EN | CZ 

Kázání 2021-08-29 - Zdeněk Eberle

01. Září 2021

Kázání na Lochotíně; neděle 29. srpna 2021

Ž 15; Ko 3,1-10; Nu 13,1-3.17-33; 14,1-12 Pomluvy

Budu dnes kázat na téma Pomluvy. Měl jsem sice na toto témě na Lochotíně 2x biblickou hodinu (17.6.2008 a 7.1.2015), ale to nás bylo maximálně 13 nebo 15. Ovšem toto téma, zdá se mi, je stále aktuální!!


V minulosti, když jsem chtěl jednoduše popsat, co pomluvy jsou, užíval jsem definici: ”Pomluva je mluvení o někom v jeho nepřítomnosti.”
Tato moje (a nejenom moje) definice, značně zjednodušená, se časem ukazovala víc a víc jako chybná a nedostatečná. Z hlediska pastorační práce, vedení sboru, ale také v občanském životě se s touto definicí nedá žít, protože bychom si leccos legálního nemohli vůbec sdělit.
Dnes budu s vámi sdílet známý příběh o průzkumu zaslíbené země.
Jednak je to v EP pravděpodobně první místo, kde se slovo „pomluvy“ vyskytuje, jednak na tomto příběhu je možné vidět hodně právě z principu pomluv. (Nenechejme se ale mýlit: Písmo píše o pomluvách i tehdy, když slovo “pomluva” neužívá, a opisuje je jinak. A to je v Písmu ještě daleko dřív!!!)
Nu 13 (Izrael jako nomádi) v.1-3; 17-33 Je to příběh, který mne sám o sobě láká k výkladu, ale omezím se jen na dnešní téma; zvědové mají závažný a odpovědný úkol:
1.Zjistit kulturní, technickou, vojenskou a náboženskou vyspělost lidu usazeného v zemi, a jeho množství. Bylo to pro Izraelce, kteří neměli vojenské zkušenosti, prvořadá záležitost. Vedl je Hospodin, ale nezbavovalo je to odpovědnosti počínat si prozíravě.
2. Zjistit kvalitu a bezpečnost země. Bylo to pro ně důležité; měli právě sem dojít a “odpočinout”. Testem mělo být ovoce země. Stromy byly tehdy ve zvláštní úctě a pod zvláštní ochranou místních božstev. Proto tedy to slovo:”Buďte odvážní a přineste ovoce.” Je čas sklizně prvních hroznů!!
Průzkumníci se vracejí a:
1. Vychvalují úrodnost země a ukazují “předměty doličné”. Je to země “mléka a medu” (božské pokrmy); my bychom dnes slangově mohli říct: “Božská země”. Ráj na zemi. Hospodin vede svůj lid právě sem, aby tu s ním žil.
2. K tomu však doplňují slovíčko “jenomže”; udělali si vlastní závěry; nebyly to závěry tak daleko od věci. Vidí překážky, které jsou podle jejich malé víry nepřekonatelné. Začnou mluvit o Kanaánu tak, aby odradili ostatní lid od úmyslu tuto krajinu obsadit. Zapomínají na možnosti, které má Hospodin. Snad bychom jim mohli vytknout méně, kdyby tak mluvili všichni, ale Káleb a nově přejmenovaný Jozue tam byli také, a ti mluví jinak.
3. A aby ostatní zvědové shodili Kálebova slova, „pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali”.Negativní informace a hanění je jedna z odrůd pomluv.
(Dalšími odrůdami jsou: utajování ve smyslu účelového zatajení informace, vynášení důvěrností, napadání, očerňování, hanění, zhanění, utrhání, obviňování, napadání, záštiplné řeči a to nejenom řeči: stačí neverbální komunikace, posunek, gesto. Víte, o čem mluvím? Přesto si myslím, že křesťan nemusí být suchar a že nám Pán Bůh nechal dost velký prostor např. pro humor. Přednost by měl mít ale např. humor na vlastní účet!!)

Důsledky pomluv:
Nu 14,1-12: Numeri 14:1 Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal. Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost jim vyčítala: "Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?" I řekli si vespolek: "Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!" Tu padli Mojžíš a Áron na tvář před celým shromážděním pospolitosti Izraelců. Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: "Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!" Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali. Vtom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on."; zde je důsledkem pomluv zoufalství, reptání, rouhání.
Důsledkem pomluv je, obecně řečeno, rozklad. Kdo má na rozkladu zájem? Hádejte!!
Zde dva reálné důsledky:
Nu 14,26-35 - 40 let na poušti a čekání na vymření reptavé a nevěřící generace;
Nu 14,36-38 - smrt zvědů, kteří zhaněli zaslíbenou zemi.
A příběh má ještě dohru vojenské porážky neposlušné části Izraele, která to chtěla na poslední chvíli napravovat.
Když pominu všechny paralely s naší cestou do nebeského Kanaánu, můžeme zde vidět tragické důsledky pomluv. Mnohé pomluvy jsou však inteligentnější, skrytější, decentnější. Už jsem to naznačil před chvílí. Ale princip zůstává stejný.
Např.: Zneužívání intelektuální převahy k pohanění; sám tedy nejsem kdovíjaký intelektuál, ale musím občas bojovat s pokušením udělat z druhého hlupáka, před lidmi, aniž by to tomu dotyčnému hned došlo.
Nebo: Kladení tendenčních (manipulativních) otázek; vzor: Satan: “Jakže, Bůh vám zakázal jíst...“ a dál otevřená pomluva Hospodina. Známá situace ze zahrady Eden.
O důsledku pomluv jsem už mluvil: je to rozklad. Dalšími důsledky jsou:

  • sváry - Př 26,20: Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.;
  • rozklad Církve - 2K 12,20: Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete - aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.;
  • překážka duchovního růstu - Ko 3,7-10: I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
  • oddělení od Boha, od Boží přítomnosti - Ž 15

Kde se pomluvy berou?
Mk 7,20-23: A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. Pramen je v srdci člověka, myslím tělesného člověka.

Ap. Pavel napsal pomluvy do seznamu neřestí, které jsou průvodním znakem lidí, kteří odmítli možnost poznat Boha: Ř 1,28-31: Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Sklon k pomluvě je sklon našeho tělesného člověka. Během našeho života jej máme stále mrtvit. Moje starší vnučka (když byla opravdu velmi malá!!) měla jeden speciální výraz pro význam zemřít, a sice „zmrtvět”. My nemáme jinou možnost, než sklony starého člověka odmítnout a plnit se Duchem Božím. To, že je starý člověk ukřižován se svými vášněmi a sklony, je věc naší víry. Náš starý člověk je duchovní skutečnost, proto jej nemůžeme sprovodit se světa ani fyzicky, ani tělesně.
Pomluva je destruktivní činnost, která ale velice chutná. Je jako otrávená pochoutka pro toho, kdo jí říká i pro toho, kdo jí slyší. Zlý se stará o to, aby na pomluvě bylo tolik “nepřekonatelně” vábivého: Př 18,8:“Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.” Derek Prince k tomu říká: „To vystihuje lidskou povahu. Slyšíme-li o někom něco špatného, něco, co ho ukazuje ve špatném světle, cosi se v lidském srdci raduje. Pomluvy jsou jako pamlsky.
Buď opatrný, až bude některý z těchto pamlsků položen před tebe. Nespolkni je. Jsou otrávené. Přijmeme-li je do srdce, náš život bude těmito pamlsky otrávený.”
Zdá se, že na pomluvy jsou třeba nejméně dva; na jedné straně jedny ústa, na druhé straně připravené ucho nebo uši. Mám před očima koně a jeho uši. Všimli jste si, jak umí kůň točit slechy podle směru, odkud jde zvuk? K odmítnutí pomluvy je však třeba Boží odvaha. Vypořádat se s myšlenkou: Když odmítnu naslouchat, neztratím důvěru bratra nebo sestry? Nebudu vypadat prvoplánově jako svatoušek? Jsou to reálné úvahy. Osvobození přináší vyslovení těchto obav nahlas a odvaha k rozhovoru na toto v církvi je vždy „žhavé” téma. Ap. Petr nám radí pomluvu odhodit (1P 2,1-2: Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;).

Ve větším nebezpečí jsou lidé upovídaní:Př 10,19: Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. My, kdo rádi mluvíme, musíme vědět, že náš jazyk je ostře nabitá zbraň. Kdo si s ní jen tak hraje, může lehce zranit nebo zabít.
Velice choulostivou otázkou je oblast pastorace a pastorační důvěry. Přirovnal bych to k etice lékařů.Ale i lékaři musí rozlišovat, jedná-li se o místní onemocnění nebo epidemie.

Zdá se, že ap. Pavel v 1Tmvidí potencionální nebezpečí u žen. To nechám na ženách samotných; sám si myslím, že upovídanost jako sklon k pomluvám není zdaleka jen doménou žen a často upovídanost nás mužů (když si proberu sám sebe a dominantní mluvky, které znám) smete mnohé nebo dokonce většinu žen.
V Novotného bibl. slovníku jsem našel jinou definici pomluvy:

“Pomluva je uvedení někoho nebo něčeho v lehkost, v ošklivost nebo ve zlou pověst.” A musím se vám přiznat, že si připadám dost natvrdle, protože to je definice pomluvy, kterou zná i právní řád.

Pán Ježíš staví pomluvu na tutéž úroveň jako vraždu: Mt 5,21.22 KMS:”Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:´Nebudeš vraždit. ´ Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já však vám pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra [bez příčiny], propadne soudu. Kdo by řekl svému bratru:´Hlupáku´, propadne veleradě.Kdo by řekl:´Blázne´, propadne ohnivé Gehenně.”

Ukončím jedním chasidským příběhem. Student šířil všelijaké pomluvy o svém učiteli. Po nějaké době ho začaly trápit výčitky svědomí. Přišel za učitelem, aby ho požádal o odpuštění a o omluvu. Moudrý muž mu řekl: „Chceš-li odčinit, co jsi spáchal, vezmi polštář a někde na větrném místě jej rozřízni, aby se peří rozlétlo.“ Student poslechl a přišel to svému učiteli říci. „Dobře. A teď jdi a sesbírej všechna peříčka.“ „Ale to přece není možné, vítr je rozehnal všude!“ „Vidíš, teď jsi právě pochopil, jakou moc má slovo – jednou vypuštěné už jej nelze vrátit zpět…“

Tohle je ale dost depresivní a zoufalý konec, že? Chci tedy skončit tím, že Pán Ježíš zemřel za všechny hříchy. I ohledně hříchu pomluvy existuje možnost pokání a odpuštění, i když ta peříčka už nikdy nikdo do polštáře zpět neposbírá. Jistě dobře znáte slovo z 1. listu apoštola Jana: 1,5 – 2,2: „A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“

Amen.


Slovo na cestu (poslání): Ž 15,1-3: Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, ….

Požehnání: Nu 6,24-26: „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ Amen.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín