- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-06-27 - Zdeněk Eberle
28. Června 2021
Kázání na Lochotíně – neděle 27. června 2021
Ž 130; 2 K 7,2-13 (pozor, změna!!); Mk 5,21-43 Kde je život, tam je naděje; pokud jde o spasení, naděje je pouze tam, kde je smrt.
Jsem Jairos. Už to moje jméno mi otec před 38 lety vybral možná s ohledem na událost, kterou vám budu vyprávět. Moje jméno – kdo to nevíte – znamená „Jahve osvětluje“. My ale Jeho jméno takto neužíváme, to kvůli zneužití Jeho svatého jména!! Nejvyšší ať je požehnaný!!!
Dlouho jsem o tom, co jsem prožil, já i se svou rodinou, nemluvil, protože si to Mistr nepřál. Ale už je to nějaký čas a myslím, že o tom teď už mluvit mohu.
Asi víte, že jsem představený synagogy v Kafarnaum, Řekové mi říkají, že jsem „archisynagógos“. Mám tu jisté společenské postavení, vedu každosobotní bohoslužby, vybírám ty, kdo se při bohoslužbě modlí, čtou ze svatých svitků a kážou. Ale Nejvyšší dopustil, že jsem se dostal do velmi svízelné situace. Naše dcerka Ester, holka na vdávání, najednou onemocněla. A já i moje manželka jsme dostali ukrutný strach, že nám zemře. A já si uvědomil, že v našem kraji je zvláštní muž, lidé mu říkají Mistr, ale jmenuje se Ješua nebo Jehošua, tedy že „spása pochází od Nejvyššího“ a on je skutečně takový. Nikdo nemůže dělat co on, leda že by Adonai byl s ním!!! Jenže velekněží jsou proti němu a nebylo pro mne vůbec jednoduché, abych za ním šel a požádal ho o pomoc, o záchranu naší Ester. Pomyslel jsem si, co bude s mým postavením v Kafarnaum? On už tu jednou synagóze v sobotu kázal a dokonce uzdravoval a bylo z toho velké zle!! Jenže strach o naší Ester byl silnější …. Slyšel jsem, že se Mistr na lodi vrací z Dekapole zpět do Kafarnaum a tak jsem se rozběhl k jezeru. A tam už byla hlava na hlavě!!! Někteří si vyprávěli, jak Mistr utišil bouři na jezeře a ještě i jiné příběhy, které prožili s ním nebo jim je vyprávěl někdo jiný. Všichni ho vyhlíželi, strkali se a chtěli se dostat co nejblíže k němu!!! Nebylo to jednoduché, ale prodral jsem se zástupem až k němu, padl před ním na kolena a velice jsem ho prosil, aby nám pomohl, protože naše Ester umírá. Vyslechl mne, pokýval, a že půjde se mnou. Jenže najednou se zastavil a ptal se, kdo se ho dotkl… Někteří z těch, co ho doprovázejí, to docela vystihli: řekli mu: „Vidíš, jak se na tebe všichni tlačí a dokonce se tě všichni chtějí dotknout a ty se ptáš, kdo se tě to dotkl?“ No, fakt, byla to od Ješui hloupost se takhle ptát. Ale pro mě za mě, ať se ptá, ale nejhorší bylo, že se zastavil, prohlížel si zástup a koukal na jednu ženskou a ta to nevydržela a řekla, že to byla ona a proč to udělala. Já jí znám: víc než deset let nebyla v synagóze a říká se, že ani nespí se svým mužem a s nikým se nestýká. A když řekla, proč se Mistra Ješui dotkla, bylo to jasný: měla problém, kvůli kterému nebyla rituálně čistá. Ale proč Mistra zdržuje, když u mé Ester jde o čas? Ta zastávka byla pro mne utrpením. A jak se tam celý ten zástup s Mistrem zastavil, přišli lidé z mého domu a říkají, že Esterka zemřela a abych už Mistra neobtěžoval. To byla rána!!! Jenže on to slyšel a viděl, jak se hroutím, a povídá mi: „Neboj se, jen věř!“ No dokud ještě Ester žila, věřil jsem, že jí Mistr pomůže; ale teď? V co mám věřit? V koho mám věřit? Ale Mistr Ješua se sebral, šel k našemu domu, a když viděl všechny ty plačky, řekl všem, aby zůstali před domem a dodal, že Ester neumřela, ale spí. A viděl jsem, jak se Mistru za jeho zády smějí!!! Hněval jsem se na Ješuu, na lidi kolem a, řeknu to jenom vám, i na Nejvyššího, na Nebesa – jeho jméno budiž požehnáno, že to došlo až sem, že se Mistr nechal zdržet, až už je pozdě. Pak si Mistr dovnitř vzal mne s manželkou, tři ze svých mužů a všechny ostatní vyhnal. Šel k Esterce, vzal ji za ruku a řekl jí přesně to, co jí říkala každé ráno moje manželka: „Talitha kum!“ V našem městě i u nás doma všichni mluvíme aramejsky a znamená to: “Děvenko, vstaň!!“
A dál už to znáte: Esterka vyskočila, chodila a vypadala úplně normálně!!! A abychom jí dali najíst… Nejvyšší ať je požehnán!!!
Jsem Zdeněk Eberle, pro tuto neděli kazatel a dovolte mi, abych tento příběh ještě homileticky okomentoval a třeba nám všem položil i nějakou tu otázku.
Všechna synoptická evangelia znají tento příběh,ve všech je i uzdravení ženy s krvácením!!!To není náhoda!
Dá se předpokládat, že Jairos byl naštvaný na lidi v přístavu, na ženu, která Ježíše zdržovala, na všechno, co se neshodovalo s jeho představami o záchraně jeho Ester, kterou jsem si pro dnešek takto odvážně pojmenoval.
Příběh nemocné ženy v příběhu vzkříšení dcery Jaira má i pro nás svou cenu. Ježíš tuto ženu zná, ale přesto se ptá, kdo se ho dotkl. Proč? Dal jí příležitost ke svědectví, možná, že opravil mylné představy této ženy o okolnostech jejího uzdravení (zachránila jí víra, nikoliv magický dotek), stalo se veřejnou věcí, že již není rituálně nečistá a má možnost plného společenství s lidmi i Bohem. A je tam ještě ona prodleva, kdy v čase zdržení dcera Jaira umírá. Dnešnímu kázání jsem dal delší název: "Kde je život, tam je naděje; pokud jde o spasení, naděje je pouze tam, kde je smrt.“ (Vykradl jsem tuto myšlenku na internetu jednomu americkému kazateli.) Nebojte se, vysvětlím.
Zázrak vzkříšení mrtvé dcery Jaira a jeho ženy kvůli tomu, že Ježíš se nechá zdržovat, až už je „po lidsku“ pozdě nás vede k jedné zásadní duchovní skutečnosti: Jednak je to realita toho, že i když se vydáme ze všeho, nikdy se neuchráníme pro věčnost. Potřebujeme Ježíše. A nikoliv jen, že se ho dotkneme v jakémsi magickém okamžiku, ale že mu úplně prostě uvěříme. Co chceš Ježíši a Bohu dát, co by potřeboval? Někteří lidé i v této společnosti si myslí, že když jdeme za Ježíšem, musíme nechat v jeho pomyslném sekretariátu všechno cenné věci, zbraň, hesla ke všem účtům, všechny PINy a PÚKy, všeho se dopředu vzdát… A neví, že Ježíš chce naši bezmeznou důvěru (a lásku) a naše materiální záležitosti ho nezajímají. Protože naše materiální záležitosti patří až pak k našemu posvěcenému životu. Máte to hluboké přesvědčení, že všechno, co máte, jste dostali od Hospodina? (od Ježíše?). Jemu patří všechno. To je i poznání starozákonního žalmisty. Nikdo z nás nemůže sám, od sebe udělat dost pro svou záchranu pro věčnost, které říkáme ve své náboženské hantýrce „spasení“. Člověk musí sám sebe (u sebe!!) odepsat před Bohem. Žena s krvácením všechny preudodoktory, Jairos i tu svou lidskou naději, že jeho dcerka snad ještě žije. Je to naše vlastní smrt starého člověka před Bohem. Jestli chceš po Bohu zázrak, musíš zpravidla ztratit poslední lidskou naději, poslední jiskru vlastní naděje. Když dospějeme k tomu, že jsme bez výmluv mrtví, potom může Pán Bůh začít jednat; jak píše apoštol Pavel: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ef 2,1-3,
Některé Boží průtahy nám pomáhají, abychom ztratili všechny ty své „lidské“ naděje. Naše berličky. A je to bolestné. Pro Jaira a pro všechny, kteří přišli po něm až do dnešního dne. Máš obavy, že Bůh takové situace naší bezmocnosti a chudoby zneužije? Málo ho znáš. Ale je to lidské, je to lidské ve smyslu starého života.
Vsadím se, o co chcete, že s tím máte své jedinečné zkušenosti. Škoda, že vám jiní nevěří.
A ještě jeden citát apoštola Pavla z listu Římanům (8,28-31) na závěr: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Slovo na cestu: Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,16b)
Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Římanům 15:13)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010