- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-02-14
15. Února 2021
Kázání na Lochotíně, neděle 14. února 2021
Ž 50,1-6; 2 Kr 2,1-12; Mk 8,27-30; Mk 9,2-9 Jakého Ježíše vidíš a jak ho posloucháš, takový je tvůj život
Asi tak týden před cestou Pána Ježíše s Petrem, Jakubem a Janem na horu se stalo něco důležitého: cestou do vesnic u Cesareje Filipovy se Ježíš ptal učedníků, za koho jej považují lidé a za koho jej považují oni, jeho učedníci, s kterými v tu dobu byl už víc než dva roky. Mluvčí a hrdina Petr odpovídá za všechny:"Ty jsi Mesiáš!" Domnívám se, že Ježíš to chtěl slyšet, že měl radost, že Duch svatý pracuje v těch, kterým se tak intenzivně v poslední době věnoval. Domnívám se ale také, že znal nesprávné představy učedníků o Mesiáši. Proto na tyto otázky Ježíš navázal a začal učedníky učit, jaké události čekají jej, Ježíše, Krista, Mesiáše.
Ve středu vstoupíme do příprav na Velikonoce. Dnes je neděle proměnění, 8 týdnů před Velikonocemi a to je dobrý důvod, abychom se znovu zadívali na Pána Ježíše jako Mesiáše; má mnoho podob:
- jeho šaty i jeho obličej září Boží slávou, abychom nezapochybovali, že on je skutečně Boží Syn.
- setkává se s jedinečnými postavami éry Staré smlouvy, aby bylo zřejmé, že On, Ježíš, je vyvrcholením Božího jednání ve prospěch člověka.
- setkává se s těmito postavami možná také proto, aby On, Boží Syn a nyní především pravý, skutečný člověk přijal povzbuzení pro dokončení cesty spasení, pro svoji cestu do Jeruzaléma.
- budeme ho moci vidět jako bledého, zkrvaveného, pravého obětního Beránka.
- uvidíme jej jako vzkříšeného Spasitele, opět jako plného Boží slávy!!
Nejen učedníci, ani my nejsme zbaveni pokušení vidět v Ježíšově cestě a v cestě za Ježíšem pouze cestu triumfu a slávy. Ale co to dalo Pánu Ježíši za námahu vysvětlit učedníkům, že "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát". Vidět Pána Ježíše plasticky, současně s Boží slávou a současně jako Beránka Božího - to není jednoduché. A satanské pokušení prosakuje všude; žádná půda není sama o sobě dost svatá, aby se tam nemohlo vyskytnout. Cesta Pána Ježíše a jeho následování - to není teologie prosperity v té vulgární podobě. Také jste si tím prošli? Vzpomínám si, jak jsem se kdysi ošíval, když jsem slyšel před mnoha lety, že Boží dítě nemusí stát fronty. A což teprve cesta poníženosti a utrpení!??
Pán Ježíš to v týdnu před svým proměněním na hoře vykládal učedníkům i zástupu lidí, co to je cesta jeho následování s naším křížem. A mluví tam o studu za něj a za jeho slova. Kdo by nechtěl následovat vůdce, který vždycky zvítězí, vždycky si ví rady, nikdy není v koncích (ani zdánlivě). Kdo by si nepřál příchod "svého" Pána Ježíše v Boží slávě se svatými anděly? Kdo by si to z těch, kteří jej milují a chtějí se s ním chlubit, nepřál?
Jenže: Ježíšova cesta musí ještě projít Jeruzalémem. Žádná zkratka do slávy neexistuje. Proto nás i své učedníky zve nechat se povzbudit pohledem na jeho slávu, abychom byli utvrzeni, že On je opravdu ten svatý Boží.
Kdo opravdu chce, je zván: neplatí to jen pro Petra, Jana a Jakuba, ale pro každého, kdo se chce nechat pozvat. Kam? Do ticha hor, do soukromí, kde by nám Ježíš zjevil to, co nám nemůže zjevit v kvaltu všedních dní mezi prací, jídlem a dvěma důležitými schůzkami. Zve nás na horu. Už jste slyšeli výraz "modlitební hora"? Je to vlastně termín pro místo, kde se lze zastavit a ... modlit se. Hora byla často pokládána za místo, kde Pán Bůh chce člověku něco zjevit, ukázat. Nemusí to být zrovna hora Tábor či Hermon. K tomu stačí místo, kde lze Boží přítomnost víc vnímat, kde je člověk blíž k Bohu. A pro mnoho lidí je to třeba právě v přírodě.
Když se člověk setká s Boží slávou na Ježíšově tváři a na jeho šatech, je pravděpodobné, že jedná třeba hloupě, nelogicky. Je vzrušením vyveden z míry a ani si neuvědomuje, co říká. Ať věříme jakkoliv dlouho či jakkoliv krátce, potřebujeme se znovu setkávat s Boží slávou, kterou uvidíme na Ježíši. On, Boží Syn se rozhodl jít cestou Via Doloroza, uličkou pro odsouzence. A my v tu chvíli nesmíme zapomenout, že jsme jej viděli jako toho, ke komu zazněl Otcův hlas: "Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte." Nesmíme na to zapomenout ve chvílích, kdy budeme pohrdaní, zesměšňovaní, ve chvílích krizí, zkoušek, ve dnech plných obyčejných povinností a únavné práce. Ve chvílích, když narážíme v životě na stále stejný plot a nemůžeme dál.
Tehdy nesmíme zapomenout na to, že jsme viděli Ježíše jako naplnění Staré smlouvy a naplnění prorockých předpovědí.
Nesmíme zapomenout i na ta dvě slova "toho poslouchejte" ve chvílích, kdy bychom dali krk na to, že jeho břemeno strašně tíží. Kdy cesta Ježíšovy pokory nás štve a všechno se proti tomu v nás bouří.
A také ta ona dvě slova „toho poslouchejte“ jsou důležitá kvůli tomu, abychom mu naslouchali a ve světle jeho slov posuzovali i ostatní názory, kterých je tolik… a lidé se často ptají, které jsou ty správné? V tom řeckém slovesu je vše: slyšet, naslouchat, poslechnout, ale i rozumět a chápat. Vlastně podobně jako česky. Nemusíme v tom hledat žádnou vědu. Toho poslouchejte!!! J
Neuvidíme-li slávu Pána Ježíše jako jednorozeného Syna Božího, nevystačí nám dech až do vzkříšení.
Pro Petra byl zážitek z hory proměnění tak silný, že o tom píše ve svém listě:"2Pt 1,17nn "On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.“
Nemyslím si, že by tuto výsadu - v přeneseném smyslu slova - měl mít jen Petr, Jan a Jakub. Přece i nám Pán Ježíš říká:"Pojďte ke mně všichni pro odpočinutí." Samozřejmě to platí pro ty, kdo už nemají svoji sílu, kdo jsou unaveni. Ti silní a odpočinutí - ti to ještě nepotřebují a je zbytečné jim to nabízet.
Pojďme, ještě jednou se podívejme na slávu Kristovu a jeho už zvěčnělé společníky: Ježíšovo setkání s nimi je setkání se "svědky povýšení", protože Mojžíš i Eliáš odešli ze světa zvláštním způsobem, ale vidíme je i jako posla (Eliáš) a Ježíšův předobraz (Mojžíš). Ježíš není jako Eliáš a jako Mojžíš. Eliáš tu byl kvůli Ježíši a Mojžíš také. Jenom Ježíš je ten milovaný Boží Syn!! Zákon a proroci ukazují na Ježíše!!!
Až se s Ježíšem vždycky takto setkáte, nezapomeňte, že to nemůžete zastavit jako na videu; nejde to. Že se v tom okamžiku nemůžeme zastavit u zjevené slávy, ale musíme – dřív nebo později - sejít „mezi lidi“. Ježíš chce, abychom šli stále dál.
Pojďme dál; platí pro nás, pro tebe i pro mne, velká výzva: jakého Ježíše Krista máš před očima, tak vypadá tvůj život. Přenesme si to do reality našich současných životů a uctívejme ho životem.
A nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o paralelu života apoštola Petra s našimi životy; teď jdu až za ten dnešní text!!! Zjevení Pána Ježíše (a jeho pozvání za ním), tím to pro člověka začíná. Je to nadšení nových křesťanů. I sláva na jejich tvářích. Ta ovšem netrvá zpravidla moc dlouho. Je třeba sejít z hory proměnění do reality života. A je docela možné, že i v našem životě začíná ta nechtěná sinusoida: nadšení vystřídané zapřením a tápáním a nově přijaté pozvání Ježíše a nová radost a sláva: Ale pokud se to promění v poslušnost slyšeného Ježíšova slova, začíná proces růstu křesťana a moc Ducha svatého nás proměňuje ve zdravé Boží děti. A co se stane? „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.“ 2K 3,18Tak chápu toto slovo pro nás, lidi/křesťany 21. století. A právě v této turbulentní době.
Amen.
Slovo vyslání: Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. 2K 4,7
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010