké peníze a možná i něco k jídlu hned na místě. To Boží království je jaksi daleko.
Tady je místečko, kde bych vás naučil jedno slovo řecky a hebrejsky, ať z toho mého studování taky něco máte. To si snadno zapamatujete. Slovo „běda“ se řecky řekne ouvaj (οὐαὶ) a hebrejsky oj ( וֹי).Když Ježíš říká „běda“ (ouvaj) bohatým a nasyceným, chce jim snad vyhrožovat Božím hněvem? Je bohatství znamením nějaké viny? Slyšel jsem mnohokrát závist říkat, že si na to ten člověk nemohl vydělat poctivou prací, že si určitě nakradl. A člověk, co se právě dobře a chutně najedl, má mít pocit viny? V pátek jsem četl o lidech, jejichž bohatství si nedokážeme ani představit, že se rozhodli dát na dobročinnost peníze v řádech miliard korun. Ať každý dává podle svých možností.
Kam směřuje ono běda bohatým, sytým, spokojeně se smějícím a těm, které hřeje chvála druhých?
Je to ke zdroji jejich uspokojení. Člověk nemusí být bohatý pouze majetkem, aby se cítil být bohatý. Uspokojuje se mnoha různými způsoby. Překvapivě to může mít zbožný vzhled.
Má jasno v mnoha otázkách křesťanského učení. Ví, jak je to správně například s křesťanským liberalismem. Bojuje svůj spravedlivý boj proti proudům v církvi, které považuje za progresivistické malomocenství nebo naopak tradicionalistické zatvrdnutí. Ví, co je správné v otázce LGBT nebo jak je to s duchovenskou službou žen v církvi. Má jasný neměnnýnázor na Istanbulskou úmluvu a její ratifikaci. Je tím vším tak naplněn, že nevnímá nic jiného. Někdy ho to doslova rozčiluje.
Jiný se o tyto světské věci nestará, je nad ně povznesen. Pro něj je důležitá jeho vlastní spiritualita. Třikrát a víckrát denně se modlí a bibli čte ke každému jídlu, když se zrovna nepostí. Je na každé bohoslužbě a je na to všechno náležitě hrdý, protože to dělá fakt poctivě a víc něž ostatní. Trochu mu v tom překáží společná liturgie, protože ta jeho vlastní je nejlepší. Bojuje proti hříchu v každé podobě a své druhy bratrsky napomíná, jak jen to jde. Čas od času si zajde do pokojíka přeleštit svatozář. Jen se mu z toho vytrácí radost, někdy je to k pláči.
Podobně další je hrdý na to, že užívá duchovní dary, o něž usiluje; zejména o ty vyšší, jak radí Apoštol. Prorokuje, modlí se v jazycích a vykládá, co bylo řečeno. Má u toho takový vtíravý pocit vyšší vyspělosti nad ostatní sestry a bratry. To je nadnášející pocit. O další dary se nezajímá.
Možná se někdo sytí tím, jak moc je užitečný ve své církvi. Uspokojuje ho ta všechna dobrovolná práce, kterou odvádí. A že té práce je opravdu hodně. Všichni ho chválí a on je nasycen svou vlastní důležitostí.
Ve všem, co jsem teď vylíčil, je uprostřed toho všeho vlastní já. Kolem toho mega-ega se otáčí svět. Vypadá to jako křesťan, tváří se to jako křesťan, mluví to jako křesťan, ale mnoho mu schází. Vede řeči o svobodě, ale kolem sebe má mříž. Pálí, doutná a nehoří. Jeho architekti spásy mu vystavěli dům, v němž má své advokáty, kteří hájí jeho laciné evangelium. Jeho srdce je prázdné jako vyjedená spíž. Pálí, doutná a nehoří. (Jarda Svoboda a Traband; Pálíš, doutnáš, nehoříš)
Co schází takovému člověku? Lépe řečeno, co schází nám? „K jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.“ (Žalm 62,11) Vše, na čem ti záleží, do čeho jsi investoval, kde se cítíš být dobrý, pevný; všechny tvé silné stránky jsou bez lásky jenom dunění zvonů a rachot hrnců (1K 13,1). Všechny tvé poklady bez lásky, jsou jenom rachotící harampádí.
Na začátku dnešního evangelia za Ježíšem přišli všichni, aby ho slyšeli a byli uzdraveni. Byli chudí i bohatí. Možná ani netušili, že se setkají s Boží láskou. Ta má svou přitažlivost. Uzdravuje, sytí, naplňuje, uspokojuje a dělá člověka vnitřně opravdu bohatým. Když za námi přicházejí lidé, když i vy přicházíte na bohoslužbu, chcete se setkat s Božím bohatstvím, ne s náhražkami a zbožnými fasádami. Běda nám, kdybychom se spokojili jenom s vlastním bohatstvím zbožných forem. Chcete se setkat s Kristem v každém z nás, tedy láskou, kterou do každého z nás vložil Bůh. To už není laciný evangelium. To je pravé Boha-tství. Buď Boháč, bohatý v Bohu.
SNC:. Jr 17, 5 a 7 „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.“ – „Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.“
Požehnání: Fp 4,7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Blaze vám!
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010