Kázání 2020-11-29
29. Listopadu 2020
Kázání na Lochotíně v neděli 29. listopadu 2020 (1. adventní neděle); Covid, proto přes internet
Ž 80,2-8.18-20; Iz 63,20+64,1-8; (1K 1,3-9); Mk 13,24-37
Jsme na prahu adventu. ADVENT – příchod. Tato úvodní část církevního roku v sobě zahrnuje připomínku onoho období dějin spásy, v němž lid Staré smlouvy očekával příchod svého Mesiáše.
Proto jsme dnes otvevřeli nejprve knihu Písma, jejíž první část je asi 2.800 let stará a druhá asi o 150 let mladší. IZAJÁŠ (Jesahájú)= Hospodin je spása. Ač by se dalo mnoho co říci o této perle prorockých knih (vznik, okolnosti, autor/autoři,….), soustřeďme se na zvěst tohoto oddílku pro nás. Prorok tu pod vedením Ducha Božího vidí Boha jako toho, kdo chce mít intimní, osobní společenství s jediným člověkem. Byl to revoluční názor, snad v té době neslýchaný, a to i přes zkušenosti prvních lidí, Ábela, Henocha, Noé, Abrahama, Izáka, Jákoba, Mojžíše, … Davida, …., kteří věděli, co je to osobní společenství s Bohem. A u proroka je to jakoby nová věc!! V. 3+4b!!Je to dobrá zpráva i pro letošní Advent: Bůh i letos může něco učinit pro vás, když na něj budete čekat. Letos je to právě v té osobní rovině důležité proto, že nemáme společné bohoslužby, že jsme sami nebo v úzké rodině. Kvůli pandemii. Není to dobrá výzva pro Advent 2020? Totiž, že se „nesvezeme“ na kolektivních emocích uprostřed církve. Že je to víc na každém z nás.
Psychologové, ale i řada lidí ze zkušenosti, vědí, že Vánoce tak, jak jsme si je kulturně upravili, mohou být svátky s traumatickými následky. A takový „pseudokřesťanský“ výklad Vánoc může být třeba svátek rodiny a už to jede jinam a je mnoho zranění a nenaplněných ambicí, když se to „nepovede“. A je také kolem Vánoc více sebevražd. Právě kvůli nesplněným chybným ambicím, jak prožít tyto svátky. Ale Vánoce, to je příchod Mesiáše, kterého rozpoznáváme v Ježíši, Božím Synu. A Advent je přípravou na Vánoce. Ježíš přišel proto, že jsme jej jako lidé potřebovali. Pro záchranu, kvůli spasení, kvůli vysvobození, kvůli očištění, protože jsme jako lidé byli na cestě od Boha pryč. Byli jsme jako výrobky hrnčíře, který nás dobře na kruhu vytočil, odložil vedle na stůl, ale postupně jsme ztráceli hezký tvar a později jsme nebyli ani hezcí, ani užiteční. A ten hrnčíř, Stvořitel, nás v Pánu Ježíši bere znovu do ruky, trochu prohněte a namočí a znovu vytočí, abychom byli krásní a užiteční. Tak to chce ten hrnčíř udělat s každým, kdo na něj čeká. Individuelně, s láskou, geniálně, nenapodobitelně. Nejen však o tomto Adventu!! Advent je jen pomocným nástrojem k tomu, abychom zpozorněli a snad nově viděli, jak Pán Bůh, Otec jedná. Ale zrovna tak můžeme zpozornět úplně jinou neděli nebo jakýkoliv jiný den. Nechejme se oslovit.
Paruzie (z ř. parusia) znamená přítomnost nebo příchod někoho nebo něčeho. U Židů znamenala příchod Mesiáše, který přinese národům pokoj (Za 9,9-10). V písmech Nového zákona znamená slavný příchod Krista na konci věků. V synoptických evangeliích (Mt, Mk, Lk) to vždy najdete na jejich konci před velikonočními událostmi. Čteme to v místech, kdy se vyprávění evangelia blíží k vrcholu. Po velkém soužení a pro nás dnes nepředstavitelných událostech, a to i vesmírného významu, přijde paruzie Syna člověka.
Marek má mj. rád jedno slovíčko, které se česky překládá „hned, ihned“. Vyskytuje se u něj 42x!!! Ale náš oddíl začíná slovy: Ale v těch dnech… To může znamenat něco jiného, než „ihned“. Může to znamenat i dlouhé období. Náš oddíl navazuje na „barevné“ líčení soužení, které bude před vesmírnou katastrofou… Přátelé, jenže evangelium nám nedává informaci o historickém konci světa, nedává nám vědecký popis kosmických katastrof, ale obraznou mluvou nám zvěstuje důležité duchovní poselství. A to slovníkem, který si vypůjčilo z apokalyps Starého zákona. Když čteme tyto události z Matoušova podání, jsou to vlastně samé
starozákonní citáty.
Co myslíte, když Pán Bůh svět stvořil a dal mu řád, nemůže tímto řádem zatřást a přivést ho k chaosu? Na potvrzení toho, že čekáme nové nebe a novou zemi?
Zdá se, že to bude na jedné straně neočekávané, na straně druhé jaksi předvídatelné. A s tím, co jsem řekl, je to v napětí. Jakoby Pán Bůh přece jen chtěl člověku něco poodhalit. Pán Ježíš užívá podobenství, které si zase musíme v Čechách trošku vysvětlit. Přechod ze zimy (z období dešťů) do léta se v Izraeli děje velice rychle. Dokonce rychleji, než se to občas děje u nás. Jaro v té oblasti podle našich zvyklostí vlastně není. Sotva skončí zima, stromy a rostliny začnou velice rychle pučet a už je léto a doba zrání. Fíkovník vypadá v zimě jako odumřelý. Ale najednou má pupeny a velké, zdálky viditelné šťavnaté listy. Podobně to bude při událostech, které mají předznamenat druhý příchod Mesiáše. Dvoutisícileté čekání ostří tohoto slova značně otupilo. Není divu. Někteří křesťané, zvláště v 19. století, ale i později, se chovali jako sprinteři při ulitém startu. Nechali se poplést, že už Kristus přichází. Vyběhli ještě před výstřelem startovací pistole a pokoušeli se to zdůvodnit. (Víte, že takového sprintera čeká diskvalifikace?) Dnes bych k tomu řekl: „Nebojte se, poznáme to.“ Představuji si to jako radu na cestu, kterou nám někdo dává: „Neboj se; to poznáš. Až tam budeš přijíždět, tak…. přijedeš k místu, kde se ti to úplně otevře a uvidíš….“. Nikdy jste tam nebyli, ale v tom místě si vybavíte pokyn před cestou a řeknete si: „To je ono. To je to místo, které myslel.“ Ale vyžaduje to znát ta znamení. A děsí mne kniha Zjevení, že mnoho lidí nezareaguje na všechna ta nepřehlédnutelná znamení!!! Proč? Jsou svázáni uctíváním model a zabředli do vražd, sexu, zlodějen a pověr. (Zj 9,20+21)
V dnešním textu jsou dvě známá, ale problematická místa:
- Nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Mk 13,30 Dovedete si představit, co to muselo udělat s Ježíšovými současníky a s prvními čtenáři evangelia? Nabízím výklad: pokolení, které Pán Ježíš myslel, je „pokolení křesťanů“. A křesťané tu budou do té doby „než se to všecko stane“. Toto „pokolení“ vidělo ukřižování a smrt Pána Ježíše, vidělo ho vzkříšeného, vidělo ho, jak od nich odchází do nebe a toto křesťanské pokolení tu bude, dokud Ježíš nepřijde podruhé a nevezme je k sobě.
- O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mk 13,32. Je v tom napětí: na jedné straně Pán Ježíš říká „všechno je mi dáno od Otce“ – Mt 11,27, ale na druhou stranu prohlašuje, že Otec si nechal tento čas „pro sebe“. Pro mne je to důkaz skutečného (plného) lidství Pána Ježíše. Pán Ježíš, plný Ducha svatého, je svým vtělením omezen podobně jako my. (Prošel každým pokušením, jako my. Ve všem nám byl podobný, kromě hříchu – Žd 5,15.)
Pevně věřím, že nám nesnadná místa v Písmu nezastíní tu srozumitelnou většinu. Věřím, že to podstatné je v dnešním evangeliu na konci. To tak bývá, že? To nejlepší nakonec!! J Je to řečeno zase podobenstvím, protože to se nejlépe pamatuje.
V podobenství se mluví doslova o dveřníkovi (vrátném). A ten má zůstat bdělý. Každá část noci má své slabiny; kdo jste sloužil noční směny, víte, o čem mluvím. Například hodně dopravních nehod je nad ránem: únava + namrzlé silnice. Ohledně každé čtvrtiny noci máme v Písmu příběhy, které jsou specifické pro tuto část noci (Večer: zrada Jidáše; pokušení nestálosti. Půlnoc: výslech Pána Ježíše před veleknězem; temná noc za mnou i přede mnou, beznadějné období, do rána daleko. Třetí čtvrtina – kuropění: Petrovo zapření, pocit osobního ohrožení. Svítání: Pán Ježíš vydán Pilátovi; „je to všechno stejně špatně“.) Ale dveřník bdí.
V podobenství pán odcestoval na delší cestu a svůj návrat z nejasných důvodů odkládá. Kdy přijde? To potřebujeme vědět!!! Ba ne: nepotřebujeme to vědět. Jen bychom to chtěli vědět. Pro usnadnění. Nejdůležitější je zůstat vzhůru, nespat, bdít. Jak to udělat? Pán Ježíš jinde neřekl jen „bděte!“, ale řekl i „modlete se!“. Ale známe to i ze zahrady Getsemane: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Ono „modlete se“ neznamená doslovně permanentní modlitbu, bez fyziologického spánku. Modlitba je výrazem osobního společenství s Pánem. Tak si to dovolím parafrázovat: měj dobré osobní společenství s Ježíšem. Měj dobrý životní styl!! To ti pomůže „neusnout“ a neztratit ze zřetele to nejpodstatnější: že čekáš paruzii Syna člověka. A pokud toto bude pro tebe to nejpodstatnější, je možné, že veliká pokušení se stanou menšími. Tvoje hypotéka, obavy o zaměstnání, starosti ohledně peněz, starost ohledně dětí, šťavnaté podání sdělovacích prostředků ohledně covidu – to zůstane, ale může se to stát menším pokušením v té skupině dělání si starostí o život. A jsou to dokonce reálné skutečnosti, o kterých v osobním společenství s Pánem můžeš mluvit. Až zjistíš, že společenství nemáš (pokud to vůbec někdy zjistit lze), spíš. Spíš spánkem ke smrti. Spíš s otevřenýma očima. Žiješ ve zvyku a duchovně spíš. Pak platí: Všechno, co je vystaveno světlu, však vychází najevo a všechno, co vychází najevo, se stává jasným. Proto se říká: "Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!" Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Ef 5,3-15 B 21
Kéž jsme pozorní ohledně svých životů!!! Víte, jsem vděčný, že jako důchodce mám najednou od mnoha skutečností odstup. A mohu vidět komplexnější obraz. Vidět v jiné perspektivě. Zkoušejte to také.
Amen.
Slovo na cestu: …čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. 1K 1,7b-9
Požehnání: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.1K 1,3
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010