- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-06-28 - Zdeněk Eberle
29. Června 2020
Kázání Lochotín, neděle 28. června 2020
Ž 13; 1Kr 17,9 – 24; Ř 6,12 – 23; Mt 10,40 – 42
Jsme teď v tzv. bezslavnostní části církevního roku. Domnívám se, že je to období, kdy se máme soustředit (třeba?) na uvádění do praxe všech těch důležitých akcentů Božího zachraňujícího jednání s člověkem.
Když jsem před dvanácti lety přemýšlel o evangelijním textu na tuto neděli, tehdy napadlo mne, zdali text nemluví o jakési dělbě práce (služby) při uskutečňování „velkého poslání“; měl jsem ale nad tím velký otazník, zdali text nepřekrucuji. Jistě se i vám zdá, že text mluví o přijetí Ježíšových poslů. No, a kdo by měl Ježíšovi posly přijímat jiný, než ti, ke kterým jsou posláni. Takže by toto slovo měli slyšet ti, kteří ještě nepřijali evangelium, že? Ovšem to by bylo podivné. Ti zatím na názor Ježíše asi nejsou moc zvědavi.
Jenže sloveso „přijmout“ lze chápat i jako sloveso „mít za“. To totiž významově koresponduje s významem přijímání vyslanců. (Když Ježíš toto říkal, používal způsob mluvy běžný u Židů. Ti věděli, že přijmout člověkova vyslance nebo posla, bylo totéž jako přijmout toho člověka. Projevit úctu poslovi, bylo totéž jako projevit úctu králi, který ho posílal. Přijmout posla přítele s láskou, bylo totéž jako přijmout přítele samého. Žid vždycky věděl, že uctít představitele nějakého člověka, znamená uctít toho, kterého reprezentuje. To platilo zejména o moudrých lidech a o těch, kteří vyučovali Boží pravdu. Rabíni říkali: “Ten, kdo prokazuje pohostinnost moudrému, jako by přinášel prvotinu svého ovoce Bohu.” “Ten, kdo pozdraví učeného, jako by pozdravil Boha.” Jestliže je člověk skutečným Božím člověkem, přijmout ho, znamená přijmout Boha, který ho posílá. W. Barclay)
A tak jsem, pamětliv homiletického pravidla, nahlédl do komentářů, abych se přesvědčil, nacházím-li se ještě na půdě církve a mohu vám to s klidným svědomím předložit.
Ano, tento text mluví také o týmové spolupráci při uskutečňování „velkého poslání“. Při této službě se upotřebí všechny dary Ducha svatého a tím i všichni zúčastnění na tomto procesu se rovným dílem podílejí na této službě. Má to tu velkou výhodu, že každý dělá službu podle svého obdarování – tj. dobře a s chutí – a výsledek tomu také odpovídá. Ještě dobře si pamatuji z vojny, jak nevděčná byla role těch, kdo zajišťovali týlové zabezpečení. (Dnes se tomu říká „logistika“.) A přitom se nadřeli možná daleko víc, než jednotka, kvůli které všechno zajištění dělali. Odpusťte mi, že mluvím jako člověk s militantním smýšlením, ale církev je vlastně také taková armáda. To týlové, logistické zajištění, je nesmírně důležité. V misiologii se učí, jak je důležité zázemí sboru a církve, z které odcházejí misionáři na misii. Máme-li i my být misionáři všedního dne, potřebujeme dobré týlové zajištění ve sborovém společenství, které je takovou základní jednotkou na poli misie a evangelizace.
Ale jak je to s tzv. úspěchy? Kdo bude odměněn? Vyznamenán? Uznáván? Každý, kdo byl v týmu!! Kdo se modlil, kdo pracoval, kdo podepíral, kdo povzbuzoval, kdo dával čas, peníze a službu. Vytvořit takovou atmosféru ve sboru není snadné. Musíme se ale držet Božího slova, které nám k tomu má pomoci a které o tom takto mluví.
Dobře to ilustruje příběh zajištění proroka Eliáše z 1Kr 17,9 – 24. Pán Bůh poslal Eliáše Tišbejského k vdově do Sarepty. Protože je Bůh, tak se jí neptal a Eliáše k ní poslal. Co to pro ni znamenalo? Měla strávníka navíc? Ano i ne. Díky tomu, že se měla postarat o Eliáše, přežila ona i její syn, protože ji k tomu Pán Bůh dal prostředky. Co nám ten starověký Boží příběh může říci? Být zúčastněný na realizaci Božího záměru může být pro nás zachraňující. Ta vdova k tomu přišla z čisté Boží milosti. Pohanka, žena netušící nic o Božích úmyslech. Jistě své angažmá v Božím díle Pánu Bohu nevyčítala i přes mnohé těžkosti, které s tím přišly.
A z pohledu židů si můžeme připomenout i to, že Pán Bůh si pro tuto službu nevybral nikoho z Izraele, ale pohanku. To bylo jistě pro židy bolavé zjištění, a když jim to Pán Ježíš v synagoze v Kafarnaum připomněl, velmi je rozhněval. Skoro bych se s vámi vsadil, že si nemyslíte, že by si Pán Bůh mohl použít pro „velké poslání“ nekřesťana!! A hněvali byste se, kdyby si Pán Bůh použil nekřesťana místo vás?
Poselství dnešní neděle je velice jednoduché:
- Hodnota služby v Božím realizačním týmu je na každé pozici stejná. (Je to vlastně úplně stejný princip jako princip církve coby těla; každý úd má svou roli a důležitost.) U Boha je každá služba hodnocena stejně. Opravdu ti to nedělá problémy? Nedělám si iluze, že církev ohledně rozdělení služeb nedělá tu a tam nějaké chyby. Jenže když jsem si připravoval toto slovo, Daniela si dole v obývací kuchyni pouštěla z archivu televize pořad o primátech, o opicích. A slyšel jsem, jak šimpanzi při lovu kooperují, protože je to velice účinné a mají úspěchy a mohou se nasytit. V církvi nejsou opice, ale lidé. Neměli bychom kooperovat o to lépe? Modlíme se v posledních dnech za (staro)nové staršovstvo a za novou radu české oblasti, aby lidé v těchto pracovních společenstvích uměli spolupracovat. Spolupráce nemá být – podle mne – možná jen v případě, že všichni přemýšlejí úplně stejně. Spolupráce je umění vystihnout ode všech ta nejlepší řešení a třeba i potlačit osobní ambice. Žel, i v církvi se dere do popředí důraz na osobní zásluhy a osobní uznání. Ale v církvi to musí být tak, že tomu, komu bylo dáno více, musí více odvádět. A lidsky zdánlivá nejposlednější služba je také důležitá. To posuzuje šéf. A tím je Pán Ježíš Kristus. Kde se v nás bere ta opovážlivost posuzovat to podle lidských měřítek? A když lidský dílčí šéf smýšlí podobně, je to obohacující.
- Být v tomto týmu je výsada a může ti to zachránit život. Tím týmem myslím samozřejmě církev, tělo Kristovo. Nemáš dojem, že Pán Bůh má někdy „štěstí“ když pro jeho dílo něco uděláš? To je ovšem evangelium postavené na hlavu. Pán Ježíš se s vyjádřením Božích principů moc „nepárá“: Lk 17,7-10: "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: `Pojď si hned sednout ke stolu´? Neřekne mu spíše: `Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!´? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´" (SNC: Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.)
- Povolání do toho týmu je čistá Boží milost. Bůh dává milost tobě. Když tento úkol přijímáš, neděláš „milost“ Bohu.
Nezapomeň na to!! Nejsem si jistý, máme-li ohledně toho naprosté jasno.Amen.
Slovo vyslání: `Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.´ Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;… Tak budou poslední první a první poslední." Mt20,4.13.16
Požehnání: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Ř 15,5.6
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010