Kázání 2020-12-06
06. Prosince 2020
Mk 1, 1-8
Jsi připravený na změnu života?
(6.12. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Žijeme v té části světa, kde lidem sice nic nechybí, ale přesto si mnozí připadají prázdní a nespokojení. Dostáváme mnohé nabídky, které nás mají udělat šťastnými, ale paradoxně nám mnohé berou (z našeho času, z našich vztahů, z nás samých). Světe div se, i mnozí křesťané díky těmto nabídkám pocítí, že ztratili hodně ze své svobody; a že se jim staly překážkou ve vztahu s Bohem. Mnozí už zatoužili po změně. Dnešní evangelium nás staví před otázku: „Jsi připravený na změnu života?“
-----
Četli jsme, jak se na scéně – tehdejší kultivované, uhlazené, avšak mrtvé antické společnosti – z ničeho nic objevil Jan Křtitel oblečený jako prorok z šerého dávnověku. A stal se nepřeslechnutelným hlasem – silnou výzvou adresovanou lidu Izraele. Stal se naplněním prorockých slov o hlasu, který zazní na poušti. Stal se něčím živým uprostřed něčeho neživého. Stal se nadějí pro všechny, kteří si přáli změnu – kteří toužili po duchovním obživení. Byl to osamělý výkřik v prostředí a situaci, kde to už nebylo k žití. Mnozí si to uvědomovali, a proto za ním přicházeli do pouště, aby si ho poslechli.
(?) O čem k nim Jan mluvil? Říkal jim, že změna už přichází. Ale že je třeba se na ni připravit a dát Bohu najevo své očekávání. Bůh chce lidem darovat nový život. Stačí jen poslechnout touhu, která se zrodí v srdci, když člověk uslyší o Boží nabídce. Evangelista Marek říká, že Janova slova: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“, byla naplněním dávné prorocké výzvy: „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ Je to výzva k otevřenosti vůči Bohu a k ochotě dát stranou všechno, co je překážkou ve vztahu s Bohem. (?) Co bychom v této výzvě neměli přeslechnout? Že tu cestu máme Pánu připravit my. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Jan své současníky vyzýval, aby dali Bohu jasně najevo, že si přejí změnu svého života. Že si přejí, aby jejich vztah s Bohem byl osobní. Ale zároveň, že uznávají, že sami sebe nezmění (svůj způsob myšlení a jednání). Že potřebují být ponořeni nejen symbolicky do vody křtu, ale do samotné Boží přítomnosti – že potřebují mít svůj život spojený s Bohem a jeho mocí. Tehdejší Židé se z poselství Jana Křtitele dozvěděli, že Bohu nepatří židovský život, ale život posvěcený – odevzdaný. Správně tušíme, že pro nás to poselství zní podobně: „Bohu nepatří život matrikového křesťana, ale život posvěcený – odevzdaný.“
Je čas vyrovnat stezky pro Pána. Stezky, kterými Pán přichází. Stezky, kterými by mohl přijít. Je čas něco udělat se všemi stezkami, po kterých v životě chodíme bez Pána. Stezky, kde rostou hory pýchy, sobectví, povýšenosti, tvrdých soudů … Ale také stezky, na kterých se ukazují průrvy malomyslnosti, chybějící sebeúcty, rezignace … Když z našich životních stezek odstraníme tyto překážky, poznáme, že jsou to stezky připravené pro Pána. Stanou se z nich stezky, po kterých Pán přichází k nám i k lidem kolem nás. Poznáme, že i na těchto dříve pochybných stezkách je najednou úplně nový prostor pro Boží působení a moc.
(?) Jak ale vyrovnat stezky pro Pána? Jak z nich odstranit překážky? Někdo by možná rychle odpověděl: Tím, že budeme vyznávat své hříchy Bohu. Vyznávat hříchy je ale možné různým způsobem. Člověk někdy snadno zamění vyznání hříchů za něco úplně jiného. Někdy se jen lituje, jak zle na tom je, namísto toho, aby litoval svých zlých činů, své lhostejnosti k Božím věcem, své lhostejnosti vůči druhým, své pýchy, svého sobectví, tvrdosti ... Viníci jeho stavu a jeho situace jsou samozřejmě vždy ti kolem něj.
Proto se mi chce říct: „Neukvapujme se s vyznáváním hříchů!“ Snad rozumíte. Neříkám, nevyznávejte hříchy. Říkám: Dejme si pozor, aby naše vyznání hříchů nebylo jen formálním a mechanickým úkonem. Jen prázdnou a klamavou průpovídkou bez jakékoliv váhy. Touha po změně života – po změně myšlení a jednání přichází, když člověk pozná, jak hodně se jeho život stal prázdným, životem ve lži, plným sebedestruktivního jednání a neustálým míjením cíle.
Chceme-li opravdu vyrovnat stezky pro Pána, neukvapujme se. Nechtějme skončit u rychlého a povrchního vyznání hříchu (u zlehčení hříchu). Ztichněme a naslouchejme Pánu, co nám chce říct k našim myšlenkám a činům, které nás zneklidnily. Když pak poznáme, co je správné, udělejme, co je správné. Vyznejme Bohu svůj hřích a požádejme ho o sílu ke změně. Vykročme ke změně. Požádejme o pomoc toho mocnějšího. Požádejme ho o sílu ke změně. Otevřme se v té záležitosti Bohu. Otevřme se jeho moci.
Někdy lidé ukvapeně začnou sami ze svých sil pracovat na změně svého života. Jenomže po čase zjistí, že je to nad jejich síly. Vzdají to a někdy na možnost změny úplně rezignují. (Něco podobného zná každý, kdo se rozhodl, že začne běhat a hned na začátku si naservíruje příliš dlouhou trať. Stejně bychom mohli mluvit o změně způsobu stravování, nakládání s časem, ale i o rozjímání nad Písmem, o času pro modlitby, o projevování štědrosti, o ochotě k nějaké pravidelné službě …)
Rozhodnout se ke změně a dát to najevo, tím, že vykročíme, je jen nutný začátek. „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“, zněla výzva Jana Křtitele. Jan ale pokračoval slovy: „Za mnou přichází někdo silnější … Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“ (Když jsem se rozhodl, že začnu běhat – že chci pravidelný běh udělat součástí svého života – koupil jsem si běžecké boty, oblečení a přečetl si nějaké rady. Byl to důležitý začátek. Velký posun však přišel s kamarádem, který se stal mým běžeckým trenérem. Jeho povzbuzování, rady, výzvy, a hlavně osobní přítomnost způsobily, že člověk běhání začal vnímat úplně jinak.)
Dát najevo touhu po změně v životě s Bohem – udělat první krok – je důležité. Po čase však člověk narazí na nějaký nezdar nebo selhání. V tu chvíli se ocitá před pokušením vzdát to. Ale je tady úplně jiná možnost. Ten silnější, o kterém Jan Křtitel mluvil už přišel. Ježíš je skutečně tím, kdo může člověka ponořit do Božího života. Ve spojení s ním je člověk naplňován proměňující mocí Ducha svatého. Prorocká služba Jana Křtitele jasně ukazuje, že bez naší ochoty dát své srdce Bohu je úplně marné snažit se mu nabízet cokoli jiného. Naše obrácení se k Bohu je nezbytným začátkem. (!) Nový život naplněný Boží přítomností může mít vždy jen jediný začátek – Boží začátek!
Zmínil jsem se o svém běhání. Možná vám to vyznělo tak, že běh je pro mě příjemnou chvílí relaxace a uvolnění. Ano, je. To ale neznamená, že se občas nepřistihnu při tom, že bych mohl vynechat: „Vždyť je dnes venku tak hnusně!“ Většinou mi pomůže, když si připomenu, že tím vynecháním o něco přijdu. Pokud člověk dovolí ve vztahu s Bohem vyrůst překážkám, brzy zjistí, co to je ztráta smělé důvěry vůči Bohu. Člověk pak od Boha příliš neočekává. A v důsledku toho nemůže ani moc nabídnout druhým. Jeho láska chladne. Jeho vztahy se stávají povrchními.
Advent je vždy novou výzvou ke změně. Nebo nám aspoň připomíná, že skutečná změna života je možná. Že bychom o ní měli žádat, kdykoli je porušený náš vztah s Bohem; kdykoli se vytrácí naše smělá důvěra. Je na každém z nás, jestli tento čas bude novou přípravou pro přicházejícího Pána a jeho moc. Naslouchejme nabídce Božího posla Jana Křtitele. Rozhodněme se a vykročme ke změně stejně, jako to udělali mnozí, kteří mu naslouchali tehdy. Ale buďme si vědomi toho, že ani ten nejlepší posel, ani to nejlepší poselství, nedokáže proměnit lidi v oddané následovníky. To dokáže jedině Pán sám mocí svého Ducha. Když mu lidé otevřou svá srdce.
-----
Poslechněme Janovu výzvu. Také dnes je to živý hlas volající na poušti naší každodennosti. Je to hlas probouzející touhu po skutečném životě. Dejme Pánu nějakým konkrétním způsobem najevo, že takový život chceme. On nás do něj milerád ponoří. (?) Jsi připravený na změnu života? Co ti v tom brání?
Slovo na cestu: 1J 3, 21-22
Požehnání: 1Te 5, 23-24
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010