EN | CZ 

Kázání 2020-01-26 - Zdeněk Eberle

28. Ledna 2020

1K 1,10-18 Vnitřně rozdělená církev aneb nemáme také "skobu" na našem křesťanském obleku?

Milí povolaní svatí na Lochotíně!! (Tak vás mohu oslovit ve shodě s listem apoštola Pavla do Korintu.)

Minulé kázání Pavla K. (minulou neděli) jsem poslouchal opravdu pozorně. Už jsem věděl, že budu kázat na pokračování textu dopisu apoštola Pavla do Korintu (1 K); měl jsem vlastně už kázání dávno hotové. A tak mne ještě víc fascinoval postoj apoštola Pavla k tomu „jeho“ korintskému sboru. Jak říkal Pavel K.: asi opravdu nejproblémovější sbor a apoštol Pavel jim píše s takovou láskou!!! Já bych je nahnal na malý dvorek, vzal dlouhý bič a vysvětlil bych jim to srozumitelně. Vím, že bych nic nedokázal. Rozhněval bych si je. Ten Pavlův postoj obdivuji víc než 30 let. Dnes budu mluvit o dalších problémech tohoto sboru, ale ani tyto problémy nediskvalifikují křesťany korintského sboru, aby je neoslovil „svatí“ (tedy oddělení pro Boha). A v úvodu listu Pavel píše zajímavá slova: „povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás:“… Takže: je to také pro nás!!! Oslovení i obsah. A myslím, že bychom měli klidně zakejhat!!! Víte proč? Jsme také ty „potrefené husy“.

Z tohoto dopisu je zřejmé, že dětské nemoci církve se církve drží pořád stejně, protože my, lidé, se neměníme. Mění se kolem nás postupem věků jen kulisy a okolnosti. Pavel nám svým, "pavlovským", způsobem přehrává situaci, o které se dozvěděl asi z pro něj důvěryhodných zdrojů a glosuje ji víc, než nějakými uštěpačnými a ironickými poznámkami, jak to čteme na jiných místech jeho listů. A dělá to dřív, než se pustí do odpovědí na otázky, na které později zcela zřetelně v dopisu odpovídal. A máme-li pomyslet na těžší otázky spojené s životem našeho společenství, zastavme se u této skutečnosti hned na začátku Pavlova listu.

Pavel nevidí korintský sbor jako rozbitý, ale mluví o neshodách, o dělení sboru na skupiny, které si vybrali své zaměření podle žijících mužů, a to proti jejich vůli. Totiž: jak známe Pavla, Apolla a Petra, nesouhlasili by s ničím podobným, totiž: aby se stali těmi, ke kterým se budou lidé hlásit jako ke svým následovníkům. Resp.: napodobovat tyto muže, to ano!! Ale nikoliv, že by měli říkat: „Já patřím Pavlovi“ nebo „Já jsem Pavlův“, atd. V případě Pána Ježíše je to poněkud atypické, ale k tomu se ještě dostaneme.

Proč tito Korintští bratři nežijí jako bratři, jako kousek Kristova těla? Proč se hádají, proč nejsou svorní? Co znamenají jednotlivé strany, včetně strany "kristovské"?

Ať už to znamenalo cokoliv, ať byly tyto důvody jakékoliv, nejsou tyto důvody tak podstatné s ohledem na princip, který má církev zachovávat, chce-li být zdravá. Podstatná je jednota v různosti. Je možné Pána Ježíše rozdělit? Každý soudný křesťan řekne, že nikoliv, ale tiše si pomyslí něco jiného. Totiž že ten jeho směr a vnímání evangelia je přece správné. Proč? Protože mu vyhovuje, cítí se v něm bezpečně, bez námahy porozumět něčemu jinému a také být obohacen něčím jiným. Je to poněkud přízemní vnímání a výraz sobectví i podvědomých nároků, aby všichni byli jako já. Je to, samozřejmě, i velice sobecké pro nově příchozí do konkrétního společenství, protože to jaksi mlčky předpokládá, že všichni, kdo ještě přijdou, budou přece jako on nebo jako ona. (Protože ten "můj" důraz a zaměření je správné.)

Výzva ke stejnému usuzování a smýšlení nesmí být brána ve smyslu moderního totalitarismu, ale ve smyslu celého Pavlova kázání - je jeden Kristus, jedno evangelium, jeden základní vztah, v němž člověk uznává Boží lásku a který je nad všechny lidské odlišnosti. Celý Nový zákon je svědectvím o "nestejném smýšlení" evangelistů a ostatních píšících mužů církve, které je přesto jedním "nehádajícím se" vyznáním víry v Krista jako Pána. (www.vira.cz)

Teď pokus o výklad jednotlivých směrů v Korintu; jsem přesvědčen, že podobně to lze vnímat leckde; i u nás.

Pavel zjišťuje v korintské církvi čtyři strany. Neoddělily se od církve; rozdělení je dosud uvnitř společenství. Slovo, které používá k popisu situace je SCHIZMATA, což je slovo pro trhliny v oděvu. My tomu říkáme díra nebo dokonce "skoba". Korintská církev je v nebezpečí, které nastane stejně nepozorovaně, jako se trhá oděv. Korintské kliky si přisvojily jména velkých postav církve bez jejich vědomí a souhlasu. Nezřídka se stává, že tzv. podporovatelé nějaké osobnosti jsou větším problémem než otevření nepřátelé. Podívejme se na ty strany a pokusme se zjistit, co zastávají. Připouštím, že jsou to spekulace, ale s vědomím trpkých zkušeností z církve.
1. Byli tu lidé, kteří prohlašovali, že naleží k Pavlovi. Pravděpodobně to byla strana především pohanů. Pavel vždy kázal evangelium křesťanské svobody a konce zákona. Je pravděpodobné, že tato strana se pokoušela změnit svobodu v povolení dělat si, co chce a používala nově nalezené křesťanství jako omluvu toho, že si dělá, co chce. Tito lidé třeba zapomínali, že byli spaseni ne ke svobodě hřešit, ale ke svobodě nehřešit

2.Byla tu strana, která prohlašovala, že patří k Appolovi. Ve Sk 18,24 je stručný Appolův charakter. Byl to Žid z Alexandrie, výmluvný muž, zběhlý v Písmu. Alexandrie byla centrem intelektuální aktivity. Právě zde vytvořili učenci vědecké alegorizování Písma a hledání neskrytějších významů v nejjednodušších pasážích.

Pozn.: Zde je příklad jejich činnosti. Epištola Barnabášova, alexandrijské dílo, tvrdí na základě srovnání Gn 14,14 a 18,23, že Abraham měl domácnost o 318 lidech, které obřezal. Řecky je 18 – Řekové používali písmena i pro označení číslic – iota a eta, což jsou první dvě písmena jména Ježíš; řecky se 300 zapíše jako tau, což je znak kříž proto je tato dávná událost předpovědí ukřižování Ježíše! Alexandrijské učení bylo plné takových výkladů. Dále byli Alexadrijci nadšenci pro literární krásu.

Byli lidmi, kteří zintelektualizovali křesťanství. A byli v nebezpečí změnit evangelium ve filozofii. A stane-li se křesťanství pouze filozofií, stane se koníčkem a hezkou zálibou bez osobního apelu na podobu naší osobnosti!!

3. Byli tu lidé, kteří se hlásili ke Kéfovi. Kéfas je židovská forma jména Petr. Tito lidé byli nejpravděpodobněji Židé a snažili se učit, že člověk musí stále zachovávat zákon. Byli to zákoníci, kteří vyvyšovali zákon a tím zmenšovali milost. (I - III: Barclay: Komentář 1K)

4. Byli tam lidé, kteří vyhlašovali, že patří Kristu. Osobně si tuto skupinu představuji jako nejméně tolerantní, dovolil bych si říci, že militantní skupinu, která prohlašovala, že pokud je někdo správný křesťan, tak to jsou oni. Protože k nikomu vyššímu se hlásit nemohli!! Další nebezpečí takové skupiny bývá, že nepatří Kristu, ale Kristus ve skutečnosti patří jí. Charakter: netolerantnost, samospravedlnost. A přiznám se, že se skoro děsím křesťanů, kteří vyhlašují (nebo si to jen myslím), že oni jsou ti „praví křesťané“. Jsou v nebezpečí, že sebemenší drobnost z jejich bratrů a sester učiní jejich nepřátele. (Příběh z Kurzů Alfa?)

Příběh z Kurzů Alfa

Stál jsem uprostřed mostu (Golden Gate) a obdivoval výhled, když se vedle mne postavil jiný turista a dělal totéž. Slyšel jsem, jak si tiše řekl, když se díval na tu krásu: „Jak je Bůh úžasný!“Otočil jsem se k němu a řekl: „Vy jste křesťan?“„Ano, já jsem křesťan.“ „Já také“, řekl jsem.Potřásli jsme si rukou.

„Jste liberální nebo fundamentální křesťan?“ zeptal jsem se.„Jsem fundamentální křesťan.“ „Já také.“

Usmáli jsme se a kývli na sebe.

Zeptal jsem se: „Jste zastánce smlouvy nebo dispenzionalista?“ Řekl: „Já jsem dispenzionalista.“

Řekl jsem: „Já také“. Poklepali jsme si po rameni.

Dále jsem se ptal: „Jste dispenzionalista podle začátku, prostředku nebo konce knihy Skutků?“

Řekl: „jsem dispenzionalista zprostředka Skutků.“ Řekl jsem: „Já také.“ Slíbili jsme si posílat přání k Vánocům.

„Jste dispenzionalista podle Sk 9 nebo 13. kapitoly?

Řekl jsem: „Jsem dispenzionalista podle 9. kapitoly Skutků. Řekl: Já taky!“. Přímo na mostě jsme se objali.

Dál se ptám: „Jste pretribucionalista podle 9. kapitoly Skutků?“ Řekl: „Jsem pretribucionalista podle 9. kapitoly Skutků.“ Řekl jsem: „Já také.“Dohodli jsme se, že si v létě vyměníme děti na prázdniny.

Jste pretribucionalista z 9. kapitoly Skutků z dvanácti nebo bez dvanácti?

„Jsem pretribucionalista z 9. kapitoly Skutků z dvanácti.“

Řekl jsem: „Ty bludaři!!“ a shodil jsem ho z mostu.

(Že jste nerozuměli nějakým teologickým pojmům? To nevadí!! Alespoň víte, že i fundamentální křesťané se dokážou nenávidět kvůli skutečnostem, kterým ani pořádně nerozumíme.)

Každý křesťan potřebuje čas od času slyšet to, co jsme dnes četli v textu evangelia: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." Já vím, že je to prvoplánově slovo pro člověka, který ještě nepřijal zachraňující Boží milost. Jenže my také známe pokání věřících. Věřím v reformovatelnost církve. Společně s Komenským. Věřím v pokání křesťanů, když jim Duch svatý ukáže, že cestou zabloudili nebo jenom že jdou trošku špatně. Jít „trochu“ špatně je stejně riskantní, jako zabloudit. K cíli nedojdeme!! V nové smlouvě se válečné sekyry zakopávají a ušmudlaný a zakrvavený vojenský mundůr se pálí, protože už nebude zapotřebí!! (Podle dnešního „Izajáše“!)

Rozdílní lidé v Korintu, stejně jako rozdílní lidé v Plzni, uslyší evangelium, pozitivně na něj zareagují, přijmou Pána Ježíše za svého záchrance, ale ........... jejich sklony se nezmění v zázračném okamžiku. To přece rozpoznalo před námi řada lidí, v naší tradici i John Wesley a proto jeho důraz na posvěcení. Ale aby posvěcení mohlo v nás probíhat, aby nás to mohlo "brousit", musíme žít v reálných podmínkách života, nikoliv ve skleníku. Žel, mnoho křesťanů si představuje, že by se jim dařilo nejlépe, kdyby byli ve své "krevní skupině". Jenže i nás Kristus poslal zvěstovat bláznovskou zvěst. To je naše povolání ve vztahu ke společnosti. A naše povolání pro náš vzájemný vztah? Jednota v rozdílnosti!! Tedy: má-li být naše zpráva hodnověrná.

Nedá mi to, abych vám nezopakoval pár slov z toho, co jsem tu řekl na závěr konference mládeže 3. listopadu 2019. Ve vztazích je to problém posledních asi sta nebo stodvacetin let. Když dnes lidé tzv. „nic neprožívají“, začínají panikařit. Není to jen věc partnerských vztahů, ale tlačí se to i do způsobu zbožnosti. Psychologové vědí, že romantická očekávání jsou nevědomou součástí naší psychické kultury. Toužíme po pulzujícím vztahu, ale partneři to nemívají stejné. Je to střet očekávání a my nevíme, co s tím. A tak tlačíme na druhého, aby se přizpůsobil. A kdo se přizpůsobí, má dojem, že ztrácí svou důstojnost. Neumíme zpracovat emoce zklamání a tím víc toužíme, aby bylo po našem. Když se to nenaučíme (v partnerském vztahu a stejně tak v církvi, protože koneckonců pořád jde o vztahy), nikdy z toho nevybředneme.

Je ti jasná Boží milost a nezneužíváš ji? Pak věz, že nikoliv všichni jsou takoví. Někteří mají třeba sklon k zákonictví, jiní k intelektuálnímu křesťanství, jiní se cítí už připraveni "pro nebe", ale ještě mají přijít na to, že je čeká další proces posvěcení. Chceš to s nimi "táhnout" dál?

A kdyby tě přepadalo pomyšlení, že se blížíš dokonalosti, pak si polož "metodistickou" otázku: "Je ta moje (domnělá) dokonalost v lásce?"Amen.

Slovo vyslání: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.(Ř 15,5-7)

Požehnání: Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen. (Ř 15,33)

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín