EN | CZ 

Kázání 2021-10-17 - Pavel Kuchynka

17. Října 2021

Ž 84; Iz 30, 18-26; 1Pt 3, 10-17; Mt 7, 13-14

Hledání životního štěstí

(17.10. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Ve světě plném nejistot, pochybných zpráv a hrozeb touží člověk po bezpečí a stabilitě – po životním štěstí. Vrabci, malí zranitelní ptáčci, kteří si dělali hnízda i ve spárách jeruzalémského chrámu, jsou živým symbolem hledání právě tohoto štěstí. V současném světě s mnoha hladkými zateplenými fasádami však vrabci nenachází příležitosti ke hnízdění a stávají se ohroženým druhem. Stali se tedy obrazem toho, že současný svět – se všemi svými vymoženostmi a nabídkami – může nechtíc bránit nalézání skutečného štěstí.

-----

Ježíš své první učedníky vyzval, aby se rozhodli jít za ním po neprošlapané cestě. Řekl jim, že tu cestu jen málokdo nalézá. Vchází se na ní totiž úzkou branou. Na mnohé působí nezajímavě a možná i pochybně. Není se čemu divit: Lidé chtějí zažívat štěstí a vyhýbat se neštěstí. To je hnací síla všeho, co lidé podnikají. (?!) Nebo snad znáte někoho, kdo by chtěl být nešťastný?!

Ale v tom, co je to skutečné životní štěstí; jaká k němu vede cesta; a co je jeho zdrojem, se lidé často neshodnou. Medicína nám řekne, že stav štěstí souvisí s působením hormonu dopaminu, který vyvolává příliv příjemných prožitků. Všichni ale tušíme, že skutečné štěstí je mnohem víc než pouhá chemická reakce. Víc, než může člověku nabídnout používání antidepresiv (i když i ta jsou někdy třeba).

Někdo řekne, že skutečné životní štěstí je zvláštní a vznešená zkušenost související s naším vnitřním stavem. Když čteme biblické texty, ve kterých někdo mluví o svém největším štěstí, bývají to slova, která popisují, co pro ně znamená osobní vztah s živým Bohem. A v důsledku svého vztahu s Bohem pak líčí také dobro, které jim tento vztah přináší. Jim i lidem kolem nich. Nikdy to není dobro, které by bylo dobrem na úkor někoho jiného.

Přestože mnozí o Ježíšovi pochybovali, jeho učedníci v něm našli onu úzkou bránu ke skutečnému životu. Úzká cesta následování Krista nebyla a není stádová. Po cestě následování Krista se nikdo nevydá bez rozmyslu. Většina lidí totiž životem putuje po frekventovaných, víceproudých cestách, které vypadají solidně a slibují, že účastníky provozu jistojistě dovedou k vysněnému cíli – k jejich životnímu štěstí. Stádovost je strhující. A je také oslepující. „Vždyť to tak dělají všichni.“ Špatné jednání však zůstane špatné, i když ho většina schvaluje; a správné zůstane správné, i když ho většina zpochybňuje a odmítá.

Mnozí stále vnímají Ježíšovu úzkou cestu jako cestu, na které se člověk musí zřeknout příjemných věcí a nějak to tady přetrpět až do konce. Ale ono je to tak, že kdo na tuto cestu vstoupí, zjistí, že teprve od té chvíle začíná vnímat a poznávat skutečné dobro svého života. Dobro Boží vůle, která se uskutečňuje v jeho životě. Dobro, které když sdílí s ostatními, přináší nevýslovné štěstí. Žalmista řekne, že je to stav, kdy člověk má v srdci Pánovy cesty. Popisuje to jako jakousi vnitřní navigaci, která člověka vede po cestách, které se líbí Bohu a umožňuje mu další a další poznávání Pána a jeho dobroty. Každopádně, člověku, který jde úzkou cestou unášen láskou k Ježíši, už ta cesta úzká nepřipadá.

List Petrův to doplní prohlášením, že skutečně šťastný život je život člověka, který se od projevů dobra nenechá odradit ani velkým zlem, které na něj někdo namíří. Neváhá takového šťastlivce označit jako „teroristu“ dobra. Když terorista dobra vidí, že to s jeho protivníkem nejde po dobrém, nikdy to s ním nezkusí po zlém. Rčení: „Na hrubý pytel, hrubá záplata.“, mu zní cize.

Bůh všechno dobro a krásu světa stvořil svým mocným slovem. U počátků všeho skutečně dobrého bylo, je a bude Boží mocné slovo. A tam, kde je při díle Boží mocné slovo, tam se také projeví jednání, které je s tímto slovem v souladu. (Máme za sebou další parlamentní volby. Někteří jsme před volbami vyslechli mnoho slov z úst politiků. Někteří se při tom neštítili použít slova velmi nízké manipulace a také očerňování svých politických konkurentů. Ze lstivých slov – kdy člověk něco jiného říká a něco jiného si myslí – však nikdy nic skutečně dobrého nepovstane. I když si někdo svoji lstivost omlouvá svým dobrým záměrem.) Při naplňování Božích záměrů – na cestě k životnímu štěstí – se musíme bez takového politikaření obejít. To, čeho člověk dosáhne lstivými slovy, nikdy nikoho šťastným neudělá.

Dosahujme dobra skutečným dobrem. Dobrem, ke kterému nás vede Pán. Dobrem, které je vymezeno Písmem. A i když se to ukáže jako těžké, neuhýbejme. V takové chvíli není čas uhýbat. Je čas prosit Pána o pomoc a posilu. V takové chvíli z nás totiž Pán nespouští oči a slyší každé naše nadechnutí, natož naše prosby. (Jako když rodič vidí, jak jeho dítě prochází těžkým úsekem. Velmi bděle ho sleduje, připravený zasáhnout, kdyby to bylo nezbytně nutné pro jeho záchranu. Ale pokud to nutné nebude, dovolí mu ve zkoušce růst.) Každá obtíž a bolest, která nás potká při naplňování Boží vůle, má smysl. Velmi často je to jedinečná příležitost k našemu sebepoznání – k poznávání a upevnění naší pravé identity.

Když se necháváme vést Písmem a narazíme přitom na zlo, bude to bolet. Ale ublížit nám to nemůže. Jsme totiž skryti v Boží ruce. A i když se jako správní „teroristé“ dobra musíme někdy vůči zlu hlasitě ozvat, dělejme to s respektem a s touhou probudit v našich protivnících dobro. Nepředstíraná zdvořilost je mocnou zbraní, která dokáže přemoci mnohé zlo a zároveň posílit dobro. V nás i v druhých.

Prokazování dobra, vymezené Písmem, v nás upevňuje velmi důležité ctnosti: moudrost, odvahu, spravedlnost, střídmost, víru, naději a lásku. To všechno jsou velmi důležité pilíře životního štěstí. Pilíře, kterým bych se chtěl věnovat během dalších nedělí. Každá z těchto ctností se nějak týká našeho zdravého sebevědomí. (Toto upevňování ctností prostřednictvím prokazování dobra se podobá učení cizímu jazyku. Jazyku štěstí. Člověk si znovu a znovu cizí jazyk osvojuje, až najednou nastane chvíle, kdy zjistí, že už rozumí; a že už dokážete tou cizí řečí i mluvit; a nakonec v ní dokážete i myslet.) Neuhýbejme od prokazování dobra způsobem, který žádá Pán. Je to nezbytná součást úzké cesty, na které smíme poznávat své skutečné životního štěstí.

-----

Nepřestávejme s prokazováním dobra ani když je to hodně těžké. Neopouštějme Ježíšovu úzkou cestu. Pojďme po ní s důvěrou, že Pán je blízko a je dobrý. Jako teroristé dobra uskutečňujme odvážně dobro – tedy v souladu s Boží vůlí a v síle, kterou nám k tomu dává Pán. Kéž pro nás Ježíšova úzká cesta není cestou, o které nám někdo říká, že vede k životnímu štěstí. Kéž to pro nás je cesta životního štěstí. Amen

Slovo na cestu: 2Pt 1, 10-11

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín