- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-07-04 - Pavel Kuchynka
06. Července 2021
Mk 6, 1-13
Nevěra vzdorujících a důvěra poslů
(4.7. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
(?) Máte zkušenost s tím, jak obtížné, ba nemožné, je mluvit k lidem, kteří vás předem odsoudili; dali vám nějakou nálepku a vlastně od vás už nic neočekávají? Ježíš to znal velmi dobře. I on mnohokrát narazil. Velmi tvrdé to bylo především v Nazaretě, kde vyrůstal a žil. Vnímám, že i pro nás je to nová výzva k přehodnocení našich postojů vůči Ježíši. Tím, že i navzdory tomuto odmítnutí posílal Ježíš své učedníky s poselstvím o Božím království, povzbuzuje naši důvěru. Chtě nechtě budou vždy vedle sebe stát nevěra vzdorujících a důvěra Božích poslů.
-----
Ani zarážející Ježíšova moudrost, ani překvapující projevy moci, nedovolily nazaretským zahlédnout jeho mesiášství. Rozhodli se, že i nadále budou vidět jen jim známého tesaře (stavitele) - syna Marie. Ježíš je totiž tím, co jim tehdy řekl, usvědčil a narušil jejich klid. Brzy pocítili, že si nárokuje jejich poslušnost. To v nich spustilo obranný mechanismus: „Co nám tenhle nedouk bude vykládat?! Jak si nás vůbec tenhle nemanželský synek troufá poučovat?!“ Pohoršovali se nad ním. Odmítali jeho službu. Pochybovali, že to Ježíš může mít od Boha. Proto jim nemohl sloužit, i když si to moc přál. Vždyť to byli jeho blízcí a známí - rodáci. Syn Marie, věčný Syn nebeského Otce, pro ně zůstal nemanželským synem a pouhým tesařem. Možná dokonce troufalcem, který se nad ně povyšoval; sváděl je z Boží cesty a byl hrozbou pro jejich společenství.
(Will Crooks byl jedním z vůdců dělnického hnutí v Anglii. Narodil se v domě, kde byl jednou z jeho nejranějších vzpomínek křik jeho matky, protože neměla ponětí, kde vezme na příští jídlo. Začal pracovat v jedné kovárně za pět šilinků týdně. Stal se dobrým řemeslníkem a jedním z nejstatečnějších a nejpřímějších lidí, kteří kdy žili v Anglii. Vstoupil do městské politiky a stal se starostou jednoho londýnského předměstí. Některé lidi ale pohněvalo, že se Will Crooks stal starostou. V nějakém davu řekla jednou nějaká dáma s velkým opovržením: „Udělali toho obyčejného chlapíka Crookse starostou a on není lepší než nějaký dělník.“ Najednou se nějaký muž v davu obrátil a zvedl klobouk: „Zcela správně madam,“ řekl, „nejsem o nic lepší než dělník.“ Byl to sám Will Crooks.) (?!) Může Pán Ježíš sloužit nám a mezi námi?! Může, ale jen když mu to dovolí naše pokora a otevřenost. I nám totiž hrozí nebezpečí, že už si myslíme, že ho dobře známe – že už víme, co od něj můžeme čekat. (Dobrá známost by sice měla posílit úctu. Jenomže ona se často překlopí do pochybné familiárnosti. Někdy jsme prostě příliš blízko lidem, a to nám brání vidět jejich skutečnou velikost.)
Toto setkání v nazaretské synagoze je pro nás varováním. Když se lidé shromáždí, aby se nenáviděli, budou se nenávidět. Když se lidé shromáždí, aby odmítali porozumět si, neporozumí si. Když se lidé shromáždí, aby nenašli žádný jiný názor než ten svůj, žádný jiný nenajdou. Když se však lidé shromáždí v lásce Kristově a budou se snažit jeden druhé ho milovat, i ti, kteří jsou nejosamocenější se budou moci shromáždit v Kristu. Je na nás vložena obrovská odpovědnost, že můžeme buď pomáhat, nebo bránit dílu Ježíše Krista. Můžeme mu otevřít dveře dokořán, nebo mu je můžeme přibouchnout před nosem.
Jen když se člověk v důvěře odevzdá Kristovu působení, může okusit jeho moc a poznat kým opravdu je. Bůh se odmítá prokazovat mocí, když se mu srdce člověka dopředu uzavírá. Víra vynucená projevem moci, je pro Boha bezcenná. Bez otevřených srdcí, která očekávají záchranu, jsou všechna znamení a zázraky v rozporu s Ježíšovým posláním. Proto Pán v Nazaretu uzdravil jen několik nemocných. Prostě jen projevil božský soucit s jejich utrpením.
Nemyslím si, že my máme problém přiznat Ježíši jeho mesiášství. Stále aktuální otázkou však je, jestli přijímáme a jestli se poddáváme jeho panství. (?!) Nezpochybňujeme i my jeho nároky?! Kdykoli to však člověk udělá, rozhoduje se, že bude vidět jen něco o Ježíši. A zůstává, stejně jako nazaretští, uvězněný ve svých vlastních představách o tom, co to znamená žít pod Boží vládou. Pán i od nás očekává důvěru a otevřenost. Bez toho je marné čekat na projevy jeho moci. Zázrak sám o sobě nikdy nikoho nezachrání.
Nazaretští tehdy promarnili nabídnutou příležitost k proměně svých životů. Uzavřeli se ve svých představách a odmítli Boží království, které k nim přišlo – světe div se – v jejich rodáku Ježíši. Ježíše to však nezastavilo. A nezastavilo to ani jeho učedníky. Začal je posílat po dvou po celé Galileji. Z toho, co jim dal na cestu je však zřejmé, že při svém poslání měli spoléhat jen na Boží moc a péči. Měli jít k druhým svobodně Ježíšovou cestou v jeho autoritě, vyzbrojeni vůči zlu v každé jeho podobě. Jejich poselstvím bylo Boží království. Nenabízeli lidem své vlastní názory. Přinášeli jim Ježíšova slova. Nikdy však neměli druhé přesvědčovat nějak násilně. Vůči těm, kteří jejich zvěst odmítli, byli učedníci bez závazku. Symbolické vytřesení prachu však bylo varovným gestem a šancí k přehodnocení postojů; k odložení svých předsudků. A vůbec nepochybuji o tom, že když učedníci vytřásali prach, dělali to s těžkým srdcem. Byli si vědomí, v jaké situaci jsou ti, kteří jejich zvěst odmítli. Byli si vědomí lidské viny a lidské ztracenosti. Ale tam, kde byli učedníci přijati, přiznával se Pán také k jejich modlitbám a k žehnání nemocným.
(?!) Jsme v pohybu?! Jdeme za druhými se stejnou důvěrou?! Kdykoli vykročíme, dáváme prostor Božímu dílu záchrany – dílu osvobození a uzdravení spoutaných a ponížených. Jsme posláni k druhým s poselstvím o tom, že člověk smí Bohu dovolit vládnout ve svém životě a okusit jeho moc. Potřebujeme se však modlit za to, abychom byli schopní zachytit - rozpoznat - jak se Pán druhých dotýká. Potřebujeme se spolehnout na to, že slova a činy, které nám svěřil Pán, budou pro druhé svědectvím o tom, že Ježíšovo zachraňující a osvobozující dílo je skutečnost. Snad nemusím dodávat, že to nezávisí na nějaké naší pochybné lidské dokonalosti a bezchybnosti. (?) Co je tím svědectvím, které druhé může přesvědčit? Je to naše pokora, naše vděčnost, naděje, radost a pokoj. To všechno je součástí mocné zvěsti o království a uzdravujícím Ježíšově působení v lidských životech. Tou zvěstí je Kristus v nás.
-----
Ježíš dnes říká také nám: „Vezměte si s sebou na cestě k lidem, co chcete, jestli to potřebujete. Ale prosím vás, nikdy tím nenahrazujte to nejdůležitější, co máte lidem přinést: své životy proměněné a proměňované živým Bohem.“ Tváří v tvář nevěře vzdorujících se učme znovu a znovu důvěře Ježíšových poslů. Těm, kteří chtějí slyšet zvěstujme Boží království. Nezvěstujme nic podbízivého, ale skutečnou naději života v Kristu. Amen
Slovo na cestu: 1K 15,10
Požehnání: Ř 15, 5-6
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010