- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-10-31 - Zdeněk Eberle
02. Listopadu 2021
Kázání na Lochotíně – neděle 31.10.2021
Ž 146; Rut 1,1-18; Žd 9,11-14; Mk 12,28-34 Rozhodni se pro lásku s celého srdce! Dokážeš to?
Dnes jsem se odvážil kázat na téma „Láska z celého srdce“.
Pán Ježíš neříká zákoníkovi nic nového; nic originálního, nic specificky „Ježíšovského“; odvolává se na Písmo a cituje Dt 6,4-6 a Lv 19,18. Ani pro zákoníka to není nic nového a sám opakuje Ježíšova slova a dodává to, co je pro nás ještě po dvou tisících letech aktuální: milovat Boha celou osobností je víc než náboženský rituál. Tak jsem si dovolil parafrázovat zákoníkovu odpověď. Myslím, že jeho odpověď neposouvám někam jinam, než jak ji slyšel Pán Ježíš. A byla to odpověď dobrá, správná, protože Pán Ježíš „viděl, že moudře odpověděl“.
Tak to je první důraz dnešního slova: „Láska z celého srdce“. Je to taková první vrstva textu.
Popřemýšlejte, co to znamená.
To první: (a hned jsme na tenkém ledě): Pán Bůh po nás nechce víc, než čeho jsme schopni. Je férový tatínek. Každého nás zná a ví, čeho jsme schopni. (Jako správný učitel či učitelka.) A co je to vlastně „milovat svého Boha“? Kdybyste si otevřeli nějaký výklad onoho slavného „Šéma“(Dt 6,4-6,resp.9) – „Slyš“, tak se velice pravděpodobně dočtete, že v příkazu milovat Hospodina se nemyslí na city ani na pěstování zbožných nálad ani na mystiku, nýbrž na poslušnost a věrnost. Je to vlastně totéž jako bát se Hospodina uctivou bázní služebníka a za časů vzniku tohoto příkazu také uctivou bázní syna před otcem. Tato láska se má projevit v celém myšlení (srdce) i v celém životě, v ukázněnosti tužeb člověka (duše) i v tom co dělá podle možností, které má (síla). Zároveň jde o to, že Hospodinu má patřit celé srdce, duše,…. tedy nikoliv jen část, větší či menší kousek. Já osobně jsem přesvědčen, že doprovod myšlení, tužeb a konkrétních činů ve vztahu člověka k Bohu dřív nebo později u člověka pozitivní emoce doprovázejí a „pečetí“ toto pouto lásky tak, že se týká celé osobnosti. Nechtěl bych to násilně napasovat na formu vztahu mezi mužem a ženou, ale víte sami, že apoštol Pavel si vztah muže a ženy srovnává se vztahem Pána Ježíše a církve. Ve svých letech si dokonce myslím, že rozhodnout se pro lásku je možné. Není ovšem možné očekávat citové vzplanutí, které by dál hořelo trvalým plamenem nebo plamínkem bez ukázněnosti, bez zapojení celého myšlení a bez činů, které by doprovázely tuto ukázněnost a moudré, správné myšlenky.
Trochu se mi hodí „do krámu“ citát Plaise Pascala: „Lidské věci musíme nejprve poznat, abychom je mohli milovat. Boží věci musíme milovat, abychom je mohli poznat.“
Připustíte-li, že v chápání starosmluvního Izraele „milovat Boha“ znamenalo především jej poslouchat, tak i cesta poznání Boha vede přes poslušnost. Ne nadarmo se lidem, kteří mají vztah s Bohem a Pánem Ježíše, říká „věřící“. „Věřící“ člověk není „věřící“ proto, že věří, že Bůh je; to by bylo málo, ale že se dává poznat těm, kteří ho hledají (Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. Židům 11:6). A hledání v biblickém smyslu slova je také touha po řešení životních otázek, kde základem je otázka po Bohu. A vstupem na tuto cestu hledání je přijmutí Božích podmínek. Ve vztahu člověka a Boha není člověk tím, kdo si klade podmínky. Pán Bůh sice pro naši
slabost nám dává okamžiky či setkání, která nám dávají novou chuť do „stopovačky“, kterou ale ovšem připravil On, Nebeský Král. Znáš Boha? Fakt? Znáš ho dobře? Znáš ho tak dobře, že víš, že miluje i toho, kdo ti „nevoní“? Je snadné milovat Boha svých představ a svého bližního svých představ. Ale o tom v dnešním příběhu řeč není!!!
Musím zmínit skutečnost, že řada i vynikajících křesťanů měla na začátku svého vztahu s Bohem problém. Do vztahu já a Bůh-Otec si promítali svůj vztah ke svému pozemskému otci, který byl třeba násilník. A dostali se přes tento problém tak, že svému pozemskému otci odpustili, třeba ex-post, aby hříšný život jejich biologického či adoptivního otce nepřekážel jejich vztahu k Otci nebeskému.
Když dnešní člověk západní kultury slyší slovo „poslouchat“, tak je to pro něj jako rána do hlavy. Co? Poslouchat? Vždyť jsem svobodný!! Vdaná žena si přečte v Písmu „Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“ Efezským 5:24, a je jí z toho špatně. Nechci zabředávat do dalších a dalších odboček, ale skutečná láska je neodmyslitelně spojena s důvěrou. Důvěra se pořád dokola neptá a neřeší si, zda-li ten, kdo miluje, není podváděn či zneužíván. Nemůžeš milovat a poslouchat Boha, nespolehneš-li se na jeho věrnost a nerozhodneš-li se oplácet ji podle svých největších možností svojí věrností.
Z dnešního oddílu jasně vyplývá, kde je grund: Miluj Boha a miluj bližního. Myslím na to v tomto kostele i doma, když se například volá po nových služebnících. Proč nejsou? Co je posláním křesťanů? Aby sloužili? A jde to bez lásky k Otci a k bratrovi? Modlím se za probuzení pro sebe, pro nás, vlastně za tu „lásku jako na počátku“, za tu „první lásku“. Cílem totiž není, abychom měli pokryty všechny služby, aby to tu fungovalo v neděli dopoledne jako v namazaných hodinkách, ale abychom milovali… Boha a lidi. Boha takového, jaký je, bližního takového, jaký je. Pak totiž to ostatní přijde. Fakt!!! Já už jsem to zažil…
Pojďme k tomu druhému, co chci zdůraznit. (Druhá vrstva.)
"Nejsi daleko od Božího království." To slyší zákoník z Ježíšových úst jako odpověď na svoji moudrou řeč. Nejsi daleko – to zní nadějně!! Optimista řekne: „Sláva, už jsem blízko“. Pesimista si zoufá, že pořád ještě něco schází. A realista se ptá: „Co mne tedy ještě dělí?“ Co je to to „nikoliv daleko, tedy blízko“? Proč ještě není zákoník v Božím království?
Pravděpodobně narážel jako řada jeho horlivých současníků, předchůdců a následovníků na své omezené možnosti, protože poslušnost přikázání ještě nikoho do Božího království nedovedla. Kdyby to totiž bylo možné, mohl by si Pán Ježíš cestu na zem v těle ušetřit. Ale Pán Ježíš přišel, protože „…..bez vylití krve není odpuštění. Židům 9:22 A my si nemůžeme z dnešního příběhu myslet, že znalostí a plněním přikázání se dostaneme do Božího království. Ale k cestě do Božího království přikázání patří. Uznáme-li totiž, že jsou dobrá a kde je jejich podstata, dostaneme se velice rychle do bodu, kdy jsme zcela zoufalí, neschopní milovat Boha a lidi tak, jak bychom potřebovali pro vstup do Božího království. Upřímný hledač Božího království ztrácí dobré iluze o sobě a bývá v pokušení vše vzdát. Řešením se vzít za kliku dveří, kterými je Pán Ježíš, který říká: „Já jsem dveře.“
A to je podle mého soudu ten hlavní důvod, proč Pán Ježíš říká tak nadějnému muži taková slova.
Přátelé, zbývá dodat, že existuje alternativa k milování Hospodina „z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“ a k „milování bližního svého jako sám sebe!“. Je to láska k sobě samotnému. Anebo jednou tak, podruhé tak. To ale není princip Božího království. Pán Bůh dal člověku vše; proto po něm také vše chce. Každý máme na vybranou. Znát know how je důležité, ale důležitější je podle toho se zachovat. Ale řeknu vám, že být daleko od Božího království nebo být blízko, ale ještě ne v něm – to je možná rozdíl pro tento život, ale pro věčnost je to úplně jedno.
A ještě něco, jako bod třetí. (Třetí vrstva příběhu.)
Nepochybuji, že máme jaksi „pod kůží“ ono hluboké nepřátelství zákoníků a Ježíše. A není se co divit: když čtete paralelní oddíl dnešního evangelijního příběhu podle Marka ze synoptiků, Matouše a Lukáše, čteme o zákoníkovi, že byl vlastně nastrčen, aby dostal Ježíše do úzkých!!! A napětí mezi zákoníky a Ježíšem nás provází celým evangeliem. Ale Marek nám tento příběh podává vzácně jinak. Ježíš a zákoník si rozumějí. Jako učitel s učitelem, protože oba stojí na stejném základu. A co je tím základem? Láska k Bohu a láska k bližnímu. Jako celek, nerozděleně. Předpokládám, že v této chvíli zákoník stojí na tom nejlepším, co mu studium Písma dalo a Ježíš o něm smýšlí jako o moudrém člověku. A je tu ve hře onen starý princip, že Pán Ježíš vidí, co je spojuje, nikoliv to, co je rozděluje. S hrůzou myslím na spory na život a na smrt mezi lidmi, kteří si byli velice, velice blízcí, ale odlišný názor na nějakou podružnost v nich vyvolal takový vzájemný odpor a nenávist, že to není k vidění ani mezi odvěkými nepřáteli. Bývá to v politice, ale – nemohu si pomoct – bylo to a je to především v církvi. Kdysi jsem tu vyprávěl smyšlený příběh z kurzů Alfa od Nickyho Gumbela o dvou křesťanech, kteří se sejdou na mostě a padnou si do oka tím, že jsou křesťané a zjišťují, jak celé řadě teologických věcí věří stejně!!! A jsou nadšeni!!! A pak zjistí, že v jisté věci víry ohledně věcí příštích, řekl bych odvážně, že dokonce v jedné teorii, se rozchází a veškerý obdiv a úcta jdou stranou. A Nicky Gunbel tam ústy jednoho z aktérů říká: „Tak jsem ho shodil z mostu do řeky.“ Jak snadno zapomínáme, co nás spojuje a jak nám najednou vadí, že ten druhý – třeba v titěrné a podružné věci – není jako já. Nevěří, jako já. Proto si říkám: „Kdo ví, jestli vůbec miluje Boha a bližního, když …..“ A tam si dosaďte cokoliv. Nemusí to být věci dnes už skoro historické, jako Marie, křest, dary Ducha a služba žen, ale právě ty aktuální, jako je liturgie, sexuální orientace křesťana a třeba církevní zřízení. A právě v tom je láska k bližnímu, který není Samařan, ale bratr, který sedí dvě řady přede mnou na stejné bohoslužbě a není stejný jako já. A já mám pokušení si říkat: „Proč věří trošku jinak, i když vyznává Ježíše za svého Spasitele?“ Mám s ním stejný základ? Tak to asi je také v Božím království… Připouštím to?
Amen
Slovo na cestu: 2K 13,11a+b Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
Požehnání: 2K 13,13 Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010