EN | CZ 

Kázání 2020-06-21 - Pavel Kuchynka

23. Června 2020

Ř 6, 1b-11

Nemožné se stalo možným

(21.6. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Křesťanství někdo nazval vírou nových začátků. (Jakýsi mladík sloužil jako voják v armádě. A po celou tu dobu měl nad sebou velmi přísného a zlého velitele. Když pak byl ten voják po nějaké době z armády propuštěný a odešel do civilu, bylo to pro něj jako vysvobození. Jednou se však onen voják s tím hrozným velitelem opět setkal. Když ho uviděl postavil se do pozoru ... Ale pak se někde v jeho nitru ozval hlas, který mu řekl: „Toho už nemusíš poslouchat.“ Strach a úzkost, které v něm toto nenadálé setkání vyvolalo, najednou vystřídala radost a úleva. Tenhle zlý velitel totiž už není jeho pánem!) Apoštol Pavel říká, že pokud člověk přijal jako Pána svého života Ježíše, patří teď jen a jen jemu. Jeho život už nemusí ovládat a ničit sobecké, destruktivní touhy hříšné lidské přirozenosti. Na místo toho smí žít životem, který pro něj připravil Bůh. Nemožné se stalo možným.

-----

V úvodu přečteného oddílu z listu Římanům jsme slyšeli velmi silné Pavlovo prohlášení a také otázku plnou údivu: „Hříchu jsme přece zemřeli, jak bychom v něm mohli dál žít?“ Tuším, že ale mnozí Pavlovi odpoví: „Docela snadno!“ Ale určitě tak neodpoví člověk, který už poznal pravou tvář hříchu; a hlavně tak neodpoví člověk, který už ochutnal, co to znamená žít životem z Boha. Ano, i takový člověk může ve svém životě znovu dát průchod své pýše a sobectví, ale nikdy už to není stejné, jako kdysi. Vždycky už totiž bude vědět, že to, co zas prožil nebo získal hříšným způsobem, se ani vzdáleně nevyrovná naplnění, které mu přináší život nesobecké lásky.

Pavel byl přesvědčený o tom, že Ježíšův život smí být životem každého z nás. Tedy kdykoli dáme Ježíšovi prostor, aby se v nás mohl projevit. Pavel ale ví, že nejprve potřebujeme uvidět a přijmout důležitou duchovní skutečnost: „… že starý člověk v nás byl spolu s Kristem ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.“ To, co se kdysi odehrálo, když Ježíš umíral na kříži, se bytostně týká každého z nás. Něco se tehdy změnilo. Až do té chvíle bylo všechno chtění a činění člověka vydáno napospas sobectví jeho hříšné přirozenosti (krutého velitele nešlo neposlechnout). Ale od té chvíle, co Ježíš zemřel a vstal, můžou chtění i činy člověka sloužit Bohu. Tedy, když si to člověk vše přivlastní vírou. Vše, co pro něj tehdy Bůh udělal v Kristu. A vírou si smí přivlastnit i to, co chce vzkříšený Kristus dnes vykonat v něm a jeho prostřednictvím pro druhé.

Pavel chce, abychom s tím počítali. My všichni se smíme skutečně rozhodnout skoncovat se sobectvím a destruktivní silou hříchu; a všichni smíme skutečně zatoužit po tom, co je Ježíšovo. Z Pavlovy otázky: „Jak bychom mohli dál žít v hříchu?“, se ozývá veliká bolest. Byla to bolest muže, který nepochybně prožil hrůzu svých vin (nejen že schvaloval zabití Ježíšova svědka Štěpána; ale snažil se zničit církev – mnohé Ježíšovi následovníky nechal uvěznit). Člověk je připravený přijmout Boží rozsudek, ale až když uvidí pravou tvář svého hříchu. Rozsudek, který nad ním byl vynesen v Kristově smrti na kříži. Nikde jinde, než pod Kristovým křížem nemůžeme udělat rozhodnutí, přijmout smrt svého starého já. Jen pod Kristovým křížem může člověk uvidět celou hrůzu svého hříchu a celou hrůzu své ztracenosti. Tam člověk přijímá svou smrt, ale i dar nového života.

Křest ponořením, který tak silně symbolizuje pohřeb starého „já“ člověka, je pro Pavla viditelným vyjádřením a stvrzením onoho poznání, jak děsivá je prázdnota života pod diktátem hříšných tužeb. A je to také vyjádření toho, že člověk přijímá konec svého starého způsobu života. (!) Ale křest v sobě nemá jen symboliku pohřbu, má v sobě i symboliku vzkříšení (nový nádech)! Starý způsob života umírá, aby se zrodil úplně nový. Život poddaný krutému pánu hříchu končí a začíná život poddaný Pánu Kristu – Pánu mnohem mocnějšímu, Pánu, který člověku nabízí něco opravdu naplňujícího. Kristus nás uvádí do života, pro který jsme byli stvořeni.

Ano, nemá cenu si nalhávat, že i ti, kteří přijímají život od vzkříšeného Ježíše, žijí dál v porušeném těle. Ale tato stránka jejich bytosti už nemusí poslouchat diktát krutého otrokáře, kterým je hřích. (Hřích, který byl dosavadním krutým pánem nad životem svého otroka, najednou nemá, komu by vládnul; nemá komu by dával rozkazy. Jeho otrok totiž zemřel a byl pohřben, říká Pavel. Naše staré „já“ se díky našemu spojení s Kristem stalo pro hřích mrtvým.) I ten nejslabší mezi Ježíšovými následovníky tedy může žít novým životem bez nadvlády hříchu. Může totiž ve svém životě zakoušet vládu mocnějšího Pána – vzkříšeného Ježíše. Může, když poslechne Ježíšovy touhy ve svém srdci.

Každý z nás může Ježíšovi dovolit, aby vstoupil a vládl ve všech oblastech našeho života. (?) Znáte tu vnitřní touhu, která se ve vás ozývá, která směřuje vaše chtění, vaše hledání a je silou vašich voleb a nesobeckých činů? V Kristu je náš život úplně nově nastavený – je to život pro Boha. Pavel říká, že s tím máme počítat. Určitě by po nás nechtěl, abychom počítali s něčím, co není pravda. Vždycky jde o to poslechnout nesobeckou lásku a dát Kristu prostor v tom, co chce naším prostřednictvím udělat. To je způsob, jak člověk smí zakoušet, co je to převaha Ježíšovy moci. To je způsob, jak vírou vstupujeme do zkušenosti Ježíšova života a objevujeme něco v Kristu.

Pavel říká, že jestliže jsme sjednoceni s Kristem v jeho smrti, jsme s ním sjednoceni i v jeho zmrtvýchvstání. Není to tedy o tom, že se máme se zaťatými zuby snažit nehřešit. Být v Kristu znamená, že se s Ježíšem ztotožňujeme. Jeho myšlení se stává naším myšlením, jeho touhy se stávají našimi touhami. Celé je to o tom, že jsme ve všem s Kristem a sami za sebe poznáváme, co má v životě smysl. A poznáváme i to, které pány můžeme s klidem ignorovat.

-----

Být v Kristu – být mrtvý pro sobectví hříchu a živý pro skutečnou lásku – znamená, že Kristovy věci mě oslovují víc než cokoli jiného. (?!) Počítáme s tím, že je to Boží plán také pro náš život?! Nemožné se stalo možným. Počítejme s tím! Poznávejme, co to znamená být živý Bohu v Kristu Ježíši. Amen

Slovo na cestu: Ga 2,19b-20

Požehnání: Ř 15,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín