EN | CZ 

Kázání 2021-09-19 - Pavel Kuchynka

19. Září 2021

Jk 4, 1-12

Jak ukončit naše války?

(19.9. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Slyšeli jsme dnes slova, která jsou mimo jiné jasným důkazem o tom, že i křesťané se od nepaměti hádají; někdy až do krve. Všem jde vždy nepochybně o dobrou věc. Někdy se však k dobrým motivům nepozorovaně přimísí motivy úplně jiné, včetně obecně lidské potřeby být druhými uznáván. Občas se k tomu přilepí i pocit vlastní neomylnosti. Není divu, že to pak často končí sváry. List Jakubův ale ukazuje, jak můžeme ukončit naše války.

-----

Určitě se shodneme, že bojovat za dobrou věc je dobré. Ale velice vždy záleží na tom, jakým způsobem tento boj probíhá. Někdy se tento boj stává zničující válkou. Takže to, co chceme získat, získat nemůžeme. Natož, abychom získali respekt ostatních, který bývá často skrytým, ale velmi silným motivem našeho jednání. Sváry a boje ve válkách mezi křesťany se odehrávají buď úplně bez modliteb, anebo v modlitbách za vítězství jediného dobrého a správného řešení – tedy takového, které zastává ten, kdo se za něj modlí. Ano, prosit je možné i nedobře – povýšeně, zaslepeně a sobecky.

Nad takovým bojováním i nad každou modlitbou uprostřed všech našich válek se vznáší sebezpytující otázka: „O co mi v tom všem skutečně jde?“ Uprostřed zuřícího boje si však člověk tuto otázku někdy ani nepřipustí. Pravdou je, že za jakoukoli povýšeností se skrývá vášnivá touhu po prokázání vlastní spravedlnosti, neomylnosti, a tedy i správnosti vlastních názorů a činů. Přizpůsobit by se měli ostatní, protože se mýlí, jsou neschopní a ohrožují Boží dílo.

Z evangelia jsme dnes slyšeli otázku, kterou Ježíš položil svým rozhádaným apoštolům: „O čem jste cestou uvažovali?“ Kdybychom dnes měli odpovědět my, o čem nejčastěji a rádi mluvíme; o čem přemýšlíme ve skrytu svého srdce; co bychom se o sobě dozvěděli? Možná bychom si uvědomili určitou část svého já, kterou před druhými skrýváme (a možná i před sebou). Možná bychom si uvědomili, že si v sobě neseme nějaký komplex – nějaké nenasycené potřeby a touhy.

List Jakubův nám říká, že „zbožná“ řevnivost a rivalita v církvi jsou projevem skrytých vnitřních problémů, které skrýváme před druhými a často i sami před sebou. Toužíme po něčem, co nám chybí. Ale místo toho, abychom se se svou potřebou obrátili správným směrem, tak svou vnitřní nevyrovnanost obracíme proti druhým. Někdy je svým hněvem ubíjíme a sebe také. Podobně ostře mluví o hněvivých urážkách vůči druhým sám Pán. Naléhavě vyzývá k usmíření a varuje před nespravedlivým souzením.

List Jakubův veškerou pochybnou, povýšenou spravedlnost křesťanů označuje za projev duchovního smilstva. Je to slyšet ze způsobu, jak oslovuje všechny supervěrné a bezchybné, kteří se ve svém bojovném jednání a mluvení ohánějí Bohem a jeho vůlí. Oslovuje je velmi drsně: „Cizoložnice!“ Protože jejich jednání a mluvení nemá nic společného s Bohem a jeho královstvím. Naopak je ryze světské. Oni, kteří dávají tak rádi najevo, jak se štítí světa, jsou paradoxně svým jednáním blíž světu než Bohu. Ve své podstatě je jejich jednání velmi intimním přátelením se se způsoby světa. Odehrává se totiž v samotném nitru člověka.

Vnímám tato slova Jakubova listu jako laskavou facku, která má člověka probrat. (Jako když se někdo rozjede a dá průchod nekontrolovanému hněvu; a někdy i destruktivnímu chování. Pak na něj ale někdo důrazně houkne: „Ovládej se!“ a tím ho vytrhne a zabrání mu, aby se nechal hněvem cele ovládnout.) Slova této laskavé facky pak ještě zdůrazní údivná otázka: „To si opravdu myslíte, že k oněm pochybným válkám vede Písmo, a že něco takového může být z Ducha Božího?! To přece nemůžete myslet vážně?!“

A pak v listu slyšíme slova, která nám ukazují, co s tím: jak ukončit naše války. Nejdříve zazní ujištění o tom, že Boží milost je větší než všechny naše hádky a spory. Je to výzva postavit se na to, na čem se všichni shodneme. A zároveň je to ujištění, že Boží milost je síla, která dokáže vzdorovat každé aroganci. A je tu pro všechny. Jenom čeká, až se přestaneme hádat a pokorně to uznáme. Je to výzva všem, abychom se uprostřed všech našich bojů sklonili před Bohem. Tedy všude, kde usilujeme mít navrch nad ostatními. Jsme vyzýváni neobracet se dál proti nim, ale obrátit se k Bohu.

Dokud k sobě budeme arogantní, žádné řešení, které by mohlo ukončit válku mezi námi, není. Člověk se svou arogancí zůstává daleko od Boha v sevření své posedlosti (v posedlosti sebou samým – svou vlastní důležitostí). Ale takhle to skončit nemusí. Vždyť je v těchto slovech ukryta úžasná zpráva: Bůh vždy čeká na to, aby se k nám mohl přiblížit. Jakmile si odepřeme uspokojení ze své „svaté“ války a skloníme se před Bohem, Bůh rád využije prostor, který mu tím dáme.

Všechny naše války svědčí o tom, že zoufale potřebujeme očištění. Máme si představit, že se za chvíli setkáme tváří v tvář s Bohem a budeme před ním stát se všemi svými pochybnými myšlenkami, činy, se svou rozpolceností, kdy chceme být spravedliví, ale neváháme jít si za svým po způsobu světa. Ta představa je děsivá a má být děsivá. Má nás totiž burcovat ke změně – ke skutečné lítosti nad našim stavem uprostřed válek. Má nám pomoct uvědomit si, jak pochybné a falešné jsou pocity satisfakce, které získáváme v bojích s druhými.

Je to výzva sklonit svou tvář k zemi a dát prostor Bohu. Být člověkem, který je tu pro Boha a jeho království – tedy pro slova a činy, které chce, a které dává Bůh. To je cesta, jak člověka povyšuje Bůh. Je to povýšení do role Božího služebníka. Do role člověka, který nemá potřebu snižovat druhé, ale hledá cestu, jak by chránil jejich lidskou důstojnost. To je také způsob, jak rozumí významu Božích ustanovení v zákoně. Boží zákon není v jeho rukách klackem na ty, kteří nevyhovují jeho způsobu zbožnosti. Je mu výzvou k milosrdenství vůči druhým.

-----

Nechtějme druhé ovládat. Pokořujme nespravedlivou soudcovskou aroganci svého zakomplexovaného já, ne svého bratra. Soud vždy přenechejme zákonodárci, který jediný soudí spravedlivě a může člověka zachránit. Nechejme si uprostřed válek pomoct od Boha. Využívejme své výsady a přistupujme k Bohu – očišťujme své myšlení i jednání. Bude to pomoc v boji s ďáblem, který působí rozdělení. Přinuťme ďábla odejít. Odmítejme v síle Ducha destruktivní války a žijme jako Boží služebníci. Amen

Slovo na cestu: 1Pt 5, 5b-6

Požehnání: Ř 15, 5-6

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín