EN | CZ

Kázání 2025-01-12 - Vít Pavelek

14. Ledna 2025

Nedělní kázání ECM Plzeň-1, 12. 1. 2025

Iz 43, 1-7; Ž 29; Sk 8, 14-17; Lk 3, 15-22

Kdo tě vede? (Komu dáváš svoji důvěru, aby tě vedl) (Lk 3, 15-22)

Po epifanii, tedy po třech králích si v liturgickém roce připomínáme křest Pána Ježíše. To divné slovo epifanie znamená boží zjevení, sebeodhalení. V textu, který jsme právě dočetli takové zjevení je popsané také. Ale popořádku.

Jan Křtitel se svého času stal takovou židovskou celebritou, za kterou chodili zbožní židé, kteří očekávali příchod zaslíbeného Mesiáše. S takovým zamilovaným pohledem na něj hleděli jako na svoji naději. Doslova si přáli, aby právě on byl tím Pomazaným. V duchu si říkali: „Ať je to on! Ať je Jan ten Kristus, ten Pomazaný.“ Jan, podle jejich představ, splňoval požadavky na pomazaného osvoboditele. Byl to zvláštní podivín, který se oblékal jako Eliáš. S jeho kázáním se žádný rabi nemohl poměřovat. Všem, kteří chtěli uniknout budoucímu Božímu soudu, nabídl očistnou koupel, když je ponořil do tekoucí vody Jordánu. To je totiž význam slova βαπτίζειν křtít – omýt ponořením. Jan byl podobný Eliášovi i tehdy, když se nebál pokárat ani samotného krále Galileje, který žil se ženou svého nevlastního bratra Filipa. Jan měl takovou popularitu, že by teoreticky mohl vstoupit do politiky. Všechno nasvědčovalo tomu, že on je ten Bohem Pomazaný. Stačilo by, aby shromáždil věrné učedníky, a povstali proti vrchnosti. Jo, to by byl mesiáš, tak podobný bratrům makabejským. Josephus Flavius, kronikář pozdější doby, poznamenal, že Herodes nechal Jana Křtitele uvěznit proto, že se bál možnosti povstání lidí, kteří se kolem Jana seskupili.

Když to sleduji, vidím spojnice s tehdejší touhou po charismatické osobnosti v politice, jako jsou dnešní touhy po silných vůdcích, politických alfa samcích. I mnohým křesťanům imponují silné charismatické osobnosti, které mají silná slova, slíbí cokoliv, třeba, že bude líp; osobnosti, které nabízejí jednoduchá instantní řešení na všechny problémy, osobnosti, které rozpoznají veřejné nepřátele, nebo alespoň zmanipulují své přívržence, aby je za nepřátele považovali, i když ve skutečnosti nepřáteli nejsou. Síla všech takových vůdců spočívá v lidech, kteří je následují a podporují je. Tito lidé jsou prostředkem moci.

Křesťané to mívají ještě vyhrocenější tím, že takové osobnosti považují za Bohem vyvolené k záchraně světa před progresivismem nebo naopak tradicionalismem, před liberalismem nebo naopak před konzervatismem, před levicovou totalitou nebo naopak před pravicovým vykořisťováním. Nepřítelem se může stát cokoliv a kdokoliv. Před čtyřmi lety si jeden bratr myslel, že jsem na stejné názorové vlně jako on, že totiž když jsem křesťan, automaticky podporuji republikánského kandidáta na post prezidenta USA. Posílal mi mnoho zpráv z konspiračních zdrojů. Z nich vyplývalo, že onen kandidát je vyvolený boží zachránce celého světa. Když jsem ho požádal, aby mě této své „laskavosti“ zbavil, odpověděl mi, že už mi teda nic nepošle, a přidal, že je to dobře, že teď ví, na čí straně stojím, a že se za mě bude modlit, abych prohlédl skrze satanské lži. Taková průhledná manipulace.

Jsme stejně náchylní k takovým svodům, jako mnohé generace před námi. Když není po ruce žádný vůdce, alfa samec, sami si jej vytvoříme, protože nějak podvědomě potřebujeme někoho, kdo nás bude vést. Tak si lidé, kteří přišli za Janem Křtitelem, vytvořili vůdce ve svých přáních a touhách právě z Jana. On je však velmi zklamal, on totiž odmítl hrát roli, kterou mu lidé chtěli přisoudit. Jan, od mateřského lůna naplněný Duchem svatým (Lk 1,15), byl Duchem veden. Rozpoznal, kde jsou hranice jeho služby. Nenechal se vést svůdnou myšlenkou, že by se stal vůdcem lidu. Jan dobře věděl, že hlas lidu opravdu není hlas Boží. Jan věděl, v čem spočívá jeho prorocký úkol; totiž ohlásit radostnou zvěst o teprve přicházejícím opravdovém Božím pomazaném, který přichází po něm.

Rozdíl mezi Janem a lidem byl v tom, že on byl plný Ducha svatého. Nebyla to jeho zásluha, ale boží záměr. Jan tedy rozpoznal, kdo je on sám a kdo je TEN opravdový Kristus, Bohem pomazaný vůdce lidu. To je jedna z prvních věcí, kterou si člověk začne uvědomovat pod vlivem Ducha svatého.

První je rozpoznání toho, kdo jsem já. Sem prosím, doplň to své JÁ. Kdo jsem v životě, kdo jsem jako bytost, kdo jsem bez příkras nebo předsudků, kdo jsem, když si z očí sundám černé i růžové brýle.

Dále následuje mnohem zásadnější věc; uvědomování si, kdo je, resp. jaký je Bůh Otec, kdo je Ježíš. Do konce života s tím nebudeš hotov/a. Pro začátek stačí vědět, že je to někdo, kdo tě naprosto přesahuje a zároveň je láska (1J 4,8 a 16).

Třetí důležité rozpoznání je: Duch svatý odhaluje, vztah mezi tebou a Bohem, ukazuje ti, co to znamená, jaké to má pro tebe důsledky. Dává ti rozpoznání, že se nekonečného Boha nemusíš bát, neboť tě nekonečně miluje. Srovnání tebe s onou nekonečnou Boží mocí tě vede do pokorného, lépe řečeno rovného smýšlení o sobě před Bohem a dalšími lidmi. Nyní víš, že přetvářka ani sebeponižování nedávají před Bohem smysl. Tvoje sebevědomí se dostane na správnou míru, ačkoliv bývá často ohrožováno na jedné straně pýchou a na straně druhé falešnou ponížeností. Z takto upraveného záhonku lidského srdce začne vyrůstat rostlinka, která brzy začne přinášet své ovoce, jemuž dává vzrůst Duch svatý (Ga 5,22n). Kéž by na každém z nás bylo plno všech druhů ovoce, zralého ovoce, jež Pavel v těch dvou verších zmiňuje.

Dnešní text nám říká, že nikoliv Jan, ale oním vyvoleným Pomazaným je Ježíš. On se stal vůdcem rybářů, celníků, a mnoha dalších galilejských vesničanů. Neměl v úmyslu postavit se Herodovi ani římskému protektorovi. Neměl v úmyslu vést své příznivce do bojů ani revoluce za osvobození od okupantů. Neměl v úmyslu dělat politiku. Neměl v úmyslu využít moc, kterou by mu dávaly masy jeho příznivců. Není jeho strategií manipulovat zástupy pro získání politické moci. On měl a má moc ze své podstaty. A tu moc užil, aby se zastal všech znevýhodněných, společensky vyloučených a posmívaných, nábožensky omezovaných a ponižovaných. Nikoho neposlal, aby za něj bojoval, ale sám sebe vydal za všechny.

Je smutné, když křesťanstvo vztahuje k politikům, aby se dostalo k moci. Jsou toho plné dějiny od 5. století. Je smutné, když paracírkevní organizace, domněle zastupující křesťany aby chránily podivné, nejasné křesťanské hodnoty, přitom upírají důstojnost jiných lidí (ProLife, AliPro apod.) A je fatální, když jim sedneme na lep a podporujeme je. Býváme okouzleni některými křesťanskými vůdčími osobnostmi, které mají na vše jasný názor, mají po ruce recepty na život každého člověka. Jsou vyhledáváni mnohými a jim samotným to dělá dobře. Tehdy zapojte velmi silně kritické myšlení a sami sebe se ptejte: „Proč bych měl takového kazatele poslouchat? Není jeho záměrem získat mě jako prostředek, abych posloužil jeho účelům?“

Letos v září nebo začátkem října proběhnou volby do poslanecké sněmovny. Ne, žádný z kandidátů nebude jako Ježíš, to není možné. Je však možné nesednout na lep různým slibům, vábničkám, nerealistickým vizím, podlým polopravdám různých vůdců a prodejců strachu, kterým jde pouze o vaše hlasy, a nikoliv o vás. Nejste pro ně předmět zájmu, ale pouhý prostředek. Nedejte se ošálit.

Na závěr mám otázku: „Vede tvůj vzor a vážená autorita k respektovaní důstojnosti a jedinečnosti každého člověka, tedy i tebe, nebo jsou pro něj lidé pouze nástrojem k dosažení vlastních cílů?“

SNC: Ga 5,25 Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.

Požehnání:

Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.

Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.

Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na Kristových cestách.

Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.

Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.

Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.

Amen.