- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-08-22 - Pavel Kuchynka
22. Srpena 2021
J 6, 56-69
Mít život z Ježíše
(22.8. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
„Je to celý můj život!“ Někteří lidé tato slova vysloví, když s někým mluví o tom, co pro ně znamená jejich povolání, jejich péče o blízké, jejich oblíbená činnost atd. Připojím hned v úvodu své osobní vyznání: Od chvíle, kdy se pro mě stal vztah s Ježíšem Kristem osobní reálnou zkušeností, vím, že mě nikdy neopustí. A je to on, kdo mi dává poznat význam a místo všeho, co v životě přichází. Všichni jsme dostali dar života. Dnešní text evangelia nám říká, že člověk smí mít život z Ježíše.
-----
Ježíšovi židovští oponenti, mu vyčítali, že ze sebe dělá něco, co není. Že si hraje na někoho, kdo sestoupil z nebe. Byli si jistí tím, že ho prokoukli, a proto ho odmítali. Ale od chvíle, kdy Ježíš začal mluvit o významu své oběti, kterou musí podstoupit pro každého člověka, narazil u všech, i u svých učedníků. Řekl jim, že musí zemřít, aby svět mohl žít. Řekl jim, že teprve jeho smrt a vzkříšení způsobí, že se jeho život stane chlebem, který dokáže nasytit každé hladové srdce. Že se stane chlebem, který dokáže posílit a nasměrovat ke skutečnému životu. (Když sportovci chtějí být vrcholovými sportovci, nevystačí si jen s náročnou tréninkovou přípravou. Změnou projde celá jejich životaspráva, včetně jejich výživy. Dá se říct, že způsob jejich výživy, tréninku a odpočinku, začne zásadně ovlivňovat celý způsob jejich života.)
Ježíš nám nabízí nový život. Život, který je bytostně propojený s tím jeho – s životem sebedávající lásky. Sebedávající láska je neodmyslitelnou podstatou takového života. To mnohé děsí. Všichni sice vnímají nádheru a velikost takové lásky. Všichni připouští, že zranitelnost této lásky je její největší silou. Všichni připouští i to, že právě ona přináší člověku to největší naplnění. Ale bez osobní zkušenosti je to jen teorie.
Evangelista Jan nám ukazuje, že Ježíšův život a smrt jsou Božím promluvením – Božím Slovem – které je mnohem víc než všechna ustanovení Zákona. Je to živoucí Boží Slovo. Slovo, které probouzí chtění. Slovo, které dokáže stvořit v životě člověka něco úplně nového, když ho zasáhne a on mu přitaká ve svém srdci. Nejde tedy jen o pouhá slova – o literu, kterou člověk čte v bibli. Jde o skutečný život. Jde o Ježíšův život, který člověk doslova jí jako chléb. Kdy se Ježíšův život stává Ježíšovým životem v konkrétním člověku – jeho osobní a nasycující zkušeností s živým a přítomným Kristem. S jeho přemáhající láskou. Tou láskou, která ho dovedla až na kříž.
(Když se ocitneme v blízkosti inspirativního člověka, mnozí řeknou, že se díky němu stávají lepšími lidmi. Protože v nich svým životem – tím, čím je – probouzí touhu po něčem, co v nich zatím jen spalo. Ale teď vidí, že je to možné – a že to můžou chtít.) Mít život z Ježíše znamená, že se v životě člověka jedinečným (originálním) způsobem projevuje Ježíšovo chtění a jednání – Ježíš sám. To všechno je možné díky niternému společenství se vzkříšeným Kristem. To on dokáže každý den nasytit a posílit naši víru, lásku a naději.
Pojďme ale s Ježíšem ještě do většího soukromí. Slyšeli jsme, že někteří učedníci se zhrozili nad Ježíšovými slovy. Slova o nutnosti jeho smrti byla i pro ně příliš tvrdá. Bylo pro ně těžké slyšet, že potřebují jeho smrt, a že jsou vlastně do jisté míry její příčinou (vždyť to měla být smrt za ně). A těžká pro ně byla i představa, že by to snad měla být i jejich cesta – že by měli počítat s tím, že budou kvůli Ježíši pronásledováni.
Učedníci sice své námitky nevyslovily nahlas, ale Ježíš o nich věděl. A nepochybně zná i veškeré naše námitky, i když je sebevíc skrýváme. Ježíš je tehdy ujistil, že jejich námitky se rozplynou až ho uvidí vzkříšeného a jako Pána, který se vrací do slávy Boha. Nás dnes ujišťuje, že je svrchovaným Pánem ve slávě Boha. To ujištění se ale neopírá jen o zapsaná slova v textu evangelia. To ujištění přichází prostřednictvím slov, která pro nás oživuje Duch Boží. Stávají se pro nás živým a velmi osobním promluvením. Proto smíme i my zakusit, že jeho slova jsou Duch a jsou život.
Je to milost, když člověk pocítí zájem o slyšení Ježíšových slov a o Ježíšův život. A je to spása, když začne vnímat a vidět, kým Ježíš je. A že k němu – a právě k němu – aktuálně a velmi osobním způsobem promlouvá. V tu chvíli člověk někde hluboko v sobě pozná, že Ježíšův život bytostně souvisí s ním – s člověkem, který žije teď a tady. Že souvisí se vším, co bylo, je a bude. A že to může být den ode dne intenzivnější a hlubší.
(John Wesley si tuto zlomovou událost svého života zapsal do svého deníku těmito slovy: „Pocítil jsem, jak se mé srdce zvláštním způsobem rozehřálo. Uvědomil jsem si, že důvěřuji Kristu, jenom Kristu, že mě spasí, a byla mi dána jistota, že on shladil mé hříchy, právě mé, a že mne vykoupil ...“) Tak nějak smí člověk poprvé ochutnat, co to znamená jíst Ježíšovo tělo a pít jeho krev. Co to znamená ochutnat nasycující a životadárný pokrm. Jednou je to poprvé. Ale tato proměňující zlomová zkušenost je vlastně první, po které následují další a další. Je to zkušenost života, který se spojil se vzkříšeným Ježíšem – tím obětovaným za nás a tím, který teď žije v nás.
Duch Boží i dnes působí, že Ježíšova slova živě a osobně promlouvají k dalším lidem. Člověk, který je slyší svým srdcem, ví celkem jistě, že Ježíš – ten živý – promlouvá právě k němu a do jeho situace. Stačí jen chtít přijímat. (Někteří moji přátelé a známí – nekřesťané – mi řekli, že je to zatím míjí. Osobně však vnímám, že v jejich jednání už je přítomné mnohé z Ježíšova života. Jen z nějakého důvodu ještě nečetli jeho slova s touhou a pozorností. A tak se modlím, abych pro ně mohl být tím, kdo je kristovsky povzbudí k hledání pokladu evangelia. Aby mohli osobně zaslechnout jeho dobré zprávy pro sebe i své blízké.)
Ježíšova slova, která se týkají jeho oběti, nepochybně vyvolávají vědomí Božího nároku na člověka. Bůh, který za námi přichází, aby přemohl náš vzdor svým sebevydáním na kříži, je určitě Bůh, který od nás právem může žádat cokoli. Ano, může. Ale vždycky bude chtít, jen to, co mu nabídneme svobodně, z vděčnosti a s láskou.
Každý člověk potřebuje uvidět nádheru Božího Syna – poznat kam až sahá jeho láska. Protože pak může člověk osobně zakusit, že Ježíšova láska zahání strach z náročného Boha, který víc bere, než dává. Ježíšova oběť na kříži je důkazem opaku. Bůh nám ve svém Synu dává vše, co jsme ztratili – život z lásky; život svobodných lidí, kteří už našli svůj poklad a za nic na světě by ho nevyměnili.
(?!) Jak těžké je uvěřit, že něco takového je možné – že je to skutečná nabídka?! Vždyť tento svět – a žel někdy i církev – svědčí o něčem jiném. O tom, že je třeba ostrých loktů a jít si tvrdě za svým. A s těmi, kdo překáží se moc nemazat. Ježíš nakonec s úplnou samozřejmostí začal se svými učedníky mluvit o jejich nevěře. Dokonce řekl, že zhrzenost jednoho z nich se projeví zradou. Mnozí z nich od něj tehdy odešli a už s ním nechodili. Ježíšova slova o kříži a jeho sebeobětování byla i pro ně moc silnou a hořkou kávou.
Tehdy se Ježíš zeptal svých Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Byla to pro ně jedinečná příležitost. Příležitost pro jejich vyznání. Petr tehdy odpověděl za ně za všechny. A udělal to způsobem, který je odlišil od všech, kteří Ježíše opustili: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten svatý Boží.“ Z Petrových slov je jasné, že ani pro ně nebylo příjemné slyšet slova o kříži a sebeobětování. Nikdo z nich ale nemohl popřít, že Ježíšova slova v nich, navzdory tomu, prbouzí život, který hledali a probouzí v nich odvahu a lásku. Byla to chvíle, kdy jim začalo docházet, že víra v sobě má vždy i něco nehotového.
S jistotou ale už ví, že tento Ježíš je Svatý Boží. Jeho ústy k nim promlouvá Bůh. Od něj slyší to, co mají slyšet. To, čemu můžou víc a víc rozumět. A i když to možná někdy zní tvrdě, je to slovo, které v nich probouzí skutečné lidství. (Je jako resuscitační injekce adrenalinu. Injekce, která proniká až do srdce, aby nejen obnovila jeho činnost, ale dodala i potřebnou sílu.)
-----
Naslouchejme Ježíši, kdykoli k nám promlouvá. Nasyťme se a napijme se z jeho lidství – z jeho života, smrti a vzkříšení. Dovolme mu, aby navzdory všem našim pochybnostem, obživil náš život svým životem. Neodcházejme od něj. Dovolme růst své víře v něj. Mějme život z Ježíše. Amen
Slovo poslání: Iz 55, 2-3a
Požehnání: Žd 13, 20-21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010