EN | CZ 

Kázání 2020-03-22 - Pavel Kuchynka

24. Března 2020

Fp 4, 4-7

Důvod k radosti uprostřed stavu nouze

(22.3. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves, pro YOUTUBE)

Všichni zažíváme velkou změnu. Mnohé z toho, co bylo úplně samozřejmou součástí našich životů, si teď musíme odepřít. Ti, kteří se z nějakého důvodu vůbec nedostanou ven a žijí sami, si možná ve svých bytech začali připadat jako v domácí vězení. Na kdekoho můžou v této divné době dolehnout různé chmury. Chci vám proto přečíst slova, která napsal jeden vzácný muž svým křesťanským přátelům. Jsou to slova, která napsal, když se nespravedlivě ocitl ve vězení. Budu číst slova z listu apoštola Pavla Filipským (Fp 4, 4-4).

-----

Pavel díky svému uvěznění o mnohé přišel. Ale díky tomu mohl silněji vnímat, že o to nejdůležitější ho žádný žalář připravit nedokáže. Zjistil, že – ať je, kde je – má přístup ke zdroji nevyčerpatelné radosti. Ocitl se sice v nepříjemné situaci; ale nic – vůbec nic – mu nemohlo zabránit v jeho vztahu se vzkříšeným Kristem. Pavel už dřív v tomto listu napsal: „To, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“ Takže i když teď téměř o všechno přišel, vyznává, že o jeho největší životní poklad ho nikdo připravit nemůže.

(Vybavil se mi příběh o záchraně pětiletého synka jednoho anglikánského faráře. Tento chlapec vyskočil z okna hořící fary do náruče jednoho ze sousedů. Vzápětí všichni viděli, jak se propadl strop pokoje, ze kterého ten chlapec vyskočil. Když chlapce přinesli jeho otci faráři, tento muž prohlásil: „Sousedé, poklekněme a vzdejme Bohu dík! Ponechal mi všech osm dětí. Ať dům shoří, jsem dosti bohatý.“) Všichni se už nějakou dobu ocitáme v nelehké situaci. Věřím, že je to zvláštní příležitost, kdy můžeme objevit, nebo znovu objevit, co je v našich životech opravdu důležité; v čem se skrývá naše pravé bohatství; a snad můžeme pocítit i to, že jsme stvořeni pro víc než pro prchavý pocit štěstí.

Mám za to, že si lidé často pletou radost s krásnými, ale velmi křehkými, pocity štěstí. Jsou to pocity, které bývají často spojené s nakupováním věcí a s různými vzrušujícími zážitky. Pavel ale mluví o radosti, která není závislá na žádných okolnostech života. Nezávisí ani na tom, co vlastníme; ani na tom, co dokážeme. Říká, že je to radost pro, kterou je třeba se rozhodnout. (!?) Rozhodnout se pro radost se zaťatými zuby?! Nebo snad s úpornou snahou, že nebudeme myslet na starosti?! (!) Nic takového! Radost, o které mluví Pavel je v podstatě způsob života. Je to rozhodnutí přijmout život, který člověku připravil Bůh. Je to rozhodnutí ve všem, co život přináší, hledat a rozpoznávat pro co stojí za to žít. (Mnozí v těchto dnech šijí roušky, ale nejen pro své blízké. Šijí je pro zdravotníky, pro prodavače a pro úplně cizí lidi. Je to jen jeden z mnoha projevů nádherné vlny vzájemnosti a solidarity. Mnozí v těchto dnech více telefonují a zajímají se – především o ty, kteří jsou nějak znevýhodnění, osamělí nebo zranitelní. Nesobecká láska se znovu projevuje jako velmi kreativní a neúnavná síla. Nedávno mi jedna mladá žena sdílela, jak v ní i v těch, které obdarovává, tyto projevy nesobecké lásky probouzí tolik potřebnou naději. Jsou to projevy nádherné mírnosti – velkodušnosti – uprostřed našeho společného boje s pandemií koronaviru a s pandemií strachu.)

„Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.“, napsal Pavel uvězněný v žaláři. Napsal ta slova do světa, ve kterém se často zdá, že v něm Bůh úplně chybí a budoucnost vypadá velmi nejistě. (Když pacienta položí na operační stůl, cele se vydává do rukou lékařů. Dělá to s důvěrou vůči nim a s nadějí, že se za chvíli probudí k dalšímu životu.) Pavel vlastně říká, že neexistuje chvíle, kdybychom nemohli najít svou radost v Pánu. Někdy jsou však naše trápení a starosti opravdu veliké. Člověk se v nich doslova topí. To je důvod, proč potřebujeme výzvu k hledání a nalézání radosti v Pánu občas zopakovat. „Znovu říkám, radujte se!“, napsal Pavel Filipským. Znovu a znovu stojíme před rozhodnutím své starosti a trápení předložit Pánu. Je to rozhodnutí, nebýt už na všechno sám. Nedovolit trýznivým myšlenkám a pocitům, aby nás ovládaly a překážely nám.

(Jedna jediná mince dokáže zakrýt celé slunce.) Když člověk čelí těžkým situacím, rychle se v něm ozve, že by měl svůj život vzít do svých rukou; že by se o sebe měl postarat sám. A někdy se zdá – aspoň na čas – že se to docela daří. Pavel se však ocitl v situaci, kdy už nemohl téměř nic. Paradoxně ale právě díky tomu poznal, co všechno vlastně může.

Za každou starostí se vždy skrývá nějaká potřeba. Potřeba, kterou smíme předkládat nejvyššímu, který chce být naším nejbližším – Pánem, který je nám blíž než vzduch, který dýcháme. Důvěrná prosba k Bohu – dárci života – je projevem rozhodnutí, že už si nechceme svůj život zajišťovat jen svým vlastním úsilím. A pokud při tom člověk děkuje a nepřijímá nic s děsivou samozřejmostí, začíná vnímat, že i zdánlivé maličkosti jsou nádhernými dary nebe.

Pavel neříká, že díky víře v Krista všechny starosti a nepříjemnosti z našeho života vymizí. Nevymizí, ale ztrácí svoji zdrcující moc. Navzdory všemu, co vnímáme jako hrozbu, smíme s vírou v Ježíše někde hluboko v sobě mít pokoj. Pavel tento pokoj popisuje jako strážce, který člověku uprostřed všech bojů a hrozeb, pomáhá volit to, co je správné, a co má smysl. Díky tomu i zdánlivě bezvýznamné maličkosti získávají nebeskou příchuť. (Je to podobné náhlé změně počasí. Když se rozplyne mlha a všechno prozáří hřejivé paprsky slunce. Člověk najednou může naplno vnímat nádheru, která se ukrývala všude kolem.) Boží pokoj, který se člověku vlije do srdce, způsobí, že najednou všechno vnímá úplně jinak.

-----

Pavel chtěl, aby ve světě ovládaném strachem byly životy jeho filipských přátel oázami Božího pokoje. Podobnými oázami pokoje se můžou stát také naše životy, naše rodiny i celá společenství. Netrapme se starostmi. Udělejme ze svých starostí, Boží starosti. Předkládejme je s důvěrou Pánu. Taková důvěra nás uschopňuje, abychom všechno, čím procházíme, mohli vidět úplně jinak. Všechno máme doslova na dosah ruky (na dosah jedné modlitby). Nebojme se žádat. Rozhodněme se pro skutečnou radost! Amen

Požehnání: Nu 6, 24-26

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín