- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2020-02-16 - Zdeněk Eberle
18. Února 2020
Kázání na Bolevci, neděle 16.2.2020; za základ jsem použil zvuk. záznam mého kázání v Tachově ze 16.9.2018
Ž 119,1-8; Dt 30,15-20; Mk 12,28-34; Ko 3,12-17 Předpoklady dobré oslavy Národního týdne manželství
Milí bratři, milé sestry a přátelé, jeden citát od de Saint-Exupéryho zní: „Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět.“ A to je i biblická pravda. A tak si říkám: „Škoda, že Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry byl pilot. Mohl toho napsat víc.“ A protože se na mimobiblický citát obvykle nekáže, chci se držet obou přečtených biblických textů, která zde zazněla; to je ono dvojpřikázání lásky a to, co jsme četli z epištoly Koloským. Text z epištoly Koloským jsem pro dnešek vybral mj. proto, že je takový dvojznačný. Dostal jsem za úkol kázat k příležitosti Národního týdne manželství. (Prosím!!! Nebude to manželský seminář!!) Takže ten text je v prvé řadě určen lidem v církvi a míří do nitra každého křesťana a platí pro všechny vztahy. A řeknu vám, že žít ve vztahu není jednoduché, má-li to být dlouhodobé, kvalitní a obohacující. Žít ve společenství, a to jak ve sboru, ale i v manželství, to je nejen odpovědnost, ale i výsada. Snad bych to měl říct obráceně; je to výsada i odpovědnost. Ale výsada jednoho je zpravidla zajištěna odpovědností druhého. A Pán Bůh chce, abychom ve vztazích zjevovali Boží charakter. Zralost se neměří znalostmi, ale způsobem života. V tom se pozná zralost. A myslím si, že to není v našich přirozených silách. A my máme zdroj! Je to zmocnění od Ježíše, ale není to takové zmocnění, které, když jdete, tak na vás najednou spadne. My si pro něj musíme chodit, musíme vědět, že to potřebujeme a také tomu otevírat cestu a zametat tomu cestu. Tedy chtít jej a usilovat o něj.
Milí manželé, muži a ženy v manželství, vím, že jste ve vašem manželství zpravidla každý jiný. A to je dobře. Můžete se vhodně doplňovat a vy už to děláte; někdo teprve chvilku či pár let, někdo už dlouhou, dlouhou dobu. Ale každý z nás k tomu potřebuje Boží lásku. To je ta láska, o které píše tentýž autor do Korintu, že je shovívavá, laskavá, nezná závist a také, že nehledá svůj prospěch, takže toho druhého nemá pro uspokojování sebe sama. Nerozčiluje se kvůli nepochopení. A se vším se dokáže vyrovnat. A je bez konce. Skoro před třemi lety byli u nás na návštěvě manželé, kteří se brali u nás na Bolevci v roce 2006 a ten bratr, manžel, si vzpomněl, že jsem s nimi mluvil asi po roce jejich manželství a říkal jim tehdy, že po roce manželství ještě neví, co je to láska. A on se mi o prázdninách 2018, 12 let po svatbě přiznal, že jsem ho tenkrát hrozně naštval, ale že mi teď musí dát za pravdu. Rok po svatbě to ještě člověk neví. Takže po 12 letech mi dal za pravdu. Teprve dlouhou ujitou cestou poznáváme, co je to láska. Poznáváme to tehdy, když už jsme absolvovali řadu zátěžových testů, zkoušek a něco jsme se už naučili.
Vzpomínám si na Manželské večery, které jsme tu také měli a kam jsme s Danielou také chodili. A slyšeli jsme při nich příběh, který autor toho projektu zmiňuje. Je to zážitek jednoho moderátora rodinné a sborové oslavy, výročí diamantové svatby. Mluví s ženichem, stařičkým pánem a ptá se ho: „Johne, řekni mi, za těch šedesát let, jsi nikdy nepomyslel na rozvod?“ A stařičký oslavenec mu říká: „Na rozvod ne, ale na vraždu.“ Dost mne štve, že pojem láska se tak vyprázdnil. Lidé si ho pletou se zamilovaností, s erotickou láskou a já nevím, s jakými ještě podobami tzv. lásky. A pro tu svoji představu lásky nevidí ten základní Boží postoj k nám. A nevidí ani potřebný postoj, že děláme v lásce to, co prospívá druhému. Takže se omezujeme. Musíme se přirozeně omezit. Jistě jsou i patologické výjimky, kdy člověk potřebuje slyšet: „Miluj se tak, jak miluješ druhého!“I to se někdy stává, ale jsou to výjimky. Ale většinou platí: „Miluj bližního, kterého vidíš, když ses naučil milovat Boha, kterého nevidíš.“ Při dnešní příležitosti mi slovo „bližní“ vyvstává ještě v jiném smyslu, než jak ho v podobenství vykládá Pán Ježíš. Pro mne ten „nejbližnější“ bližní je moje manželka. Máme všechny předpoklady, abychom mohli čerpat ze zdroje lásky, tedy od Boha. A co řekl Pán Ježíš zákoníkům a farizeům v Jeruzalémě, je zákon, opakovaný ze Staré smlouvy a to, co píše apoštol Pavel bychom mohli nazvat prováděcím nařízením. Nebo prováděcí vyhláškou. Nejsem právník, ale tak to jako čtenář bible vnímám. Když jsem začal studovat dopravní průmyslovku a začali jsme brát dopravní předpisy, kantoři nám říkali, že tyto předpisy skutečně plynou z praxe na dráze, ze života, že dopravní předpisy jsou psány krví a vylepšovány, skoro cizelovány na základě nehod a malérů. Boží zákony tento postup nepotřebují, protože nám je Pán Bůh dal rovnou, abychom přežili. Jenže já si myslím, že už jsme tak otrlí, že ani maléry druhých s námi nic moc nedělají. A tak v tom Pavlově prováděcím předpisu, který platí pro církev a i pro to nejmenší společenství lidí, pro manželství, jsou správné dispozice.Jsou tam jmenované skutečnosti, které nám musí sestoupit z hlavy do srdce, abychom se při každé příležitosti nemuseli dívat do nějaké příručky, pomůcky, co že jako máme dělat? Musí se to stát součástí naší osobnosti a co, jak říkal Hurvínek, „odrecitujeme v půl druhé v noci v bačkorách.“ Musí to prostoupit celý náš organizmus, je třeba se s nimi ztotožnit. Ne jim jenom přitakat nebo dokonce říct: „No, to by se mělo!“ Pokud se to nestane součástí vašeho přirozeného uvažování, tak pořád je to málo. Ty popisované skutečnosti se musí stát součástí naší bytosti. A začíná to snášením druhého v atmosféře odpouštění. Proč si myslíte, že ten John z Manželských večerů pomyslel možná několikrát během svého manželství na vraždu a přesto oslavili diamantovou svatbu? Já myslím, že odpouštěl a jeho manželka také; to není jinak možné!!! Protože jinak by zahořkl, zatvrdil by se… A víte, že takové lidi znám? I taková manželství. Je tam smrtící atmosféra hořkého jedu, ve které musí žít i další, kteří za to nemohou; např. jejich děti. Komu je zatěžko odpustit, pravděpodobně nepřijal sám z Boží ruky hluboké odpuštění. Třeba si myslí, že na tom není až tak zle, aby to potřeboval!! A jako vrchol Pavel dodává: „Oblecte se láskou, která je dokonalou vazbou. Nechť pokoj Boží rozhoduje ve všech záležitostech vašeho srdce“, protože je to pokoj, mír, ke kterému jste byli povoláni, takže můžete být spojeni v jednotě. K tomu Pavel ještě přidává jednu milost, kterou nazývá dokonalým svazkem v lásce. Láska je spojovací silou, která drží celé křesťanské tělo, to i to, pohromadě. Tendence každého lidského společenství je dříve či později se rozejít. Láska není pocit, není to emoce; je to rozhodnutí vůle, protože to, co jsem jmenoval předtím, tedy pocit, přicházívá až potom. (A předchází tomu zamilovanost: ve společenství i v manželství.) Pavel předkládá živý obraz: „Nechť pokoj Boží rozhoduje ve všech záležitostech vašeho srdce.“ Doslova to znamená: nechť je pokoj Boží rozhodčím ve vašem srdci. Pavel tu užívá slovo ze sportovního prostředí. Jde o výrok rozhodčího, který staví situaci mimo jakoukoliv diskuzi. I toho rozhodčího na těch štaflích na tenisovém dvorci, kterému tenistky nadávají, že je zloděj. Když to rozhodčí řekne, tak to platí. Je to mimo jakoukoliv diskuzi. Je-li Boží pokoj rozhodčím v srdci jakéhokoliv člověka, pak, když se střetávají emoce a táhnou nás současně na obě strany, rozhodnutí Kristovo nás drží na cestě lásky a církev a manželé zůstávají jedním tělem, jak to má být. Cesta k správným činům znamená učinit Ježíše Krista rozhodčím mezi konfliktními emocemi našeho nitra, našeho srdce. A když budeme dbát jeho rozhodnutí, nemůžeme jít špatně. A nakonec uvádí Pavel velký princip života: vše co děláme nebo říkáme, musíme dělat nebo říkat ve jménu Ježíšově. Jeden z možných testů je (to jsem se dozvěděl jako kluk v dorostu od bratra kazatele): když to děláš, můžeš se přitom modlit? Upřímně? To může být pro tebe pomůckou. Jestli děláš něco „levýho nebo dobrýho“. Takže jeden z testů je: mohu to dělat a vzývat při tom jméno Ježíše? (Existují ale také lidé s totálně poničeným svědomím. U těch to neplatí.) Mohu to dělat s prosbou o Ježíšovu pomoc? A jeden z nejlepších testů každého našeho slova, pokud jsme schopní myslet dřív, než to řekneme (což bývá můj problém.. L): mohu to vyslovit a stejným dechem vyslovit Ježíšovo jméno? Mohu takto mluvit, když vím, že on mne poslouchá? Bude-li člověk testovat každý čin i slovo v přítomnosti Ježíše Krista, tak to nemůže být špatné.
Náš dnešní biblický text se zmiňuje o vděčnosti. Musím to zmínit také. A inspirován knihou Henriho Nouwena (Návrat ztraceného syna) chci vděčnosti věnovat alespoň kousek dnešního kázání. V té knize je vděčnost postavena jako protipól zatrpklosti. A je to opravdu tak: musíš si vybrat!! Buď budeš zatrpklý nebo vděčný. V manželství nebo ve společenství. A pokud jsem mluvil o lásce jako o rozhodnutí, tak i zde musím říct, že vděčnost je také otázka rozhodnutí. Když mi např. někdo řekne, že něco dělám špatně, mohu říct: „Díky, žes našla odvahu mi to říct. Díky, že mi to říkáš!!“ Nebo si mohu navodit postoj kuřete Napipi. Víte, jaký je to postoj? Nikdo mě němá rád, všichni na mě něco vidí či „ty mi máš tak co říkat!!“ Budeš-li hledat důvody pro zatrpklost, určitě je najdeš. Budeš-li poctivě hledat důvody pro vděčnost, také je určitě najdeš. A to ani nemusíš být velký „haleluják“. A společenství potřebuje hodně vděčnosti. Koho máte raději? Zatrpklého člověka nebo vděčného? „Projevy vděčnosti člověka činí vděčným, protože mu krok za krokem zjevují, že všechno je milost.“ H. Nouwen Vděčnost je i krok víry. Věřím, že vděčnost je i jedním z jazyků lásky.
Přátelé, chování k partnerovi musí být jiné, než ke komukoliv jinému!! A musí být lepší!! Znamená to, že muž a žena nedělají věci, se kterými by partner nesouhlasil. A že bolest partnera je i moje bolest.
K tomu vám dopomáhej Bůh. Vám, i vám, i vám a ostatním.
Milí manželé, tak jak vás tu vidím, jste v každém vašem manželství v jiné fázi velmi, velmi dlouhého projektu. Někteří kousek za startem, někteří se blížíte k předpokládanému středu, jiní jste už dávno za polovinou projektu. Ten projekt se jmenuje spokojené manželství. A málokomu se ho podaří vybudovat. My, lidé, míváme tvrdá srdce. Škoda!! Ale tento projekt nejede na vzduch či spíše vzduchoprázdno. Potřebuje určité vstupy. Jsou to mj. skutečnosti, o kterých jsem tu mluvil. Ale není tady místo na křeč, na trápení, jestli jsem udělal či udělala všechno správně, a to z hodiny na hodinu. Zralý křesťan si takové principy dávno osvojil a staly mu úplně přirozenými. Myslím, že je tady spíš příležitost k vděčnosti, že nám Pán Bůh dává dobré rady i prováděcí předpisy, které nás mají uchránit před karamboly.Manželství je moc dobrá instituce, zřízená od Boha a za tu trochu námahy o věcech přemýšlet a dělat je to jistě stojí.
Věřím, že za to stojí i dobré společenství sboru či farnosti.
Amen.
Slovo na cestu: Kéž cesta celého života tvého směřuje jasně a drží se pevně zábradlí Zákona tvého.Ž 119,5 SNC
Požehnání: Kéž (Ať) ve vašem srdci nakonec vždy zvítězí Kristův pokoj, jak to má být u těch, které on spojil. (A nezapomeňte) Kéž nezapomínáte na vděčnost. Podle Ko 3,16 SNC
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010