- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2021-01-10
14. Ledna 2021
Kázání 10.1.2021 R. Škaloud (Audionahrávka je uložena na Youtube odkazu - viz Úvodní strana webu -> Nástěnka)
Sk 19,1-7 - křest Duchem
Na celém textu mne nejvíc zaujalo, jak nesystematická je v něm teologie. Čekal bych, že Lukáš bude chtít dát dobrý teologický základ církvi a vysvětlí, jak to se křtem je. Místo toho svým vyprávěním položí na stůl víc otázek, než kolik by jich člověka napadlo.
Co to bylo za učedníky, se kterými se Pavel setkal? Čí to byli učedníci - Janovi? Ježíšovi? Nebo ještě někoho jiného? Byli to vůbec křesťané? A jak a kým byli pokřtěni? Platil vůbec jejich křest? A co překřtívání? A Jak je vlastně pokřtil Pavel? Bylo to vůbec vodou? Nebo prostě jen vložil ruce a Duch sestoupil? A ještě mnoho dalších otázek bychom našli.
Lukáš totiž, jako dobrý kronikář a jako dobrý svědek víry, před dogmatikou a teologií, upřednostňuje svědectví o tom, co se stalo. A podobně také apoštol Pavel své vyučování nesměřuje k dogmatice, k učení nebo k ideologii. Směřuje k Bohu. Směřuje k tomu, aby byl posluchač naplněn Duchem svatým a okusil jeho moc.
Prý jste si na jedné skupince posteskli, že už se dlouho nekázalo o křtu Duchem - asi Vás zklamu, ale ani dnes se nedočkáte. Nechci kázat o křtu Duchem. Nemám v plánu s Vámi probrat učení o křtu ani Duchem ani vodou. Ani si nekladu za cíl odpovědět na sporné otázky - ať už teologů, Vaše nebo mé vlastní. Mnoho otázek nechám stranou a možná některé ještě přidám.
Chci se pokusit sledovat cíl a záměr textu, záměr Lukáše i cíl apoštola Pavla. A ten je jasný - není to učení o křtu Duchem, ale křest Duchem samotný.
A tak chci položit dvě otázky a pak ještě jednu přidám:
Přijali jste Ducha svatého?
A když jsme ho přijali - co dál?
Nejprve tedy otázka: Přijali jste Ducha svatého?
Situace v Efezském sboru byla zřejmě velmi turbulentní - vše bylo v pohybu. Křest nebyl ustálen ani ve své formě ani ve svém obsahu. Někteří ještě neslyšeli o vylití Ducha svatého, církev neměla pevnou strukturu, první starší budou teprve ustanoveni, bohoslužby probíhaly v síni filosofa Tyrannose… a Pavel se ptá: Když jste uvěřili, přijali jste DS?
Dnes už vše své místo má - křest, církevní struktura, bohoslužebný pořádek a máme kostely… při křtu vodou se modlíme za vylití Ducha na křtěnce. A proto se ptám: Smíme vůbec položit onu Pavlovu otázku: Přijali jste Ducha svatého? Nebojte, nechci zpochybňovat Vaši víru. Jsem přesvědčen, že to nebylo Pavlovým záměrem. Vlastně mi jde spíše o princip - jsme ochotni si klást otázky nebo jsme si některé už zakázali? A jaké otázky ještě dovolíme a co už ne? A ještě - kdo smí otázky klást a komu?
Zdá se mi, že jsme již přepnuli z modu očekávání do modu obhajoby a obrany. Bráníme to, k čemu jsme došli a tím se připravujeme o nové věci, které Bůh připravil. Jak mnoho je lidí v církvi - a čím déle v církvi jsme, tím více se nás to týká - kteří jsou přesvědčeni, že už něco jsou a něčeho dosáhli a to „něco“ mají potřebu bránit a hájit.
Když jsme přišli po Vilémovi Schneebergerovi na farnost, tak měl v kuchyni nad stolem obrázek a na něm napsáno: Kdo si myslí, že něčím je, ten už se nemůže něčím se stát“.
… Jsme křesťané a okusili jsme moc Ducha. Už jsme vešli do Božího království? Nebo ještě ne a očekáváme od Boha nové věci?
Jsme jako opička chycená do pasti za oříšek ve vlastní ruce. Dali jí oříšek do nádoby s úzkým hrdlem, kterým opička dokáže protáhnout prázdnou ruku. Ona ji tam prostrčí a vezme oříšek - tím má ruku v pěst a už ji z nádobky nevyndá. Jedině, že by pustila ten oříšek. Jinak to nejde. To ale ona neudělá a je v pasti.
A to jsme my. Bojíme se opustit náš oříšek, bojíme se o to málo, co jsme přijali a proto nedosáhneme na to nové a požehnané. Jsme v pasti toho, co jsme již dosáhli. To nám brání v nových věcech, byť tušíme, že by to bylo lepší. Bojíme se o své křesťanské já, o svůj křesťanský level.
Druhá otázka, kterou bych rád položil je: Přijali jste Ducha svatého… fajn, a co dál?
Obávám se, že někteří křesťané milují červenou knihovnu. Myslím křesťanskou červenou knihovnu. Je plná příběhů o požehnaných a obdarovaných služebnících, kteří z daleka přijedou, aby kázali Boží zvěst v moci. A tito velcí služebníci pak vloží na nás ruce a my jsme naplněni Duchem svatým - a vše je vyřešeno. Vyřešeno jednou pro vždy … a byla svatba a byli šťastni, a pokud nezemřeli, žijí šťastně až dodnes.
Tak by se mohl jevit i příběh o Pavlovi, který hornatou krajinou jde z Kenchrejí do Efezu, aby našel 12 učedníků, vložil na ně ruce a oni přijali Ducha svatého.
Ale křest není závěr. Je to začátek - je to zmocnění pro věci budoucí. Biblická zvěst neříká, že křtem Duchem to končí - naopak, tím to začíná.
Před 14 dny kázal Vítek Pavelek a mluvil právě o tom - připomínal Vánoce, jak se na ně těšil a pak přišlo to rozčarování z povánočních všedních dní. Vánoce jsou ale začátek, ve kterém se nám narodil spasitel. A my jsme si je spletli se závěrem. Tak i křest Duchem není vyvrcholení - je to začátek. Duch nás vystrojuje k dobrému životu, k všednosti - vystrojuje nás i k trápení a pronásledování.
Ještě jinak řečeno: Křest Duchem není s adrenalinovým zážitkem pro křesťanské povyražení z všednosti života.
Křest Duchem není dán proto, aby přetrumfnul naše komplexy a mindráky, aby nám dal zapomnění na naše problémy a alespoň na chvíli nás přivedl na jiné myšlenky. S minulostí se nevypořádáme tím, že ji schováme pod Ducha svatého, že ji překřičíme.
Včera jsem byl na běžkách a hodně jsem se zpotil - promiňte, že to říkám před obědem. Ale chci říct, že když jsem si pak v autě přes sebe vzal teplou bundu, moc to nepomohlo a byla mi zima - teprve když jsem se vysprchoval a vzal si suché triko, bylo to fajn. Nejprve je třeba svléknout mokrý oděv, abychom se tím suchým mohli zahřát. Musíme svléknout starého člověka, jinak k nám Boží požehnání stále proniká jen tlumeně přes vrstvu upoceného starého já. Ten starý člověk brání Duchu jako to zpocený triko. Tedy: Čiňme pokání a přijměme moc Ducha svatého.
A je tu tím pádem ještě třetí otázka: Co je dřív: křest Duchem nebo vodou?
Tuto otázku řeší různí letniční teologové - co má být první. Ale ono je to jako s vejcem a slepicí. Patří to k sobě.
Nejsem pověrčivý a je mi jedno, jestli člověk do Božího království vykročí levou nebo pravou nohou - důležité je vykročit. Je jedno, zda začne pokáním a pak bude naplněn Duchem nebo bude naplněn Duchem a stvrdí to křtem.
Jako střídámelevou a pravou nohu,
tak se střídá pokání a zmocnění Duchem.
Znovu a znovu, jde to spolu.
Jde to ruku v ruce,
krok za krokem.
Křesťanství bylo označováno jako „cesta“. Lidé se hlásili k té „cestě“. Není to tedy stav.
Tím, že jsme uvěřili, tím jsme se vydali na cestu - nedostali jsme se na vyšší level. Křesťanství není hra o pěti levelech. Křest Duchem není vyšší stupeň křesťanství - Duch je průvodce každého křesťana.
Křest vodou a vylití Ducha patří k sobě a jsou to dvě koleje jedné cesty, jdeme po dvou nohách. Je to dvoutaktní motor našeho následování.
Když jsem byl malý, chodil jsem občas mlsat granko. Lžičkou jsem ho ujídal. Ale neměli jsme ho doma vždycky. Pamatuji se, že jednou mě honila mlsná a granko nebylo, tak jsem si dal lžičku kakaa - řeknu Vám, nic moc.
Křesťanství bez Ducha je jako ten suchý prášek, který nám slepí ústa. Křesťanství bez Ducha je tvrdá dřina. Je to fuška. Zavlaží-li Duch svatý naše nitro, je ze suchého prášku výborný nápoj. A z vody je víno.
Shrnu to. Nepotřebujeme poslouchat kázání mocných kazatelů, ani číst speciální duchovní literaturu o křtu Duchem. Potřebujeme Ducha. Pro naše všední dny, pro pondělní ráno a čtvrteční odpoledně potřebujeme Ducha svatého.
Jinými slovy: Lepší než umět křest Duchem svatým správně definovat a dobře o něm povídat, je být Duchem svatým pokřtěn.
Staň se - amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010