EN | CZ 

Kázání 2021-05-02 Vít Pavelek

02. Května 2021

V. Pavelek, neděle 2. 5. 2021

Ž 22,26-32, Sk 8,26-40, 1J 4,5-21, J 15, 1-8

Kurz „sadařství“. (J 15,1-8)

Když jsem si četl dnešní text, musel jsem si vzpomenout na svého tátu. Měl zahradu, na ní několik starších jabloní. Několik nových vysadil. Protože jablka na nich nebyla úplně chutná dal ty starší důkladně prořezal a prostříhal. Taky se dal do roubování. To byla taková zahradnická chirurgie. Vzal rouby, které získal od jiných zahrádkářů – sadařů a o nichž se sám přesvědčil, že jsou z dobré jabloně, jejíž ovoce je dobré a chutné. V příhodný čas vzal štěpařský nůž, vydesinfikoval jej, nařízl kůru na stromě, zařízl roub a obojí spojil. Důkladně ovázal a namazal štěpařským voskem, aby místo chránil proti nečistotám a infekci. Přes veškerou péči se ne všechny rouby ujaly. Jak to, když všechno dělal stejně pečlivě?

Dnešní text Janova evangelia mi na začátku mé cesty víry dělal mnohé problémy. Vlastně celé Janovo evangelium. Zvláštní dialogy, kdy jakoby každý mluvil o něčem jiném. Ježíšovy výroky, které hovoří o tomtéž třikrát, čtyřikrát z pěti, šesti úhlů. Těžko uchopitelné výroky, které se proplétají skrze sebe sama jako uzly na tkaničce, jíž nelze snadno rozvázat.

V mé počáteční neukotvenosti víry, jsem měl obavy, zda nesu dostatečné ovoce a zda vůbec nějaké. Tehdejší tlak na evangelizaci a obrácení jsem vnímal jako úkol, který se musí dělat a časem bude hodnocen. Budu mít dost dušiček? Moje úvahy mne dokázaly hodně potrápit a dotlačit do nejistot a obav.

Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ (v1) Krásná metafora, která nás přivádí na vinici, kde u kmene révy stojí hospodář a ošetřuje ji. Musí to dělat, pokud chce získat dobrou a hojnou úrodu. Ví, co stromek posílí a co jej oslabí. Každá ratolest má individuální péči. Kdyby nechal volně růst všechny větve na kmeni, réva by zplaněla. Nepřinášela by správnou úrodu, jen malé hrozny s malými kyselými bobulemi. Zato by získal do široka rozvětvenou liánu s listy, z níž by neměl žádný výnos. Hospodář chce užívat plodů. On velmi dobře ví, která větvička je ta správná a která by rostlinu oslabila. Ví, za kterým výhonkem má větvičku zalomit nebo zastřihnout. Bůh ví lépe než já, co je dobré pro mne i pro společenství církve, v němž spolu jsme. To je velká úleva. Už nemusím posuzovat to, zda nesu dost správného ovoce. Bůh to ví lépe.

Ví lépe než já, co je nutné a dobré očistit a hlavně jak očistit. Ježíš učedníkům říká překvapivou větu: „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ Pouhé slovo očišťuje? Nemůžeme do toho výroku vkládat víc, než je možné. Výrok nezpochybňuje Ježíšovu oběť. V jeho osobě, ztělesněné Boží slovo zachraňuje a očišťuje každého, kdo o to požádá. Slova, která Ježíš k učedníkům mluvil, jsou vlastně všechna jeho kázání, vyučování, rozhovory. To vše pozornému posluchači slouží k základnímu nasměrování života, získání důležité orientace, změně smýšlení i nalezení vlastního místa v životě. Jeho slovo udává směr. Kdo se s tím slovem setkává, kdo mu naslouchá, ten nemůže zůstat nedotčen. Ježíšovo slovo říká: „Mám tě rád.“ Lze to přijmout jako pouhou informaci? Udělejte si doma pokus. Pokud nejste sami, řekněte členům své domácnosti: „Mám tě rád/a.“ Ta slova nejsou pouhý zvuk, jsou-li zcela upřímná. Mají zvláštní sílu budovat, proměňovat vztah, bořit hradby, překračovat překážky. Mají silný účinek na oba, jak na toho kdo je vyřkne, tak na toho, kdo je slyší. Vyvolávají potřebu odpovědi, byť by byla odložená na později. Co teprve, když ti ta slova řekne Ježíš? Nemůže se nestát nic.

Zůstaňte ve mně, a já ve vás.“ (v4) Zůstávat/zůstat – v našem textu je to slovo v různých tvarech šestkrát. To není náhoda. Zde je máme v rozkazovacím způsobu. Znamená pobídku i nabídku zároveň. Kde jsou dva, mají mezi sebou něco víc než jen měřitelnou vzdálenost. My zde v kostele musíme dodržovat určitou distanci, ale máme mezi sebou vztahy. Vztahy mají různé formy a intenzitu. Vždy nás ty vztahy ovlivňují. Něco ze mě se natahuje k tobě, a něco od tebe se dotýká mne. V Ježíšově blízkosti je to stejné. Pobízí nás, abychom v něm zůstali. Je jako hostitel, který nám nabízí svůj domov i pohostinství. V připodobnění k révě, kde my jsme větvičky, možná rouby, nabízí místo k životu i zdroj života. Míza, která proudí z kmene, vyživuje všechny větve a působí, že se vytvářejí květy, vyrostou a dozrají plody. Toto podobenství dává představu o tom, jak je Kristus přítomný v lidech, kteří se k němu přimkli a zůstávají v něm. Jestliže zůstáváme v něm, on zůstává v nás. Jedno nemůže být bez druhého.

Míza, která od kmene proudí, je připodobněním ke slovu, které Ježíš říkal svým učedníkům, a které si předáváme my do dneška. „Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,63) Nejde o nějaké řečnění, o dlouhé projevy vzdělanců nebo politiků. Některé jejich projevy ani nedávají smysl. Některé vstoupili do dějin pro svou bizarnost, ba grotesknost. Slova, která slyšíme od Ježíše dnes, přináší Duch svatý. Ten ta slova v nás působí, otevírá nám naše mysli i srdce a dokonce proměňuje tak, že chceme i činíme, co se mu líbí. (Fp 2,13) Tak na nás roste a zraje ovoce. Můžete si za ně dosadit ovoce, jež znáte z Ga 5,22 radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání to vše pod souhrnným pojmem láska.

Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne.“ (v6) Jan, jakožto pisatel, možná odpovídá na epizodu, kdy Ježíše po vyučování „opustilo mnoho jeho učedníků a už s ním nechodili.“ (J 6,66) Nebo snad měl Jan na mysli Jidáše, který Ježíše opustil a zradil (J 13,21-30). V historii byly pokusy z křesťanství udělat vrcholný systém etiky a Ježíše pouze jeho učitelem. Docházely až k tomu, že křesťan je vlastně ten, kdo jedná správně, spravedlivě a obětavě. Jakoby k tomu ani Ježíš nebyl potřeba. Empiricky, z vlastních zkušeností však víme, že nejsme vzory ctností, vždy spolehliví. Sami upadáme do hněvu bez sebeovládání, býváme nespravedliví vůči druhým, nelaskaví vůči blízkým. Býváme pokrytečtí a farizejští. Potřebujeme být korigováni, napravováni, potřebujeme se smiřovat a odpouštět si navzájem i sobě samým. To bez Kristova slova, bez Jeho Ducha nejde. Bez spojení s Ním vadneme, usycháme a pomalu odumíráme. Nakonec Ježíše úplně opustíme. Nevědomky a nepozorovaně naplňujeme slova: bude vyvržen ven jako ratolest a uschne.

Musel jsem zavzpomínat na ty, kteří kdysi s radostí vyznali Ježíše jako svého Spasitele. Na to vyznání se nechali pokřtít. Pak se ovšem jejich stopa ztrácí. Za těch třicet let si už ani nevzpomenu na všechna jejich jména. Za některé, jejichž jména jsem ještě nezapomněl, se modlívám. Co se stalo, že jejich ratolesti uschly? Proč se jejich rouby neujaly, když to byla i Boží vůle? Očekávali snad od křesťanství něco jiného, než dostali? Byl jejich vztah s Ježíšem upřímný a živý? Projevoval se modlitbou a nasloucháním Jeho slovu? Těžko říci.

Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (v7) Živý vztah se projevuje vzájemnou komunikací. V té komunikaci to celé vězí. Kde spolu lidé nemluví, tam je to špatné. Je to horší, než když se hádají. Kde spolu hovoří, tam usilují o vzájemné dobré vztahy. Křesťan, jako větvička na Ježíšově kmeni je v neustálé komunikaci. Dostává se mu Boží slovo, dostává se mu ubezpečování, že je Božím dítětem, že o něj má nebeský Otec zájem. Na to nelze neodpovídat. Modlitba je to nejpřirozenější, co může člověk dělat; odpovídat na Boží „Mám tě rád.“ Neříkej, že to s tebou nic nedělá. Což se ti nehrnou do úst možná nevyslovitelná slova, která tě zaplavují a kterými bys chtěl/chtěla vyjádřit svůj vděk Bohu i dojetí, které to způsobilo? Zůstávání a srůstání s Kristem se projevuje mimo jiné i tím, že v modlitbách a prosbách žádáme o to, co je i Boží žádostí. Přestáváme žádat o marnosti a pomíjivosti. Kdysi jsme říkali, že Bůh není automat na splněná přání. To stále platí. Platí však také, že Bůh naše prosby vyslýchá. Naše prosby jsou ovšem jiné, proměněné Božím slovem a Božím Duchem. A proto se stále modleme a usilujme o to být stále při kmeni, jímž je Ježíš.

SNC: J 15.4a Zůstaňte ve mně, a já ve vás.

Požehnání: Nu 6. 24nn Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2021 ECM Plzeň 1 - Lochotín