- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2025-02-02 - Pavel Kuchynka
04. Února 2025
1K 13, 1-13
Láska, která dává všemu smysl
(2.2. 2025, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Všichni chceme, aby náš život dával smysl. Toužíme být nějak užiteční, přínosní aspoň pro své nejbližší, pro své přátele, známé, pro svoji komunitu. Někdo se svou užitečností pro druhé dokonce spojuje i svou lidskou hodnotu. Žel to se pro takového člověka může stát – a často i stává – pastí. V činech každého člověka se totiž vždycky najde něco, co jeho přínos pro ostatní dokáže spolehlivě zpochybnit. Některé křesťany v Korintě tahle nejistota přiměla k tomu, že se tím více snažili o své sebezviditelnění a sebepotvrzení prostřednictvím používání svých duchovních darů. Umíme si asi představit, jaké pnutí to mezi nimi působilo. Apoštol Pavel jim ve svém dopise nabídl lék. Lék, který od té doby neztratil účinek. Nejprve jim zdůraznil, že jejich obdarování má sloužit prospěchu celého společenství. A pak připojil slova o lásce, která jediná dává všemu skutečný smysl. Jak potřebný je to lék i v naší době, kdy si lidé tak často pletou lásku se sobeckými žádostmi.
-----
Každopádně můžeme v úvodu konstatovat, že díky velkému rozkolu v korintské církvi vznikla asi nejkrásnější pasáž Nového zákona. Pasáž, která je celá o lásce. O naprosto výjimečné, lásce. O lásce v té nejčistší podobě. O lásce nesobecké, která se naplno ukázala v životě samotného Krista.
(Nesobecká láska je jako univerzální klíč, který dokáže odemknout všechny zámky. Pokud je člověk v pozici správce nějaké budovy, může používat univerzální/generální klíč k otevření všech dveří a zámků, zatímco ostatní uživatelé dané budovy mají k dispozici klíče, kterými otevřou pouze dveře od svých bytů nebo kanceláří.) Nesobecká láska z nás dělá takové správce. Nesobecká láska je totiž všeobjímající. Díky nesobecké lásce člověk získává přístup ke skutečným pokladům života. Respektive nalézá je i tam, kde by je vůbec nečekal.
Po přečtení Pavlových slov o nesobecké lásce si ale vždycky velmi rychle uvědomím, kolik sobectví stále ještě překáží v mé lásce. (!?) Jak často něco dělám pro druhé na základě pochybných motivů nebo na základě nějakých podmínek?! Jak často je v mých projevech lásky rozhodující to, jestli z toho něco budu mít já? Jak často prokazuji lásku jen těm, kteří jsou toho z mého pohledu hodni – kteří jsou pro mě snadno milovatelní? Jak často se můj způsob jednání s druhými podobá jednání jediného majitele pravdy?
(!?) Co bylo platné, že se v korintské církvi ozývaly modlitby v andělských jazycích; že mnozí z korintských měli schopnost ostatním zprostředkovat Boží promluvení; že někteří z nich nahlédli do velkých duchovních tajemství; a že i díky tomu získali mnohé poznání pro různé záležitosti? Co bylo platné, že někteří s velkou vírou konali mocné udivující činy; že někteří z nich se s ostatními rozdělili i o značnou část svého majetku; a že jiní byli ochotní pro druhé obětovat dokonce i své zdraví? (!?) K čemu to všechno, když to nebylo z lásky?! Když tím jen něco dokazovali sobě a všem kolem. Takže i když tyto projevy na první dobrou vyznívaly jako projevy lidí, kteří chtěli druhým posloužit a prospět, ve skutečnosti to nikomu prospět nemohlo. (?) Proč? Protože jim o druhé většinou vůbec nešlo.
Korintští křesťané byli sice obdařeni mnohými duchovními dary. Žel, začali s nimi nakládat s pocitem vlastníků. V důsledku toho začali být ve vlastních očích příliš důležití. A od toho byl už jen malý krůček k pocitu vlastní výjimečnosti – totiž, že znamenám víc než ti druzí a mám právo jim říkat, jak by měli žít. "Vždyť já přece vím...!" Takhle nějak by mohla znít definice duchovní pýchy. A snad ani není nutné, abych řekl, že duchovní pýcha je velkým, rozkladným problémem v duchovním životě jednotlivce, ale i celého společenství. U korintských se to projevovalo sebestředností/sebeláskou, která je doslova opakem nesobecké lásky a spolehlivě uháší lásku k Bohu i k člověku.
Ale navzdory tomu všichni někde v hloubi svého srdce toužíme po lásce, kterou korintským popsal Pavel. Protože tato láska je jediným zdrojem skutečné svobody člověka. Jedině nesobecká lásky nás provází i v náročných situacích a je silou, která nám umožňuje obstát. Tedy kristovsky obstát. Zachovat se tak, jak by se zachoval Kristus na našem místě.
Mnozí biblisté jsou přesvědčení o tom, že Pavlova slova, kterými charakterizuje nesobeckou lásku, zároveň zrcadlí neblahou situaci v korintském společenství se všemi negativními projevy. Ale ať už to tak bylo nebo nebylo, i pro nás jsou ta slova trvalou výzvou. Výzvou, abychom uznali svou potřebu zrání v lásce. A abychom tu výzvu zaslechli, stačí opravdu jen málo. Stačí, abychom ve slovech, kterými Pavel popisuje jednání nesobecké lásky, dosadili za slovo "láska" své vlastní jméno. Když pak přečteme ta Pavlova slova znovu nahlas se svým jménem, bude nám rychle jasné, že v lásce potřebujeme růst a zrát.
Při takovém čtení nám rychle dojde také to, že zrát a růst v lásce sami nikdy nedokážeme. A vlastně ani nemusíme! Vždyť je tady Duch svatý. Ten, který chce být Boží láskou v nás. Kdykoli mu dáme prostor – kdykoli vědomě poslechneme touhy, které v nás probouzí on – ocitáme se v silovém poli nesobecké lásky. Té lásky, která byla přítomná v životě samotného Krista. (Je to pak jako jízda se zapnutou navigací.) Činy které s touto láskou vykonáme, jsou činy, které si přeje sám Pán. Jsou to činy, kterým nepřekáží žádné postranní, pochybně zištné motivy. Jen díky lásce, kterou v člověku probouzí Duch svatý, můžeme vidět, co je v té či oné situaci třeba udělat, a jak k tomu můžeme použít svá obdarování.
Duchovní dary – které jsme dostali ke službě druhým – pak přestávají být hračkami na hraní v rukách malých dětí. Přestávají totiž sloužit k vlastnímu uspokojení a stávají se prostředkem skutečného požehnání. Právě to má Pavel na mysli, když mluví o opouštění dětinských způsobů jednání – dětinských projevů.
Pavel nám cestu ke zralosti v lásce ukazuje jako cestu, na které se šťastnými/spokojenými nestáváme jako velcí služebníci, kteří konají velké věci; ani jako mučedníci se schopností sebeobětování. Šťastnými nás udělá jen Boží láska, která bude naší láskou. Tedy láskou, kterou budeme projevovat. Všechny tužby, včetně těch duchovních totiž jednoho dne ustanou/pominou. Tím jediným, co zůstane bude nesobecká láska.
Láska je věčná. Jsme stvořeni z lásky a pro lásku. Ona je tím jediným, co skutečně potřebujeme. („All a need is love." Vše, co potřebujeme je láska, zpívá John Lenon.) Všechny naše touhy jsou většinou jen frustrované touhy po lásce. Kdo to popírá si nejen lže do kapsy, ale okrádá se o to nejdůležitější. Nesobecká láska je tou jedinou mocí, která dokáže všechno v životě proměnit ve skutečný poklad. Je to láska, která dokáže být láskou prachobyčejnou. Dokáže totiž rozpoznat a vystihnout potřebu každé chvíle. Dokáže být tady a teď spolu s Bohem. Je tím, co nám umožňuje proniknout ke skutečnému významu a smyslu všech věcí a situací.
Ano, všechno je zde jen částečné, říká Pavel. To je třeba přijmout. Je třeba osvobodit se od marné a upjaté snahy po dosažení plnosti v tomto životě. Něco takového totiž není možné. To ale není výzva k rezignaci. Je to výzva k životu ve svobodě skutečné lásky. Proto Pavel svědčí o tom, že je možné překonávat všechno to, co je dětinské: naivitu svých představ a očekávání; naše výmluvy a svádění viny na druhé; na nepříznivé okolnosti. A to vše s vědomím, že všechno zatím poznáváme jen částečně jako v nedokonalém zrcadle z leštěného kovu. Taková skutečně byla antická zrcadla. Příliš mnoho v nich člověk neviděl.
Překonávat všechno dětinské je možné, ale jen s láskou, kterou skutečně projevujeme – pro kterou se rozhodujeme. S ní, a jenom s ní, můžeme poznávat víc a víc. Je to vždy rozhodnutí dovolit Kristu, aby v nás objímal celý svět. Díky tomu smíme poznávat život, pro který jsme stvořeni. Život, po kterém v hloubi svého srdce toužíme. Projevovat lásku je cestou skutečného naplnění. Je to cesta skutečného sdílení života.
-----
Věříš v Krista zachránce? Máš nehasnoucí naději, že tě vždy znovu podepře? Miluješ Krista a miluješ druhé jako sebe? Nesobecká Boží láska je nejmocnější silou ve vesmíru. To ona všechno proměňuje a promění. To ona dokáže i z nejobyčejnějších záležitostí života stvořit naplňující chvíle štěstí a opravdové poklady. Poslouchejme puzení nesobecké lásky. Dívejme se láskou, přijímejme a konejme s láskou. Dovolme lásce, aby dávala smysl našemu myšlení, mluvení i jednání. Dovolme jí, aby dávala smysl všemu, co je součástí našeho života. Dovolme jí, aby z našeho života udělala dobrý dar. Poslouchejme jí a podílejme se na Božím díle v tomto světě. V lásce všechno dostává smysl. Vždyť bytí v lásce je cíl všeho. Amen.
Slovo na cestu: Ef 3, 14-19
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010