- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-07-26 - Pavel Kuchynka
27. Července 2020
Ř 8, 1-11
Zákon Ducha – když se zákon stává láskou
(26.7. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Bůh nikdy nesleví z požadavků na náš život. Nikdy nezmění svůj Zákon. Rozhodl se však zvláštním způsobem změnit nás. Díky důvěře v Krista, v jeho oběť a vzkříšení, dostáváme úžasnou výsadu žít úplně novým životem – životem z Boha. Pavel říká, že Bůh sám nás v Kristu osvobodil od nutnosti míjet v životě Boží vůli. Mnozí si ale dál mylně myslí, že v novém životě z Boha jde o to, že člověk statečně odmítá všechno, po čem nejvíc touží (co si nejvíc přeje). Ale ono je to přesně naopak. Život z Božích zdrojů je život v souladu s těmi nejhlubšími přáními našeho nitra – život, který člověku přináší to největší uspokojení.
-----
Mnozí – včetně těch, kdo svou důvěru vložili do Ježíše (do jeho smrti a vzkříšení) – spoléhají na to, že sami zvládnou vykonat v životě mnoho dobrého. Snaží se žít jako dobří lidé, kteří se nemají za co stydět. Ejhle, Pavel – který se dříve snažil o totéž – říká, že s něčím takovým se člověk líbit Bohu nemůže. „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.“ (?) Proč? Prostě proto, že odmítají nabídku, kterou nám Bůh daroval v Kristu – v jeho oběti. Věří ve svou vlastní spravedlnost. Věří, že se svým životem vyrovnají životu Ježíšovu. Věří, že se obejdou bez Božího odpuštění.
(?!) Jak hrozně zní, že je někdo sice Kristův, ale vlastně vůbec nerespektuje to, co mu Bůh dal a zahazuje tak své možnosti?! Co je platné, že se snaží, aby jeho život byl životem zbožného člověka!? Ano, někdo si řekne, že k tomu má dobrý důvod. Vždyť donedávna žil opravdu hrozným životem plným neřesti; takže když se teď rozhodl dodržovat zbožná pravidla a přísné zákazy, určitě je na správné cestě. Vždyť ze všech svých sil bojuje se svým chtíčem. To Bůh jistě ocení. Nebo ne?! (I život křesťana se může podobat autu, ve kterém chybí benzin. Musí se tlačit. A když se netlačí, hned se zastaví. Snaží se – s dobrým úmyslem – jet sám od sebe. Není divu, že po nějaké době zjistí, že takový život je velmi namáhavý a únavný. A nic na tom nezmění ani to, že se při tom nutí volat: „Haleluja!“, protože ostatní to také tak dělají.)
Pavel však ukazuje, že člověk, který přijímá vírou to, co pro něj Bůh udělal v Kristu, už nemusí spoléhat na to, jak on sám dokáže vyhovět požadavkům Božího zákona. Vždyť od Boha přijal Ducha svatého, který v jeho životě zpřítomňuje samotného Krista. Duch svatý – a nikdo jiný – v životě člověka způsobí, že může Boží zákon vnímat nově. Je to stále stejný a stále platný Boží zákon. Člověk ho teď ale smí vnímat jako živý. Protože teď je už vepsán do jeho srdce. Už to prostě nejsou jen vnější pravidla. Už je to živá součást jeho samého. Pavel o něm říká, že je to zákon Ducha – doslova Zákon, který je Duch. Zákon, který nám dává schopnost milovat.
(Když se člověk zamiluje, samou láskou dělá všechno úplně lehce a s radostí. Ne ze zvyku. Ne z vypočítavosti. Láska mu dává křídla. Zamilovaný člověk někdy vůbec nevnímá míru; nevnímá tíhu úkolů; nehledí na námahu; dělá víc, než by kdo očekával. Nehledá výmluvy, hledá řešení.) Žít podle zákona Ducha, znamená žít životem, který je ovládnutý nesobeckou láskou. Přitom láska Boží zákon nenahrazuje, ale uschopňuje člověka, aby zákon svým jednáním naplňoval. Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo ...“ Život v poslušnosti jeho slova je tedy jasným důkazem skutečné lásky ke Kristu. Ale zároveň v těchto slovech slyšíme, že zachovávat Ježíšova slova, může člověk jen z lásky k němu – jen kvůli lásce, kterou je přemáhán (váben).
Snad nejlépe nám pomůže porozumět vztahu mezi zákonem a láskou obraz mladé těhotné ženy – její priority a chování. (Gynekolog, příbuzní a přátelé předávají mladé ženě pravidla, která má během těhotenství dodržovat. Říkají jí, co v jiném stavu smí dělat a čeho by se měla vyvarovat; co má jíst a co jíst nesmí; jak se má oblékat; jak má cvičit … atd. A žena unešená zázrakem nového života – zvlášť, když čeká své první dítě – vnímá, jak v jejím lůnu dítě roste a jak se projevuje. Žije jen pro své dítě a rozněžní ji i pouhé pomyšlení na ně. Určitě bude dodržovat všechna pravidla a je za ně v hloubi duše vděčná. Nebude je však dodržovat kvůli tomu, že je někdo napsal do moudré knihy. A nebude je dodržovat ani pro to, aby se díky tomu ukázala v pěkném světle nebo aby si jí proto lidé vážili. Bude je dodržovat jen a jen z lásky ke svému dítěti. Jejím zákonem je láska. Nejedná tak z donucení. A nikdo by to nedokázal s větší pílí a pečlivěji než ona. Miluje svoje děťátko, chce pro ně jen dobro. Ale protože je mladá a nezkušená, neví přesně, co mu prospívá a co mu škodí. Proto se ráda podřídí radám, které přicházejí zvenčí od zkušených lidí a autorit.)
Pavel říká, že zákon Ducha, který vede člověka k životu v Kristu Ježíši je stále onen známý Boží zákon, který už ale slouží úplně novému životu (nové kvalitě života). Člověk ho smí vnímat díky působení Ducha svatého stejně, jako vnímá mladá žena pravidla a rady, které jí druzí udílí kvůli životu jejího dítěte. Platí tedy, že jen láska smí vnímat skutečný význam Božího zákona. Zároveň ale platí, že Boží zákon také opatruje lásku. Dokáže totiž v jednání odhalit nebezpečnou svévoli. Stává se proto oporou skutečné lidské svobody. Skutečná láska se tedy vždy spojuje s povinnostmi. Dobře je to slyšet při svatebním obřadu, když zaznívají sliby věrnosti ženicha a nevěsty. Zavazují se svobodně k tomu, co vnímají ve svém životě jako vzácné. Doslova se k lásce připoutávají zákonem – zákonem lásky. (Jako když se slavný antický mořeplavec Odysseus nechal připoutal řetězem k lodní stěžni. Chtěl totiž ze všeho nejvíc znovu spatřit svoji vlast a svoji ženu. Čekal ho právě úsek cesty, kdy musel proplout místem, kde uslyší vábivý zpěv svůdných Sirén. A on nechtěl podlehnout a ztroskotat stejně jako mnoho sebejistých mořeplavců před ním.) Zákon střeží skutečnou lásku.
Ale i když lidé mají k dispozici skvělá pravidla Mojžíšova zákona, jen Kristus může svým Duchem dát sílu je žít. Pavel říká, že nikdo z nás nový život v Kristu svým vlastním úsilím a svou vůlí nevytvoří. Něco takového dokáže jen Duch svatý, který je Duchem Kristovým – tedy vzkříšeným Kristem přebývajícím v člověku. (!) Nechtějme svou chabou silou přemáhat své sobecké touhy! Poslechněme touhu nesobecké lásky a přesvědčme se, jak je silná. Před míjením Boží vůle v životě nás neochrání naše úsilí, ale jedině zákon Ducha – tedy Kristus, který v nás přebývá; Kristus, kterého milujeme a posloucháme. Kdykoli ho z lásky poslechneme, zakusíme příliv Boží moci. Je to způsob, jak se svými slovy i činy můžeme podílet na uskutečnění Božích záměrů v tomto světě.
(Pavel nás přirovnává k rovnoramenné váze: Na kterou misku vkládám, tam váha nezadržitelně tíhne. Nesnažme se vlastní silou zvedat misku své tělesnosti – bojovat sami se svou pýchou a sobectvím. Poslechněme raději puzení Ducha svatého a přidávejme na misku lásky. Tíha lásky pak už udělá svoje.)
-----
Slovo na cestu: J 14,23a
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010