- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-04-25 - Zdeněk Eberle
27. Dubna 2021
Kázání v neděli 25. dubna 2021 Lochotín
Ž 23; J 10,11-18; 1K 13,4-8a; 1J 3,13-24 Kdo nemiluje, zůstává ve smrti
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
dnes je třetí neděle, kdy je v perikopách na místě epištol čtení z 1. Janovy epištoly. Evangelijním čtením je text o Kristu jako pastýři. Já jsem se ale rozhodl, že budu kázat na epištolní text. Musím se přiznat, že kdyby bylo jen na mně, tento oddíl bych cudně přeskočil. Ale nějak nemohu. Nerad používám silná vyjádření, ale mám dojem, že mi to Duch svatý nechtěl dovolit. Budu kázat o bratrské lásce. A případným kritikům se musím hned na začátku přiznat, že na toto téma nekážu proto, že bych na to měl morální právo, tedy že bych o tom mohl mluvit ze svého přebytku, proto, že to zvládám. Já vím, že o tom mluvím ze svého nedostatku a že mne to tlačí. A také se přiznávám, že měl nějaká taková „ťuknutí do hlavy“ z literatury, že mám dojem, že o tom kázat mám.
A přidal jsem do čtení ještě verše 13 až 15, kde jsou taková silná vyjádření!!!V. 14 až 16 zní: My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
A další text z Janova dopisu mluví o pomoci. Vnímám, jak nepříjemně to na mne tlačí. Přece dnes je jiná doba než před 19ti stoletími! Víte, co se, milí přátelé, ale za těch uplynulých 19 století vůbec nezměnilo?
Principy Božího království
Naše lidská přirozenost
Díky Pánu Ježíši, díky jeho smrti a vzkříšení můžeme žít, pokud jsme to přijali osobně, jako znovuzrozené děti ve společenství Božího lidu. V Janově dopisu vidíme základní principy pro tento život ve společenství.
Kde má tento oddíl z Janova listu svůj duchovní základ? Jistě, je to v osobě a díle Pána Ježíše. Bez něj bychom nemohli přejít ze smrti do života!! Bylo by to nemožné. Díky Bohu, v Božím království jsou mnohé principy docela dobře ověřitelné.
1. Tak například tento: Přešel jsi ze smrti do života? Nevíš to jistě? Boží slovo ti nabízí test, zkoušku. Miluješ své bratry? Jsme i křesťansky deformovaní a máme sklony k formalismu, žel. Proto na tuto otázku jen tak hned někdo neodpoví: „Hrozně mě „milí“ bratři štvou a prudí. Mám je nejradši, když jim vidím záda cestou z bohoslužeb. Já to ty 2 hodiny na bohoslužbách vydržím, pak ať mi vlezou na záda.“ Ale dokážu si živě představit, že to s někým takhle cvičí, i když mu zůstává úsměv na tváři. Pravda; trochu zmrzlý úsměv.
Za socialismu se vyprávěl vtip o turistech v Kremlu. Průvodkyně v jedné místnosti ukazuje na křišťálový lustr, který darovali Čechoslováci, ve vedlejší jídelně ukazuje na nádherný jídelní servis, který darovali Čechoslováci, dál pak na nádhernou broušenou vázu, kterou darovali do Kremlu Čechoslováci. Udivený, a nezasvěcený návštěvník ze západu si nahlas povzdechne: „Ti Čechoslováci, ti vás ale musí mít rádi!!“ A průvodkyně jen jedovatě utrousí: „Musí, musí!!“
My křesťané dobře víme, že se máme ve společenství milovat. To samo o sobě nás ale nepřinutí, abychom podle toho jednali. Jasně v srdci cítíš, že nemiluješ? Ztrácíš život!! A jestli ti to není jedno, musíš s tím něco dělat! Co je nejpravděpodobnější příčinou ztráty Boží lásky „agapé“ k bratřím? Buď skutečný nebo domnělý hřích. A není úplně jisté, je-li to hřích na tvé straně nebo na straně bratra a sestry. Co s tím chceš dělat? Jít za bratrem? To je přece „blbý“, takhle alespoň zůstává ta fasáda zdánlivého poklidu. A potom: jednou jsi to zkusil a to jste měli vidět, jaký to byl tanec. Radši ne!!
Lepší řešení bude, když se mu budu vyhýbat a tak těch konfliktních situací bude co nejméně, že? Výborně!! Neřešením krizí se už rozpadlo mnoho manželství, rodinných vztahů a dlouhá řada bývalých křesťanů odešla ze společenství a od Krista. Zajímavé je, že jako křesťané si nedovolíme neuznávat ekonomické zákony, přírodní zákony, společenské principy, ale lehkomyslně spoléháme na to, že duchovní zákony se nám nějak podaří obejít. To je, co? Jsme tak hloupí, pošetilí a krátkozrací, a ještě se tváříme jako mistři světa!!
Snad jen jednu skutečnost ještě zmíním: Jan tu mluví o životě a míní věčný život. Život je věčný nejen proto, že trvá věčně, ale také proto, že život Věčného je v nás. Bylo by naivní se ujišťovat, že o něj nemůžeme přijít, když nebudeme dodržovat Boží principy a hygienu Božího života.
2. A ještě lekce o lásce. Naše stará přirozenost je stále stejná, už od vyhnání z Boží blízkosti. Ale v novotě života máme všechny předpoklady žít a dělat to, k čemu nás Pán Ježíš uschopnil a dal osobní příklad. Znovu je vidět to, co často říkám: Pán Ježíš po nás nechce víc, než co nám sám ukázal. Dal nám osobní příklad, je v tom příklad pro každého křesťana. Pán Ježíš toho o lásce moc nenamluvil. To spíš Jan to připomíná dalším generacím křesťanů, které by to chtěli odbít řečmi.
A ještě jeden důvod tohoto psaní apoštola Jana smíme vidět: žijeme v postmoderní společnosti, kde se tolik skutečností zpochybňuje. Dnešní společnost je dobré prostředí pro právníky, jako kdyby pravda nebyla pravda a zlo nebylo zlo, protože šikovní mluvkové to dokáží obracet naruby. Naše společnost vyrábí otazníky ve velkém. Tyto skutečnosti se tlačí do církve. To je jasné. Jan nás ujišťuje, kdy patříme do Boží rodiny a máme věčný život.
Kladete si někdy otázku, zda-li jste ve svém křesťanském životě pokročili? Máte-li hlubší vztah s Bohem a Pánem Ježíšem? Nebo máte v Boží škole jen čárky za účast? Co děláte s tím, když vás vaše srdce obviňuje?
Dvě krajní řešení jsou:
- Rázné odmítnutí hlasu srdce (hlasu Ducha svatého)
- Zoufalství na sebou samým.
Chci říct pár vět k tomu druhému, k zoufalství.
Pán Bůh nás zná skrz naskrz. Chce ovšem, abychom také my věděli, co ví on. Jsme-li znovuzrozeni, chce nás o tom ujistit. Jestli jsme přešli ze smrti do života, chce nás o tom ujistit, protože poznáváme-li svoji nedokonalost, můžeme mít problémy s důvěrou ve své nové narození. Jsme-li úzkostlivě nespokojení, je to z duchovního pohledu dobré, daleko lepší, než když jsme hříšně spokojení. Můžeme se spolu s Janem ujistit v Písmu, nikoliv ve svých pocitech! Můžeme-li se modlit ve vědomí toho, že potřebujeme milost na každý den, je to dobré. (Nemám na mysli takové křesťany, kteří mají svobodný přístup k Bohu proto, že je srdce vůbec nikdy neobviňuje!!!) Jestliže se zabýváme svým obviňujícím svědomím na základě Boží pravdy a lásky, můžeme si být jisti, že Pán nás přijímá vzdor našich chybám a že se tedy můžeme k němu modlit. Nemusíme se bát! Můžeme se směle setkávat s Bohem tváří v tvář. Můžeme mu to své obviněné srdce vylít. Říct mu, kde nás právě tato nejistota pálí!!
K tomuto biblickému oddílu musím znovu zopakovat, že láska, tak jak ji má na mysli Jan, není emocionální rozplývání nad vztahem k bratrovi, ale láska agapé, nikoliv cit. Tato láska agapé vidí ve svém objektu někoho nekonečně cenného, vzácného, úžasného, nikoliv někoho, koho bychom měli získat pro své uspokojení. Touto láskou mohu milovat svého bližního, i když mi nehrozí, že bych s ním ve všem souhlasil, obdivoval ho, atd.
Takovou lásku popisuje Písmo. Takovou lásku ti dal do nitra Duch svatý při tvém novém narození.
A touto láskou, když jsi poslušný/á, miluješ svého bratra (sestru) takového (takovou), jací jsou. Snadno bys je miloval, kdyby byli takoví, jaké bys je chtěl mít nebo takové, jací by měli být!! Ale máš je milovat takové, jací jsou. Je snadné se zamilovat do svých představ místo do skutečných lidí. Přece bys nechtěl, aby si nasadili masky kvůli tomu, abys to měl snazší!!!
A tato láska má sestru-dvojče. Je to pravda. Apoštol Pavel píše, že „vždycky se raduje z pravdy.“ Už jste si po nějakém zklamání řekli: „Mám už po krk slušných lidí, co mi lžou jen proto, aby nezranili mé city?“ Jak to máte ve vztahu k bratrům a sestrám se svou pravdomluvností? Říkáte jim to, co chtějí slyšet nebo pravdu? Znáte také zdvořilé lži? Čeho si víc ceníte? Pravdy nebo zdvořilosti? Když spojíte pravdomluvnost se zdvořilostí, nemusíte mít toto dilema. Nebo se to dá nazvat láskyplnou poctivostí. Četl jsem, že „když vidíme nedostatky svých přátel a myslíme si o nich něco nepěkného, aniž bychom otevřeli to, co bychom otevřít měli, a přesto dál nosíme masku přátelství, naruší to základy opravdového souladu.“ (Philip Gulley: Povídky z mého města)
Častokrát lidem něco neřeknu, protože je nechci ranit a přeju si, aby mě všichni měli rádi. A myslím si, že praktikuji lásku. Je to však sebeklam. Láska se vám totiž podívá přímo do očí a vysloví pravdu. Neděláme to proto, že si ceníme více svého pohodlí než růstu svého bratra. To pak není láskyplná poctivost. Víte, jak poznáte, že pravdomluvnost vyplývá z lásky? Pravda totiž nezabolí jen ty, kdo si ji vyslechnou; způsobí bolest i těm, kdo ji vysloví. Jestliže někoho nemilujete, říct pravdu vám vůbec nic neudělá. To můžete říct hezky od plic a ještě se přitom dobře cítit. Pokud vám pravdomluvnost připadá jako legrace, pak nejspíš nevyplývá z lásky. Pravda sebou často nese i slzy. Právě proto si někteří jinak dobří lidé raději zvolí milé chování než pravdu. Je to ubohý obchod. (P. Gulley: tamtéž)
3. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. To napsal tentýž Jan ve svém evangeliu (15,13). Definice Boží lásky je: On za nás položil život. Jestliže se nenávist a zášť projevuje vraždou, láska se nakonec projevuje obětí. Přijde mi to tak silné, že se mi to i špatně říká, abych o tom nemluvil jako o každodenní zkušenosti. Láska dává svůj život, aby druhý mohl žít. Když to řekneme takto, nemusíme myslet na obětování vlastního života. Obecně platí, že křesťan nemůže zemřít za svou sestru nebo bratra jako Pán Ježíš, aby mu zjednal odpuštění. Jsou mezní případy, jako byl onen případ v koncentračním táboře Osvětim, kde farář Maxmilián Kolbe zemřel za jiného vězně, Františka Gajowniczka, aby mu prodloužil biologický život. Kolik je ale případů v našem denním životě, kdy se omezujeme, aby druhý měl víc životního prostoru? A každý tento případ musíme nějak vnitřně protrpět. Je to výraz lásky, která nepočítá „vlastní náklady“, nečeká vrácení, nezvažuje, zaslouží-li si ji ten druhý, neupřednostňuje sebe. Týká se našich diářů i našich účtů. Takové lásky nejsme sami schopni. Taková láska je k dispozici u Pána Ježíše. A pro takovou lásku se máme stát dopravním potrubím. Chcete to? O tom je hřích jen mluvit; Pán Ježíš to při nás chce vidět.
Amen.
Slovo na cestu: Nemilujme jenom slovy, ale opravdovými činy. 1J 3,18 SNC
Požehnání: Kéž vás provází milost našeho Pána Ježíše Krista. Boží láska a jeho svatý Duch ať vás naplňují. 2K 13,13 SNC
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010