EN | CZ 

Kázání 2021-06-20 - Pavel Kuchynka

20. Června 2021

Mk 4, 35-41

Bouře nabízejí jedinečné poznání

(20.6. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Většina z nás už asi zažila nějakou silnou bouřku. Ocitnout se venku uprostřed výbojů blesků doprovázených rachotem hromů, silným větrem a deštěm, to není nic příjemného. Člověk si rychle uvědomí svoji nepatrnost a bezmoc. Dnešní text evangelia nám vylíčil podobnou situaci větrné smršti, která byla jistě vnímána jako mnohem větší hrozba – vždyť osádku rybářských lodí zastihla na rozbouřeném Galilejském jezeře. Člověka v životě překvapí různé bouře. Společné mají to, že jsou vnímány jako hrozba. Evangelijní příběh nám však ukazuje, že bouře přináší jedinečné poznání.

-----

V hukotu větrné smrště uprostřed Galilejského jezera se ozval ještě jiný hukot než hukot vichru a vzdutých vln. Hlukem této bouře se nesl také křik ustrašených učedníků, kteří budili ze spánku svého Mistra. Byl to křik plný strachu, ale také zklamání a výčitek na adresu Ježíše: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Na Galilejském jezeře v tu chvíli tedy zuřily dvě bouře. Bouře živlů (vnější) a bouře vnitřní (v srdcích a myslích Ježíšových učedníků).

Hluk okolností uprostřed různých životních bouří je někdy hodně velký. Ale hluk, který se ozývá v naší mysli a v našem srdci (hluk pochybování, námitek a reptání) může být stejně silný nebo dokonce ještě silnější. Každopádně bývá vlivnější. Ničivá životní bouře dokáže pěkně otřást vírou v Boha a dokáže odhalit pochybné snahy člověka mít svého pánbíčka služebníčka, který mu dá vše, co si zamane. Někdy člověk teprve uprostřed životní bouře pozná, jak úporně se snaží být sám pánem svého života.

Od dětství bývá člověk odměňován za dobré chování a zároveň mu bývá upíráno potěšení, když zlobí. Něco z toho se pak v lidském podvědomí promítá i do vztahu s Bohem. Člověk ve svém podvědomí počítá s Bohem, kterého může kontrolovat. No a řádný a zbožný člověk, který se snaží dodržovat pravidla zbožného života, pak velmi snadno – uprostřed životních krizí – vzplane vůči Bohu hněvem. U někoho to může být proto, že přišel o práci; u jiného proto, že ho opustil životní partner; další pocítí důsledky svého stárnutí nebo to, jak jeho zdraví ochromil úraz nebo vážná nemoc. Někdy se tyto vnější negativní vlivy posčítají. „Proč právě já?! Copak jsem se nesnažil žít spravedlivým životem? Copak jsem neplatil desátky? To jsem si klidně mohl dělat, co jsem chtěl!“

Jsem poslední, kdo by chtěl zlehčovat tíhu životních krizí. Loď života se může v takových bouřích skutečně naplňovat vodou tak, že jí hrozí potopení. Je to velmi reálná hrozba a bylo by bláhové to zlehčovat. (?) Cítíte se být zaplavení (zahlcení)? Cítíte se být obětí nespravedlnosti? Ozývá se ve vás reptání a výčitky vůči Bohu? Je to vlastně jakýsi způsob volání po záchraně. Někde hluboko ve vás se rodí touha po změně. A nepochybně změnu života potřebujete; nebo aspoň změnu, jak některé záležitosti nahlížet, a jak k nim přistupovat.

Příběh o utišení bouře nás učí, že smysl životního utrpení a těžkostí můžeme najít ve způsobu, jakým je ono utrpení utišeno. To, co utišilo bouři na jezeře, dokáže utišit každou bouři, která ohrožuje náš život a náš vztah k Bohu. Bylo to a je to Boží slovo, které člověk vnímá jako živé promluvení do své situace. Jako slovo, které posvítí, pomůže porozumět, ukáže směr, dodá sílu k rozhodnutí jednat a způsobí pokoj, který je nad každé lidské pomyšlení. Takže i když je člověk stále v situaci, ve které by si měl zoufat, nezoufá, ale vnímá pokoj a někdy i naplňující radost.

Na Galilejském jezeře promluvil k rozbouřeným živlům, ale i k rozbouřeným srdcím, skutečný Pán. Pán, který si i uprostřed hrozné bouře klidně dá šlofíka. Ale ne proto, že bychom mu byli lhostejní. Vždyť v té bouři byl s nimi. A bude i v každé jiné bouři, aby nám dodal důvěru, kterou měl vždy on ve vztahu k Bohu. A nejen to. My už smíme vědět, že tento Pán kvůli nám prošel tou největší bouří, jakou si můžeme představit. Úplně sám prošel cestou nelidského mučení a hroznou smrtí odsouzence. To vše kvůli naší záchraně.

Slova, kterými Ježíš utišil rozbouřené živly: „Zmlkni, utiš se!“, byla slova, která utišila i ustrašené a rozhněvané učedníky. Ano, na jeho slovo utichl vítr, jezero i učedníci. Utichla bouře vnější, ale i ta vnitřní. Ježíšův spánek uprostřed bouře byl jistě spánkem únavy. Byl to však také spánek důvěry v Boha. A se stejnou důvěrou a autoritou Božího Syna tehdy Ježíš povstal a promluvil. Osobně v tom vnímám Ježíšovu výzvu: „Přestaň v bouři vinit Boha. Bůh je v té bouři s tebou. Spolehni se na jeho dobrotu a opři se o ni vírou.“ Ježíš nás uprostřed bouří života zve ke svobodě. Je to svoboda milovat Boha i tehdy, když se člověk necítí být milován. Ježíš sám bral věci tak, jak přicházely. Jako věci, které přicházejí od Boha – jako věci, ve kterých Boha poznával.

Boží moc uprostřed všech bouřek nás ale může děsit. Člověk v nich totiž poznává, že Bůh je větší, než jeho omezené představy; že Božímu jednání nikdy plně neporozumí; a že Bůh může opravdu všecko. Ale i když v bouřích života přibývá otázek, smí se v nich posílit důvěra v Boha a jistota o Boží lásce k nám. I když takové zásahy do života umí zabolet, dokáží rozechvět, přináší deziluzi o kvalitách našich i kvalitách druhých, nabízí nám zároveň jedinečný způsob, jak zakusit, že Bůh je s námi a na naší straně. A že je s námi od chvíle, kdy vstoupil do lodi našeho života.

Když uprostřed životní bouře nasloucháme Božímu promluvení, smíme poznat, co v našem životě potřebuje změnu; čeho se máme zbavit; a co máme naopak s důvěrou přijmout. Nejvíc destruktivní (ohrožující) moc se často neskrývá v samotných okolnostech, ale v nás samých. V tom, jak na dané okolnosti reagujeme. Kdykoli u sebe rozpoznáme něco destruktivního, je třeba to konfrontovat – vystavit pravdě. V životní bouři je třeba volat k Pánovi. Je třeba, abychom mu předkládali všechny své obavy. Tím více je však třeba zařídit se podle toho, co k této bouřce říká on – k čemu nás vede. Víra se projevuje činy.

-----

Přestaňme Pánu vyčítat své životní bouře. Vždyť je v nich s námi! Poslechněme, co nám říká. Poznávejme lépe Pána i sebe. Získávejme větší svobodu. Svobodu lidí, kteří ho milují a kteří mu důvěřují. Přeplavme se s Ježíšem na druhý břeh skrze jakoukoli bouři. Amen

Slovo na cestu: Ř 8, 28

Požehnání: Iz 43, 1-3

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín