EN | CZ 

Kázání 2021-02-28

01. Března 2021

V. Pavelek, ECM Plzeň 1 Lochotín, 28.2.2021

Za Ježíšem se nejde po červeném koberci (Mk 8,31-38)

Pro dnešní čtení na druhou postní neděli připadl text z Markova evangelia. Abych se přiznal, patří k textům, které mi nedělají radost. Na první pohled je jako balvan, který má člověk naložený na zádech a těžce ho nese. Člověk zde zjišťuje, že to na čem mu velmi záleží, je ve skutečnosti hrad z písku.

V Markově evangeliu se nacházíme v bodě zlomu. Učedníkům nastala druhá fáze studia. Už vědí, že Ježíš je mesiáš, ale nevědí jaký. Respektive mají o mesiáši nějakou převzatou představu, která ovšem vůbec neodpovídá té Ježíšově „představě“. To píši záměrně do uvozovek. Ježíš je totiž Mesiáš, který vůbec neodpovídal židovské představě o Pomazaném, tj. králi, který se měl ujmout vlády nad Izraelem, a který měl soudit všechny lidi podle jejich skutků. Který měl obnovit spravedlivý řád; spravedliví lidé odměněni, nespravedliví odsouzeni. Takovou představu měli učedníci spolu s Petrem, který se jal Ježíše sprdnout. Jenže kosa padla na kámen. Představa učedníků o jejich mistrovi se bolestně rozpadla. Ježíš není papaláš. Nebude využívat žádné výhody. Nevezme si VIP lístky na fotbal. Nepůjde po červeném koberci jako nějaká celebrita. Ne, nikdo z učedníků nebude ministrem v Ježíšově vládě nade všemi lidmi. Nikdo z nich nebude jezdit v neprůstřelné limuzíně, za doprovodu ochranky. Tak jako Ježíš neváhá podstoupit nejhorší potupu, tak i jeho učedníci jsou povolaní, aby stejně jako On byli s podceňovanými, sociálně vyloučenými, opovrhovanými, ba dokonce aby za ně nasadili své životy.

Zdá se, že Ježíš svým učedníkům naložil příliš těžký ranec. Musejí z něj vyházet představy o svých životech, musí odložit své vlastní zájmy. Místo nich naložit Kristův život, jeho cíle, jeho zájmy. Tím cílem a zájmem je, v textu nevyřčená, láska k lidem. K lidem, kteří o Boží lásku stojí, ale z mnoha důvodů se o ni bojí říci. Stydí se za to, jací jsou, co dělají a jak žijí. Takhle se přece nemohou před Božím synem ukázat. Ostych a stud jsou překážkou na cestě k Bohu. Tu překážku Kristus překonává. Každý kdo jde s ním, ji musí překonávat také.

Říkáme-li, že Ježíš je Kristus tj. Mesiáš, málokdy víme, co říkáme. To navzdory tomu, co už jsme kdy slyšeli z kazatelen, kolik jsme si o něm přečetli v různých knížkách, nebo si pustili videí věnovaných jeho osobě. Snad nejblíž opravdovému vyznání a pochopení významu toho titulu býváme tehdy, když jsme duševně i tělesně dole, když selháváme, když bychom za sebe nedali ani zlámanou grešli. Když odhalíme, nebo ještě lépe, když je nám každému odkryt vlastní charakter. I ty nejznamenitější osobnosti přiznávají, že když pronikly na dno svých charakterů, v těch kritických chvílích byli zděšeni. Kdyby to mohli vidět jejich přátelé, oprávněně by se od nich odvrátili. Ne tak Ježíš. Tehdy se k nám Ježíš přibližuje. V přímé konfrontaci s tím nejhorším v tobě; ve mně, řekne: „Já tě neodsuzuji.“ nebo „Odpouštějí se ti hříchy.“ Já osobně v duchu zaslechl: „Já se na tebe nezlobím.“ Tehdy se Ježíš stal mým osobním Kristem. A kdyby to bylo jenom jednou. On je jím stále.

To co Ježíše motivuje, aby vyhledával, nacházel a zachraňoval ztracené, je Láska s velkým L. Ta ho vedla k tomu, aby se zasazoval o všechny outsidery, losery, podivné existence, aby se zastal cizoložnic, uzdravoval malomocné, jedl a radoval se celníky, kolaboranty s režimem. Dnes by zval do sboru spolupracovníky StB, členy KSČ, drogové dealery i feťáky, dotační podvodníky a korupčníky z politiky i další mafiány. Ve všech by viděl lidi, kteří potřebují záchranu. Když to tady tak jmenuji, jsem na pochybnostech, jestli bych takového pastora chtěl, jestli bych se za něj nestyděl. Vždyť by kazil „dobré jméno ECM“. Co víc. On by klidně přivedl do sboru našeho současného předsedu vlády a posadil by ho vedle mne. Ani nevíte, jak bych se ošíval. Asi bych si přesedl. Ne, já bych rovnou ze sboru odešel. Já bych se nejenom styděl, já bych se i urazil. Vy si můžete dosadit kohokoliv jiného, kdo vám vadí, komu nemůžete přijít na jméno.

Ježíš se zastává těch, kdo potřebují milost, odpuštění. U těch, kteří se cítí být spravedliví, to vzbuzuje pohoršení. Dochází tak nevyhnutelně ke konfliktu. A tak i všichni ti, kteří chtějí Ježíše následovat, nutně musí k nějakému konfliktu dospět, aniž by chtěli. Je to střet v pravdě duchovní. Spravedlnost v této konfrontaci často prohrává, viděno z našeho úhlu pohledu. Ježíš také umřel na kříži. Vypadalo to jako prohra. Je tu však jiný úhel pohledu, nazval bych ho absolutním východiskem spravedlnosti. Z tohoto východiska je prohra pouze dočasná, porážka se promění ve vítězství, smrt ve vzkříšení. Toho jsou si Ježíšovi následovníci, foloweři, vědomi. Oni Jej nenásledují pouze jako myšlenku, nenaplňují pouze jeho odkaz, oni jdou s Ním. Nelze totiž oddělit Kristův odkaz, učení a příklad od Krista samotného. A tak kdo Ježíše následuje, jde ve skutečnosti s Ním.

Víc než toto moje kázání, které klidně můžete zapomenout, vystihuje dnešní text jeden příběh, který si vyprávějí chasidští židé, a který jsem já sám slyšel od profesora Pavla Hoška.

Moše Lejb ze Sasova zestárnul. Když přišel jeho čas, ulehl na lůžko. Rozloučil se se svými blízkými. Požehnal všem věrným žákům a odešel na onen svět. Hned potom, co vydechl naposled, ujali se ho andělé a vedli ho cestou k věčné blaženosti. Cesta do nebe ale vedla kolem pekla. Když míjeli pekelnou bránu, Moše Lejb se z nenadání zastavil a nemohl odtrhnout zrak od trápení hříšníků v pekle. „Pojď honem dál, Moše,“ ponoukali ho andělé. „Tady se nezdržuj. Sem někdo jako ty nepatří. Vedl jsi svatý, příkladný život. Za všechny tvé dobré skutky tě čeká přehojná nebeská odměna.“ Ale Moše Lejb se odmítal hnout z místa. Obrátil se k andělům, kteří ho doprovázeli, a řekl jim: „Nezlobte se, ale nemohu vás následovat. Jak bych se mohl radovat v nebeské blaženosti, když vím, že ti ubožáci tady zažívají pekelná muka. Tito lidé jsou moji bratři a moje sestry. Já zůstanu tady. Nezlobte se, nepůjdu s vámi dál.“ Andělé byli zmatení a zaskočení. Svatý rebbe přece nemůže zůstat v pekle. To nejde. Naléhali na něj, ale nic nepořídili. Moše Lejb trval na tom, že se odtamtud nehne. Ledaže by mohl s sebou vzít všechny ty, kdo byli uvězněni v pekle. Andělé věděli, že takhle to zůstat nemůže. Odešli do nebe a vyřídili, co jim Moše Lejb pověděl. V nebi nastal zmatek. Bylo zřejmé, že Moše si nedá říct. Nakonec sestoupil celý nebeský soudní dvůr za Mošem Lejbem před bránu pekla. Jakmile se tak stalo, Moše Lejb promluvil: „Slavný soude, nechci, aby to znělo jako troufalost, ale nemohu následovat anděly do nebeské blaženosti, když vím, že moji bratři a sestry trpí tady dole. Nabízím výměnu. Já zůstanu navěky tady a všichni tito hříšníci budou osvobozeni, přijati do nebeské blaženosti.“ Mošeho návrh pochopitelně vyvolal pozdvižení. Moše byl jeden z nesvatějších lidí, kteří kdy žili. Bylo jasné, že nemůže zůstat v pekle. Nakonec nebeský soudní dvůr dospěl k následujícímu závěru: Za jeden každý Mošeho dobrý skutek může vysvobodit jednoho obyvatele pekla a vzít ho s sebou do nebe. A protože byl Moše opravdu svatý člověk, stačili jeho skutky na všechny tehdejší obyvatele pekla, které takto vykoupil a vzal s sebou do nebeské radosti.

Je vám v tom židovském vyprávění něco povědomého? Pak vězte, že máme stejný základ víry. My jsme byli naroubováni, abychom spolu s židy oslavovali Boha a děkovali mu, že se nestyděl za naše životy, přijal utrpení, které spravedlivě patřilo nám.

SNC: Fp 2.5-8  5Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši:6Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Požehnání: 2K 11 a 13 11Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. 13Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín