EN | CZ 

Kázání 2020-05-17 - Pavel Kuchynka

18. Května 2020

1Pt 3, 13-22

Nejlepší odpovědí je způsob života

(17.5. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Svět, ve kterém žijeme umí být velmi nepřátelský. Ale je víc než zřejmé, že křesťané musí v tomto světě počítat s nepřátelstvím, které u druhých vyvolává jejich jinakost. Asi každý z nás by mohl mluvit o tom, kde všude narazil a co všechno si musel vyslechnout kvůli své víře v Krista. Podle 1. listu Petrova je nejlepší odpovědí na všechno nepřátelství světa náš způsob života. Vzkříšený Kristus rád lidi překvapuje tím, že za nimi přichází naším prostřednictvím, aby mohli rozpoznat jeho jedinečnou nabídku.

-----

Jinakost – to že se někdo chová jinak než většina – většinou v lidech probouzí strach. Mnozí obyvatelé Římské říše pohlíželi na křesťany jako na podvratné živly. Křesťané totiž odmítali dělat mnohé z toho, co bylo považováno za projev loajality občanů říše. Někteří v nich kvůli tomu dokonce viděli nepřátele lidstva. A pak už stačil jen krůček k tomu, aby se tento strach proměnil v agresi.

I dnešní lidé nějak reagují na naši jinakost. Někdy je tou reakcí lhostejnost, někdy výsměch. Občas i skutečný zájem. Ale také to může být agrese. Mnozí z nás už asi poznali pravdivost Ježíšových slov o tom, že nikdo není prorokem ve vlastní rodině; a jaké to je, když kvůli následování Krista vznikne vzdálenost mezi otcem a synem, matkou a dcerou, snachou a tchyní. A hlavně, jak hrozně bolí výsměch a odmítání právě od těch nejbližších.

Oplácet nepřátelství stejnou mincí by každopádně znamenalo prohru. List Petrův nás proto vyzývá, abychom se v takových situacích chovali jako teroristé dobra. Teroristé (horlivci) dobra se nemají nechat vtáhnout do role nepřátel. Máme tím vzít nepřátelům vítr z plachet. Je to možnost, kterou díky Kristu máme. A díky Kristu máme k dispozici i slušný arzenál zbraní k přemáhání zla. Vždy při tom jde o to, že v druhých probouzíme jejich dobrou stránku. (?) Jak? Tím, že vhodným způsobem vyjádříme porozumění pro jejich hněv (pro jejich obavy). A tím, že se pokoušíme apelovat na jejich touhu po spravedlnosti a na jejich úctu k životu. Jsou to totiž touhy, které se ukrývají v srdci každého člověka.

Nicméně musíme vědět, že naše horlivost v prokazování dobra nemusí být vždy odměněna tak, jak bychom si přáli. Nedostali jsme slib, že se nám jako činitelům dobra vyhne každé zlo. Nevyhne. Ale někdy se nám ho podaří hodně zmírnit vhodnou odpovědí. Když vyslovíme argumenty, proč jednáme, jak jednáme. A když to uděláme mírně a s úctou k druhému – zdvořile. Pokud naše srdce patří Kristu (pokud jsme s Kristem vnitřně spojeni), neměl by to pro nás být problém.

Tváří v tvář výsměchu, pohrdání a pomluvám můžeme svůj pohled upřít s modlitbou na Ježíše a získat tak potřebný odstup od nepříjemných okolností. Tím se můžeme skrýt v Kristu a dát mu v takové situaci potřebný prostor. Pak už nemusíme a ani nechceme vítězit my. Přenecháváme vše v Božích rukách, aby o všem rozhodl on. Pak to smí být a bude cele Boží vítězství. Žádné zlo, kterému jsme vystaveni, pak nemůže překazit Boží plány.

Nemusíme se bát svých nepřátel. Vždyť jsou to v první řadě oni, kdo se bojí nás. Jejich agresivita (se všemi jejich výhrůžkami, urážkami a pomluvami) totiž prozrazuje jejich vlastní strach. A List Petrův nám říká, že se tímto jejich strachem nemusíme nechat nakazit. Tedy, když odpovíme na jejich zlobu dobrem. Tím jim nabídneme důkaz, že jim od nás nic zlého nehrozí. Pokaždé, když druhému nabídneme racionální a srozumitelné argumenty, dáváme mu šanci k přehodnocení iracionálních předsudků vůči nám.

(Vybavuje se mi vzpomínka z křestního shromáždění na Košuteckém jezírku. Jakýsi urostlý mladý muž tam tehdy dával nevybíravým způsobem najevo svoji nelibost s tím, že jako církev okupujeme veřejné prostranství. Zeptal se mě, proč si to divadlo nenecháme do kostela. Přemožen v srdci jsem mu řekl, že křest ponořením mnohem lépe vystihuje význam tohoto úkonu; a ujistil jsem ho, že to celé nebude dlouho trvat; a že to máme povolené. Bylo vidět, že ho to nalomilo. A pak jsem byl doslova puzen k tomu, abych došel až k němu a podal mu ruku. Vřele to přijal. Viděl jsem v tom vítězství Boží dobroty.)

Nikdy však nemá žádnou cenu zbožně okecávat svoje viny, svá selhání. Lidé totiž velmi dobře poznají, když se jim snažíme jen něco namluvit. Stejně jako poznají, že jim zdvořile – bez jakékoli povýšenosti a bez předstírání – sdílíme něco, co je pro nás důležité a vzácné. Naší nejlepší odpovědí vždy je a bude náš způsob života. Tedy způsob života, který se rodí ze vztahu se vzkříšeným Kristem.

Věřím, že neexistuje větší magnet než život skutečně svobodného člověka, v jehož srdci vytryskl pramen nesobecké lásky; a který vším, co říká a dělá, prokazuje druhému skutečný respekt a úctu. A to i tehdy, když je lidství toho druhého zahaleno do zlosti, zanedbanosti, nemoci, postižení, nebo je naopak zahaleno luxusem a kultivovaným vystupování.

To, jestli naši protivníci ale nakonec prohlédnou, není v našich rukách. A není to ani naše starost. Naší starostí by mělo být jen to, abychom jim nedávali do rukou munici svým nezodpovědným a zlým jednáním. Je lépe trpět nespravedlivě za dobré jednání než trpět spravedlivě za své zlé činy. List Petrův dokonce říká, že naše utrpení pro spravedlnost smí být projevem utrpení samotného Krista.

Ježíš přišel a přichází za všemi, aby mohli vyváznout před Božím soudem. A dozvídáme se, že jeho moc nemůže nikdo a nic zastavit. Vládne všude a všem. Jeho zvěst pronikne všude, aby všichni – tváří v tvář spravedlivému Božímu soudu – mohli udělat rozhodnutí. Až do poslední chvíle je to tedy nabídka Boží milosti. A platí i v této chvíli.

Tak jako se lidé kdysi smáli Noemu a jeho blízkým, když stavěli na kopci koráb, stejně tak se mnozí smějí křesťanům a jejich podivnému životu. Ale přesto je tu tato přezíraná a posmívaná menšina křesťanů jako svědectví o milostivé Boží nabídce záchrany pro všechny.

Nechtějme se ale mýlit. Dělící čára mezi dobrem a zlem není čára dělící lidi na křesťany a nekřesťany. Ta dělící čára probíhá uvnitř každého člověka – je v jeho srdci a v jeho svědomí. Každý z nás osobně – sám za sebe – může přijmout Boží nabídku odpuštění a nového života v Kristu. Co s touto nabídkou udělají ostatní, to je jen a jen jejich věc. My jim můžeme jen posvítit na cestu svým autentickým svědectvím.

-----

Ježíš přišel a stále přichází do vězení hříchu, aby všem temným silám ohlásil, že jejich vláda nad lidmi skončila. Nejvíce je Kristovo vítězství nad silami zla vidět v životech lidí, kteří už jeho nabídku přijali.Jsou to ti, kdo nespoléhají na své kvality, ale křtem se skryli v Kristu před Božím soudem. Jsou to ti, kteří své svědomí očišťují vyznáním svých vin. Jsou to ti, kdo svůj život žijí ve vztahu s Bohem – hledají a nacházejí to, co jim dává Bůh. Proto také mají pro druhé tu nejlepší odpověď na všechny jejich urážky, pomluvy a výhrůžky. Tou odpovědí je vždy náš život v Kristu. Amen

Slovo na cestu: 1Pt 2,15

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín