- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-05-30 - Zdeněk Eberle
01. Června 2021
Kázání na Lochotíně – neděle 27. května 2021
Ž 29; Iz 6,1-8; Ř 8,12-17; J 3,1-17 Narodil ses už znova? Je to pořád tvůj základ? A dál?
Milí, sestry a bratři,
dnešní neděle je Neděle svaté Trojice. Třeba ode mne čekáte, že vám konečně vysvětlím podstatu trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. No, jestli to čekáte, tak vás zklamu. Boží Trojici nechápu, ale věřím v ní, resp. věřím tomu, co občas vyznáváme v apoštolském vyznání víry, protože toto vyznání zásadně vystihuje to, co církev prvních staletí dokázala vtělit do několika odstavců a v těch odstavcích je nejen to, co čteme naprosto přesně v Písmu, ale jsou tam také vyjádřené skutečnosti vzešlé z úporného hledání asi tří staletí, především k osobě Pána Ježíše. Proto také vyjádření toho, čemu věříme ohledně Božího Syna, Pána Ježíše, je tam nejdelší. Ovšem k osobě Ducha svatého je tam velice úsporně vyjádřeno, že v něj věříme. Věřím, že Otec, Syn a Duch svatý jsou tři osoby v jednotě, že jsou jeden Bůh. Pro židy a muslimy je jeden Bůh ve třech osobách pohoršením. Doufám, že pro vás nikoliv. Liturgické texty na tuto neděli mi to trochu usnadňují. Mám na mysli ten notoricky známý příběh rozhovoru Ježíše s Nikodémem. V tu chvíli se Nikodém, aniž to tuší, setkává s Boží Trojicí.
Odpusťte, ale začnu velice osobně; půjdu s kůží na trh a doufám, že ve vás vzbudím něco z vašich osobních duchovních vzpomínek, abyste si mohli něco podstatného z dnešní neděle odnést. Prosím tedy, když budete poslouchat, myslete zároveň na sebe!!! V čem se váš příběh mému podobá a v čem nikoliv. Co je dobře, co špatně.
Pocházím z křesťanské rodiny a od malička, od kočárku, jsem býval ve shromáždění. Pak v besídce, pak v dorostu, pak jsem měl možnost jako host nahlédnout do mládeže, což byly pro mne velice ceněné chvíle být se staršími mládežníky a poslouchat. Jako patnáctiletý jsem byl o letních prázdninách roku 1963 na evangelizačním shromáždění v chýnovském sboru; byla to stanice sboru Církve bratrské v Táboře, tehdy Jednoty českobratrské. Věděl jsem, že po prázdninách odcházím na průmyslovku do Plzně a cosi v mém životě láme. Znal jsem spoustu biblických příběhů, měl jsem doma diplom za to, že jsem se horko-těžko naučil pár biblických oddílů zpaměti a měl jsem za sebou devět let vyučování v besídce a dorostu. A na evangelizaci zazněla výzva, kdo chce přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána. Nejdřív se přihlásila jedna moje vrstevnice, Eliška, a pak já. Myslím si, že jsem nechtěl jít z domova do života sám. Když jsme se s Eliškou přihlásili, všichni měli ohromnou radost, smáli se i na nás, já byl v takovém emočním „aufru“; po příjezdu jsem to doma řekl hned mamince a bratr kazatel se mne po několika dnech ptal, jestli mám radost. Přiznal jsem se, že vlastně ani ne. Jeho rada zněla: „Modli se!“ Ani slovo o pokání, ani žádná jiná rada. Přijel jsem po prázdninách a po chmelu do Plzně, šel jsem hned do modlitebny své denominace a zapojil se, jak jsem byl zvyklý, do všech aktivit sboru. Věděl jsem, že si mám číst Bibli a tak jsem se snažil. Byl jsem v podnájmu s jedním vysokoškolákem z BJB z Moravy a tím spíš jsem se snažil číst Bibli. To byla dřina!!!!!!!! Dlouho jsem to systematicky nevydržel. Do maturity jsem byl u všeho, co se ve sboru dělo. Polevil jsem v době, kdy jsem začal sloužit jako výpravčí, protože to jsem byl buď ve službě, nebo jsem spal mezi směnami. Pak vojna, po vojně jsem byl přijatý jako člen CB. To jsem byl už tři roky ženatý s Danielou, měli jsme dvě děti, začal jsem studovat vysokou školu při práci a po škole jsem se opět naplno zapojil do sborového života. A v roce 1985 přišla do našeho života krize v podobě velikých úzkostí Daniely. A tehdy napřed Daniela a hned potom já jsme začali hledat Boha opravdu ze všech sil. V podstatě vše ostatní šlo stranou. Udělal jsem inventuru života, pokání ze všeho, co jsem věděl, i z věcí, které jsem už asi vyznal, a: cosi se začalo dít. Písmo se mi začalo otvírat, podívali jsme se přes plot denominace, obdrželi křest v Duchu svatém, začali toužit po záchraně jiných lidí, jezdili na kurzy evangelizace, narazili ve vlastním sboru, protože někteří nechápali, proč něco už není úplně dobré, jak se to jevilo dosud, …. Měli jsme mezidenominační domácí skupinku, objevili rostoucí metodistický sbor. A nakonec do něj odešli. Napřed mentálně Daniela a pak i já, protože dosud jsem měl řadu funkcí ve stávajícím sboru, kde jsem dokonce dělal pokladníka ještě nějaký čas po odchodu k metodistům. Co se v průběhu těch čtyřech let stalo? Myslím, že v tom měl prsty Duch svatý, přesto, že jsme se jistě dopustili řady chyb a omylů.
A teď bych byl velice rád, kdybyste dokázali paralelně myslet na sebe, jak to bylo s duchovním zráním u vás? Kdo způsobil, že jste dneska právě tady? Dobré sociální vazby? Touha po společenství se sympatickými lidmi? Nebo snad Duch svatý, který se vás dotkl a ukázal vám, v čem je váš hřích? A když vzpomínáte na své zásadní duchovní začátky, je to formou piety, že tam v duchu položíte věnec a řeknete si: „To bylo úžasné!!“ A vzpomínáte… A jak to bylo dál?
Svůj příběh jsem vám vyprávěl kvůli Nikodémovi. Byl to vzdělaný Žid, znal Písma, věděl, kdo je Jahve, i když ta písmena „JHVJ“ vůbec nevyslovoval kvůli posvátné úctě, mistr Ježíš ho neodolatelně přitahoval a nyní, když s ním Ježíš mluví, připadá si jako školák. Jak se asi cítí, když mu Ježíš říká: „Ty jsi rabín a tohle nevíš?“ Ale jako správný rabín má alespoň řadu otázek: Co je to nové narození? Jak se to může stát? A pak už jen naslouchá. A jak to někdy v Božích věcech bývá, nevíme, co si s tím vším počal. Ale evangelista Jan nám přece jen trochu napovídá: víme, že se nekonkrétně zastal Krista ve veleradě a byl nakonec při ukládání Ježíše do hrobu.
A pro nás je ten (po dlouhých letech!!!) zaznamenaný rozhovor Nikodéma s Ježíšem velice důležitý. Kdybych ho měl shrnout, tak bych asi řekl toto: Bůh (Otec) je v tomto rozhovoru jako základní osobnost. Ježíše, spolu s Nikodémem, vidíme jako toho, kdo přichází od Otce a mluví o tom, co je třeba a co může Duch svatý udělat i s námi (či co s námi už udělal). Znovuzrození (či nové narození) je „jen“ začátek, ale bez debat ta hlavní skutečnost, jako když přijde nová osobnost člověka na svět. A co dál? No, dál jde přece ten nově narozený člověk životem. Duch svatý je opravdu svatý a neřekne: „Teď ses narodil, tak se snaž. A nazdar!!“ Duch svatý také probudil k duchovnímu životu apoštola Pavla, který mj. napsal dopis do Říma, a z něj jsme dnes četli něco ze základního manuálu pro další život. Nestačí to znát, nestačí vědět, kde to je napsáno nebo to umět nazpaměť. Musíš to tak dělat!!! Když chceš duchovně žít….
Už nemůžeš s Duchem svatým, s Bohem, hrát takovou tu pohádku o perníkové chaloupce. Myslím tím, že Duch svatý něco říká a ty na to odpovídáš úplně něco jiného, scestného, nesouvisejícího, … Duch svatý ti říká: „Nevidělas tady nějaké děti?“ A ty nemůžeš odpovídat: „Já tady pleju len…“ Konkrétně: Duch svatý ti říká: „Nemusíš už žít podle své vůle. Jsi Boží dítě, já ti to potvrzuji, nemusíš se bát!!“ A ty nemůžeš říkat cokoliv, co začíná na slovíčko „ale“. Resp. můžeš to říkat ve svobodě, kterou ti dal Bůh, můžeš, ale nikam to nevede. Musíš se rozhodnout, jestli chceš brát slovo Ducha svatého, které říká tobě osobně, vážně. Můžeš se ptát, ale nikoliv tak, aby ses vymlouval. To se radši ani neptej.
Těch pár vět z pera apoštola Jana je pro nás velice zásadních. 16 Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. 17 Bůh svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil. Stojí na tom tvůj život? Nebo je to jedno z pietních míst v Písmu, které jsi navštívil a třeba i prožil a dneska jsi třeba jen o malý kousek vedle? To přece tak být nemusí. Je doba milosti. To, co Bůh Otec připravil, Pán Ježíš uskutečnil a Duch svatý nám to dává, to se pořád ještě děje. Můžeme si přát něco víc? Je to otázka mých a tvých priorit. Musíš vědět, o co ti jde. A mluv o tom s Bohem. Je úplně jedno, jestli s Otce, Synem nebo Duchem. Stejně budeš mluvit s tím samým Bohem. Stvořitelem, zachráncem nebo tím, kdo má detašované pracoviště tady u nás, na zemi, tedy s Duchem, tím přivolaným a utěšitelem, který nám byl dán. Amen.
Modlitba: Pane Ježíši, ať každý, kdo se chystá opět hledat tvou tvář, přijme znovu Ducha synovství a volá Abba, Otče! Dej mu nyní opět moc, aby věřil ve tvé jméno a stal se Božím dítětem, aby věděl a poznal, že má „vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů“ a „nedopouští se hříchu, protože se narodil z Boha“. Nechť je nyní „znovu zplozen v naději živou“. A protože „je synem/dcerou“, nechť Duch slávy a lásky spoči-ne na něm a očistí ho od každé poskvrny těla i ducha a naučí ho dokonalému posvěcení v bázni Boží. Amen.
Slovo na cestu: Ježíš říká: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. J 3,5-7Požehnání: Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.2K 13,14(B 21)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010