EN | CZ 

Kázání 2022-01-09 - Zdeněk Eberle

11. Ledna 2022

Kázání Lochotín – neděle 9. ledna, téma: Zjevení Páně

Ž 72,1-7.10-14; Iz 60,1-6; Ef 3,1-12; Mt 2,1-12 Znáš Ježíše?

Kdo je Pán Ježíš – to není pro nás až takové tajemství. Ale na mnoha místech světa se to v Církvi v těchto dnech znovu káže. Apoštol Pavel o tom psal před více jak 19. stoletími do Efezu. O zjevení, které se dostalo apoštolům, prvotní církvi, jemu, Pavlovi, samotnému. Jsem přesvědčen, že zjevení podstaty osoby Pána Ježíše probíhá u každého člověka na dvou úrovních: nejprve na té intelektuální, tedy že o něm slyší, čte, hovoří o Ježíši s lidmi, někdy se kvůli osobě Ježíše Krista hádá, cosi popírá a něco jiného zdůrazňuje. A tak druhá úroveň je osobní zjevení, které je výsledkem Boží milosti (jsme závislí na Bohu, na Ježíši, na Duchu svatém, protože co nám Bůh o sobě nezjeví, toho se prostě nedopátráme) a výsledkem našich vnitřních zápasů (směle to můžeme nazvat duchovními zápasy na naší osobní úrovni).

Že je Ježíš Kristus Král, Kněz a Beránek – to tu asi víme všichni. Nám je vlastně hej, protože žijeme také ze zápasů lidí mnoha pokolení před námi. Má to ale i svou malou stinnou stránku: jsme v pokušení přebírat bez námahy (instantně) cosi, co neprošlo zápasem naši mysli a našeho ducha. Proto jsem dal odvážný název dnešnímu kázání: znáš Ježíše?

O mudrcích od východu toho opravdu nevíme moc. A když čteme v nějakém překladu „mágové“ či „hvězdopravci“, tak nám spíš vyvstanou v mysli negativní souvislosti s okultismem; neříkejte, že ne!! Ale zklamu vás: to dnes nevyřešíme. Protože ale víme, že v Bibli se nepíšou věci „jen tak“, tak z darů těchto význačných mužů církev vždy usuzovala na charakter obdarovaného. Zlato – dar pro krále; kadidlo – dar pro kněze; myrha – dar pro někoho, kdo má co dělat s balzamováním mrtvého. (Vzpomínám si na svou roličku v první vánoční hře, jak jako farář se setkávám s Ježíšem-teenagerem a když odchází, tak říkám zásadní otázku: „Co je tohle za kluka?“) Jaké že dítě se to v Betlémě narodilo, to nebylo pro lidi jen tak!!! A také si prosím nemyslete, že události z prvních dvou kapitol evangelia podle Matouše se odehrály tak rychle, jak rychle je stačíme přečíst. Bible není kronika. Někteří mají za to, že to bylo v čase několika málo let. A já si to, s dovolením, myslím také.

Také nemá cenu, abychom se tu vzájemně přesvědčovali, že právě naše mínění je správné. Za důležitější spíš považuji to, abychom se nechali konfrontovat s postoji jednotlivých aktérů příběhu, který se čte a vykládá v církvi právě kolem svátku Zjevení Páně – Epifanie, tedy Božského zjevení Pána Ježíše.

Tak se pojďme podívat na evangelijní zprávu opět na základě tří jednoduchých otázek, které si můžeme dávat, když čteme Bibli: 1. Co nám oddíl říká o Bohu, 2. co říká o člověku a 3. co o vztahu člověka a Boha.

Co nám říká Mt 2,1-12 o Bohu, o tom vtěleném, co jsem před chvilkou řekl.

Na druhou a třetí otázku se pokusím něco povědět, když se zastavíme o jednotlivých osob.

Takže: „osoby a obsazení“:

Herodes: Herodes je člověk-chudák, který se cítí narozením Ježíše-Krále ohrožený. Jistě je na světě

stále mnoho lidí, kteří se bojí, že jim Pán Ježíš Kristus bude do života zasahovat. Zvlášť dnes, kdy v naší kultuře je takový důraz na svobodu osobnosti, je to bolestivé ohrožení tzv. homo sapiens. (Říkám tzv., protože zpravidla moudří moc nejsme. Jsme spíš krátkozrací, ale nikoliv opticky.) Člověk si chce dělat, co se mu zlíbí a Ježíše vnímají jako osobní ohrožení své tzv. svobody. Co tedy s tím Ježíšem? Zabít!!! Odstranit v rámci svého komfortu. To je postoj naprostého omylu. Napovídá, že takový člověk neví o Ježíši nic nebo má informace z bulváru. Křesťan, člověk, který má poznání Ježíše, opravdu přestane dělat, co se mu zlíbí. Ale nikoliv z otrockého strachu, ale z důvěry, že Ježíš to s ním myslí lépe, než člověk sám se sebou. Už se vám v duši mihnul také Herodes? A víte, že jsou popsané případy, kdy lidé začali číst Bibli ve snaze získat „munici“ proti Ježíši a byli nakonec Boží láskou přemoženi? Úžasná zpráva!!!

Velekněží a zákoníci: Přátelé, to nám může nebezpečně bližší. Pán Ježíš se narodil a jim to bylo úplně

jedno. Úplně fuk. Byli naprosto pohlceni sami sebou, chrámovým rituálem, svými diskuzemi o zákonu, svými vlastními starostmi. Měli úžasné vědomosti, vynikající vzdělání v náboženských otázkách, těch pár, co patřilo k rodině velekněze, k rodině, která to v Jeruzalémě všechno ovládala, se zabývala tím, jak přežít; co, jak přežít: jak upevnit svou náboženskou moc. A tito lidé, zaujati sami sebou, musí také v této chvíli otevřít Bibli, aby mohli dát odpověď na otázku Heroda. I zpronevěřilá církev nakonec také otevírá Bibli a dostává tak šanci, aby si něco uvědomila. Když je někdo zaujat svými záležitostmi, to chápeme. To se často přece každému z nás stává… Postoj, že napřed si musím vyřešit to či ono a pak… je nebezpečný, protože jeden lidský život nestačí na to, abychom si napřed vyřešili to své. Je to vlastně postoj „jaký Ježíš“? O co tu jde? Případně „Ježíš až potom“. Vidíte, že mít informaci, která je mimo naše vlastní zaujetí, znamená moc málo. Skvělé vzdělání, které nemohu využít i pro svůj život, to je bída. Říká se tomu také tak, že „kovářova kobyla chodí bosa“. Děsím se toho sám u sebe a často se modlím za to, aby mne Pán Bůh uchoval ve vědomí potřeby každodenní milosti a s radostí si snad až velmi často připomínám, že „Bůh pokoje mne může celého posvětit a zachovat mne do příchodu Pána Ježíše, protože je věrný, ten, který mne povolal“ (podle 1Te5,23-24).

Mudrci: Jsou to lidé zdaleka, nikdo by je v Betlémě nečekal. Vědí, koho hledají. Protože hledají právě

narozeného krále, jdou do hlavního města, do královského hradu. Nemůžeme se jim divit!!! Dostali znamení a vzali ho vážně. Netušíme, odkud byli, ale jistě nebyli jen tak přespolní. Spíš „přespouštní“ a přes tehdejšího půl světa. A jim to za to stojí? A co jim za to stojí? Aby se poklonili narozenému králi. Aby mu dali vzácné dary. Oni jsou prototypy lidí, kteří hledají Ježíše, nečekají, až je Ježíš najde. Dělají to s vynaložením všech prostředků, které mají k dispozici. Jsou povzbuzením i pro nás, abychom měli poznání, že Pán Ježíš přišel pro všechny; i pro ty, do kterých bychom to neřekli.

Co nám tento příběh říká o nás? Lidé mají dodnes k dispozici nějaké ty „hvězdy“. Zkušenosti křesťanů

ukazují, že Bůh dává i dnes své „hvězdy“, které vedou ke Kristu. Dělá před očima jednotlivců nebo skupinek svá znamení, takže mohou v Ježíše uvěřit. Prohlašuje ve své církvi podobně jako u Jordánu, že Ježíš je jeho milovaný Syn, plný Ducha, a že je nanejvýš dobré poslouchat ho. Bůh zjevuje svou slávu, ale my musíme být dotčeni sami nebo musíme sami vidět zblízka „dnešní mágy“, abychom tuto slávu živě zaregistrovali. Snad nejdůležitějším je ale vědět, že se Bůh stále stará. Že šťastné i nešťastné životní příhody, druzí lidé i okolnosti mohou být hvězdou, znamením, které člověka přivede ke Kristu, k víře v Krista. Hvězda je tu ovšem jen na čas, pak se ztratí, byť by zářila sebevíc. Ale kdo nalezl Krista, ten už hvězdu nepotřebuje. Boží sláva v Kristu se ho dotkla, vstoupila do jeho života. Zbývá tedy zaradovat se a s Ježíšem chodit svým pokračujícím životem. A pokud náhodou my někomu sloužíme jako hvězda, nesmíme sami zapomenout, že tato naše úloha je důležitá, ale jen přechodná. Hvězda mizí, Kristus - byl-li nalezen - zůstává navěky. Bůh se stará. I prostřednictvím nás lidí. (Aleš Opatrný) Neustále a věrně. Amen.

Slovo poslání: V Ježíši Kristu smíme přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Ef 3,12

Požehnání : Pokoj (vám všem), bratřím (i sestrám) i láska a víra od Boha Otce a Pána Ježíše Krista.

Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista. Ef 6,23+24

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2022 ECM Plzeň 1 - Lochotín