- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-12-19 Vít Pavelek
21. Prosince 2021
„Duše má velebí Pána“ – L 1,39-56
Text dnešního evangelia tak trochu zapadá do dnešních dní. Přicházející Vánoce jsou pro mnohé z nás dobou cestování, navštěvování širších rodin. Je to doba návštěv. Maria také na jednu takovou návštěvu vyrazila. Vypadá to, že šla sama a nemohla se dočkat setkání se svou příbuznou. Na tehdejší dobu zvláštní věc, aby žena cestovala bez doprovodu.
Kdybyste byli na jejím místě, taky byste se pravděpodobně na takovou cestu vydali. No vážně, mělo to důvod. Přiznejte se, komu z vás kdy přišel anděl říci dvě novinky? A) že budete mít dítě a B) že vaše příbuzná, už relativně vyššího věku, dosud bezdětná, je v šestém měsíci těhotenství a to nebyla na umělém oplodnění. U nás, pokud si dobře vzpomínám, to nikdy žádný anděl příbuzným nevyřizoval. Normálně jsme museli blízkým telefonovat. No je to příběh, který je tak moc nepravděpodobný, že musel být v režii někoho jiného než člověka. A o to zde jde. Bůh zasahuje do lidské časnosti. Naplnil se čas. Tedy nastal příhodný čas, aby se začala naplňovat jeho zaslíbení o záchraně člověka. Obě ženy z dnešního čtení jsou toho prvními svědkyněmi. Jsou prvními mezi všemi lidmi v Izraeli, kteří to vědí.
Přirozené je, že ženy jako první ví o svém těhotenství. Muži ať se na mě nezlobí, oni to jako první prostě vědět nemohou. To ovšem není všechno. „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“ (v.43) Alžběta je první, která vyznává plod Mariina lůna jako Pána. Ježíš se ještě nenarodil, ještě nikomu neřekl, že se blíží Boží království. Ani Jan Křtitel ještě nepřipravoval cestu. Alžběta vyznává to nenarozené dítě svým Pánem. To neměla ze své hlavy. To jí zjevil Duch svatý, který ji v tu chvíli naplnil.
Toto vše se odehrává dlouho předtím, než se Ježíš učedníků zeptá, za koho jej lidé považují (Lk 9,18-20 nebo Mk 8,27-30) . Úvodní pozdrav Marie a Alžběty je samo o sobě evangelium v počátečním stadiu. Přináší radost ač ještě není známo celé, není známo, jak veliký má dosah. Radost je v dnešním textu nosná emoce. Není to tichá nenápadná radost uvnitř nitra člověka, kterou druhý člověk snadno přehlédne. Radost zde působí to, že Alžběta skoro křičí. Určitě ji slyšeli sousedé a divili se, co se to v Zachariášově domě děje? „Slyšíš to? Co se u Zachariáše děje? Vždyť Zachariáš už půl roku neřekl ani slovo a jeho žena tam teď huláká radostí.“ I miminko v Alžbětině lůně se prudce pohybuje, jako by snad radostí tancovalo, snad i nadskakovalo plesem, kdyby to bylo možné. Taková radost je to, že zahání všechny chmury. Alžběta ani nevzpomene na němotu svého manžela.
Obě ženy jsou prvními svědky zvláštního Božího jednání v lidských dějinách. Nejspíš jim důležitost, velikost významu ani důsledky toho co se děje ještě nedocházejí. Na Zem přichází evangelium. Ještě není vidět, ale ony dvě to už ví. Bůh se sklání ke všem lidem. Právě nyní začal proces, při němž Bůh naplní svá odvěká zaslíbení. Myslím například toto. Již v zahradě Eden řekl Bůh hadovi: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Nemyslím si, že by obě ženy v návalu radosti samy promýšlely teologickou hloubku toho, co se děje. Je však zřejmé, že Duch svatý jim odhalil tajemství Božího záměru.
Jak úžasná věc to je. Obě jsou naladěny ke chválení Boha. Maria zde vyslovuje chválu, která patří Hospodinu. Doslova tou chválou přetéká.
Dovolím si zde malou trojiční odbočku. Na tomto textu můžeme zahlédnout všechny tři osoby Boží trojice. Duch svatý zde koná aktivní roli toho, kdo zprostředkovává porozumění tomu, co se děje. Odhaluje, kdo je a bude oním počatým plodem v lůně Mariině. Začínáme díky tomu rozpoznávat osobu Ježíše jako člověka s tělem. Ještě se ani nepohnul. Dále. Ve chvále, kterou nepochybně způsobil opět Duch svatý, slyšíme o Božích činech: „Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ Slyšíte to také? Zde jsou přítomny všechny tři osoby Boží trojice. Konají spolu. Sdílejí spolu přítomný okamžik. Sdílejí spolu vzájemnou lásku, jež nyní předávají i lidem. Maria a Alžběta jsou jaksi první ve frontě. Lidé nemají být diváky v hledišti. Stávají se sami účastníky toho dění.
Bůh dávno od stvoření, od chvíle, kdy pojal záměr stvořit člověka, chce s ním být v kontaktu, v dialogu, v laskavém a milostivém spojení. Chce, aby tomu člověk porozuměl, aby nezůstal nechápavý. Bůh člověku nic nezakrývá. Obě ženy, které se před námi nyní radují, to pochopily.
Když jsem o tom přemýšlel, napadl mě obraz. Obě ženy dostaly od Boha milostný dopis a nyní si ho spolu čtou. Obě tu jsou spolu, čtou si ho, sdílejí spolu své pocity, nadšení a jásot s úžasem dohromady. Je to překvapivé, nenadálé zjevení Boží lásky pro ně dvě. Chtěl jsem napsat, že vlastně ke všem lidem, ale to v našem textu ještě není. Na to je ještě čas. Obě nastávající matky ještě musí počkat, až přijde čas, čas příhodný k porodu.
Co má text říci nám? To byla nejtěžší otázka pro mne, když jsem se připravoval. Od té doby nastal i čas pro nás, abychom se o radosti Marie a Alžběty dozvěděli. Dopis, který ony dostaly, se dostává i k nám. Ten samý milostný dopis napsal Bůh v Ježíši i tobě. Vyznává ti v něm svoji lásku k tobě. Píše v něm, jakou radost z tebe má. Těší ho, že jsi. Pro Něj není nikdo bezvýznamný. Našel Marii, dosud neznámou dívku v zapadákově, jímž byl Nazaret. Potěšil neplodnou Alžbětu; dal naplnění jejímu životu, takže ona sama svůj život nepovažovala za marný. Bůh ti ve své svobodě posílá milostný dopis. Když ti ho přečte Duch svatý, jistě mu porozumíš ve vší intimitě. Je velmi pravděpodobné, že tě to naplní láskou, radostí a nepřekonatelným pokojem (Ga 5,22). Kdo ví, možná pak o tom vydáš i svědectví.
Toto je zpráva čtvrté adventní neděle.
SNC: Lk 1.46n Duše má velebí Pána 47a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.
Požehnání: Ž 110, 4b-5, Vzdávejte Hospodinu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010