EN | CZ 

Kázání 2021-09-12 - Zdeněk Eberle

14. Září 2021

Kázání v neděli 12. září 2021 – Lochotín

Ž 19; Př 12,14-20; Mk 8,27-38; Jk 3,1-18 Jazyk a řeč

Přátelé, dnes se s Boží pomocí pokusím vaši pozornost obrátit k jazyku.

Jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled.

U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Krom toho, že neexistují objektivní kritéria, podle kterých by se síla svalu dala měřit, jazyk ani není jen jedním svalem.

Jazyk také obsahuje mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky…. (Wikipedie)

Vsadím se, že tohle je sice pro někoho zajímavé, ale pravděpodobně jste to z kazatelny nečekali.

Ano, chci-li mluvit o jazyku, musíme na to jít ve smyslu Bible a Božího slova v Bibli. Židé věřili, že orgány v těle fungují zčásti nezávisle. Ale především od dob vyučování Pána Ježíše víme, že člověk je složitější a celostnější bytost a tak řadu biblických pojmů musíme vnímat jinak. To je nám jasné, když třeba mluvíme o lidském srdci. Když čteme v Písmu o lidském srdci, není to záležitost pro kardiologa, ale spíš pro psychologa, psychiatra, duchovního či teologa a, to hlavně, pro Boží názor na člověka, o kterém by teolog měl něco vědět.

Dnes tedy budeme společně myslet na jazyk a řeč. Jsou to pojmy, které nestojí sami o sobě, ale mají své zakotvení v lidské osobnosti. Ovšem myslíme-li na Boží řeč (a jazyk), jsou zakotveny v osobnosti Boha. A v zúženém slova smyslu mohu klidně říct, že jde o komunikaci, z čeho vychází a jak se užívá a co působí.

Jazyk a řeč jsou sice dvě jinak hodnocené stránky procesu komunikace, avšak jedná se o dva důležité aspekty jednoho komplexního jevu. Jazyk chápeme jako systém jazykových znalostí, který nám umožňuje dorozumívat se řečí. Řeč zase jako užívání jazyka v dorozumívací činnosti. (Web: Jazyk a řeč; a i dále…) Dialog je primární formou řečové komunikace, monolog sekundární. O čistém monologu lze však hovořit jen podmíněně, neboť každý monolog má svého adresáta, jehož autor bere v úvahu. Určitě ze své zkušenosti znáte, že si vedete monolog tzv. se sebou samým. Nebo s jinou osobou ve své mysli, která zrovna není přítomná. To není žádná diagnóza duševní nemoci, to je realita našich životů a projev našeho lidství, resp. tak nás Hospodin stvořil a vedl nás při našem vývoji, ať ve smyslu našeho vývoje od miminka po dospělého člověka, nebo ve smyslu stvořitelského vývoje člověka. To vše především s důrazem na společenství naše (nás, mne, tebe) s Ním, tedy se Stvořitelem, s Duchem svatým a Ježíšem.

Hospodin nám dal samostatné myšlení, řeč a vše ostatní s plným vědomím rizika, že to můžeme zneužít. Konečně: je to jako s auty: výborní pomocníci, ale i smrtící nástroje. Ale tak to je a důvody této Boží svobody pro nás můžeme zahlédnout už v našich pozemských životech, ale zřejmě to poznáme v hluboké podstatě až na věčnosti. Jazyk a řeč jsou jedinečným Božím darem člověku. Zatím se můžeme domnívat, že Bůh si stvořil člověka pro sebe se všemi riziky proto, aby vztah člověka k Bohu byl pěkně napínavý a dobrodružný. Sám se domnívám, že za tím byl celý úmysl Božího stvoření. Protože jinak by to byla – a odpusťte mi to slovo – pro Pána Boha nuda.

Tak co s tou ostře nabitou zbraní, kterou je jazyk a řeč? Všimněte si, prosím, že jazyk a řeč jsou pozorovatelnými, do jisté míry „měřitelnými“ projevy toho, co je v našem nitru; a chcete-li, tady je v našem srdci, tedy v sídle našeho myšlení, v našich vnitřnostech či břichu, tedy v našich emocích. Bůh nás při stvoření „nenaprogramoval“ tak, že bychom dělali automaticky vždy něco, na co naše osobnost automaticky zareaguje, ale máme to mít tzv. „pod kontrolou“. Jenom nemocní a závislí lidé si tzv. „nemohou pomoci“, ale člověk za své jednání odpovídá. A tak je to i s jazykem a řečí. Třeba jsme se tomu po část svého života mnoho nevěnovali, ale přišel čas, abychom se do toho vložili. Ale jak? K tomu je třeba znát Boží názor a přijmout i Boží pomoc. O řeči obecně vám doporučuji si něco obecně platného přečíst. V době internetu to není složité si to najít. (Složité je jen najít si čas a zájem, že?) Když si něco přečtete, zjistíte, že jde především o komunikaci, v naší řeči se odráží naše zkušenosti, a tyto zkušenosti nás vedou k subjektivnímu porozumění tomu, co nám druhý říká. Ten druhý to myslí nějak a my tomu rozumíme jinak; a to nejméně do té doby, než si vyjasníme pojmy. Proto se říká, že si nemáme plést pojmy s dojmy.

V našem duchovním životě – ať chcete nebo ne – je určující autoritou Pán Bůh a jeho pohledy na jazyk a řeč. Proto čteme Bibli, proto se modlíme a čekáme na Boží odpověď, proto se pokoušíme žít ve společenství, protože víme (nebo měli bychom vědět!!!), že naše zkušenosti nejsou rozhodující, ale mají přispět do pestrosti zkušeností mnoha dalších lidí.

Jestli jsem vás do této chvíle ještě neotrávil, pojďme se podívat na Boží názory ohledně jazyka a řeči (mluvení).

Nemám prý být dnes zase tak napomínající a vyhrožující. Pokusím se, ale zároveň chci sebe i vás povzbudit, že jsou dvě cesty: užít jazyk a řeč nedobře, negativním a nebudujícím způsobem, ale máme šanci užít jazyk a mluvení pozitivním a budujícím způsobem. Sestro a bratře, můžeš se rozhodnout ve vztahu k manželovi a manželce, dětem, rodičům, blízkým, bližním i Pánu Bohu užít jazyk dobře nebo špatně. Vsadím se, že tu není nikdo, kdo by si řekl: „Tak vše, co tu dnes uslyším, použiji destruktivně, ke zlému, moje řeč bude, řečeno biblickými pojmy, smrtící nabroušený meč, smrtící šíp. Vsadím se, že chcete používat svůj jazyk a řeč k budování, pro ještě větší sblížení s vašimi nejbližšími, pro úzké společenství s Bohem v Duchu svatém. Ale mám jednu špatnou zprávu: nepůjde to tzv. samo, automaticky.

Tak to čteme v knize Přísloví: když to budete dělat podle Božího názoru, bude to dobré, když jinak, bude to špatné. Takže: vědět a dělat to podle toho – to jsou dvě skutečnosti od sebe dost vzdálené.

No, a jaký názor čteme například z pera apoštola Jakuba?

Když se pokusím vystihnout celou tu 3. kapitolu Jakubova listu, odvážím se říct, že „jak mluvíme, takový je náš duchovní stav“. Užívám 1. osobu mn.č., zrovna tak, jak píše Jakub. Nevyjímá se, staví se do řady bratří, které v listu oslovuje. Jakub tak mimoděk přiznává, že má také s mluvením potíže. Také mám s mluvením potíže. Naším problémem jsou prázdná slova, a to i ohledně řeči v našich duchovních záležitostech. Kolik takových prázdných slov z našich úst zazní!!!

Nebudu celou kapitolu vykládat, ale shrnu v bodech, o co v ní jde. Chci pomoci se podívat na věc z vyšší výšky.

  • Za vše budeme souzeni. Prosím, nemyslete si, že to bude vždy soud, který rozděluje ovce od kozlů, tedy který vyznačí, kde budeme prožívat věčnost, ale bude to soud ve smyslu, jak o tom píše apoštol Pavel: dílo každého bude zkoušeno ohněm, který ukáže, jestli se jedná o slámu, trávu, dřevo, nebo jedná-li se o zlato, stříbro nebo drahé kamení. Tak se mi zdá, že ani na věčnosti nebude rovnost; zdá se, že i tam budou zvláštní odměny.
  • Řeč a mluvení je všeobecný problém; pro Jakuba, pro nás, křesťany, pro pohany. A teď, prosím, dejte pozor: Nikdo (!!!) není schopen zkrotit jazyk. Nikdo!!! Je to v háji. Kdybych tu skončil a řekl, že to tedy nemá cenu, měl bych pravdu. Ale jen částečnou. A v tom je ten vtip. Není to celá pravda, či skutečnost, která by nás měla vést k zoufalství či k rezignaci. Přesto, že Jakub tu užívá řadu ilustrací, které nás mohou vést k rezignaci. Kdybychom ty ilustrace už neznali a četli je dneska poprvé, musíme být zoufalí. A pokud nejsme zoufalí, rezignovali jsme na způsob našeho mluvení a zdá se nám, že „se nedá nic dělat“!!! Ale dá!! O tom řeknu něco později. Dá se něco dělat se lží, chlubením, hněvem, sarkasmem, stížnostmi, proklínáním, vulgarismy, s hádkami, pomluvami, atd.
  • Řeč ovlivňuje celou naši existenci, celý náš život. A jsou tu znovu ilustrace: kormidlo, malý oheň, který je živen velkým ohněm pekla. A do toho nám trefně zní slovo Pána Ježíše o tom, co člověka poskvrňuje. Není to nečistý pokrm, nejsou to bakterie a viry, ale to, co vychází z našeho nitra/srdce. Mt 15,17-20: „Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje."
  • A Jakub konstatuje, že jazyk je těžké ovládat. A výsledkem je člověk dvou tváří. Od půl desáté tu v kostele chválíme Hospodina a Pána Ježíše. Děláme to stejnými ústy, která předtím vyslovovala kdovíco. Neděsí vás to? Je nad naše představy, že ze studánky si jednou naberete dobrou, osvěžující vodu, podruhé vodu, která se nedá polknout. Zdá se vám to nemožné? No, to je obraz našich úst, jazyka a naší řeči. A Jakub tu konstatuje neměnný duchovní zákon: strom se pozná podle ovoce. To platí napříč Písmem: aplikujeme to na ovoce pokání, abychom oddělili pokání emocionální a opravdové, hluboké, ovoce naší služby, ovoce Ducha a duše, a v neposlední řadě je tu ovoce našeho jazyka a řeči.

A jak už jsem zmínil, můžeme to ignorovat, můžeme rezignovat, ale může nás to zdravě vyhecovat, abychom to tak nenechali. Minulou neděli tu Pavel Kuchynka z kazatelny řekl větu: „Nech svůj jazyk mluvit správně.“ Slyšel jsem to, zapsal si to s myšlenkou: „No, to se hodí za týden!!“ Nech svůj jazyk mluvit správně, i když z toho, co jsem řekl před chvilkou, se to zdá nemožné. Ale je to možné!!! Ovšem není to ani lehké, ani přirozené… Je to nadpřirozené!! A k tomu nás vede i Jakub. Nesmí být ovšem u řízení naší osobnosti moudrost pozemská, živočišná, ďábelská. U řízení naší osobnosti musí být moudrost shůry. Máme-li nechat svůj jazyk mluvit správně, nezvládneme to, když budeme hlídat až naši řeč. To už je pozdě. Musíme hlídat svoje nitro a dávat pozor, co tam je. Máme k tomu dobré předpoklady. Mluví se u nás o novém narození, posvěcení, o plnění se Duchem, o předání vlády nad naším životem Kristovu Duchu. Jsi znovuzrozený? Ukaž to ovocem svých úst. Plníš se Božím Duchem? Ukaž to ovocem svých úst. Náš jazyk a naše řeč jsou skutky, o kterých Jakub mluví ve 2. kapitole. Tím ukazujeme svou víru na skutcích.

Není to jednoduché, ale když pustíme Božího Ducha k veslu našeho života, změní se naše stěžování ve chválu. Nevím, kde je hranice mezi naší vírou a lehkomyslností (asi je to individuální!!), ale lidská nevděčnost mne často děsí!!! A představte si, že to vidím především na druhých. To je malér, že? Uvědomuji si, jak těžko snáším katastrofické typy křesťanů. A říkám si, je to realistické vyjádření problému nebo strach? Je-li to strach, kde je potom víra?

Prosím vás, vyměňte vaši hořkost, závist a svárlivost za tichost a další chutě a vůně Ducha svatého!! Je to možné. Záleží to na tom, co máte v nitru!! Vyměňte přirozenou živočišnost za duchovního člověka, jak vám ji darovala Boží milost, vyměňte proklínání za žehnání. Sílu najdete v Boží moci, u Božího Ducha, který vám byl dán. Vyměňte předsudky a přetvářku za lásku, kterou vám dal do nitra stejný Duch. Boží Duch nám dal celý sklad dobrých nástrojů. Užíváme je? Nebo jsme hloupí a necháváme tyto nástroje nepoužité? Není to škoda? My nezmůžeme nic. Nejsme silnější než ďábel. Ale Bůh může všechno.

Amen.

Slovo na cestu (bude-li třeba): Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Jk 3,13

Požehnání (bude-li třeba): Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. 2P 3,18

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín