- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-04-19 - Vít Pavelek
20. Dubna 2020
Pokoj vám! Více než pozdrav.Jan 20.19-31
Videozáznam na kanále Youtube.com:
https://www.youtube.com/channel/UCo9YwgJkyPBx5gb8vu6-Gow
Pozdravení pokoje může být pro posluchače v kostele taková běžná forma pozdravu, kterou předepisuje liturgie. Takové „Čest práci!“ by znělo z kazatelen či od oltářů hodně podivně. Možná by se i někdo lekl, a utekl z kostela. Prosím vás, nevypínejte mne.
Pozdrav, tak jak jsme jej slyšeli v našem čtení, se vyskytuje v Janově evangeliu pouze třikrát a to právě zde. Pronáší ho vzkříšený Ježíš a je na něm mnoho zvláštního. Kdo čte pozorně, uvědomuje si, že to není jen obyčejný pozdrav, jako když se potkají dva přátelé. Je to dokonce víc než skutečné a upřímné přání blízkých lidí, kteří si vzájemně přejí dobré.
Zaznívá do situace, kdy jsou Ježíšovi následovníci schovaní před židy. My jim dnes můžeme závidět, že byli spolu. Mají pochopitelně strach. Před čtyřmi dny zatkli židé jejich učitele, den na to ho po rychlém soudu nechali popravit. Stačilo by málo a zlynčovali by i je. Do toho zjistili, že hrob, do kterého milovaného Ježíše položili, je prázdný. Co když to byl právě hněv židů, že mrtvému ani hrob nechtěli dopřát? Když pak přišla jedna z žen a řekla: „Viděla jsem Pána,“ považovali to za fake news. Náhle zaslechnou známý hlas. Ježíš je mezi nimi. Stalo se něco naprosto nepravděpodobného. To jsou chvíle, kdy člověk nakrátko přestává věřit svým očím a uším. „Pokoj vám!“ „Šalom!“ Spolu s pozdravem přichází skutečný pokoj a hlavně dárce pokoje. Ukazuje jim jizvy na rukou i v boku. Jakoby říkal; „Ano, jsem to já, není to žádný přelud ani dvojník.“ To, co učedníci uviděli a uslyšeli, jim konečně došlo a udělalo radost. Myslím, že to byla radost, která se nedá slovy popsat. Jan jen skromně poznamenal, že se učedníci zaradovali. Po strachu přišel pokoj. Ježíš jim dodal to, co jim události sebraly. Ježíš, ten vzkříšený, přivádí člověka ze stavu nouze do stavu míru. Venku za zavřenými dveřmi to ještě před chvilkou bylo nebezpečné tak, že se lidé báli. Nyní se již nebojí a dveře nejsou té změny příčinou.
V této naší době karantény mnozí lidé včetně křesťanů mohou cítit obavy, strach či úzkost. Leč po setkání se Vzkříšeným strach pomíjí. Je to zvláštní, ač se vnější podmínky nezměnily, člověk už nemá strach. Možná si sami vzpomenete na chvíle, kdy vás náhle, jako by sám, strach přestal trápit a dostavilo se uklidnění a dokonce i odvaha. Pokud vás strach z pandemie opustil, pak je to dobře. Ale není to důvod k tomu, abychom se začali chovat rizikově.
Druhé pozdravení. Druhé: „Pokoj vám!“ Když se učedníci doradovali, mohou konečně poslouchat svého učitele. Má pro ně něco mnohem těžšího než překonat strach z nepřítele. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Bůh Otec poslal Ježíš jako člověka mezi lidi, aby sloužil a aby sloužil až do krajnosti. Minulý týden o Velikonocích jsme si to připomínali. Ježíš se dal cele do lidských rukou, nechal si dokonce sáhnout na život, aby naplnil Boží vůli. Podobně jako vojáci nasazují své životy, aby jednak splnili rozkaz a aby přispěli ke svobodě lidí, za něž bojují. Ježíš nasadil svůj život za lidi, aby jim dobil svobodu.
Ježíš tedy posílá ty své přátele, aby stejně jako on, nasadili celý svůj život pro ostatní lidi. To je význam a smysl jejich poslání. To chce extra porci odvahy. Kdo důkladně domyslí, co všechno to znamená, kdo tzv. zváží náklad, ten může před takovým úkolem couvnout. Do toho tedy slyší každý povolaný učedník „Pokoj vám. Pokoj tobě!“ To je samozřejmě víc, než jen pozdrav nebo přání klidu. Je v tom koncentrované vše dobré; plnost všeho dobra a štěstí. Znamená život v souladu mezi člověkem a jeho okolím, ale také mezi Bohem a sebou samým. Je také příslibem, že ať se děje cokoliv, člověk není opuštěn, ani kdyby byl sám, za zamčenými dveřmi. Bůh je totiž s ním. Neopustí ho, ani když udělá chybu a selže. Je to jako výbava na cestu, kterou má člověk podniknout; výbava, která se nikdy nevyčerpá, i když už člověk vyčerpáním padá. Čím jsem starší a čím více sleduji faráře a kněze (sám jsem laik), rozpoznávám, že to co dělají, dělají proto, že je poslal Ježíš, jinak by už na to vše dávno rezignovali. Investují spoustu svých sil a času, ale odměnou jim bývá nejistota, jestli dělají správně. Často mají v mysli výčitku, že mohli udělat víc.
Třetí pozdravení. Třetí: „Pokoj vám!“ Tomáš prve s učedníky nebyl. On to byl, který povzbuzoval své přátele, aby šli spolu s Ježíšem do Judska, i když jim tam hrozilo vážné nebezpečí. On nepochybně Ježíše miloval. Zůstal ve svém zármutku o týden déle, než ostatní. I on má nečekanou příležitost se mezi svými přáteli setkat s Ježíšem. Scéna se opakuje – zavřené dveře, shromáždění následovníků. Tentokrát překvapivý Ježíš oslovuje přímo Tomáše. „Dotkni se mých ran, sáhni na ně.“ Aniž by se jich dotknul, odpovídá vyznáním víry: „Můj Pán a můj Bůh.“
Tato scéna nám říká, že můžeme promeškat příležitost setkání s Bohem, ale že on je natolik velkorysý, že nabídne jinou příležitost. To je další význam pozdravení Pokoj vám – šalom. Je to naděje, že ztracená příležitost není navždy ztracená. Je to naděje pro ty, kteří první oslovení od Boha neberou vážně. Je to naděje pro ty, kteří se modlí za své blízké a oni jsou stále neteční k nabídce Pokoje.
Co říci závěrem? Pokoj vám!
SNC: J 20.19 „Ježíš přišel, postavil se uprostřed nás a řekl: „Pokoj vám.“
Požehnání: Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010