EN | CZ 

Kázání 2021-03-07 - Pavel Kuchynka

07. Března 2021

J 2, 13-22

Je dnes mé srdce chrámem úcty k Bohu?

(7.3. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Každý z nás žije v různých vztazích. V těch nejdůležitějších vztazích nám velmi záleží na jejich kvalitě. Dnešní text evangelia ve mně probouzí otázku: Jaký je dnes můj vztah s Bohem? Pokusím se ji zformulovat ještě přesněji: Je dnes mé srdce chrámem úcty k Bohu? O žádném vztahu je lépe si nic nenamlouvat. Natož pak o vztahu s Bohem – o vztahu, který v našem životě ovlivňuje úplně všechno.

-----

(?) Co měl Ježíš před očima, když tehdy před Velikonocemi vstoupil do nádvoří jeruzalémského chrámu? Viděl dům svého Otce, který se svým charakterem proměnil v úplně jiný dům. V místě, kde měl být uctíván Bůh, našel Ježíš dům obchodu. Ježíšovi nevadilo, že se tu prodávala obětní zvířata; a nevadili mu ani samotní směnárníci. Vadilo mu, čemu to všechno sloužilo: falešné představě, že člověk může přinášením předepsaných obětí doslova obchodovat s Bohem. Oběti zde byly nabízeny Bohu jako někomu, kdo může být uplacen. Dělaly z něj modlu, která člověku zajistí přízeň a vše, co potřebuje. Tohle byl skutečný důvod proč se tehdy Ježíš tak rozhorlil.

Ježíš viděl, že kultická ustanovení se stala náhražkou za skutečný vztah s Bohem. Viděl, že většina lidí tato ustanovení pouze mechanicky užívá a domnívá se, že jim to dokáže zajistit Boží přízeň. Takový pochybný přístup – kdy se rituály stávají mechanismem, který má člověku sám o sobě něco u Boha získat – dělá z Boha pouhou věc. Skutečná úcta k Bohu je nahrazena modloslužbou.

Dějiny nás učí, že tohle nebezpečí je trvalou hrozbou úplně pro všechny. Člověk při tom vnímá Boha jako nedostupnou sílu. Ale sílu, kterou si přece jen může určitým jednáním trochu naklonit. Z vlastní zkušenosti vím, že i křesťan může ve vztahu s Bohem začít ulpívat na vnějších věcech. Vždyť přece víme, že i čtení Písma, modlitba a účast na shromáždění církve, se můžou stát jen činnostmi, které nic neznamenají pro náš vztah s Bohem.

Když Ježíš uviděl v chrámu, jak je lidem vnucována představa o možnosti obchodu s Bohem, dal průchod své horlivosti. Bylo to, jako by se díval na podivnou loupež za bílého dne. Proto naprosto spontánně začal svým jednáním bořit lidské představy o tom, že je možné obchodovat s Bohem. Nebyla to však žádná výtržnost. A zřejmě to tak nevnímali ani jeho oponenti. Porozuměli, že je to prorocké gesto. Ale chtěli od Ježíše znamení, že má nárok tímto způsobem jednat ve jménu Boha. Tuším, že se jim v tom někdy podobáme. Můžeme si 100 x říkat, že to, co s námi někdy otřásá jako uragán, je výzva plná milosti – výzva, která nás chce vytrhnout z pochybné rutiny duchovního života a z pokřivených představ o Bohu. Na začátku to většinou vnímáme jako hrozbu. Minimálně jako něco nepříjemného. Není divu, že se v nás ozvou pochybnosti a námitky („Tohle Pán může?!“).

Slyšeli jsem dnes v žalmu, že Hospodinova ustanovení jsou pro radost srdci; že Hospodinova bázeň je čistá a obstojí – dá nám obstát v každé situaci. Tohle žádný náboženský obchod se svými vyprázdněnými rituály nikdy nikomu nabídnou nemůže. Pokud se nám tedy vytrácí ze vztahu s Bohem sladkost Božího promlouvání a radost, je na místě ptát se, jestli jsme nesklouzli do duchovní rutiny nebo do pochybných obchodů s Bohem: „Já to a to udělám; a to a to neudělám; a ty, Bože, to a to uděláš.“

(?) Když dnes v modlitbách vstoupíme do chrámu svého srdce, co tam najdeme? Setkáme se tam se svým nebeským Otcem, anebo jen se svými pochybnými představami o Bohu? Najdu tam radost v důvěrném rozhovoru s Bohem, anebo jen prázdné ozvěny náboženských frází a bezduchých citací Písma?

