- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-03-01 - Pavel Kuchynka
09. Března 2020
Mt 4, 1-11
Pochybné nabídky a osvobozující volby
(1.3. 2020, ECM Plzeň 1, verze kázání upravená pro Horšovský Týn)
Slyšeli jsme dnes dva známé příběhy o pokušení. Ten první příběh z edenské zahrady skončil podlehnutím a pádem prvních lidí. Vidíme v něm lidskou touhu víc si smyslně užívat; mít všeho víc a mít větší moc, než jaká byla člověku dána Stvořitelem. Je to příběh, který je všem lidem hodně povědomý. Příběh z pouště však dávám všem, kdo podléhají novou naději. Příběh o Ježíšově pokušení na poušti nejenom odhaluje zdroj všech pochybných nabídek; je to příběh, který nám ukazuje i sílu osvobozující volby.
-----
Leckdy se v nás ozve něco, co nás nemile překvapí – něco, na co nemůžeme být hrdí (různé nízké myšlenky a touhy). Ježíš nám ukazuje, že to není důvod věšet hlavu. Naopak – ve světle zápasu, který tehdy podstoupil na poušti – smíme vidět, že je to příležitost pro naše správná rozhodnutí. Je to příležitost, poznat sílu života, ke kterému nás zve Bůh.
Jenomže občas čelíme opravdu záludným pokušením. Jsou to ta, která jako pokušení vůbec nevypadají. (Třeba, když člověk stojí krok od nějakého důležitého životního poznání a rozhodnutí, ale najednou odkudsi přilétne skvělá nabídka (myšlenka), že už je ale čas na oběd. A i když si člověk pomyslí, že to či ono rozhodnutí je moc důležité – důležitější než oběd – náhle přilétne další myšlenka: „No právě! Je to příliš důležité, než aby to šlo zvládnout těsně před obědem. Bude lepší se tomu věnovat odpočatý a posilněný/požehnaný dobrým obědem.“ No a jakmile člověk zamíří na oběd, bývá dobojováno. A přitom stačilo trvat na tom, že oběd počká, anebo vůbec nebude.) (?!) Vždyť dobré Boží dary jsou ale přece na to, aby se užívaly nebo ne?! (!) Ne, pokud jsou překážkou něčemu důležitějšímu; když to znamená, že jsme sobecké chtění povýšili na princip, který rozhoduje o všem! Právě toho se týkalo první pokušení Ježíše na poušti.
Jindy se zas člověk ocitne v situaci, která je doslova stvořená k tomu, aby se prokázalo, že Bůh je skutečným Bohem. (?) Jak může vypadat takové opovážlivé testování Boha – takový nezodpovědný skok do prázdnoty? Může vypadat všelijak; a dokonce může mít i nátěr zbožnosti. Může se opírat o nějakou citaci bible, která byla tak trochu násilně vytržena z kontextu a zneužita.
(„Nelekej se nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.“ Jsou to slova ze stejného žalmu, ze kterého citoval svůdce Ježíšovi. Jsou to slova, která chtějí člověka vysvobodit od úzkostlivosti a spoutávajícího strachu. Nikoli od zodpovědného chování tváří v tvář zjevným a reálným hrozbám.) Ano, Bůh od člověka žádá bezpodmínečnou důvěru. Důvěřujme mu. Ale nikdy se ho nesnažme k něčemu nutit. Nikdy se nesnažme dělat z výroků Písma magické formule, kterými se budeme zaklínat a kterými budeme přivolávat Boží pomoc. Nepokoušejme Boha. Vždycky však poslechněme jasné Boží promluvení, ujištění a přijměme darovanou Boží pomoc. Na to ukázalo druhé pokušení Ježíše na poušti.
(?!) A co takhle občas udělat kompromis se zlem pro získání většího vlivu? Účel přece světí prostředky, říká ďábel. Takže vlastně nesvětí. Kdykoli použijeme něco zlého ve snaze vykonat něco dobrého, nikdy tím něčeho opravdu dobrého nedosáhneme. Ať už si o tom chceme namlouvat cokoli. Cesta Božího království nezná kompromisy se zlem. Ježíš nás vyzývá, abychom se v tom, co děláme, nikdy nenechali ovlivnit ani přízní lidí, ani jejich nenávistí. O to šlo při třetím pokušení.
V životě dostáváme pochybné nabídky, které z nás mají udělat vlastníky věcí, druhých lidí, a nakonec i samotného Boha. Někdy si ani neuvědomujeme, jak záludné může být používání přivlastňovacího zájmena „MŮJ“. Jak snadno se od „mých bot“, přes „mého psa“, „moji ženu“, „mého učitele“ a „mou vlast“ dostanu až k „mému Bohu“. Tedy, že se začne vytrácet rozdíl mezi tím, když řeknu: „mé boty“ a když řeknu „můj Bůh“. Když začnu Boha považovat za někoho, kdo mi něco dluží za mé věrné služby.
Ježíš nám však ukazuje jinou cestu – cestu nevlastnění. Je to cesta důvěry v Boží lásku a dobrotu, kdy si necháváme všechno darovat Bohem. Vždyť nikdo nemůže o ničem říct „moje“ v plně majetnickém smyslu. To může jedině Bůh. A může to říct o každé věci i o každém člověku. K tomu, abychom si všechno nechali darovat Bohem, se však potřebujeme od Ježíše učit pokoře, odevzdanosti a poslušnosti. Ve spojení s Kristem smíme chtít totéž, co chtěl on. Díky zkušenosti s tím, jak dokáže Boží slovo nasytit naši duši, smíme chtít chléb pro mnohé, nejen pro sebe. Smíme žít životem důvěry, který nepotřebuje obdiv od druhých. A smíme se dotýkat bolesti druhých a být pro ně Božími služebníky. Taková služba může být pro ty, kdo padají pod těžkými břemeny, znamením záchrany.
Ježíš v pokušeních obstál a my můžeme také. Tedy spolu s ním a v moci Ducha svatého. Jde o to, dávat ve všem místo Ježíšovi, tak jak nás k tomu vede svatý Duch. Jde o to žít v důvěrném vztahu s Kristem v poslušnosti Bohu.
Ježíš na všechny pochybné nabídky odpovídal slovy Písma. Byla to slova, která se stala živým promluvením do jeho situace. Zároveň to byla slova, která byla vyjádřením toho, co Bůh očekává od člověka. Tedy od člověka, který našel svoji svobodu ve vztahu s ním. Takový člověk ví, že nežije jen z chleba; že nechce pokoušet Pána; a je rozhodnutý klanět se jen Pánu. Ježíš tehdy na poušti vlastně ukázal nám všem, jak je třeba na ďáblovy nabídky odpovídat. Ukázal nám, jakou silou je odpověď vyslovená na základě Písma. Tedy, když je to odpověď člověka, který důvěřuje Bohu a je rozhodnutý Boha poslechnout. Když je to odpověď člověka, který chce život darovaný Bohem. A chce ho proto, že je to ten nejlepší život pro něj i pro ostatní. Taková odpověď není lacinou frází dokola omílaných citací Písma. Je to odpověď, která tne jako meč.
-----
Dejme si pozor na lákavé nabídky z podezřelých zdrojů. Jsou to nabídky, které povyšují sobecké touhy nade vše; kterými se člověk snaží Boha donutit, aby vyřešil jeho nezodpovědnost; a které člověka vedou ke kompromisu se zlem. Nijak se s tím Zlým nedohadujme. Kdykoli je to třeba, řekněme mu to, co Ježíš: „Odejdi satane!“ Ďábel nás nechá; přistoupí andělé a s tím i chuť svobodného a naplňujícího života. Amen
Slovo na cestu: Jk 4,7.
Požehnání: Ř 15, 5-6.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010