- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-06-07 - Pavel Kuchynka
12. Června 2020
Mt 28, 16-20
Ve službě Pána s neomezenou mocí
(7.6. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
My všichni žijeme v „Galileji“, kde se se vzkříšeným Ježíšem většina ještě nesetkala. Věřím, že v této chvíli jsme se podobně jako kdysi Ježíšových 11 apoštolů ocitli na místě, kde se mu můžeme společně klanět. A nepochybuji, že Pán chce ke každému z nás přistoupit a promluvit k našemu srdci. Dovolme mu, aby k nám mluvil o tom, že jsme povoláni ke službě Pánu, který má neomezenou moc a chce v tomto světě jednat naším prostřednictvím.
-----
Vzkříšený Ježíš dnes přichází, aby nám daroval ujištění, že je Pánem nad nebem i zemí a má všechno ve svých rukách. Nic se nevymyká z jeho působnosti. Je to Pán, který chce být zachráncem a dárcem nového života pro všechny. A říká, jak to souvisí s námi. Kamkoli vstoupíme s jeho pověřením, abychom naplnili poslání, které nám svěřil, tam se projeví jeho vláda.
(?) Víte, co to znamená, když se někde objeví úředně ověřený nápis: „STAVBA POVOLENA“ ? Stavební povolení vydané stavebním úřadem opravňuje člověka k tomu, aby začal stavět schválenou stavbu. Ať už je tou stavbou cokoli. Pak se i ten nejmenší úkon děje s jistotou, že přispívá ke stavbě a má smysl. Tedy pokud se koná ve správnou chvíli a schváleným způsobem. Na místě na to většinou dohlíží stavbyvedoucí. Je to osoba, která dohlíží na to, že se na stavbě všechno realizuje tak, jak to bylo schváleno. Tak může stavba utěšeně růst až do finální podoby.
My se smíme podílet na mnohem velkolepější stavbě. Stavbou, ke které nás pozval Pán Ježíš, je proměna lidských životů do podoby lidí, kteří se svým životem podobají tomu Ježíšovu. Je to vlastně proměna celého lidstva a tím i celého světa. Ježíš chce získávat učedníky ve všech národech. A říká, že pro takovou stavbu máme k dispozici všechno, co potřebujeme. Pro žádnou její etapu nám nemusí chybět potřebný materiál ani potřebné vybavení.
Je to však stavba trochu jiného typu. Mnohé z toho nového, co se v člověku rodí a roste, často roste dlouho úplně skrytě. A někdy je při takové stavbě nového života rozhodující něco, čemu my sami ve svém jednání nepřisuzujeme žádný význam. Bývá to nějaký malý projev lásky. Projev zájmu nebo praktické pomoci, který dokáže víc než to nejlepší kázání.
Pán, který si takovou stavbu přeje, je zároveň i stavbyvedoucím. Je tedy tím, kdo dohlíží na správné načasování a provedení každé etapy takové stavby. Je to sám vzkříšený Ježíš, který v nás přebývá prostřednictvím svého Ducha. A stejným Duchem vždy připravuje i srdce člověka, který prochází onou podivuhodnou stavební proměnou.
Mám teď na mysli ty situace, kdy si člověk uvědomuje, že je přemožený ve svém srdci, aby někomu jinému něco řekl nebo pro něj něco udělal. Často se mu taková příležitost naskytne naprosto nečekaně. V takovou chvíli vlastně stačí jen poslechnout a vyslovit nebo udělat to „málo“, co máme na srdci. Obávám se ale, že mnozí křesťané si představují, že získávat člověka pro Krista a jeho království znamená napsat si kázání nebo vyučování. Že je to tedy úkol kazatelů.
Ani na chvíli tím nechci zpochybnit význam předávání dobré zprávy o záchraně v Kristu prostřednictvím kázání a vyučování. Něco takového však zpravidla přichází na řadu až ve chvíli, kdy už má ten druhý člověk opravdový zájem, a hlavně důvod chtít slyšet víc o Ježíši a o tom, co učil. Ano, situace nějakého člověka nás někdy přiměje, abychom si o jeho problému i něco přečetli (pokud možno i v bibli); a možná s ním pak i něco z toho sdíleli. Častěji ale půjde o něco mnohem víc obyčejného. Půjde o úplně běžná lidská slova nebo nepatrný čin, které se pro druhého stanou Božím dotykem. Protože to budou slova anebo skutky, které nám pro něj dá Pán. Pán, kterého známe z bible. Ale v tu chvíli je to hlavně Pán, který živě promlouvá v našem srdci.
Když promlouvá Pán Ježíš, můžeme si být jistí, že je to vždy promluvení v duchu Písma. Tedy v souladu s příkazy, které vyslovil a my je známe z bible. A snad ani nemusím dodávat, že ta přikázání známe tím více, když je znovu a znovu čteme, rozjímáme nad nimi, a když jim dovolíme, aby formovala náš vlastní život. Tedy, když ta přikázání žijeme. To je způsob, jak si člověk osvojuje Boží myšlení – hodnotový svět Božího království. Jen těžko bychom nějakého člověka přiměli, aby zachovával Ježíšovy příkazy, kdyby neviděl, jak se projevují ve způsobu našeho mluvení a v našich činech. Pokud ale uvidí, jak souvisí s naší svobodou, přímostí a zároveň i s naším uctivým jednáním bez dusivého moralizování, ozve se v něm touha naslouchat a mluvit s námi o svých skutečných potřebách. (Právě to jsem na začátku své cesty za Kristem viděl v životě svých křesťanských přátel. Proto jsem hltal, když se mnou sdíleli, jak poznávají Boha a své zkušenosti.)
Ano, někdy úplně nechtíc, Pán promluví k druhým lidem opravdu i skrze naše naprosto neformální kázání. To, když s nimi v rozhovoru sdílíme svoji naději; svůj pohled na nějakou záležitost nebo nějakou svoji osobní zkušenost. A snad ani nemusím říkat, že k tomu může dojít téměř kdekoli, kde se k tomu naskytne příhodná chvíle. Zpravidla tomu však bude předcházet rozhovor, kdy nám ten druhý bude sdílet své radosti, naděje i starosti.
Snad nejjasnějším poznávacím znamením toho, že právě nastala příhodná chvíle, jsou slova, která zní nějak takhle: „A jak se k tomu stavíš ty …? Nebo: „Vidím, že ty ses s tím vyrovnal docela dobře …“ Tehdy jsme vždy jen krůček od toho, abychom druhému řekli o zdroji své síly a jistoty: o osobní lásce Boha, který se stal člověkem, vydal sebe samého za nás, nabízí nám odpuštění, chce žít v nás, nabízí nám přátelství a nový život. To je pokorné, ale zároveň mocné svědectví evangelia, které se prokázalo a prokazuje jako mocné v našem životě. V ideálním případě pak můžeme druhému nabídnout i modlitbu, ve které svěříme jeho starosti Bohu.
(!) Pán řekl, v čem se projeví jeho moc! Ale my o tom stále máme své vlastní představy! Buď se snažíme o nějaké velkolepé lidské činy, anebo s pocitem naprosté nedostatečnosti všechno pro jistotu necháváme na Bohu. Ať si Bůh zachrání, koho chce. Vždyť je všemohoucí! Ale Pán říká: „Teď je řada na vás.“ Jedním dechem však dodává: „Nejste na to sami!“ Potřebujeme poznávat příležitosti, které nám dává. Udělejme to (obyčejné), co se nám nabízí (co nás vnitřně přemáhá) a nechme se překvapit. Dejme mu k dispozici dary, které jsme od něho dostali s určitým záměrem. Ano, všichni je máme. A nikdo jiný, než ty a já, mu je nemůže nabídnout.
Když se budeme modlit za to, abychom rozpoznali příležitosti, které nám Pán připravil, začneme je vidět. Začneme vidět lidi, za kterými přichází vzkříšený Pán. A uvidíme i to, co pro ně chce udělat – konkrétní slova a činy. Budou to naše ústa, která budou mluvit. Budou to naše ruce, které budou něco dělat. Lidé přitom však uslyší samotného Pána a pocítí jeho mocný dotek. (Věřím, že by naše sdílení nebralo konce, kdybych vás teď vyzval, abyste nám řekli, jak se Pán přiznal k vašemu svědectví před druhými. A to i přesto, že nám tak často mnohé z Božího působení zůstává skryto.)
Pán nás vyzývá, abychom k druhým šli v jistotě, že je to on, komu patří svrchovaná vláda na každém místě a v každé situaci. Říká nám, abychom s druhými sdíleli jeho život. Abychom jim dávali z toho, co v něm máme my sami – to je potřebný stavební materiál; a to jsou i potřebné stavební prostředky. O nic jiného nejde. Je marné chtít v tom něco předstírat; chtít při tom spoléhat na své lidské kvality a schopnosti. Při záchraně a proměně druhých je možné spoléhat jen a jen na Pána, který si přeje stavbu nového života a je i jejím stavbyvedoucím.
-----
STAVBA je POVOLENA! Neexistuje místo, kde by Ježíš nemohl uplatnit svou vládu. Jde jen o to, abychom ho poslechli. Abychom byli tam, kde nás chce mít, rozpoznali příležitosti, které nám dává a sdíleli s druhými to, co v něm máme my sami. V evangeliu vidíme, že stavba nového života a nového lidstva začíná tím, že se Ježíšovi pokloníme jako Pánu. (?!) Co nám brání, abychom to udělali už tady a teď?! Co nám brání, abychom ho prosili za rozpoznání příležitostí, které nám připravil?! Klanějme se mu a prosme ho! Dejme se mu k dispozici! Amen
Slovo na cestu: Kol 4, 2-6
Požehnání: 2K 13, 13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010