- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-05-03 - Pavel Kuchynka
05. Května 2020
J 10, 1-10
Život v plnosti –trvalá nabídka dobrého pastýře
(3.5. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Ježíš je v evangeliu představený jako pastýř, který shromažďuje všechny ztracené a nabízí jim úplně nový život a bezpečí. Je tím, kdo člověku rozumí jako nikdo jiný. Každého zná jménem – tedy velmi důvěrně. Vždycky však k člověku přichází dveřmi respektu a úcty. Je to respekt vůči Bohu i vůči člověku. Bere vážně vůli Boha, ale i naši lidskou svobodu. Tomu říkám nabídka!
-----
Ježíš za námi přichází dveřmi respektu a úcty. Zároveň je ale on sám jakýmisi pomyslnými dveřmi k novému životu. Každý, kdo pozná, že je pro tohoto Ježíše vzácný, a že může Ježíšovi důvěřovat, může projít. Většinou tomu předchází zkušenost, kdy Ježíš slovy evangelia promluví přímo k srdci člověka. Je to oslovení plné láskyplného zájmu. (Tak jak o tom mluví evangelium v příběhu muže, který byl od narození slepý; a kterého Ježíš uzdravil. Změna života tohoto muže byla tak veliká, že mu to způsobilo problémy. Začali se do něj totiž strefovat tehdejší strážci čistého učení o Bohu. A to proto, že byl uzdravený v sobotu. Když se o jeho problémech dozvěděl Ježíš, znovu toho uzdraveného vyhledal a promluvil s ním o svém poslání. Ten uzdravený muž pak plný vděčnosti vyznal, že Ježíšovi důvěřuje a padl před ním na kolena – prokázal mu tím božskou úctu.) Podobnou zkušenost s Kristem už udělali mnozí. Je to chvíle, kdy člověku dojde, že tohoto Ježíše miluje a obdivuje; že je mu vděčný a ví, že mu nikdo jiný nemůže nabídnout to, co on.
Ježíš je dveřmi, kterými člověk jednou vejde poprvé. Ale pokud jednou vejde a ochutná, jak chutná život ve svobodě; když si poprvé uvědomí, jak velmi je milovaným, chtěným a vzácným; začne se v něm rodit touha vcházet znovu a znovu – každý den; víc a víc; v dalších a dalších oblastech života. (Je to jako, když do vysušené africké pláně Okawanga začne proudit voda, která spadla z nebe v dalekých horách. Ta životadárná voda postupně promění celou tu vysušenou pláň v jednu zelenou pastvinu a v jezero plné pestrého života.)
Ježíš za člověkem přichází s trvalou nabídkou naplněného života. Je to však život, který člověk může poznávat a vychutnávat, když Ježíše s důvěrou následuje. Tedy když ve svém srdci přitakává tomu, co souzní s lidstvím, které vidí u Ježíše. Je to lidství, jehož zdrojem a silou je nesobecká láska. Láska, která je člověku vylita do srdce samotným Bohem. Člověk je pak touto láskou puzený, aby jednal s druhými tak, jak by si přál, aby oni jednali s ním. Je to život, který člověku dává Bůh. (!) Dává (nabízí), nikoli vnucuje!
Byli a jsou mnozí „pastýři“, kteří se vnucují a většinou si od druhých i něco vynucují. To, co druhým vnucují – byť jsou přesvědčeni o tom, že je to správné – je pro lidi naprosto – ale naprosto – cizí. Častokrát tím, co od lidí vyžadují, lidi jakoby testují. Třeba jako ti farizeové, kteří se naváželi do onoho muže uzdraveného ze slepoty. Byli si skálopevně jistí tím, že jsou dny, kdy Bůh prostě neuzdravuje. Takže jestliže Ježíš uzdravil onoho slepce v sobotu, měl smůlu. V jejich očích se jednoznačně provinil a prokázal jako naprostý neznaboh.
Proto se nedivím tomu uzdravenému muži, že si z těchto „pastýřů“ a z jejich osočování nic nedělal, ale svobodně jim řekl, co si o Ježíšovi myslí on: „Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“ Vlastně jim tím řekl, že ten laskavý Ježíš je určitě poslaný Bohem. A že Bůh Ježíše jistě vyslýchá právě proto, že bezezbytku naplňuje Boží záměry a koná to, co mu uložil Bůh.
