EN | CZ 

Kázání 2020-08-23 - Zdeněk Eberle

24. Srpena 2020

Kázání Lochotín, neděle 23. srpna 2020

Ž 124; Ex 1,8-2,10; Mt 16,13-21; Ř 12,1-8 Udělej tři věci!!

Přátelé, když jsem byl po čtyři roky v Tachově, tak hlavně od roku 2000 jsme tam v neděli jezdili dřív a chodili na bohoslužby do řkc kostela, kde sloužil René Milfait. Protože tam chodilo nezanedbatelné množství úplně nových lidí bez biblických znalostí a stávající farníci třeba také moc Písmo nečetli, tak měl René velice krátké slovíčko ke všem liturgickým textům, a také – mj. vysvětlující slovo k liturgii – což jsme s Danielou přijímali jako základní poučení o liturgii.

Nemyslím si, že Písmo neznáte, ale přesto chci dnes říct ke každému biblickému oddílu alespoň krátkou poznámku. Možná jste si už o tom povídali na skupinkách, ale třeba někoho z vás nalákám, abyste si to doma přečetli ještě jednou.

Liturgické texty nejsou pro každou neděli seskupeny náhodně, řekl bych „naházeny lopatou“, ale mají svou jednotící linku a baví mne ji objevovat, aby bylo možné text, který si vyberu pro kázání, podepřít i ostatními texty. (To si, samozřejmě, může kazatel udělat i jinak a je to legální!!)

Text z knihy Exodus je o muži, který se po nějakém čase po svém narození ocitl v babyboxu, odkud putoval k bohaté ženě, která jej adoptovala. Prostředí VIP, ve kterém vyrůstal, ho jistým způsobem ovlivnilo. Bylo na pováženou, že jako mladý muž zavraždil pracovníka ochranky. Po vraždě, aby se vyhnul tvrdému trestu, uprchl do pusté části světa, kde poklidně žil celou jednu lidskou generaci. Zdá se, že právě v těchto letech v jeho osobnosti probíhaly jisté změny, o kterých toho mnoho nevíme. Ve třetí části svého života se totiž dostal na pozici vrcholového manažera (i když si to vůbec nepřál), ale vzdor takto exponované funkci se stal velice tichou osobností; a nebylo to jen jeho věkem. Ano, mám na mysli Mojžíše

Doma na kuchyňské lince jsme mívali pod magnetem obrázek s nápisem: „On má moc změnit lidské srdce.“ Věříte tomu?

Z evangelijního textu na nás křičí výzva: „Kým je pro tebe Ježíš?“ 1. Ježíš je ten, se kterým jsi vstal(a) k novému životu a se kterým jsi člověkem naděje a 2. Ježíš je ten, který tě začlenil do církve, do svého těla.A tyto dvě skutečnosti mají i své důsledky. Jestliže jsi povstal(a) s Ježíšem k novému životu, je to vítězný život. Neříkám, že je to jen „pohoda“, ale je to předpoklad, jak v tomto světě neztratit orientaci, vědět, co dobře je a co není, nezmatkovat a nechat se učit každou novou situací.

Dnes jsem si vybral jako podklad kázání biblický text z dopisu apoštola Pavla do Říma. V místě, které dnes máme ve svých Biblích označené jako 12. kapitola a z něhož jsme četli, Pavel ve svém dopisu přechází do části, kdy se začíná věnovat uplatnění Božích principů v praktickém životě, především křesťana. (Je to pro křesťany, nekřesťanům je to pravděpodobně jedno. J) A v jeho dopisu vidíme obvyklý postup: napřed teorie (teologie), pak praxe. F. F. Bruce (anglický evangelikál; 1910 - 90): „Žádná věrouka není v Bibli vyložena proto, aby vešla ve známost, ale hlavně proto, aby byla uvedena do praxe.“

A jako má každý křesťan dvě oblasti, ve kterých uplatňuje svoji zbožnost - vztah k Bohu a vztah k druhým lidem - tak je to i v dnešním oddílu na začátku 12. kapitoly dopisu do Říma.

Zdálo by se, že podle velikosti těch dvou oddílků, že vztah člověka k Bohu je méně komplikovaný, než k lidem. Ovšem, může to být jen zdání. Ze vztahu k Bohu u člověka vše vyplývá.

Pozn.: Podobně jako v Desateru: Je uvedeno zásadním „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne…“ Ex 20,2+3

Vztahem k Bohu tedy Pavel začíná. Zopakuji zde skutečnosti, které jsme probírali před lety na biblické hodině. (Ale pořád to platí!! J) Máme udělat (dělat) tři věci:

  • Máme vydat (vydávat) svá těla jako oběť. Na rozdíl od Staré smlouvy se každý z nás pro to musí
  • Druhou věcí je potřeba vzepřít se tlaku společnosti. Nechci, abychom nad okolní společností (Písmo to
  • Třetím krokem je obnovování mysli. A výsledem obnovy mysli je rozpoznání Boží vůle.Jak obnovovat
  • Vztah k lidem je tu z pera písaře apoštola Pavla zjednodušen na vztah k lidem ve společenství,

rozhodnout. Takovéto obětování nekončí smrtí oběti, ale oběť žije dál. Není kolem toho žádná velká sláva, slavnostní bohoslužba, ale je to především skutečnost mezi člověkem (obětí) a Bohem. A je to poměrně jednoduchý postup, velice individuální, ale obsahem je souhlas dát se cele Bohu k dispozici. Intelektuální souhlas můžeme vyslovit za pomoci emocí poměrně snadno, pokud to ale domyslíme, je to veliká (a nesnadná) věc. Opravdu chceš, aby měl Hospodin ve tvém životě rozhodovací právo a právo veta? Neboj se, většinou pak nenastane utrpení, ale vědomí, že tvoje vůle je jaksi na druhém místě, že se už nebudeš bezmyšlenkovitě modlit „buď vůle tvá jako v nebi, tak i zemi“. Hospodin ti nevezme tvoji vůli a nebudeš to mít tak jednou provždy vyřešené, ale budeš ve stálém procesu hledání vůle Boží a podřizování své vůle chtění Hospodina. K tomu je třeba si stále připomínat, že co chce Hospodin, to většinou slouží v dlouhodobé perspektivě i mně k dobrému, protože „co je v souladu s Boží vůlí, je správné, dokonalé a Bohu milé.“Ř 12,2 SNC

To, co zde říkám, není příkaz. Je to Boží nabídka. Celá Nová smlouva s Bohem stojí na dobrovolnosti. Je možné se připojit. Nemusíš, ale můžeš. A když se připojíš, můžeš (už pro sebe) číst dál. To se v životě křesťana nedá lacino přeskočit. (Nelze přeskočit skutečnosti, ležící na prvních schodu a chtít skutečnosti ze schodu druhého a třetího.)

Boží příchod k člověku v Ježíši Kristu je neplodný, pokud nevyvolá příchod člověka k Bohu. Boží dar nové spravedlnosti je ve skutečnosti darem samého Boha člověku a ten dar musí být přijat s díkůčiněním a radostí, ale též s poslušností.

Polovičatá odpověď není skutečnou odpovědí. Mít život v Bohu znamená, být vlastněn a řízen Božím Duchem ne částečně, ne povrchně, ale zcela. Bůh se nám dává, ale přijmout ho musíme tím, že mu odpovíme celým dáním sebe. “Přinášet svá těla jako živou oběť” znamená darovat “sami sebe”. Tím “sebe” rozumíme úplný člověkův vnitřní i vnější život, ne vnitřní bez vnějšího a ne vnější bez vnitřního.

Lidé zjistili, že je snazší nabídnout Bohu něco jiného než sebe – zvířecí oběti (nebo dokonce i lidské oběti), nádherný rituál, desátky svého příjmu, své blízké, částečnou poslušnost – ale proroci trvali na tom, že pravá oběť je pokorné a kající srdce, bezpodmínečně otevřené Boží vůli a dokazující svou opravdovost poslušností na každém kroku. Bohoslužba není čímsi, co je možné náležitě provádět jenom na zvláštním místě – ve zvláštní hodinu v týdnu, zvláštním rituálem nebo pořadem, ale je to bohoslužba, která zahrnuje celé já a celý život. Takže, co je první, je oběť. Ale jiná, než čteme ve Staré smlouvě.

nazývá „světem“) ohrnovali nos, podobně jako modlící se farizeus nad celníkem, ale všude, kde lidí neznají Boha, to jde k horšímu. Postupně, pomalu, díky ztrátě absolutních hodnot, což Zlý dovede mistrně. Žádné velké revoluce, ale vývojem, když se nedá chytit pevných bodů. Je to postupné jako postupné chyby v zaměření života. Vteřinku po vteřince v tom úhlovém smyslu zaměření života. V postupné ztrátě hodnot. Pak společnost neví, v kterých místech nakloněné roviny se už nachází. Proto se Satan vzteká, když připomínáme hodnoty, které nacházíme v Písmu.

Jak odolat? Jak se chránit? Být jiný je těžké. Pokud ovšem uvěřím, že Boží vůle je dobrá, pomáhá mi to obstát proti přesile. A pomáhají v tom prostředky milosti (podle všeobecných pravidel ECM jsou to veřejné bohoslužby, biblické hodiny, večeře Páně, rodinná a soukromá modlitba, četba Písma a půst nebo abstinence).

mysl? Myslím, že princip je jednoduchý. Nespoléhat na křesťanskou setrvačnost, protože žádná křesťanská setrvačnost není. Platí to především pro „služebně“ starší křesťany. Před chvilkou jsem zmínil, že člověk (společnost) má sklon k postupné ztrátě původních hodnot, pokud o to nepečuje. Obnovování mysli se děje pouštěním Božího slova do naší mysli, do naší osobnosti. Křesťané nejsou dementní, když znovu a znovu čtou Bibli, dobré komentáře, dobré duchovní knihy. A jestli tě při čtení Bible napadne „to znám“, zeptej se sám sebe, jestli se podle toho řídíš.

k bratrům a sestrám. Začíná to vztahem k sobě. Pavel vysvětluje, že nesmíme přeceňovat svoji důležitost nebo své schopnosti. (I v opaku je, přirozeně, nebezpečí!! Podceňování, komplexy méněcennosti!!)

Smart: Pokora je velice mylně chápanou křesťanskou vlastností. Nejde o ponižování se před druhými, ale jak ji zde Pavel popisuje, jde o střízlivé posouzení pravého místa člověka ve společenství. Posouzení musí být založeno na rozpoznání darů, kterými byli někteří členové obdařeni. Opomenut použít dary jednotlivce, zasluhuje pokárání stejně jako přeceňovat vlastní dary. Falešná pokora může být pláštíkem bázlivosti. Můžeme si být jisti, že víra vybavila každého křesťana určitou způsobilostí k službě Kristu. Zdravá účinnost společenství závisí na používání zvláštních darů každého člena stejně tak, jako správná činnost lidského těla závisí na tom, aby každá jeho část dělala svou vlastní činnost. Když někteří členové začnou přeceňovat svou důležitost a ostatní se rozhodnou, že jejich (vlastní) úsilí je ve skutečnosti nedůležité, nastává degenerace.

Neměli bychom pominout důraz, který Pavel klade na víru a milost (12,3.6) při utváření zdravého soudu v této záležitosti. Je to jeho způsob mluvy, že správný odhad sebe můžeme utvořit jen tehdy, když sebe vidíme ve vztazích tak, jak se nám jeví, jsme-li v Boží přítomnosti. Milost je Boží přítomnost v nás, víra je naše otevřenost vůči Bohu.

Pavel nebezpečí podceňování vyvažuje důvěrou, že nám Pán Bůh pomůže udělat vše, co chce, abychom udělali. Podle toho, jako míru víry udělil každému Bůh: v souladu s duchovní mocí a rozsahem víry, kterou Bůh dává každému křesťanovi k tomu, aby mohl vykonávat všechno, za co odpovídá.

Patří k tomu jistě i duchovní vystrojení, dary Ducha, charismata, ale to už překračuje rámec jednoho nedělního kázání. Je to trvalý úkol pro každého z nás i pro nominační výbor. Jestli se v duchu usmíváte, já to myslím vážně.Amen.

Slovo vyslání:Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé. Ř 12,2 SNC

Požehnání: Ať vám tedy Bůh, dárce (toho) všeho dá žít navzájem v souladu. Tak si to přál Ježíš Kristus, abyste jednomyslně oslavovali Boha, jeho Otce. Ř 15,5+6 SNC

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín