- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-05-24 - Pavel Kuchynka
24. Května 2020
1Pt 4, 12-14; 5, 6-11
Pod mocnou rukou Boží
(24.5. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
(?) Kdo z nás rád čelí nepříjemnostem v podobě výsměchu, urážek, pomluv a hrozeb? Nikdo. List Petrův nám ale říká, že křesťan by s tím měl téměř jistě počítat. A měl by v tom všem vidět zkoušky, které pro něj Bůh přesně vyměřil. Leckdo asi řekne: „No, pěkně děkuju!“ Ale člověk, který miluje Krista, to vnímá úplně jinak. Je to pro něj pocta. Sám Bůh ho totiž povolal, aby šel v životě stejnou cestou, kterou šel Boží Syn. Život křesťana je život člověka, který chce stejně jako Ježíš patřit Bohu. Je to život pod mocnou rukou Boží.
-----
Ale nemá cenu něco si nalhávat. Někdy se v nás – uprostřed různých bolestných zkoušek – ozve strach a pokušení někam před tím vším utéct; vzít život do vlastních rukou. Pojďme si proto říct, co platí o životě, který je opravdu životem pod mocnou rukou Boží. Pojďme si říct, jak se člověk stává ochotným snášet bolest pro Ježíše. A řekněme si kdy už se musí zlu, které na něj útočí vzepřít. Každopádně někdy je to jen výheň zkoušky, co dokáže odhalit pravdu o našem vztahu s Kristem – o tom, jaká je naše víra, naděje a láska.
List Petrův říká, že zlato bývá zkoušeno (pročišťováno) ohněm. A to samé platí i o naší důvěře v Boha. S tím, že důvěra v Boha je zde označena za něco mnohem vzácnějšího než pomíjivé zlato. (Četl jsem si o tom, jak se kdysi čistilo stříbro od nežádoucích příměsí v kutnohorské mincovně. Stříbro tam muselo projít několikerým procesem přepalování (roztavením) ve výhni. K rafinaci stříbra se používala přesná dávka olova, kterou zkušený přepalovač přidal, aby se vyloučily ze stříbra znehodnocující cizí příměsi. Tak vzniklo vzácné stříbro k dalšímu použití.) Přepalovač Hospodin působením svého Ducha vyvádí z výhně zkoušek pročištěný drahý kov – víru svých služebníků – k dalšímu užití. Kvalita drahého kovu se v ohni nejen zkouší, ale také tvoří. A stejné je to i s vírou v Boha.
Křesťani jsou v listu osloveni jako milovaní. Milovaní a výheň zkoušek, to zní na první poslech jako velký protimluv. Ale jen na první poslech. Jsme milovaní i ve zkouškách, které přichází. Jsou to zkoušky, které jsou přesně vyměřeny, aby prověřili naši víru, a ještě ji posílili. Výheň pro nás není likvidační, ale očistná záležitost. Teprve ve zkouškách totiž zjišťujeme, kým je pro nás Ježíš ve skutečnosti. Ve zkouškách můžeme poznat, jak blízko nám Ježíš je – že je ve všech těch životních šílenostech opravdu s námi. Uprostřed zkoušek lidská sláva přestává a Boží sláva nastává.
Tak jako se Bůh přiznal ke svému Synu a jeho hanbu proměnil ve slavné vítězství, chce se přiznat i k nám. Smíme Ježíše tváří v tvář všemu odmítání a zlobě následovat v jeho důvěře v Boha. A tak jako se jemu dostalo zadostiučinění od samotného Boha, dostává se i nám. Ve všem hanobení, kterému jsme kvůli němu kdy vystaveni, na nás spočívá Duch Boží, Duch slávy. Je to Duch, který nám vlévá sílu a dává nám schopnost žít životem, kterým žil Kristus.
Nic z toho ale není možné bez pokory před Bohem, která se projevuje i pokorou ve vztahu k druhým. Pokoření se pod mocnou ruku Boží je jediným východiskem tváří v tvář všem projevům zla. Jde o to, že člověk zkoušku, kterou prochází, přijímá z Boží mocné ruky a zároveň se skrývá pod její ochranou. Je to projev důvěry ve zkušeného a milujícího přepalovače Hospodina.
I my se potřebujeme opřít o jistotu slibu, že Bůh nás neopustí a zasáhne v pravý čas. Vždyť je to Bůh, který se v Kristu sklonil ke každému z nás, aby na sebe vzal naše viny, naši lidskou ubohost. Trpěl a zemřel, aby za nás zaplatil výkupné. Proto smíme vědět, že naše utrpení Bohu není vzdálené. V Kristu ho kvůli nám zakusil vrchovatě.
Na tohoto Boha můžeme vložit všechnu svou starost, protože mu na nás záleží. (Složení batohu na zadní sedadlo auta. Ne, že nastoupím do auta a nechám si bláhově batoh na zádech.) Jen, když všechnu svou starost předáme Bohu, můžeme se Bohu odevzdat cele i my sami. Stane se to díky modlitbám, kdy člověk předává svou starost Bohu, až do chvíle, kdy je naplněný pokojem. Je to projev pokory, kdy nechceme vše zvládat sami a hledat svá vlastní řešení. Je to ochota nechat si pomoci Bohem. Při tom nejde o pasivitu, ale požehnanou aktivitu. Nepodvolujeme se nepříznivým okolnostem, ale Bohu, který nad nimi vládne. (?) Děláte si starosti? Pokořte se a předejte je Bohu! Pod mocnou rukou Boží jsme uchráněni před zoufalstvím beznaděje, ale i před bezstarostnou lhostejností.
Jen s touto pokorou smíme ve víře plně spoléhat na Boha i ve chvíli, kdy musíme čelit čistému zlu. Ano, existuje zlo, které nelze pokorně přijímat. Existuje zlo (projevy destruktivní a spoutávající zvrácenosti), kterému je třeba čelit s odvážnou vírou. Na základě konkrétních Božích slibů pro takové situace; a na základě jistoty, že Kristus je Pán, který ďábla přemohl a vždy znovu přemůže.
V takových chvílích ohrožení a úzkostí potřebujeme být skryti v Boží ruce a tomu zlému se v důvěře v Boha postavit na odpor. Neuhýbat. Víra je někdy i zápas. A někdy v takovém zápase potřebujeme povzbuzení od ostatních, kteří bojují se zlem stejně jako my. Významnou posilou nám smí být modlitební podpora od ostatních Božích dětí. Vědomí, že v takovém boji nejsme osamělí je nenahraditelnou posilou. Nenechme se v takových situacích svými pocity selhání, bezmoci a osamělosti izolovat od ostatních (pak jsme na tom jako kůzle oddělené od stáda, které se stává snadnou kořistí dravé šelmy).
Všechen lví ďábelský řev (všechny výhrůžky, hanobení a obviňování) nám mají nahnat hrůzu a spoutat nás strachem. I když se zdá, že je Bůh daleko, smíme se odvážit věřit jeho slibům a činům. Jde o to opřít se o Boha a o to, co pro nás udělal a dělá. Tak se rodí pevnost života, který je poddán Pánu, jeho vedení a působení. Je to Bůh, kdo bude mít poslední slovo. Ten, kdo nás povolal, nás dovede k tomu, k čemu nás povolal (do cíle – k věčné slávě). Jde o to hledět ve víře na Krista a odmítat zlo. Ďábel to vzdá.
-----
Zkoušky nás tříbí a posilují. Tváří v tvář zlu i samotnému ďáblu se pokořme před Bohem a nechme se jím posilovat. Bude to sice nějakou dobu trvat, ale zakusíme Boží vítězství. Bůh čeká, že se i my – ve chvílích zkoušek ohněm – pokorně a odvážně připojíme k vyznání, které čteme v listu Petrově: „Bohu veškeré milosti náleží moc na věky! Amen“
Slovo na cestu: 1Pt 5, 6-7
Požehnání: Iz 43, 1-3
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010