Ježíš – plný respektu a úcty k Bohu i člověku – je dveřmi k novému životu pro všechny slepé. Tedy pro lidi s jakýmkoli druhem slepoty. (I když z evangelia víme, že slepota způsobená tím, že člověk nechce vidět, je skutečnou hrozbou – pro něho samotného i pro jeho okolí.) Ježíš se každopádně ani trochu nepodobá oněm pochybným pastýřům, kteří k člověku přichází jako zlodějové a lupiči – jako „pastýři“, kteří nemají, co dát a umějí jen brát. Ti většinou s druhými jednají ve stejné tónině, jako ti farizeové s oním uzdraveným mužem. Řekli mu tehdy: „Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ a vyhnali ho. Jsou s druhými vždy rychle hotovi. Pohlceni svými představami a sobeckými zájmy, se stávají zoufale nepoučitelnými.
A přesto Ježíš kvůli nim i kvůli nám říká znovu: „Amen, amen, … já jsem dveře pro ovce … Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Chce nás přimět, abychom se zamysleli nad důležitými otázkami svého života. (?) Co mi v životě přináší skutečné nasycení? V čem nacházím smysl? Pro co stojí za to žít? A kde všude se o to důležité nechávám okrádat různými zloději? A co hůř, v čem se těm zlodějům já sám podobám; v čem se i já podílím na jejich krádežích?!
Věřím, že onen muž uzdravený ze své slepoty se stal příležitostí pro mnohé, aby se i oni mohli dozvědět, že s Ježíšem je možné vejít do nového života. Svědčil o tom jeho nový život i způsob, jak s ostatními sdílel svou osobní zkušenost s Ježíšem. Pastýř Ježíš přišel a přichází, aby nás pozval ke skutečnému lidství. Nechce, abychom svůj život promarnili hromaděním majetku, honbou za opojnými zážitky a za pochybnými symboly úspěchu a vlivu. Nechce totiž, abychom jednoho dne zjistili, že jsme minuli to pravé bohatství, ty pravé prožitky, že jsme promarnili příležitosti učinit tento svět krásnějším a ochudili tím i ten svět, který má teprve přijít.
Ježíš jako pastýř vyzývá i nás, abychom si dali pozor na všechno, na čem příliš a sobecky lpíme. (Do rukou plných různých náhražek a falešných bezcenných cetek prostě Bůh nemůže vložit nic opravdu cenného. Jak často se podobáme těm bláznům z příběhů o čarovných jeskyních plných zlata a drahých kamenů, kteří si té blyštivé nádhery naberou kolik unesou. Pohání je přitom představa o báječném zajištěném životě. Když ale vyjdou z jeskyně ven, zjistí, že sebou vlečou jen hromadu bezcenného kamení.)
Každý z nás má nějakou osobnost. Některé věci jsou nám blízké, jiné vzdálené. Je to naprosto přirozené. A je dobrou zprávou všech evangelií, že Ježíšovi nic lidského není cizí. Ježíš plně respektuje naši přirozenost. Pravda někdy ji tříbí od toho, co je pro nás nebo pro ostatní hrozbou. Ale vždy to dělá s respektem a úctou k naší svobodě.
Ježíšovo promluvení je vždy osobní, osvobozující a pozvedající. Nikdy nás k ničemu nenutí. Nikdy si nic nevynucuje. Vždycky něco nabízí – něco ze sebe. Stačí jen poslechnout probuzenou touhu srdce a vkročit do otevřených dveří. A i když člověk zrovna prochází nějakou životní pouští, s tímto pastýřem brzy nalezne šťavnatou, výživnou a posilující pastvu. Tento pastýř je dveřmi, které jsou stále otevřené. To znamená, že se jimi vhází i vychází. Život s Ježíšem je dynamická záležitost plná vzájemného respektu a svobody.
-----
Ježíš za člověkem přichází. Volá ho jménem – oslovuje ho. Ale je to vždy člověk, kdo odpovídá. Buď jeho pozvání odmítá, anebo s důvěrou přijímá. Přemýšlel jsem, jestli jsem někdy litoval toho, že jsem Ježíšovi řekl: „Věřím, Pane“ a padl před ním na kolena? Ale nic, kvůli čemu bych toho litoval, jsem si nevybavil. A tak i dnes říkám s důvěrou: „Díky, Pane Ježíši za život, který mi dáváš. Prosím tě, veď mě dál.“ Amen
Slovo na cestu: J 10, 27-28a
Požehnání: Žd 13, 20-21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010