EN | CZ 

Kázání 2022-01-02 - Pavel Kuchynka

02. Ledna 2022

Žalm 8

Dar a úkol být Božím člověkem

(2.1. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Otázka žalmisty: „Co je člověk?“, vyslovená před Bohem, chce mnohé přivést k údivu. Chce být výzvou k přemýšlení o našem lidství. Chce být pozvánkou k novým rozhodnutím a k novému způsobu života, k novým činům. Být člověkem je něco jedinečného. Žalmista říká, že člověk má podíl na něčem, co nás přesahuje. Vnímá lidský život jako dar a úkol. Dar a úkol být Božím člověkem.

-----

Je to velká výsada žít s touto písní žalmisty na rtech. S písní, která opěvuje velikost a nádheru stvořitele jako Pána, kterému smíme být poddáni a oddáni. Vždyť je to Pán, kterému patří vše – i každé naše nadechnutí. Je to Pán, kterému smíme vědomě nabízet svůj život; a na všechno, čím procházíme se smíme dívat jako ti, kdo mu důvěřují a chtějí mu sloužit. Oslovujeme ho jako Hospodina – hospodáře – který vládne svému hospodářství; který rozhoduje o tom, co se v něm bude dít a také o tom, jaký v tom všem máme úkol, který bude ke všeobecnému prospěchu. Kéž jsme tomu víc otevření.

Mnozí lidé jsou slepí k tomu, že celé stvoření mluví o Boží velikosti a vznešenosti. To samozřejmě z Boží vznešenosti vůbec nic neubírá. Bůh není závislý na tom, jestli ho někdo uznává, všímá si jeho díla a vzdává mu chválu. To my lidé jsme vždy závislí na něm. A je velmi osvobozující vědět, že jsme závislí na Bohu, a ne na člověku – na svém umu a schopnostech. Ale je nesmírně naplňující, když mu svůj um a své omezené schopnosti smíme dát k dispozici, aby si je používal tak, jak vždycky chtěl.

Bez zaváhání se připojíme ke slovům, že Hospodin vyvýšil svou velebnost nad nebesa. Ale zřejmě nás překvapí slova o mocném valu proti protivníkům, které Pán vybudoval ústy nemluvňat a kojenců. Každý člověk v životě čelí různým protivníkům a někdy v tom má prsty i nepřítel planoucí pomstou – tedy bytost, která je zosobněním čistého zla. Každý člověk čelí životním nesnázím, často i nepřiměřeným nárokům druhých, brání se proti různým úkladům, někdy i útlaku; a nakonec musí čelit i realitě své pomíjivosti, když pohlédne do tváři smrti. Někdy je to spojeno s velkým úsilím, ale všechny obrané valy člověka se přesto znovu a znovu rozpadají. Nedivím se, když někdo skepticky prohlásí, že lidský život je navzdory všem snahám o zajištění v podstatě trvalým troskotáním, které nakonec končí definitivní prohrou – tedy smrtí.

Ale už žalmista poznal, že přeci jen existuje mocný val, který – proti všemu, co náš život ohrožuje – obstojí. Je to val, který vybudoval – a vždy znovu buduje – sám Pán. Pravda, dělá to velmi zvláštním způsobem: prostřednictvím úst kojenců a nemluvňat – tedy těch nejbezmocnějších, kteří jsou naprosto závislí na Boží milosti a pomoci. Svým pláčem a křikem všechny děti vlastně hlásají vítězství nového života a toho, kdo život dává. Všichni rodičové také vědí, že pláč a křik právě narozených dětí je obrovskou mocí bezmoci. Je to projev bezmoci, která přivolává pozornost rodičovské lásky a je velmi účinným voláním o pomoc. Mnohem později v jeruzalémském chrámě se tento mocný val projevil ve volání větších dětí, které tehdy vzdávaly chválu Ježíšovi jako Mesiáši. Stalo se to poté, co Ježíš v chrámě uzdravil několik slepých a chromých.

Ve slovech žalmisty tedy smíme slyšet výzvu ke každému člověku: „Nechtěj spoléhat na vlastní sebezajištění. Dovol, aby tvým valem byly trvalé prosby o milost a pomoc od Hospodina – tvá důvěra v Boží dobrotu.“ Jako Ježíšovi následovníci víme, že uznáním neschopnosti vlastního sebezajištění a přijetím Boží nabídky odpuštění a nového života v Kristu se člověk znovu rodí z Ducha Božího a stává se novorozeným Božím dítětem. A tímto novým narozením člověk vstupuje do života, nad kterým už smrt nemá moc – respektive nemá už poslední slovo. V srdci takto nově zrozeného člověka zní trvalý jásot, i když je někdy skrytý nebo dokonce zakrytý. A to někdy i slzami bolesti nad mnohými životními ztrátami, nad vlastní nedokonalostí, neschopností, nad tím, jak zraňujeme sebe i druhé. Ale i takto skrytý jásot vděčného srdce je hradbou kolem nového života, kterou nepřítel nemůže zdolat.

Žalmista žasnul při pohledu na hvězdné nebe nad Boží velikostí. A stejně smíme žasnout i my. Pohled na hvězdné nebe ho přiměl uvědomit si svou vlastní nepatrnost. Ano, člověk je nepatrný, ale ne bezvýznamný. Vědomí, že o něm stvořitel vesmíru ví a zajímá se o něj, ho dovedl k ještě většímu úžasu. Ale nejen to. On díky tomu začal úplně nově vnímat svůj život – své lidství. Poznal, že život je dar a úkol být Božím člověkem – člověkem podle Boží vůle. Tím, že je člověkem – a to i s veškerou svou omezeností – je bytostí s jedinečnou důstojností. Žalmista však do morku kostí prožil, že tato jeho důstojnost se může mnohem víc projevit, když bude svým lidstvím ukazovat na toho, kdo je skutečným Pánem – Hospodinem. Když bude dobrým správcem všeho svěřeného. Když bude dobrým správcem všech darů, kterými ho Bůh zahrnul a když bude dobrým pastýřem všeho stvoření. Tak tomu říkám výzvy pro naše lidství.

Spolehni se na svědectví žalmisty, který mluví o hodnotě tvého lidství – o tvé jedinečnosti. Je to jedinečnost, kterou ti jako člověku dal Bůh. Bůh, který tvoji jedinečnost nikdy vnímat nepřestane. Nesnaž se v životě jen nějak zajistit a zařídit. Dovol Bohu, aby v tobě a prostřednictvím tvého lidství mohl realizovat své království. Neříkej: „Možná jednou, až budu dokonalejší!“. Boží království totiž bude vždy nějak souviset s tvou bezmocností a zranitelností. Vždy to nějak souvisí s člověkem, který s důvěrou prosí Boha o pomoc, a který nachází svůj úkryt v Bohu. Nikoli ve svých výkonech. Je to člověk, jehož srdce jásá. A jásá o to víc, když do jeho srdce jako do svého chrámu vstoupil Mesiáš. To je tajemstvím skutečné lidské důstojnosti – důstojnosti svobodného člověka, který se smí podílet na Boží vládě v tomto světě.

Každý z nás může začít znovu. Možná se ve tvém životě vše nezmění naráz; možná to bude postupná proměna – krok za krokem. Jako když se připravuje pole k setbě. Je třeba vykonat mnoho přípravných činností. Bůh ti dá sílu k přípravě a poskytne ti i zrno dobré setby svého slova – osloví tě. Od něj budeš mít i modlitby jako zálivku, aby setba vzešla. Buď jen připravený poslechnout Pána – dobrého hospodáře. Udělej to v důvěře, že on vidí dál než ty. Bůh nám všem nabízí v dalším roce úplně nové možnosti. Přijímejme je a buďme v nich Božími lidmi. Kéž se smíme každý den nadcházejícího roku připojit k žalmistovu závěrečnému chvalozpěvu. A kéž je to předzvěst toho, že to, co je zatím pro mnohé skryté, začnou také vidět.

Život každého z nás smí být nádhernou odpovědí na otázku: „Proč Bůh stvořil tento svět?“ Je to však odpověď, která se rodí jen ve vztahu s Pánem. Odpovědí je celý náš život. Kéž je to život člověka, který se raduje, že smí být Božím člověkem. Kéž je to život plný darů, které přijímáme už nyní i uprostřed různých životních těžkostí a zápasů.

-----

Bez toho, že člověk vnímá Boží vznešenost velmi snadno začíná ztrácet vědomí své lidské důstojnosti. Naší výsadou je, že smíme svá srdce otevřít zprávě o novém Adamovi – Kristu, který se svým životem, smrtí i vzkříšením stal Duchem oživujícím. Je Pánem, který chce žít svůj život v nás. V důvěře v něj a v jeho chtění prožijme každý den právě začínajícího roku. Díky němu smíme navzdory všemu, co nás ohrožuje, být v bezpečí a znovu a znovu poznávat, co to znamená být Božím člověkem. Amen

Slovo na cestu: Ef 5, 22-24

Požehnání: Nu 6, 24-26

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín