EN | CZ 

Kázání 2020-02-23 - Pavel Kuchynka

27. Února 2020

Mt 17, 1-9

Víš, jaký Pán je – ve všem – s tebou?

(23.2. 2020, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

V životě přicházejí situace, které dokážou drsně prověřit, na co člověk skutečně spoléhá. Křesťan se v nich smí přesvědčit, jakou oporou je mu Ježíš. Příběh o Ježíšově proměnění nás staví před otázku: „Víme, jakým Pánem je Ježíš?“

-----

Týden před událostí na hoře proměnění, Ježíš zneklidnil své učedníky prohlášením, že za nedlouho půjdou do Jeruzaléma, kde bude trpět, bude zabit a vstane z mrtvých. Petr na to tehdy zareagoval velmi rozhodně a velmi odmítavě: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ (!) Nepřichází v úvahu! Pro Ježíše to byla příležitost, aby Petrovi i všem ostatním, řekl, co to znamená jít za ním: Je to život nesobecké lásky, která si žádá oběti. Mám za to, že od té chvíle byli učedníci trochu přepadlí. Až do té chvíle totiž šli za neohroženým Mesiášem triumfátorem.

Ježíš vnímal, že před cestou do Jeruzaléma, potřebují učedníci udělat zkušenost, která by jim nabídla jinou perspektivu. Rozhodl se jim ukázat slávu svého Božího synovství. Proto s třemi nejbližšími učedníky vystoupil do samoty vysoké hory. Tam nechal do jejich pochmurných myšlenek zazářit světlo své slávy. Petr, Jakub a Jan tehdy uviděli pravdu o Ježíši, která zůstávala a stále zůstává mnohým skrytá. Bylo to světlo, které jim mělo posvítit na každém dalším kroku za Ježíšem. Tím víc jim mělo zasvítit i uprostřed té největší temnoty, které šli vstříc do Jeruzaléma – uprostřed temnoty golgotského popraviště.

Z Ježíšova napomenutí – aby o tom nikomu neříkali, dokud nebude vzkříšen – správně tušíme, že této události z hory proměnění plně porozuměli skutečně až mnohem později. (Připomíná mi to scénu z filmu Pán prstenů, kdy mocná elfí královna Galadriel dala hobitovi Frodovi lahvičku se slovy: „Dávám ti světlo Eärendil naší nejmilovanější hvězdy. Kéž je ti světlem na temných místech až zhasnou všechna ostatní světla.“ A znalci tohoto příběhu vědí, že v nejtemnějších chvílích toto darované světlo mohutně vyšlehlo a temnotu zahnalo.) Světlo Ježíšovy slávy naplno vyšlehlo ve chvíli, kdy mezi ně přišel vzkříšený přes zavřené dveře.

Pravda o Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném je pravdou o Božím Synu – pravdou o Pánu slávy. Jde však o to, aby to byla pravda, která nám svítí na cestu, ať už procházíme jakoukoli situací. Je to pravda o tom, že naše jednání má budoucnost, i když při následováním Ježíše procházíme různými těžkostmi a nepříjemnými stavy. Nepochybuji o tom, že právě takovou jistotu nám chce Pán dopřát.

Tento příběh je nepochybně důležitý hlavně pro nás, kdo ho dnes slyšíme vyprávět už jako příběh o Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném. Je to příběh o Pánu slávy, který se chce znovu a znovu projevovat v životech svých následovníků a přinášet skrze ně do tohoto světa své království. Vždyť to byl právě tento Pán, který kdysi stál v pozadí boje za zrušení otroctví; v pozadí rozvoje vzdělanosti, vzniku nemocnic, zrovnoprávnění žen; a kdo stále boří rasistické a jiné předsudky. To všechno a mnohé jiné dobro se dálo a děje tam, kde lidé Ježíše skutečně poznávají a poslouchají. A i když nám někdy může připadat, že v tomto světě vítězí temnota a lež (že nemá cenu se o něco snažit), příběh z hory proměnění mluví o konečném vítězství světla a pravdy. Mluví o vítězství, které se dílčím způsobem projevuje už nyní. Je to vítězství, které nás sice neochrání před nepříjemnostmi, slzami, vráskami, modřinami a někdy i před šrámy; ale vždycky nám dopřává zakusit něco skutečně naplňujícího.

Pokud je Ježíš Božím Synem, Pánem slávy, pro nás osobně, pak ani my nemůžeme přeslechnout Boží výzvu z hory proměnění: „Toho poslouchejte!“ Je to jasná výzva, abychom věnovali pozornost jeho slovům a zachovávali je (jednali podle nich). Pak i uprostřed těžkých situací – a možná právě v nich – se nejvíce projeví a přichází Boží království. Z vysoké hory, kde se ukázala Ježíšova Boží sláva bylo nutné opět sestoupit do údolí. Tam se měla tato sláva projevit bez veškeré okázalosti – skrytá ve službě obětavé lásky. (Asi víte, že mnohá moderní a velmi výkonná auta mají ve své výbavě tzv. omezovač rychlosti. Jeho použití způsobuje, že auto, které jinak dokáže jet obrovskou rychlostí, může v určitých úsecích jet vždy jen takovou rychlostí, která je povolená – tedy žádoucí a bezpečná.) Poslouchejme a poslechněme, co v té či oné situaci chce Pán slávy. Možná to nebude nijak velkolepé, ale bude to kousek Božího království.

Nevím, jestli vám teď nepřišlo na mysl, že byste celkem rádi uvítali novou zkušenost s Ježíšovou Boží slávou. A skutečně, příběh Ježíšova proměnění naznačuje, že podobnou zkušenost je možné udělat. Většinou se to stane v samotě tiché odloučenosti, kdy se člověk na chvíli ocitne jakoby bez tíhy, která na něj doléhá v tomto světě. Je však potřeba zdůraznit, že taková zkušenost bude časově omezená. A i když ji člověk prožije jako něco úchvatného, je marné snažit se ji uměle prodlužovat, tak jak se o to nadšeně svým návrhem pokusil Petr. Možná chtěl dokonce na té vysoké hoře vybudovat svaté místo, kde by už mohli zůstat natrvalo ponořeni do Boží slávy. Říká se, že na hoře proměnění je možné v Boží slávě být, ale nedá se tam pro ni žít. Žít z ní a pro ni je možné jen v údolí naší každodennosti. Okamžik slávy tu není sám pro sebe, ale je tu proto, aby oděl všední věci září, kterou před tím neměly.

Každopádně, blaze nám, jestli si uděláme čas, když nás Pán pozve do samoty duchovních výšin. Věřím, že i společné uctívání Pána při bohoslužbách na skupinkách a jinde, může být časem pro takovou zkušenost. Pán umí často překvapit, i když to vůbec nečekáme. Přijímejme Pánovo pozvání, když nám chce nově ukázat svoji slávu. Když pak Pána slávy poslechneme, stáváme se nástroji jeho království. Jdeme za Ježíšem i za cenu oběti a lidé můžou – v tom, co děláme – zahlédnout Boží slávu. Ježíš sestoupil z hory proměnění jako služebník, kterého znali už před tím. Byl to ten samý Ježíš, který vším, co dělal ukazoval, jaký je Bůh. Byl to Ježíš, který nakonec došel až do cíle svého poslání, aby na kříži zaplatil výkupné za naše hříchy.

-----

Pán slávy nás vždy vede cestou služby. Nikdy to není cesta odsuzování druhých. Vždy je to cesta, která se o lidi uchází obětující láskou. Dokud však Ježíš nenaučí své učedníky, že kříž obětující se lásky je v této službě nezbytný, musejí být zticha a učit se. Poslouchejme Pána slávy a následujme ho ve všem. Amen

Slovo na cestu: Mt 16, 24b-25

Požehnání: 2 Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín