- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-07-11 - Pavel Kuchynka
18. Července 2021
Ef 2, 11-22
Stavba nového lidství a my
(18.7. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Na světě vzniklo mnoho velkolepých staveb. Od chvíle, kdy přišel Kristus zde ale existuje jedna úplně mimořádná stavba. Je to ryze duchovní stavba, kterou buduje sám Bůh. Je to stavba nového lidstva. Stavba, která má podle Písma dobrou perspektivu. Stavba, které smíme být součástí; a na které se smíme podílet.
-----
Stavbou nového lidstva je stavba společenství církve. Přestože je plná křehkých a chybujících lidí, od počátku až do konce je to Boží projekt, který dává smysl a souvisí s nadějnou budoucností lidstva. Ano, už mnohokrát v dějinách měli lidé před očima spíše nedokonalost a omyly křesťanů. Ale i tak církev zůstává ztělesněním jedinečné lidské vzájemnosti. Jsou v ní často spojeni velmi protikladní, rozdílní a nesourodí lidé. To, co mají společné, je ale vůbec tím nejpevnějším spojením, jaké lidé můžou poznat. Jsou spojeni se vzkříšeným Kristem. Jsou to lidé, kteří našli a nachází vzor a zdroj svého lidství v Kristu a v učení, které vzkříšený Ježíš předal svým následovníkům.
Asi se mnou budete souhlasit, že církev není v žádné ze svých podob úplně ideální. Tedy aspoň zatím. Ale jakékoli plány lidstva na vytvoření dokonalého světa – třeba ve stylu nějaké říše – až doposud vždy skončily velkým krachem, ne-li zkázou. Přesně jak to popisuje biblický příběh o budování města a věže v knize Genesis. Tato stavba, jejíž vrcholek měl končit v nebi, měla být důkazem, že se lidstvo bez Boha obejde. Nic se jim v jejich úsilí nezdálo být nemožné. Lidstvo, které se touto stavbou chtělo stát nezávislým na Bohu, se ale ocitlo ve zmatku, rozdělení a prázdnotě – na hony daleko od Božích záměrů. Jak jsme četli v listu: „… bez naděje a bez Boha na světě.“
Bible ukazuje, že mezi lidmi existovalo od počátku mnoho bariér. Velké bariéry existovaly ve starověkém světě mezi Židy a pohany – bariéry rasové, náboženské, kulturní i společenské. Známým faktem je, že nežidé měli pod pohrůžkou smrti zakázáno vstupovat do vnitřního nádvoří Jeruzalémského chrámu. Židé byli národem, který si vyvolil Bůh, proto mu byli blízcí. Pohany vnímali Židé jako ty, kteří jsou Bohu vzdálení. List Efezským nám ale říká, že Kristus svou obětí umožnil propojení těchto dvou skupin. Strhnul totiž zeď kultických ustanovení Zákona, která působila rozdělení. Tím je také řečeno, že neexistuje žádná rozdělující zeď, kterou by Kristus nedokázal prolomit. Vždyť jeho smrt na kříži znamenala a znamená nabídku smíření s Bohem úplně pro všechny.
Všichni, kdo v Krista ukřižovaného a vzkříšeného vkládají svoji naději, jsou s ním spojeni. A jsou spojeni i s ostatními, kteří si vírou přivlastnili Boží odpuštění svých vin. Je to pouto silnější než všechno, co lidi rozděluje. Ale co naplat, mnozí mnohem víc vnímají sílu oněch rozdělujících zdí, než sílu pouta, které je spojuje s ostatními pro jejich víru v Krista. Tak se ony neviditelné zdi různých předsudků ukazují jako mnohem silnější překážky, než zdi postavené z cihel a kamenů. Je až zarážející, kolik takových zdí může vyrůst v jednom křesťanském společenství.
Jakákoli tolerance takových bariér v církvi i v působení církve navenek, vyvolává pochybnost o účinku Kristova smírčího díla. Jsme voláni všechny bariéry ve spojení s Kristem překonávat. Vždyť jsme lidmi, kteří se smířili s Bohem, abychom našli mír i s ostatními. Církev někdo charakterizoval jako smířenou různost. Různost lidí, kteří jsou milováni Bohem a milují Bohem milované. Jen a jen díky Kristu ukřižovanému a vzkříšenému, smíme přicházet k Bohu jako k milujícímu Otci.
(?) Přicházíme? Nakolik využíváme tuto velkolepou výsadu? Co nám v tom pomůže? List Efezským nám před oči staví Krista ukřižovaného a vyzývá nás, abychom se znovu a znovu s vírou dívali na Kristovy rány. Abychom znovu a znovu otevírali svá srdce nekonečné Boží lásce vůči nám i vůči všem. Bůh stvořil nové lidstvo na Kristově kříži. My sami leccos dobrého dokážeme. To, co však nikdy sami nezvládneme, je stvoření nového lidství.
Sami můžeme zrealizovat spoustu dobrých plánů. (?) Budou to ale Boží záměry? Bude to Boží stavba? Co platí o stavbě, která je Boží? List Efezským to říká jasně: Taková stavba roste na základě zaslíbení a zjevení, které nám zprostředkuje Boží Duch skrze slova Nového zákona. Úhelným kamenem, který určuje linie Boží stavby, je pak sám Pán Ježíš a vzor, kterým byl a je jeho život. Snad ani nemusím říkat, že to všechno ale může skončit jako zbožná fráze bez reálného dopadu na náš život.
Všichni víme, že svornost a jednota Božího lidu není nic samozřejmého. A platí to i v relativně malém společenství. Když budeme procházet evangelia a epištoly, budeme číst o mnohých sporech a střetech; o mnohých rozchodech a rozděleních mezi Ježíšovými následovníky. Opravdová svornost se totiž podle svědectví Písma nikdy neobejde bez ochoty ke smíření a bez ochoty k odpouštění. Svornost tedy nevznikne tím, že budeme jednotní ve svých názorech nebo snad proto, že si sedneme ve svých povahových rysech a ve svých obdarováních. Svornost je někdy velmi obtížná. Dá se říct, že je obtížná natolik, nakolik je pro nás obtížné odpuštění. A ono to někdy opravdu není snadné. Obzvlášť, když člověk zapomene na to, že i jemu samému je vždy, co odpouštět.
Jedině srdce, které je naplněné vděčností za ničím nezasloužené Boží odpuštění, je připravené dávat. Člověk pak může dávat druhým sám sebe. Tím se podobá Kristu. Kristu, který nesl a unesl naše viny a slabosti. Takové jednání pokaždé rozšíří životadárnou vůni Božího království. Je to vůně obětavé lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti, tichosti a sebeovládání. Jistě jste postřehli, že jsem právě vyjmenoval chutě ovoce, které v lidském jednání dokáže stvořit jedině Duch svatý.
Naše dávání se druhým však nikdy nemá být bezbřehé. To by bylo zničující! Jsme voláni být součástí stavby, která roste na základě Písma. Jsme zváni svá rozhodnutí, své chtění a nechtění poměřovat slovy Nového zákona. Někdy nás Písmo nutí ubrat, jindy zas přidat. Vždycky se pro nás stává zdrojem potřebného poznání. Duch svatý nás někdy naplní neklidem. Jindy zas pokojem, který je nade všechno chápání.
Bůh v Kristu zbořil zeď, která rozdělovala. Otevřel cestu smíření – cestu novému lidstvu. Nabízí nám novou kvalitu vztahů; život, který je souhrnem všeho skutečně dobrého. Je to trvalá výzva, abychom si ve vztahu k druhým nechtěli nárokovat to, co si nárokovat nesmíme: aby tu ti druzí byli pro nás, a ne my pro ně. Proto se také u Večeře Páně modlíme: „Dej, ať zmocněni tvým Duchem jdeme do světa dávat sami sebe za druhé, ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen“
Jsme zváni budovat své vztahy na pevném a jistém základě Písma, nikoli na základě našich vlastních přání a nároků. Jsme zváni prolamovat v síle Ducha jakékoli zdi rozdělení. Zbavujme se – především sami u sebe – všeho, co nestojí na základě Písma. Pak nám nebude nic bránit, abychom byli pevnou součástí velkolepé Boží stavby. Stavby, která vždy přesahuje možnosti jednotlivce.
-----
Nechtějme si myslet, že jsme tak výjimeční, že se obejdeme bez základů, které položil Bůh. Přijímejme své výsady i závazky a nechejme se použít v Boží stavbě. Má to budoucnost! Amen
Slovo poslání: Ž 133, 1b.3b
Požehnání: Ř 15, 5-6
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010