EN | CZ 

Kázání 2025-02-16 - Pavel Kuchynka

16. Února 2025

1K 15, 12-20

Osvobozující jistota zmrtvýchvstání

(16.2. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Občas mi pomůže, když v nějaké situaci nahlas vyslovím zjevnou nepravdu, nějakou hloupost, špatnost nebo nesmyslné tvrzení, které se tváří jako možný náhled, jako možná odpověď. Protože poté, co to vyslovím, je všechno mnohem jasnější. A mé rozhodování je pak mnohem snazší. Pavlova slova o nevzkříšení Krista a o nejistotě budoucího vzkříšení všech zesnulých mi vyznívají stejným způsobem: Pavel chtěl, aby korintští mohli snadněji odložit své pochybnosti a s novou důvěrou si přivlastnit osvobozující jistotu Kristova i vlastního zmrtvýchvstání.

-----

Chci s vámi dnes sdílet Pavlovo poselství (obhajobu víry) o osvobozující síle vzkříšení – tedy o tom, co Kristovo vzkříšení potvrzuje; od čeho nás jistota vzkříšení osvobozuje; a pro co nás osvobozuje. A nezakrývám, že velkým povzbuzením, abych vnímal závažnost téhle zvěsti, je pro mě už sám fakt, že tuhle zvěst zformuloval člověk, který býval fanatickým pronásledovatelem křesťanů – který býval farizeem Saulem z Tarsu. Tedy nikoli tajným Ježíšovým obdivovatelem. Tuhle zvěst zformuloval člověk, kterého úplně proměnila dramatická osobní zkušenost před branami Damašku. Zkušenost, ve které se mu dal poznat sám vzkříšený Ježíš.

Co Kristovo vzkříšení potvrzuje? Pavel provokativním způsobem odhaluje význam Kristova vzkříšení, které někteří začali zpochybňovat. Ukazuje pravdy, se kterými stojí a padá celé křesťanství. (1) Podle evangelistů totiž sám Kristus oznámil své vzkříšení předem. A se stejnou jistotou mluvil i o probuzení všech mrtvých. Zmrtvýchvstání je tedy skutečností, se kterou stojí a padá pravdomluvnost samotného Krista. (2) Vzkříšení Krista a zmrtvýchvstání všech zesnulých je a bude také demonstrací Kristova vítězství nad všemi silami zla, které usilovali o jeho zničení. Od chvíle, kdy Kristus vstal, smí lidstvo žít s nadějí na konečné vítězství dobra. Smíme si být jisti – i uprostřed mnoha hrůzných konfliktů – že dobro je silnější než zlo. (3) Vzkříšení a zmrtvýchvstání všech je a bude rozhodujícím důkazem, že život je silnější než smrt. Kdyby Ježíš zemřel a nebyl vzkříšen, bylo by to důkazem, že smrt se může zmocnit toho nejlaskavějšího a nejlepšího života, jaký byl kdy žit a zlomit ho. (4) Kristovo vzkříšení se stalo mocným potvrzením, že Bůh jeho smírčí oběť přijal – že je dokonáno, zaplaceno.

Proto můžeme spolu s Pavlem směle prohlásit: „Jestli Kristus nevstal, pak na ničem, co hlásají evangelisté nezáleží. Jestliže vstal, pak není nic důležitějšího.“ Prvotina sklizeného obilí byla v Izraeli znamením nastávajících žní a Ježíšovo vzkříšení bylo znamením budoucího vzkříšení všech zesnulých. Tak jako nesměl být používán nový ječmen, dokud nebyla vykonána oběť prvotiny, tak nemohla nastat žeň lidských životů pro věčnost, dokud Ježíš nevstal z mrtvých. Dveře k věčnému životu jdou otevřené.

Od čeho nás Kristovo vzkříšení osvobozuje? Pokud člověk nečeká skutečnou plnost v novém znovuzrozeném světě, hledá ji vědomě či nevědomě zde ve světě porušeném, kde mu ale neustále překáží omezení jeho vlastní i těch druhých. A tak i mnozí křesťané podléhají marné snaze o budování pozemských rajských zahrad a zahrádek pro vyvolené. Spoléhají při tom na vlastní schopnosti a na své neúplné poznání. Opevňují se ve svých přesvědčeních, která jsou žel zatížená mnoha omyly (a nic na tom nemění skutečnost, že jsou to omyly lidí, kteří chtějí dobro). Mnozí se nechtíc dostávají pod diktát snahy, aby neudělali nic nesprávného. Všechno a všechny neustále soudí, hodnotí, třídí a zařazují. Nemůžou jen tak žasnout a zkoušet svět a lidi tak, jak jsou. Nemůžou se téměř z ničeho radovat a téměř nic obdivovat. Všechno chtějí sami změnit, protože věří, že toho jsou schopni. Jsou neustále aktivní, vztahují ruce po všem a chtějí se všeho zmocnit. Nejsou však téměř vůbec schopni dotknout se něžně, nedovedou pohladit, pozorně vnímat. Zařídili se ve svém pojetí života a trvalé odmítají pozvání na hostinu Božího království. Těm v Korintu a kdekoli jinde Pavel říká: "Ten diktát marných snah a tužeb může skončit s vaší důvěrou ve vzkříšeného Krista – v jeho současnou i budoucí nabídku."

Pro co nás Kristovo vzkříšení osvobozuje? Díky Kristovu vzkříšení smíme svůj život přijímat už tady a teď úplně nově jako dobrý dar a toužit po jeho dokonalém naplnění po projití branou smrti. Pavel nám ukazuje, že vzkříšení znamená pro křesťana naprostou/úplnou proměnu pro život v Boží přítomnosti bez jakýchkoliv překážek a omezení. Tím, že budeme vzkříšeni/proměněni, bude v našem životě dovršeno Boží vítězství. Teprve tím! Smrt tedy není protiváhou života. Smrt je součástí života. Dokonce jakýmsi naplněním procesu života. Ano, Pavel chtěl korintské ujistit, že díky Kristově smrti a vzkříšení se smrt stala branou ke vstupu do skutečné plnosti života. Do plnosti, kterou v našem porušeném světě a kvůli naší vlastní porušenosti nikdy poznat nemůžeme. V jiných listech Pavel otevřeně sdílí svoji touhu, že by už chtěl být doma u Pána. Z jeho slov doslova vyzařuje zkušenost člověka, který směl nahlédnout do reality nebe.

Kristovo vzkříšení je jasnou pozvánkou na hostinu, ze které dnes tu a tam smíme něco ochutnat (bezplatné ochutnávky pro ty, kdo otevírají svá srdce a žasnou). Život v očekávání našeho vzkříšení je životem s jistotou, která nás osvobozuje od všech snah zařídit se zde po svém. Očekávání vzkříšení nás učí – se všemi našimi omezenými možnostmi – spoléhat na vzkříšeného Krista. Jednou budeme plně lidmi s božskou důstojností, kterým už nic nebrání vnímat a vidět vše správně. Jednou až projdeme branou smrti a proměnění.

(Lewis, Perelandra - 2.dil vesmírné trilogie s důležitým duchovním poselstvím. Děj se odehrává na jiné planetě, kde se zlu nepodařilo přimět tamní pár lidí k pádu. V samotném závěru se hlavní hrdina – návštěvník ze Země – stává součástí nádherné oslavy, kdy onen pár je představen všemu stvoření jako král a královna. A on spolu s ostatními anděly a bytostmi v úctě poklekl před nádhernou tohoto páru a prosil je, aby mu dovolili chvíli takto zůstat v jejich přítomnosti se slovy: "Ještě nikdy v životě jsem doopravdy neviděl skutečného muže a ženu. Celý život jsem strávil mezi stíny a nedokonalými obrazy..." A pak si pozemšťan uvědomil, že se ten muž u jehož nohou poklekl, ve všem podobá Kristu, jen Kristovy jizvy mu chybí.)

Skutečná plnost a spravedlnost je teprve před námi za horizontem tohoto života. Tušíme tedy, že výzva "Carpe diem – Užij dne" může mít různé podoby, které však vždy nějakým způsobem zrcadlí to, pro co člověk skutečně žije.

Rozdíl mezi očekáváním a naplněním nás udržuje při životě. Respektive v nás probouzí touhu po životě, který nám už teď připravil a dává Bůh. Tedy po jedinečném životě, který je realizací Božího snu o každém z nás. Žel člověk se ocitá pod vlivem různých lží, které ho nutí, aby se srovnával, záviděl a toužil po jiném životě. A tak často sní po životě někoho jiného a Boží sen o svém životě míjí. (Na domácích mazlíčcích je krásné to, že chtějí být tím, čím jsou. Že malý jezevčík nechce být německým ovčákem.)

Z Ježíšových podobenství víme, že vzkříšený život je pozváním na svatební hostinu, kdy budou jednou provždy sjednoceny veškeré životní protiklady: protiklady nebeského a pozemského; Boha a člověka; života a smrti; chudáka a bohatého; ženství a mužství. Tehdy člověk naplno okusí, kým ve skutečnosti je on i ti druzí. Ale už teď a tady smíme v každém člověku hledat Krista – přiznat mu královskou důstojnost vzdor tomu, jak vypadá a projevuje se navenek.

Ano, tohle je možné, když žijeme ve spojení se vzkříšeným Kristem. Když Kristus žije v nás. V nás nedokonalých, chybujících, kteří ví, že sami nemůžou udělat nic z toho, co žádá Pán. Chtít život od vzkříšeného Krista znamená chtít život jím vyměřený, vybavený, život s jasným posláním a Božími záměry – život naplněný Bohem. Hledejme důvody k vděčnosti. Jistě jich najdeme spoustu každý den.

"Svým životem naplním tvůj sen..." zpíváme v jedné nádherné chvále. To nemění nic na skutečnosti, že skutečná plnost nás čeká až s Kristovým druhým příchodem a znovuzrozením našeho světa. Kdy vstoupíme do nové formy spolubytí v Bohu – věčné kontemplace (patření na Boha, kdy všichni budeme jedno s ním a v něm bez jakékoliv zátěže porušenosti). Tehdy se uskuteční věčný cíl. Staneme se tím, kým jsme vždy měli být podle odvěkých Božích představ.

-----

Skutečnost vzkříšení a naší definitivní proměny je tedy závažnou pravdou pro náš současný život – pro naše každodenní tady a teď. Život v jistotě vzkříšení – život teprve vyhlížející skutečné naplnění - je realizací Božího snu o nás. Je to život, který nám dává Bůh. Je to život, ve kterém se ptáme, jak žít v souladu s Božím chtěním už teď. Náš život zde je krátká příležitost, abychom řekli "ano" Boží lásce. A náš poslední výdech zde bude vstupem do skutečného domova, kde už lásce vůbec nic nepřekáží. To je Pavlova osvobozující, radostná vize. Je to vize, která nám pomůže nebloudit. Je to osvobozující síla. S ní smíme chtít, přijímat a žít to Boží tady a teď. Amen

Slovo na cestu: 1J 3, 1-2

Požehnání: Ř 15,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2025 ECM Plzeň 1 - Lochotín