Pán horlil pro Boží dům a horlí pro něj stále. Dnes je tím domem naše srdce, náš život, společenství církve. Kéž je to tedy i naše horlivost. Kéž nám není lhostejné, v jakém stavu je naše srdce vůči Bohu. Vždyť je to místo našeho setkání s Bohem – místo, kde smíme přijímat to nejlepší pro náš život. Vlastně se dá říct, že tím největším nepřítelem úcty vůči Bohu je člověk sám. Pokud si začne hovět ve svém způsobu zbožnosti se slovy: že nic se nemá přehánět. Takže místo toho, aby hledal Boha a poznával jeho vůli ve všem, v mnohém se zařizuje podle sebe. V důsledku toho – namísto životadárných slov a činů – pak plní svůj život jen jejich lacinými a zbytečnými náhražkami.

Vzkříšený Ježíš nás zve od pochybných rituálů a obchodů ke skutečnému spočinutí v Bohu. Nebojme se jeho horlivosti. Bojme se, že bychom se jí vzpírali a zpochybňovali jeho nárok. Nárok toho, kdo za nás zemřel i vstal. Nárok toho, kdo má moc křísit z mrtvých a povolávat k životu. O jeho slovech nepochybujme. Naslouchejme jim.

Pokud člověk v modlitbě překračuje své „já“ s jeho egoismem a omezenými představami o Bohu, začínají se vytrácet všechny jeho sobecké touhy a strachy. Stává se skutečně přítomným a vnímavým pro Boha a jeho promluvení. I obyčejné záležitosti jsou najednou naší zkušeností s živým Bohem – poznáváním Boha. Jsou projevem naší úcty k Bohu. Nejsou plněním povinností, ale projevem chtění, které vychází z našeho srdce. Je to vlastně jistý druh vzkříšení – probuzení k novému životu. Náš život pokračuje dál, zdánlivě jako doposud, ale ve skutečnosti se všechno změnilo. Už se necítíme být lapeni v každodenních povinnostech a bytostné neuspokojivosti života. Z běžných záležitostí se vytrácí nuda a nahrazuje ji úžas. Najednou žádná činnost není bezvýznamná.

Ježíš nás zve ke vztahu s Bohem. Chce, abychom v tomto vztahu zažívali to, co on. Chce, abychom ohromeni Bohem žasli a nemuseli se opírat o nic vnějšího. I dnes ale mnozí raději obětují různé oběti (hledají různé obětní beránky), aby si svůj život mohli nechat pro sebe. Takové jednání ale člověku nedovoluje vidět pravdu o Bohu, o sobě ani o druhých lidech.

Ježíš tehdy v chrámu poprvé otřásl iluzí, že se vše točí kolem nás. Chtěl mnohé vyvést z míry, aby se probrali a mohli uvidět, v čem jsou lapeni. Byla to od něj nabídka, aby si uvědomili svou jedinečnost před Bohem, který je miluje a touží s nimi mít osobní vztah. Chtěl je pozvat k novému životu, ve kterém budou moci spolu s Bohem tvořit úplně nové věci.

Uzdravení a obnovení vztahu s Bohem je nerozlučně spjato se vzkříšeným Ježíšem. Když člověk tohle přijme, začne pro něj vztah s Pánem být důležitým a získá novou kvalitu. Přestane míjet mnohé příležitosti k poznávání Pána, protože je bude vyhlížet s velkým očekáváním. Doposud obyčejné a rutinní záležitosti se mu stanou vzrušujícím časem, plným vděčnosti a radosti.

-----

Udržujme chrám svého srdce trvalou rozmluvou s Pánem. Je to nejvzácnější místo, které v tomto životě máme. Je to místo setkávání s Bohem. Je to místo odkud vychází náš skutečný život. Amen

Slovo na cestu: Př 4,23

Požehnání: Ř 15,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín