EN | CZ 

Kázání 2021-11-21 - Pavel Kuchynka

21. Listopadu 2021

Ž 49; Jb 28, 20-28; Jk 3, 13-18; Mt 11, 16-20

Šťastný život a moudrost shůry

(21.11. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Častá věta, kterou slýchávají české děti od svých rodičů zní: „Nesmíš bejt blbej!“ Což znamená, že se nesmíš nechat odstrčit. Musíš vědět, kudy se dostat nahoru. Musíš umět obejít určitá pravidla. Musíš bejt tzv. chytrej. Mnozí to považují za životní moudrost. Ale ve skutečnosti je to jen další důkaz o tom, že současná společnost si v opravdové moudrosti moc nelibuje. Mnozí bez zaváhání označí jako hloupost, když někdo nesáhne po nabízených výhodách, natož když pak dá přednost méně lukrativní a více obtížné cestě. Chci dnes mluvit o další důležité ctnosti, která neoddělitelně souvisí se skutečným životním štěstím. Tou cností je právě moudrost. Moudrost, která přichází shůry.

-----

Bible opakovaně mluví o tom, že člověk může získat moudrost, která mu umožní žít dobrý život. Bible o takové moudrosti mluví jako o daru shůry. Skutečnou moudrost tedy člověku dává Bůh. (Je to jakoby nás dobrý přítel vzal na procházku a vystoupil s námi na vysokou horu. A pak z místa, které nám umožňuje dobrý výhled, začal mluvit o tom, jak vidí náš svět a naše místo v něm.) Ale už jen z toho, co jsem teď řekl, je jasné, že dar životní moudrosti nepřichází k člověku nějak samovolně – automaticky. (Kéž by to tak bylo!) Bůh člověka zve, aby se učil žít z jeho slov. Tedy ze slov, která si člověk vpustí do svého srdce. Ze slov, která nebudou pouhou znalostí, ale životadárnou silou a chtěním. Jako když nám v rozhovoru s přítelem náhle něco dojde a my jsme tím tak nadšení, že si nic nepřejeme víc, než abychom s tím už mohli začít.

Ale potíž je někdy v tom, že v nějaké záležitosti tápeme. Nevíme, co k tomu či onomu Bůh říká. Musíme hledat v Písmu. A i když ke své záležitosti najdeme klíčové biblické texty, někdy jim na první dobrou příliš nerozumíme. Musíme žádat o porozumění a někdy i o radu (modlíme se, rozjímáme, sdílíme se s ostatními, radíme se se znalci Písma a dalšími odborníky – v některých záležitostech je potřeba nechat si poradit přímo nutností). To vše může znamenat potíž. Někdy dokonce námahu. Ale zodpovědný – skutečně moudrý – přístup k důležitým životním záležitostem se rodí právě tímto způsobem. To je způsob, jak Bůh chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.

Chtít si v tom, či onom vystačit jen s vlastním úsudkem – být moudrý ve vlastních očích – je však cesta k bezbožnému životu (k životu bez Boha). Je to cesta míjení Božích darů a skutečného životního štěstí. Je to cesta, na které je zlo lehce – a někdy úplně nepozorovaně – zaměňováno s dobrem. Proto je v Písmu tolikrát řečeno, že počátkem skutečné moudrosti je bázeň Boží – tedy respekt vůči Bohu. Karol E. Sidon říká: „I velké množství vědomostí a poznání není zárukou moudrého jednání, pokud člověk nemá respekt vůči svému Stvořiteli.“ Ale pro jistotu dodává, že bázeň se vždy projeví skutečným přijetím poznané pravdy – tedy tím, že se přijatá pravda stane pravdou určující naše jednání. Moudrost shůry je tedy skutečnou moudrostí, když člověk přijaté poznání užívá ke svému dobru i k dobru všech.

Důležité poznání se však stává dobrem pro druhé jen tehdy, když má člověk respekt právě i vůči nim. Skutečná moudrost vždy vnímá situaci druhých, včetně skutečnosti, že druzí nejsou často připraveni unést celou pravdu. Ten, kdo říká pravdu, nebývá vždycky vítán. (!) To není výzva, abychom druhým lhali! Je to prostě jen výzva k realismu a moudrému sdílení poznaného. Pravda má osvobozovat, nikoli ničit. Ano, můžeme druhému sdělenou pravdou rozbourat jeho lživý domeček postavený z karet. Můžeme ho vyvést z nějaké klamavé iluze. Něco jiného je však druhého zničit zdrcující „oprávněnou“ kritikou. I nepříjemná pravda se dá sdělit v lásce. Láska ví, jak se to dělá! „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.“

I Pán Ježíš si byl vědomý toho, jak těžké je pro mnohé lidi přijímat pravdu o Božím království – jak těžko lidé poznávají, že od něj dostávají nabídku šťastného života. Je to slyšet v jeho minipodobenství o dětech hrajících si na tržišti. Všichni jsme občas jako ony děti, které si chtějí hrát, ale někdo jim kazí jejich hru – příliš jim do toho, co chtějí nezapadá. Někdo, třeba jako Jan Křtitel, je na nás moc vážný, moc přísný (až fanatický); a jiný, třeba jako Ježíš z Nazaretu, je na někoho zase až moc tolerantní a benevolentní, protože nenaříká nad současnou morálkou a nehrozí peklem. Ani jeden z nich zkrátka nechce tančit tak, jak druzí pískají. Boží moudrost v případě jednoho i druhého posla však ví, co dělá. Mnozí ale jejich poselství přijímat nechtějí. Proto se stávají neoslovitelnými. A proto promeškávají nabídku šťastného života. Nechtějí slyšet, co potřebují slyšet. Ježíš vysvětlení svého podobenství zakončil prohlášením: „Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ Z kontextu je jasné, co tím myslel. Mluvil o tom, že kdo chtěl, mohl vidět jeho život a jeho jednání. Slyším v tom výzvu i pro nás. Kéž to důležité, co s druhými sdílíme, má vždy oporu ve způsobu našeho života. Slova moudrosti jsou vždy slova těch, kdo v moudrosti žijí. Moudrost shůry je žitá moudrost.

Abychom ale nemuseli ohledně moudrosti shůry příliš tápat, můžeme si přečíst, jak ji charakterizuje list Jakubův. Tento list říká, že je tichá a pokorná. Nikdy se nedožaduje uznání silou a nátlakem jako majitelka veškeré pravdy. Naopak je ochotná naslouchat a schopná slyšet, co říkají druzí. Je ochotná nechat se poučit – je otevřená k jiným názorům. Ve svých úmyslech je však vždy čistá bez pochybných motivů. Nesnaží se být s každým za každou cenu zadobře, ale zároveň nemá potřebu se hádat. Zve všechny k hledání skutečného smíření. Vždy druhým prokazuje úctu a je k nim zdvořilá. Moudrosti ve vztahu k druhým nepřekáží předsudky – nikdy druhým nic předem nepřisuzuje. Je nestranná. Cizí je jí také pokrytectví. Vždy touží po skutečném dialogu.

Všichni máme nějakou zodpovědnost a rozhodovací pravomoc. Všichni tedy potřebujeme prosit za pokoru, potřebujeme hledat kompromisy, přiznat si omezenost svého poznání a potřebu nahlédnout situaci také pohledem druhých.

V současném světě vládne povrchnost, laciná zábava a nabídka věcí, které nás zcela jistě šťastnými neudělají. Moudrost shůry je darem, který člověku umožňuje rozlišovat, co je opravdu důležité. Mnozí se nechávají zavalit množstvím naprosto bezvýznamných nabídek. Všechno totiž berou stejně vážně, i když všechno stejnou váhu nemá. Proto jim na mnohé důležité záležitosti nezbývá čas. Proto se čas od času ptejme sami sebe: „Jak využívám daru života?“ Mnohým se hodně rozjasní uprostřed nějaké krize (zdravotní problémy, různá omezení, ztráta někoho blízkého). Najednou je mnohem jasnější, jak prázdné jsou některé rozhovory a snahy; jak zbytečné jsou některé starosti. Nebojme se občas vyslovit také otázku: „Kolik je na světě věcí, které vůbec nepotřebuji?“ Určitě se nám hodně uleví.

-----

Nechtějme si něco nalhávat o své moudrosti. Odstraňujme všechny náhražky moudrosti shůry. Ať přibývá jejího dobrého ovoce v našem každodenním životě. Ať přibývá ovoce, které my sami nikdy vypěstovat nedokážeme. Amen

Slovo na cestu: Ko 2, 2-3

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín