EN | CZ 

Kázání 2022-01-23 - Pavel Kuchynka

23. Ledna 2022

Ž 27; Iz 41, 8-16; Žd 10, 32-39; Mt 14, 22-33

Šťastní jsou ti odvážní

(23.1. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Říká se, že odvážnému štěstí přeje. Někdo by možná jedním dechem dodal: „Já to těm odvážným přeju. Ale, co se mě týče, klidně se spokojím s tím, co mám. Proč si pálit prsty?!“ Písmo ale jednoznačně ukazuje, že opravdu šťastní jsou ti odvážní. Odvaha, která se drží Božích slibů a nechává se korigovat milosrdenstvím a nesobeckou láskou, je nepostradatelnou ctností lidí Božího království.

-----

Bez odvahy člověk možná prožije celkem pohodový život, ale jen stěží to bude život, který přinese skutečné naplnění. Bez ochoty riskovat si totiž člověk blokuje přístup k velkým věcem. Pokud se až příliš zabývá svými pojistkami, může to jeho život úplně ochromit. Naplňující život se neobejde bez rozhodnutí pro důležité a hodnotné věci – tedy pro věci, které si žádají přijatelnou míru rizika. Vydařený život nelze oddělit od překonávání ochromujícího strachu.

Když učedníci vyrazili do tmy Galilejského jezera, začal tím velmi strašidelný příběh. Všechno bylo najednou proti nim. A ve chvíli, kdy se ocitli uprostřed rozbouřeného jezera na konci svých fyzických sil, se ke všemu ze tmy vynořil přízrak. Všichni do jednoho křičeli strachy. Až do chvíle, kdy k nim Ježíš promluvil slovy: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ V Petrovi ta slova probudila touhu jednat. Jestli je to Ježíš, chce jít za ním. A Pán mu kvůli nám všem tehdy řekl: „Pojď!“

A Petr skutečně vykročil do neznáma, aby po několika krocích zamířil ke dnu. Vidíme, že ho tehdy nepřemohl vítr, ale jeho vlastní strach. Ale když začal klesat ke dnu, poznal Ježíše úplně nově jako svého Spasitele. A vidíme, že ho tak mohl poznat právě proto, že v tu chvíli šel dál než ostatní. A Petr poznal i to, že může ve víře zavrávorat, ale Pán ho nenechá zahynout. Poznal vlastně to, o čem kdysi mluvil Izajáš: že vždy bude malým a zranitelným červem; ale vždy bude červem, kterého Pán zná jménem a má pro něj pohotovou pomoc.

Petrův pokus ukazuje, že je možné a smysluplné podstoupit riziko a jít za tím, co nás přesahuje. Možná i vy právě stojíte před nějakou životní výzvou a vnímáte riziko, které to pro vás znamená. Uvědomujete si možné ztráty a zranění. A ptáte se: „Stojí mi to za to, abych kvůli tomu riskoval?“

Všechna rizika nejsou stejná. Některá jsou bláhová. Ale některá jsou rozumná. O těch rozumných platí, že naše šance na úspěch je při nich vysoká nebo cena v případě nezdaru bude zanedbatelná. Přitom v případě rozumného rizika stačí, když je splněna jen jedna z těchto dvou podmínek.

Z evangelií víme, že impulsivní apoštol Petr mnohokrát selhal. Byl ale tím, kdo vždycky znovu vstal a zkoušel něco nového. Byl ochotný podstupovat riziko. Učil se tím a překonával sebe. Jako tehdy uprostřed tmy rozbouřeného jezera. Vidíme, že odvaha, která se opírá o Boží slib, spolu s vytrvalostí, vede k plnění Boží vůle. A vidíme, že na cestě odvahy se smí dělat chyby. Na cestě strachu ale raději, než abychom udělali chybu, neuděláme nic. „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“

Mnohé životní změny jsou náročné, nepohodlné a do jisté míry znepokojující. Dokud ve změně vidíme nepřítele, nejsme připraveni růst. Pokud ale změnu vnímáme jako svého spojence, jsme krok před vykročením k cestě růstu. Potřebné změny nás učí moudře riskovat. A když je přijímáme a vytrváme, zjistíme, že strach, který nás spoutával, postupně mizí. Ochromující strach tak může vystřídat ovoce změny.

Nejdůležitější je změna našeho přístupu – to, jak se stavíme ke svým problémům; jak dosahujeme cílů. Prý to byl Einstein, kdo řekl: „Bláznovství je dělat věci stále stejně a očekávat rozdílné výsledky.“ Klíčová otázka tedy zní: „Co se musí změnit v mém přístupu k tomu, či onomu …?“ Je důležité si umět přiznat, že některé věci děláme jen ze setrvačnosti, a to i navzdory tomu, že nás vysávají a ničí. V takovém případě však člověk jednoznačně stojí před výzvou vykročit ke změně. A je na místě hledat odpověď na otázky: „Čeho se tolik obávám? A jsou to oprávněné obavy nebo obavy naprosto liché?“

Ptáci věří, že strašák na poli je opravdový, a proto se ho bojí jako živého. Někdo položil otázku: „Kolik dobrého bys udělal, kdyby ses nebál, že tě někdo zkritizuje?“ Kolik vnitřní radosti, v dobách dobrých i zlých, bychom mohli na cestě odvahy zakusit, kdybychom se nenechali paralyzovat obavami, jak to asi všechno dopadne?

Někdy nám prospěje rozhovor se zralým člověkem, abychom mohli i my zřetelně uslyšet Ježíšovo: „Pojď!“ Potřebujeme své obavy prostě podřídit realitě. Možná zjistíme, že jsme ve vleku negativních zkušeností; nebo jsme pod tlakem kritizujícího člověka, kterému jsme přenechali příliš velký vliv na svůj život. Někdy se prostě jen bojíme, že se budeme bát. Máme tak vlastně strach ze strachu. Což je začarovaný kruh, který nám brání jít po cestě naplňování Božích cílů.

Vystupme z lodi a vstupme do nejistoty, ve které nás Pán zachrání a osvobodí. Na Petrovi vidíme, že taková nejistota nás posílí v důvěře v Pánovu pomoc. Překonejme s Pánem strach ze strachu. Pánem našeho života přestane být strach a bude jím Ježíš. A my začneme vnímat možnosti, které nám dává Bůh. Většinou jsou to velmi překvapivé možnosti.

Neexistují těžkosti, soužení a neporozumění, ze kterých bychom měli mít strach, zůstaneme-li sjednoceni s Bohem. Je to cesta, na které si člověk osvojuje to, co neumí a může začít vnímat to nové, co v nás tvoří sám Pán. Ano, někdy si při tom budeme připadat, že se v tom topíme jako Petr na rozbouřeném jezeře. Ale to, co se tímto způsobem naučíme si Pán začne používat způsobem, který je mimo naše představy.

Je marné chtít mít všechny odpovědi, než vykročíme. Můžeme kvůli tomu propást příhodnou chvíli ke změně. V určité chvíli prostě musíme svoji situaci co nejlépe posoudit a udělat rozhodnutí. (Když, člověk skočí, už není cesty zpět. Ve vzduchu už nemůžeme změnit směr nebo se vrátit zpět.) (?) Kde se právě nacházíš tváří v tvář svým životním výzvám? Jaké riziko máš před sebou? Co tě to bude stát; a co tím můžeš získat?

Dobrou zprávou je, že v prostoru mezi odrazem a doskokem se s námi rád setkává Bůh. Ví, že potřebujeme jeho blízkost a pomoc. „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“

-----

Bůh nám žehná, když toužíme dosáhnout toho, co nás přesahuje a když riskujeme při naplňování Boží vůle. Je to Pán, který je v tom vždy na naší straně. A to je opravdu dobrý důvod, proč být odvážný. Amen

Slovo na cestu: Žd 10,35

Požehnání: Iz 43, 1-3

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín