- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-07-05 - Pavel Kuchynka
22. Července 2020
Ř 7, 15-25a
Možná si pořád ještě moc fandíme
(12.7. 2020, ECM Plzeň 1, upraveno pro Horšovský Týn)
Už jste také zjistili, že nejste žádní mistři světa v konání dobra. Člověk je podivné stvoření. Je současně bytostí velmi dobrou i velmi hříšnou. Pokud to člověk přijme jako skutečnost svého života, je to pro něj zároveň důležitá výzva. Nechtěj v životě všechno zvládnout sám jen pomocí správných pravidel a díky své silné vůli. V tom je náš problém, že si možná pořád ještě moc fandíme.
-----
(V Číně prý existovali nosiči soli, kteří unesli 120 kg soli. Někteří však byli schopni unést i 250 kg. A tak se občas stalo, že člověk, který unesl jen 120 kg se ocitl před 250 kg žokem. Takový nosič věděl, že ho neunese a byl-li moudrý, řekl: „Na to nesáhnu!“ Ale občas se našli takoví, kteří chtěli něco dokázat sobě i druhým; a tak se o to pokoušeli. V povaze člověka je snažit se. A tak i když ví, že to nemůže unést, přece se snaží. Ale nakonec se toho vždy musí vzdát a ustoupit schopnějšímu.)
Pavel nám v listu Římanům připomíná skutečnost, že Bůh má na každého člověka své nároky. Mnozí lidé dokonce uznávají, že jsou to nároky, které by v případě naplnění způsobily ve světě mnoho dobrého. Požadavky Božího Zákona jsou nepochybně oprávněné, ale člověk je nikdy sám naplnit nedokáže. Zákon člověku nastavuje zrcadlo. Díky těmto oprávněným Božím požadavkům a marné snaze jim vyhovět, člověk poznává své slabé stránky. Boží Zákon ale nikdy nedokáže člověka uschopnit, aby zvládl udělat to, co od něj Bůh žádá. Tím jeho zoufalství jen prohlubuje.
Ale jak už jsme si řekli, někdy propadáme iluzi, že přeci jen nejsme tak beznadějné případy jako většina lidí kolem nás. I Pavel se snažil velmi horlivě žít podle Božích příkazů v Zákoně. Byl v tom tak horlivý, že k tomu vlastně Boha ani nepotřeboval. Bibli vnímal jako manuál, jak fungovat. Proměnil Boží slovo, kterým chtěl Bůh vždy nově promlouvat k jeho životu v jakýsi soubor předpisů. Snažil se podle nich nějak fungovat a doufal, že jeho účet zásluh před Bohem utěšeně roste. A ono nic! Teprve ve chvíli, kdy se osobně setkal se vzkříšeným Ježíšem, zjistil, že může chtít od života mnohem víc. Věděl, že může navzdory všem svým omezením žít ve vztahu s Kristem, který chce i v jeho slabostech projevit svoji moc. Ve skutečnosti kromě Ježíše Krista neexistoval nikdo jiný, kdo by dokázal sám vyhovět všemu, co od člověka Bůh žádá v Zákoně.
Jen člověk, který si uvědomuje svoji neschopnost vyhovět Božím nárokům, je připravený dát ve svém životě prostor tomu silnějšímu – Pánu Ježíši, aby v něm ukázal sílu svého vzkříšeného života. I pro nás je vždy lépe, když se svého nesmyslného snažení – vyhovět sami Božím požadavkům – vzdáme co nejdříve. Protože pokud si stále děláme nárok na to, že to nějak zvládneme, nedáváme ve svém životě prostor Ježíšovi. Jestliže řekneme jako ti nosiči soli: „Nezvládnu to, ale věřím, Pane, že ty to uděláš za mě.“, zjistíme, jak mocný dokáže být v našem životě vzkříšený Kristus.
Všichni, i ti nejzbožnější mezi námi, stále zápasí s hříchem. Žádné odhodlání, ani to nejpevnější, změnu nezpůsobí. A stejně tak trvalou změnu nezpůsobí ani ten největší duchovní zážitek. Někoho se pak kvůli tomu může zmocnit pocit, že takový, jaký je, je úplně bezcenný, nepoužitelný pro Boží záležitosti. Pavel však svým zvoláním: „Jak ubohý jsem to člověk!“ volá za nás za všechny a říká, že naším údělem v Kristu je přece jen něco úplně jiného. Ať se děje, co se děje, jsme a vždy budeme předmětem Božího zájmu a lásky. Lásky větší, než si vůbec umíme představit.
Bůh odsoudil všechno, co náleží starému stvoření a přibil to v Kristu na kříž. Když se tedy snažíme něco konat ve vlastní síle (na základě nějakých našich zbožných pravidel a na základě své vlastní vůle), odmítáme tím ve skutečnosti nabídku Boží milosti. Je to milost, kterou pro nás velmi draze získal Ježíš svou obětí. Všechno naše vlastní úsilí o naplnění Boží vůle v životě je důkazem o tom, že jsme Boží požadavky vůbec nepochopili; a že naprosto míjíme zdroj našeho nového života. Kristus – nikoli Zákon – je pro Pavla ztělesněním Boží vůle pro člověka. Hřích už pro Pavla není porušením nařízení Zákona. Hřích je odmítáním milosti, kterou Bůh člověku nabízí v Kristu. Hřích je odmítáním Boží nabídky odpuštění a možnosti žít novým životem ve skutečném vztahu se vzkříšeným Ježíšem.
Ten, kdo stále spoléhá jen na sebe, a ne na Boha je podle Pavla tělesný člověk – člověk neschopný poznávat a plnit Boží vůli. Pavel z vlastní zkušenosti věděl, jak zoufalé a troufalé je takové lidské snažení. (?!) Víme to my?! Už jste prožili toto zoufalství? Nebo stále doufáte, že když budete víc číst bibli a víc se modlit, že se stanete lepšími Ježíšovými následovníky? Samozřejmě, že čtení bible a modlitba jsou moc důležité pro rozvoj duchovního života. Skutečná pomoc je ale v tom, kdo je předmětem našeho čtení a našich modliteb. Naše důvěra vždy musí směřovat ke Kristu. Pavel se ptá za nás za všechny: „Kdo mě vysvobodí z této tělesnosti – z toho míjení života, který mi chce darovat Bůh?“ Člověk svou přirozenost nikdy sám nepřekročí. Je to příliš těžký náklad.
(Před časem jsem se rozhodl, že se pokusím vylepšit svůj plavecký styl. Začal jsem kvůli tomu sledovat i různá instruktážní videa. Ale vždycky jsem narazil na své staré návyky a sklouznul do starých způsobů plavání. Situace se však začala měnit ve chvíli, kdy se mě ujal skutečný instruktor. Největší změnu však zažívám teprve nyní, když začínám plavat spolu s kamarádem, který je ve vodě spolu se mnou. Plavání se stává radostí a postupně se mění i můj plavecký styl – kraul se stává skutečným kraulem.) Žít životem, který je naplněním Boží vůle, je možné. Je potřeba přestat spoléhat na zbožná pravidla a na své schopnosti a žádat o pomoc toho jediného, který může způsobit změnu.
-----
Slovo na cestu: 1Tm 1,15
Požehnání: 2K 13,13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010