- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-03-14 - Pavel Kuchynka
14. Března 2021
J 3, 14-21
Dar věčného života je dar života v pravdě
(14.3. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Všichni jsme dostali dar života a každý ho nějak užívá. Dnešní velmi známý evangelijní text nám ukazuje, že život člověka se smí stát věčným životem. Předpokládám, že takové sdělení nezní vůbec špatně. Když k tomu ale dodám, že dar věčného života je darem života v pravdě, nadšení mnohých možná ochabne. Pravda totiž dokáže být nepříjemná a nepohodlná.
-----
Člověk nemůže získat věčný život na základě toho, co sám dokáže. Věčný život je dar, který nám nabízí Bůh. Podíl na věčném životě můžeme mít jen když Boží Syn dostane místo v našich životech. Je to jenom on, kdo v nás a skrze nás dokáže stvořit to, co Bůh zamýšlel. Jen díky němu může člověk konat skutky, které mu připravil Bůh.
Vyvýšení (ukřižování) Božího Syna se stalo mocným činem Boží lásky. Je to čin, který jednou provždy všechno změnil. Objasnit to má příběh o vyvýšení bronzového hada na poušti ze čtvrté knihy Mojžíšovy. Smrtící účinek jedu hadího uštknutí mohl být tehdy zrušen pouze tím, že se uštknutý člověk s vírou podíval na vyvýšeného bronzového hada, který byl viditelný z jakéhokoli místa v izraelském táboře. Pochybuji, že by někdo z uštknutých dlouho pochyboval o této nabídce záchrany – byť se mu nabízela opravdu velmi neobvyklým způsobem. O nabídce záchrany v ukřižovaném Božím Synu – záchrany před jedem lidského hříchu a před všemi jeho neblahými důsledky – však mnozí stále pochybují. Mnozí potřebu záchrany úplně zpochybňují. Mnozí před Bohem spoléhají na své dobro a na své zásluhy. Boží nabídka záchrany však zůstává stejná.
Boží Syn se obětoval pro spásu všech. Slova o tom, že Boží Syn musel být ukřižován jsou ale pro mnohé těžko přijatelná. Vůbec se tomu nedivím. Ta slova zní opravdu hrozně. Tím hroznějším je ale skutečnost odcizení člověka vůči Bohu. To je totiž hlavní důvod této hrozné oběti Božího Syna. Kdyby bylo jiné cesty, jak nabídnout záchranu – Bůh by ji nepochybně vybral. Pochybování o nutnosti záchrany – o nutnosti oběti Božího Syna – je však mimo jiné důkazem o tom, že pochybujícím stále uniká závažnost jejich odcizení Bohu. Nevidí, jak daleko jsou od života, který jim chce darovat Bůh.
Ježíšův život se stal světlem, které stále svítí. Světlo jeho lidství ukazuje, jakým může být život člověka ve spojení s Bohem. Mnozí ale Ježíše odmítají v obavě, že by museli ve svém životě mnohé opustit. Jsou rozhodnuti, že si svůj život nechají pro sebe. To je důvod, proč zlehčují zlo, kterým se proviňují. Jenomže oni tím nezlehčují jen to, co je v jejich životě zlé. Zlehčují tím i nabídku Boží spásy a sami sebe tím odsuzují k míjení cíle svého života. Odmítají záchranu i draze zaplacený dar věčného života.
Jasně jsme slyšeli, že milování omamných skutků lidského sobectví působí odpor vůči světlu Ježíšovy lásky. Lidi, kteří žijí ve tmě svých sobeckých skutků, toto světlo bodá do očí. Je to zvláštní druh světloplachosti. Ale i když se někteří světlu Ježíšova života všemožně vyhýbají, to světlo i tak odhaluje, jak hodně míjejí cíl svého života. Navzdory tomu všemu je Ježíšovo světlo i pro ně světlem naděje a nabídky na nový začátek. Je to totiž stále světlo, kterému se můžou otevřít.
(?) Jak ale na Boží nabídku spásy dnes odpovíme my? I pro nás platí úplně stejně – že život věčný je životem v pravdě. Takže jestliže jsem někde příliš zahleděný do sebe, moje důvěra v Pána selhává a svůj vztah s Pánem začínám vnímat, jako vztah zatížený nároky, které mě omezují. V tu chvíli potřebuju uzdravující pohled víry na Božího Syna, který se pro nás nechal ukřižovat. Je to pohled, který jediný dokáže odstranit pouta mých sobeckých žádostí a obav. Chce se mi říct, že potřebujeme s vírou pohledět na ukřižovaného Božího Syna, kdykoli jsme uštknuti hříchem. Kéž ale na ukřižovaného Pána hledíme mnohem častěji – nejen ve chvílích, kdy se cítíme provinile. On nás pak k sobě potáhne, jak to slíbil.
(!) Nesnažme se napravovat svou reputaci dobrými skutky. Skutky, které jsou vykonány v Bohu, jsou vždy skutky člověka, který žije v pravdě – který si o sobě nechce nic nalhávat; a nechce o sobě nic nalhávat ani druhým; nechce jen navenek budit zdání spravedlivého a zbožného člověka.
Snad nemusím zdůrazňovat, že život v pravdě neznamená, že to bude život bezchybný a dokonalý. Je to prostě život, který se neskrývá před světlem Ježíšova života. (Kdejaká hospodyňka už zažila zděšení, když do místnosti, kterou právě vypulírovala náhle posvítilo slunce. V tu chvíli totiž vyšlo najevo spoustu nedostatků v její práci – mnoho přehlédnutého prachu a pavučin.) Když do našich životů necháme svítit Ježíšovo světlo, budeme nuceni nazývat věci pravými jmény, vyznávat své viny, žádat o odpuštění a sílu k nápravě. Život v pravdě je ale i přes veškerou naši chatrnost, životem naplňujícím. Protože je plný skutků, které nám svěřuje Bůh.
Nechtějme tedy ve svém životě trvat na nějaké vlastním sebeurčení (zařizování si života po svém). Přijímejme život od Boží Syna. Ať je Ježíš světlem svítícím do našich temnot. Ať svítí do našich strachů, do našich tužeb, do našeho hněvu, do všech našich zranění. I když bude světlem, které budeme většinou nejdříve vnímat jako nepříjemné. Vzápětí se ale stane světlem přinášejícím naději na změnu.
Mějme oči otevřené pro lásku, která se ukázala na kříži Božího Syna. Dovolme jí ať nás osvobodí a stane se naší silou i všude tam, kde nejsme schopni milovat; všude tam, kde ztrácíme trpělivost se sebou, s druhými i s Bohem. Boží láska totiž trpělivá je a nikdy nepočítá křivdy. (!) Boží láska je ta nejmocnější síla!
-----
Jedině láska, která se nechala pro nás přibít na kříž, nás dokáže uzdravit z uštknutí hříchu. Je silou, která nás vždy povede do života v pravdě. Důvěřujme jí. Amen
Slovo na cestu: 1Te 5, 21-22
Požehnání: 1Te 5, 23-24
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010