- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-09-05 - Pavel Kuchynka
05. Září 2021
Mk 7, 24-37
Přístup šitý na míru
(5.9. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Mnozí z nás vědí, jaké to je, když s námi někdo jedná ponižujícím způsobem, když nás uráží a šlape po naší lidské důstojnosti. Není divu, že takové nefér nebo necitlivé jednání leckoho dovede ke vzdoru nebo k uzavřenosti. Lidé občas takové nefér a necitlivé jednání přisuzují také Bohu. Prochází těžkými situacemi života s výčitkou: „Tohle si přece nezasloužím?!“ Z evangelia jsme dnes četli dva příběhy, které ukazují, že Ježíšův přístup k člověku je však vždy šitý přesně na míru. Oba příběhy také svědčí o Boží ochotě dávat a jsou pozvánkou, abychom byli součástí tohoto dávání.
-----
Poté, co Ježíš dokončil své vyučování o tom, co člověka skutečně znečišťuje před Bohem (zlé věci, které vychází ze srdce – nikoli jídlo), najednou vstal a zamířil na pohanské území mezi lidi, které Židé považovali za nečisté. Jako by si chtěl na vlastní kůži vyzkoušet pravdu, kterou právě vyučoval. Bylo mu také jasné, že oblast pohanského Týru by mohla být dobrou destinací pro pobyt, když chce být na nějaký čas mimo dosah nepřátelských hrozeb; a hlavně o samotě a inkognito jen se svými učedníky. Víme, že tenhle záměr nakonec tak úplně nevyšel. V týrských končinách si ho našla se svou naléhavou prosbou jedna místní pohanská žena. A při návratu do Galileje, když se domů vracel velkou oklikou, došlo k jeho setkání s mužem, který byl hluchý a špatně mluvil.
V případě jeho setkání se Syrofenickou ženou, matkou posedlé dcery, vidíme Ježíše, který přehodnotil své záměry a udělal něco, čím tak trochu předběhl dobu – dobu, kdy se spása přelije přes hranice Izraele. Pán věděl, že tato žena si potřebuje uvědomit svoji situaci. Proto k ní promluvil v dost drsné metafoře o chlebu, který je připravený nejprve pro děti a pak teprve i pro psy. Vlastně jí tím řekl: „Jednou na tebe dojde, jen musíš s dcerou počkat až se naplní mé poslání v Izraeli.“ Byl to jasný cíl, který už dávno před tím ohlásili proroci. Byla to od něj výzva, aby uznala svou situaci. Ale nejen to. Byla to i provokativní výzva, aby se předem přihlásila o svou mimořádnou Boží nabídku.
Žena vedena naléhavou potřebou a mateřskou láskou vstoupila s důvěrou a pokorou do Ježíšovy metafory. „Ne“, pro ni nebyla odpověď. Pro záchranu své dcery by udělala cokoli. Uznala svůj pohanský původ i to, že nemá místo u stolu v Izraeli. Pochopila a přijala Ježíšovo podobenství. Poznala v něm výzvu i nabídku. Neurazila se. Nezačala se ohánět lidskými právy. Řekla: „Dobře. Možná nemám místo u stolu. Ale na stole Izraele toho – díky Bohu – leží více než dost pro každého. A já potřebuji svůj díl právě teď.“ Nežádala to od Ježíše kvůli nějaké své dobrotě. Žádala to, co si nijak nemohla zasloužit. Prosila o to s důvěrou v jeho dobrotu. S respektem, ale zároveň s odvahou vstoupila do dialogu s Pánem.
Tato neplánovaná Ježíšova misie mezi pohany ukazuje, že skutečná misie je dialogem. Není to vnucování své pravdy, ale ochota porozumět a nabídnout to, co ten druhý opravdu potřebuje. Chtít mít za každou cenu poslední slovo je problém. Každý skutečný misionář se v setkání s druhými učí, proměňuje a je ochotný přehodnotit své cíle (nahradit dobré cíle lepšími cíli – cíli, které znamenají větší dobro). Misie nás mění v otevřené lidi, kteří se stávají nástrojem Božího milosrdenství. Když mohl ustoupit Ježíš, my můžeme také. Nebojme se milosrdné proměny při setkání s druhými a jejich naléhavými a skutečnými potřebami.
Na příběhu uzdravení hluchého a špatně mluvícího muže pak vidíme Kristův přístup plný citlivosti a ohleduplnosti vůči znevýhodněnému člověku (který kvůli svému omezení žil ve zvláštní izolovanosti a určitě si od druhých užil své). Ti, co ho k Ježíšovi přivedli (zřejmě to byli jeho přátelé), měli celkem jasnou představu o tom, jak by ho měl Ježíš uzdravit: položit na něj ruku a dát průchod své uzdravující moci. Ale Pán udělal něco trochu jiného. Uzdravil ho takříkajíc soukromě. Vzal si ho stranou a začal s ním komunikovat jakousi improvizovanou znakovou řečí. Názorně mu sdělil, co pro něj hodlá udělat – dotkl se jeho uší a jazyka. Svým pohledem k nebi mu řekl odkud přichází pomoc. Pak se bytostně ztotožnil s jeho údělem – zavzdychal (zasténal). Byl to viditelný projev jeho solidarity. V žádném případě tedy nedošlo jen k nějakému letmému dotyku, který všechno tak nějak snadno vyřeší. A když pak vyslovil příkaz: „Otevři se!“, byl to příkaz, který se týkal celého života onoho muže. Tento muž mohl okamžitě začít svobodně komunikovat. Jeho lidství se stalo v určitém pohledu úplnějším. Ale především proto, že od teď byl schopný dialogu s Pánem (jeho život získával doposud nepoznané rozměry).
Vidíme, že když se Pán dotýká znevýhodněných, tak prostřednictvím citlivého a ohleduplného osobního zájmu se snahou o porozumění jejich údělu. Je to jeho způsob, na kterém není co vylepšovat. Je to výzva, abychom se i my odvážili druhé pozvat do svého nitra se všemi jejich bolestmi a zápasy. Je to výzva postavit se v přímluvách na jejich místo spolu s Pánem. Je to výzva naslouchat tomu, co k jejich situaci říká Bůh (při čtení Písma, při rozjímání, uctívání …). Je to způsob, jak můžeme přijmout pokyn ke konkrétní pomoci. Pokyn k činům a slovům, kterými bude k druhým proudit Boží uzdravující moc.
Pokud máme uši k slyšení naslouchejme, co nám pro druhé dává Pán. Nechme svůj jazyk mluvit správně v přímluvách – prosme za Boží uzdravující dotyky, které chce Pán svěřit právě nám. Pán se nezměnil. Je připravený dávat. Nepodceňujme sílu osobního a citlivého přístupu, který je plný respektu a rodí se v přímluvách. Udělejme, co chce Pán. Pán, který stále dává hluchým sluch a němým řeč.
-----
Pánův přístup k člověku je šitý na míru. A my dostáváme výsadu být součástí jeho dávání – být jeho pozvánkou pro ostatní. Nevnucujme jim své plány a pravdy. Vnímejme jejich skutečné potřeby. Nebojme se jejich bolestí. Mějme uši k slyšení a ústa k mluvení toho, co nám pro ně dává Pán. O vše ostatní už se postará on sám. Amen
Slovo poslání: Jk 2,8
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010