- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-02-02 - Pavel Kuchynka
18. Února 2020
1K 1, 18-31
Co prozradí naše chlubení?
(2.2. 2020, ECM Plzeň 1, verze přednesená v Horšovském Týnu 9.2. 2020)
Kdo by se rád někdy nepochlubil. Chlubíme se dobře vykonanou prací, svými dětmi, svými přáteli, známými, vybavením své domácnosti. Někdy dojde i na chlubení nějakými vlohami nebo nadáním. Někdo tu a tam přibalí i nějakou zvláštní zásluhu. Moc dobře se poslouchá, když pak nějakou událost nebo nějaký svůj čin, připíše člověk Bohu. Čím a jak se člověk chlubí, o něm každopádně vždy hodně prozradí.
-----
Apoštol Pavel vnímal, že korintští měli jeden specifický důvod k chlubení. Byli to jejich oblíbení kazatelé a učitelé. Je docela přirozené, že nějaký způsob projevu, způsob myšlení a nějaké důrazy jsou nám bližší než jiné. Problém ale nastává ve chvíli, když začneme všechno ostatní ignorovat; nebo když jednoho stavíme proti druhému v ostrém nepřátelství. Korintští si ani neuvědomili, že tím začali spoléhat na lidské kvality. Ale hlavně jim začalo mnohé unikat.
Podléhali nekritickému obdivu vůči těm, které považovali za učence, znalce a skvělé řečníky. Přestali vidět to podstatné: že všichni patří jednomu Kristu – a to Kristu, který se pro jejich záchranu nechal ukřižovat. V něj všichni uvěřili. Jeho všichni přijali jako svého Spasitele a Pána. Bez něj by všichni byli ztracení. Proto jim Pavel tolik zdůrazňuje význam Ježíšovy oběti.
Kristova oběť se stala jasným Božím zpochybněním všech lidských plánů a snah na vlastní záchranu – na vlastní sebezdokonalení. Kristův kříž otřásl a otřásá významem jakýchkoli lidských předností a zásluh. Pavel toto své tvrzení opřel o prorocký text knihy Izajáš: „Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.“ Jsou to slova, která kdysi Bůh vyslovil na adresu představitelů Judska. Tehdy, tváří v tvář veliké nepřátelské hrozbě Asýrie, totiž nechtěli Boha poslechnout. Spoléhali raději na své vlastní propočty a na pochybné spojenectví s Egyptem. Pavel chtěl, aby si korintští uvědomili, že spoléhání na lidské schopnosti vždycky způsobí minutí toho, co nabízí Bůh. Člověk se vlastní moudrostí poznání Boha a jeho cest nedobere. Lidské snahy o vlastní sebepotvrzení a sebezdokonalení se ukazují – při pohledu na Krista ukřižovaného – jako zoufalý a také opovážlivý pokus o vlastní záchranu. (Někdo to výstižně přirovnal ke snaze člověka, který klesá do močálu a snaží se sám sebe vytáhnout ven za vlasy na vlastní hlavě.)
Ani záchrana člověka a ani jeho proměna, nemůže být založena na lidských schopnostech. Bůh nás zbavuje falešné chlouby a probouzí v nás jinou chloubu. Chloubou zachráněného člověka je víc a víc to, co pro něj udělal a co v něm stále koná Kristus. Je to chlubení, které přiznává veškerou slávu Ježíšovi. A i když tato chlouba mluví i o činech vykonaných lidmi, vidí, že jsou to činy, které jim daroval Ježíš. Kéž slova, kterými vyjadřujeme svůj dík Ježíšovi, vychází ze srdce, které je opravdu naplněné vděčností. Kéž naše slova: „Díky Pánu!“ nejsou jen prázdnou frází. Kéž opravdu mluvíme o tom, co pro nás nebo pro druhé udělal Pán. Věřím, že to tak bude, když budeme Pánu děkovat a když ho budeme mnohem víc žádat.
Doufám, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že slovo o kříži je trvalou výzvou i pro nás, kdo už jsme v Krista uvěřili. Je to výzva, abychom se vypořádávali se všemi projevy pýchy, samospravedlnosti, sebeprosazování a pochybné soutěživosti – tedy se vším, co bylo tak časté mezi křesťany v Korintě a co spolehlivě ničilo jejich společenství.
Jakýsi moudrý farář prý řekl: „Pánu Bohu docela často překáží naše genialita.“ Podle Pavla je na naši genialitu a zbytněné ego jedinou odpovědí Kristův kříž. Pavel sám se zřekl soutěže o potlesk korintských; odmítl snahu strhávat na sebe pozornost; sklízet obdiv a uznání. A aby byl v této věci dobrým příkladem, rozhodl se, že před nimi nebude vystavovat svoji vzdělanost a raději před nimi bude bláznem pro Krista. Byl rozhodnutý, že mezi nimi bude mluvit jen o tom, co skrze něj – ať slovem nebo skutkem – vykonal Kristus.
Každý z nás je v něčem dobrý. A každý z nás se ocitá v pokušení, že se tím bude chlubit. Někdy to mívá podobu povýšeného soudu nad někým, kdo v té záležitosti tak dobrý není. Jako bychom my všechno zvládali na 100 %. Pro toto chlubení se člověkem, můžeme přestat žít v souladu s tím, co máme v Kristu.
Kristova moudrost, spravedlnost, posvěcení a vysvobození jsou nám přístupné a můžou být naše. (Nevím, jak to mají jiná manželství, ale moje žena získala sňatkem přístup ke všemu, co je mé. Je ale jen na ní, co podle své potřeby použije. Každopádně už na nic nemusí být sama.) To, co máme v Kristu si vždy přivlastňujeme vírou.
(?) A jak ve víře získáváme podíl na tom, co je Kristovo? Moudré je v našem životě všechno, co je projevem následování Krista. Všechno, co je určováno Ježíšovými postoji a hodnotami, které přinesl a žil. (!) Nepleťme si tedy Kristovu moudrost s chytráctvím – s životem na základě naředěné verze Ježíšových výzev! Spravedlnost je darovaná všem, kdo spoléhají na dostatečnost Ježíšovy oběti a s tím předstupují před Boha. (!) Nechtějme se tedy opírat o svoji vlastní spolehlivost a své domnělé zásluhy! Posvěceno je v našich životech všechno, čemu Ježíšova přemáhající přítomnost dává novou kvalitu – všechno, co se stává takovým, jakým to Bůh vždycky chtěl mít. Posvěceno je všechno, kam Ježíše zveme jako skutečného Pána. (!) Nechtějme tedy být svými vlastními pány! V Kristu smíme žít s pečetí vysvobozených – těch, co mu patří a radostně očekávají jeho návrat v moci a slávě. (!) Nechtějme si něco nalhávat o své svobodě! Mnoho lidí mluví o své svobodě, a přitom jsou spoutaní mnoha řetězy. Kristova moudrost, spravedlnost, posvěcení a vysvobození jsou podle Pavla jediným oprávněným důvodem k chlubení.
Bůh se rozhodl zahanbit vše domněle moudré a silné. A udělal to tak, že vyvolil to, co svět považuje za neurozené a slabé. Dílo záchrany svěřil tichému a pokornému tesaři, který se obětoval. Přizval k tomu i jeho následovníky. „Bůh vyvolil to, co není.“, tedy to, co bylo v očích světa naprosto bezcenné. To ale není výzva ke smíření s naší vlastní bezvýznamností. Naopak. Bůh se rozhodl, že se dá druhým poznat v novém životě lidí, kteří následují Krista a spoléhají jen a jen na něj. Je to tedy výzva přijmout Boží záměr. (!) Vždyť si nás povolal Bůh! A Bůh ví, co dělá.
-----
Všude tam, kde nám v životě chybí naplňující radost, potřebujeme nově odpovědět na Pavlovu výzvu, abychom se paradoxně chlubili ne vlastním, ale „cizím“ peřím. Je to výzva chlubit se peřím Ježíšovy moudrosti, spravedlnosti, svatosti a svobody. Možná se toto peří objeví i ve službě skvělých učenců a řečníků v církvi. Nechtějme však spoléhat na žádného člověka. Děkujme za Ježíšovo peří a prosme ať je ho mezi námi víc. Přivlastňujme si ho vírou. Buďme skutečně moudří, spravedliví, svatí a svobodní. Podílejme se na tom, co je Kristovo. Amen
Slovo na cestu: 1K 3, 21-23
Požehnání: 2K 13, 13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010