EN | CZ 

Kázání 2021-02-21 - Pavel Kuchynka

22. Února 2021

Mk 1, 9-15

Nacházet cestu Božího království

(21.2. 2021, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Když chce člověk v horách dojít bezpečně do cíle, je dobré, aby se držel na turistické stezce. A ve vysokých horách je dobré mít s sebou i zkušeného horského vůdce. Pokud chceme žít jako lidé Božího království, potřebujeme jít cestou, po které šel Ježíš a potřebujeme se učit spoléhat na to, na co spoléhal on.

-----

Jeho veřejnému působení předcházely dvě zlomové události: byl to jeho křest a jeho pobyt v samotě pouště – pobyt plný zkoušek. Obě tyto události přispěly k tomu, aby poznal, kým je a k čemu ho Bůh povolal.

Když Ježíš vystupoval z vody Jordánu zažil něco mimořádného. Uviděl roztržené nebe. Rozpoznal, že hranice mezi Bohem a člověkem se nyní mění. Nedostupný Bůh se sklání k člověku a nabízí mu osobní a blízký vztah. Ježíš v tu chvíli také jedinečným způsobem rozpoznal, že na něm spočinul Boží Duch. A pak uslyšel, jak jemu – a jenom jemu – Bůh říká: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Možná bychom si přáli, aby Ježíšovi na začátku jeho veřejné služby stačila jen tato zkušenost naplnění Duchem svatým a ono Boží promluvení a ujištění o jeho identitě. Jenomže to byl právě Duch Boží, kdo Ježíše téměř okamžitě vedl do samoty pouště vstříc velmi drsné prověrce. V původním řeckém textu je to řečeno tak, že ho Duch doslova vrhnul do pouště. A je evidentní, že ho tam vrhnul proto, aby se Ježíšova identita Božího Syna, prověřila uprostřed lákavých nabídek, které mu udělal sám ďábel ve snaze Ježíše a jeho poslání zdiskreditovat.

I my potřebujeme – podobným způsobem jako Ježíš – poznat, kdo vlastně jsme. A nezakrývám, že i já bych si přál, aby nám k tomu stačila „jen“ zkušenost křtu a naplnění Duchem svatým. V reálném životě je to ale tak, že i my občas procházíme zkušeností pouště, abychom zjistili, co v životě opravdu chceme – pro co stojí za to žít. A víme, že podobná zkušenost nikdy není příjemná. Málo kdo si ji sám přeje, i když její výsledek je velmi žádoucí: posila naší identity a povzbuzení v našem životním poslání.

Poušť zkoušek s mnoha pochybnými nabídkami je paradoxně jedinečnou příležitostí. V období životní vyprahlosti a zkoušek se v nás totiž posiluje smysl pro skutečný život. Namísto touhy po povrchních a rychlých uspokojeních, člověk zatouží po něčem skutečném a hlubokém; zatouží po zdroji opravdové plnosti. A kdo ochutná, jak naplňující je to, co mu do života dává Bůh, má přirozenou potřebu z této své plnosti dávat i ostatním. A toto dávání se pro něj postupně stává něčím naprosto přirozeným.

Nevím, jak jsi na tom aktuálně s vnímáním své identity – jak bys odpověděl na otázku: „Kdo jsi?“. Nevím, jestli bys dnes řekl, že jdeš po cestě Božího království – tedy cestou, kterou ti vybral Bůh. Anebo by blíž pravdě byla tvá odpověď, že se snažíš zařídit si svůj život víc podle sebe. Nedivím se, když si někdo tváří v tvář těžkostem zvolí únik, uhne z cesty Božího království a připraví se o to, co mu chtěl darovat Bůh. Zlato bývá čištěno ohněm. Přesto anebo právě proto se mi chce říct: „Zlatíčka, ve zkouškách ale nikdy nezapomínejte na to, že všechno to těžké přichází do vašeho života pod Božím dohledem!“ Bůh pro nás má vždy připravenou pomoc a východisko. Ale co si budeme namlouvat, zvolit si únik bude vždy nepochybně snadnější.

Když tápeme uprostřed zkoušek, můžeme cestu víry přirovnat k noční chůzi neosvětleným bytem. Jdeme opatrně krok za krokem s rukou napřaženou, abychom do něčeho nevrazili. Tak rádi bychom věděli, co pro nás ta či ona situace bude znamenat. Jak dlouho to bude trvat. Chtěli bychom mít věci svého života pod kontrolou. Ale nemáme. Víra vždy bude jistotou v nejistotě. A nic na tom nezmění ani velikost našeho důvtipu, ani naše promyšlené a realistické plány, ani náš vliv, ani naše peníze.

V poušti naší vyprahlosti a zkoušek najednou berou za své všechny naše domnělé jistoty. Učíme se minutu za minutou, co je to naprostá závislost na Bohu. A když začínáme odkládat své modly, své domnělé jistoty a obranné mechanismy, začínáme poznávat, kdo vlastně jsme a kým je pro nás Bůh. A výsledek: Bůh pak vstupuje do všech záležitostí našeho života jako skutečný Pán a my úplně přirozeně sdílíme Boží život s druhými. Bůh je pak totiž přítomný úplně ve všem, co děláme a říkáme.

Přiznejme si ale, že když se cesta Božího království stává cestou zkoušek, raději bychom z ní uhnuli. Boží Syn z ní však neuhnul. A protože neuhnul, získal pro nás jednou provždy přístup k novému životu. Ale není tajemstvím, že i Ježíš se učil poslušnosti vůči Boží vůli v modlitbách. Ve svém rozhodujícím modlitebním zápase – když přijímal kříž – se opakovaně modlil slovy: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ Když jsme dnes četli Žalm 25, slyšeli jsme v něm vyznání, že Bůh učí pokorné chodit po své cestě; a že pro ty, kdo Bohu důvěřují, se všechny jeho stezky stávají důkazem jeho milosrdenství a věrnosti. Boží stezky nejsou zdrcující. Jsou to cesty, kterými se vchází do života, který je plný Boží lásky a Boží přítomnosti.

Neuhýbat z cest Božího království tedy znamená utíkat se v modlitbě k Bohu. S důvěrou, že Bůh má účinnou pomoc a vysvobození. Když svůj život necháme v rukou Božích, získáme život, který nám dává Bůh. Nemusíme se bát, že tím ztratíme sami sebe. Naopak tím sami sebe nacházíme.

-----

Ve zkouškách, kterými nás provází Bůh, se učíme mnohému. Boží evangelium se tak stává evangeliem pro reálný život. Nebojme se jít po cestě Božího království ani když to bude znamenat poušť vyprahlosti a zkoušek. Nezapomínejme, že poslušnost se uprostřed výhně zkoušek rodí v modlitbách. Nový začátek je možný. Bůh nám všem nabízí příhodný čas ke změně života a k důvěře. Je to Bůh, který člověku rozumí, protože zná realitu života v tomto světě jako nikdo jiný. Začněme tedy tím, že my sami budeme činit pokání a věřit evangeliu. Tam, kde uhýbáme z cest Božího království, vraťme se zpět. Amen

Slovo na cestu: Ž 25, 8-9

Požehnání: 1Te 5,23-24

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2021 ECM Plzeň 1 - Lochotín