Kázání 2020-12-13

EN | CZ

12. Prosince 2020

13.12.2020 ECM Plzeň 1

Pavel Wittner

Text: J 1,6-8.15.19-28

Název: Kdo čeká na Pána Ježíše, ten se dočká jeho příchodu

´Bylo bezvětří. Loď plula stálou rychlostí kolem 40 km/h. Poháněla ji pára z 29 kotlů. Viditelnost byla malá, měsíc byl pod mrakem. V 10 hodin večer vystřídal Frederick Fleet spolu s dalším mužem - kolegy ve strážním koši. Byl to mladý 25tiletý člověk, zkušený námořník. Možná si říkal: „Klidná hladina, to bude obtížné vidět jakékoli překážky. Kdyby nám tak dali dalekohled. To by bylo něco jiného. Ten protivítr je ale mrazivý.“ Blížila se půlnoc. Byl ve službě už něco přes hodinu a půl. V celou bude střídání. Najednou něco zahlédl. Proti obloze nějaké obrysy… asi 700 m daleko. „Co to…? Mohl by to být…? Musím jednat!“ Skočil ke zvonci a třikrát mocně uhodil. To signalizovalo: Předmět před lodí. Pak popadl telefon a zavolal důstojníkovi: „Led přímo před námi!“ Po 37 vteřinách došlo k nárazu. Do ledovce narazil Titanic. Bylo to 14. dubna 1912. Do lodi se začala valit voda.´

Zpět do současnosti. Máme rok 2020, třetí adventní neděli, víme, že Advent znamená… <děti> (1. období čtyř týdnů, 2. z lat. „Adventus“ = příchod) – tedy čekání na příchod. (0 Advent = čekání na příchod Spasitele) Tím příchodem je míněn jeden konkrétní den, který…? <děti> Den, kdy si připomínáme narození Pána Ježíše v Betlémě.

Těšíte se na Vánoce? Je to pro vás radostné čekání? Biblické texty na dnešní den jsou hodně o radosti. Je čekání vždy spojeno s těšením? Někdy je čekání nepříjemné:

Třeba na autobus, když prší a je zima. Nebo ve strážním koši ve tmě a mrazivém větru.
Někdy je čekání nepříjemné tím napětím, třeba když čekám, až na mě přijde řada a paní učitelka mne vyzkouší nebo když budu muset vystoupit na přehrávce.
Někdy je nepříjemné určitým tlakem – třeba ve frontě: předběhnout a ušetřit čas.
Někdy je čekání nepříjemné bolestí – např. když čekám, až mne doktor ošetří.

Biblický text na dnešní neděli nás ale upozorňuje na jiné čekání a jiného příchodu. Ocitáme se asi 30 let po Ježíšově narození, na břehu řeky Jornán a nasloucháme Božímu vyvolenci, který se jmenoval… <děti> Jan Křtitel. Jan čekal. Čekal, že se objeví někdo, o kterém věděl, že „přichází za ním“, kterého později označuje jako Beránek Boží. My víme, že to byl … <děti> (Ježíš). Možná tím označením už naznačuje, jakou smrtí Ježíš má zemřít a že to bude na odpuštění všem lidem. Jan čekal. Ale pozor, jeho čekání nebylo takové,

že by si dal nohy na stůl, do ruky mobil …
nebo že by si napsal seznam věcí, které potřebuje honem stihnout, nakoupit, uvařit…
nebo že by se věnoval celodenním modlitbám, studiu Bible atp.

Janovo čekání bylo mesiášské, eliášské a prorocké. Když za ním přišli vedoucí z Jeruzaléma na výzvědy – kým je, možná mu otázkami navrhovali - kým by mohl být. (0 Prorok, Eliáš, Mesiáš)

Jsi ten Prorok, kterého nám slíbil Mojžíš? (Dt 18,15.18)– zdá se, že máš podobně hluboký vztah s Bohem,
Jsi snad Eliáš? – máš také jako on plášť a kožený pás, žiješ na poušti (2Kr 1,8) a voláš k pokání jako proroci
Jsi snad Mesiáš, ten zaslíbený velkokrál celého světa? – chováš se nadřazeně, očekáváš poslušnost… Na základě jaké výjimečnosti křtíš? Co si to dovoluješ?

Možná to bylo pro Jana Křtitele nepříjemné čekání, dotírání, „Pověz už konečně, kdo jsi“, možná pokušení – co kdybych se za někoho takového prohlásil? Přestali by na mne dotírat? Ne, to neudělá, tím by se zpronevěřil Bohu (0 Mojžíš, Eliáš, Zachránce) – ano,

bude mít s Bohem hluboký vztah, jako měl Mojžíš,
bude se oblékat a prorocky mluvit jako Elijáš a další proroci a
bude dělat vše pro to, aby svět poznal Zachránce, ale

bude a zůstane hlasem. Bude čekat na toho, kdo přichází po něm, kdo je větší (J 1,30). Kdo zemře za hříchy každého člověka, aby mu mohlo být odpuštěno, mohl mít věčný život a mohl být nositelem milosti a pravdy.

(0 proutěný košík) U toho zvláštního oblečení a chování Elijáše – vzpomněl jsem si na jednu spolužačku z vysoké školy – nenosila batoh ani tašku přes rameno, učebnice měla v proutěném košíku, nemluvila sprostě jako ostatní spolužačky, její oblékání bylo jiné, jídlo si nosila vlastní… – a už to samo o sobě působilo exoticky a vzbuzovalo otázky.

Činit pokání a čekat. Minulou neděli zaznělo z kazatelny, že je třeba činit opravdové pokání. Nezůstaňme ale u toho. Aktivně čekejme na Přicházejícího. (0 Čekejme na Přicházejícího) Nejenom na to miminko na Štědrý den. Ale na Spasitele, Velkokrále, který přichází, aby jednal ve Tvém životě. A možná aby tě také povolal být svědkem pro druhé – být jim Janem Křtitelem – ne že budeš jako on baštit kobylky, ale že budeš